Trpěla jsem jako zvíře s bolestí zad víc jak rok, nejedla,nespala,zhubla 17kg.Neuroložky na mě řvaly,že jsem stará /67let/že si mám na to zvyknout,že na mě nic nevidí.Dostala jsem radu,že si mám někoho vygooglit !!!

Stalo se a p.doktorovi jsem poslala všechna vyšetření a on mi aniž by mě viděl, napsal co mi asi je. Při první návštěvě se to potvrdilo a hned mi dal termín operace. Operace se povedla, diky pane doktore. Bohužel těch 17 kg mám zpět, ale jsem zdravá a to je hlavní. Fakt se nedejte a hledejte pomoc.

Celý život jsme s manželem pracovali,sami postavili dům.On měl 15let 2 pracovní poměry a já "zavařovala šišky a šila boty"abychom přežili.Byla to naše volba,že jsme se dřeli a neseděli v paneláku za levný nájem. Dnes hodně mladých jen kňuči co vše si nemohou dopřát/ale jsou i vyjímky/druhou práci je možné si najít a ne lítat po posilovnách.Vše je o tom jaký máte přístup a priority.V důchodu jsme projeli celou Evropu /i když skromně/ i nové auto si dopřáli.Teď nosíme tlusté peníze do lékàrny a po doktorech a na služby si musím občas najímat pomoc , protože prostě nemohu, ale jsme rádi že jsme dva. Pro toho kdo je sám,to je určitě masakr. A to nemluvím o samoživitelkách,ty nemohou pověsit děti na věšák a jít na brigádu. Umím hospodařit a o tom to je.Věřte že mě nepoloží občasné zdražení potravin, ale to se musí v kuchyni odmakat,žádné hotovky. Nezáviďte rodičům,je lepší být mladý ,zdravý a z vlastní lenosti i chudý, než starý,nemocný a i kdybyste moc chtěl, už to nejde. Nebojte,taky to zkusíte.

V naší rodině je to pravý opak.Snacha je nesnášenlivá a konfliktní osoba.Naštěstí bydlí hodně daleko.Do všeho zasahuje,vše musí mít pod kontrolou, i věci které jí nepřísluší řešit.Nejprve jsem tiše trpěla a každou cestu domů proplakala,protože jsem se nechtěla hádat.A samozřejmě by to odnesl syn,také jsem nechtěla přijít o vnoučata.Pak bouchly saze,z tykání jsem přešla plynule na vykání a jasně jsem vymezila hranice Už si ani neškrtne .Nejezdím tam,nekomunikuji s ní ani po telefonu,protože mě ty její keci jen zvýšují tlak. Jsem laskavý člověk a vnitřně mi to nedělá dobře ,moc bych stála o dobré vztahy,ale s někým to prostě nejde.Nejvíc lituji syna, ale co si vzal to má, ať šlápne napravo nebo nalevo, všechno je špatně. Vnoučata vyrůstají v materiálním nadbytku,ale máma je studená jak ledovka,žádný cit. Jen tlak na výkon a hlavně peníze,peníze. Mám vše co potřebuji a umím se zatím o sebe dobře postarat, ale toto mě trápí a nemohu to změnit.Proto všichni co máte dobré vztahy v rodi ně,važte si jich a neřešte blbosti,které život přináší.

Nedivim se. že hodně lidí umírá a mnohdy zbytečně. Já jsem se nakazila na reh.pobytu po operaci páteře. Dali mě do karantény a udělali testy. Pak mě 7 dní lékař neviděl, nezměřil tlak, neposlechl plíce. Nic,nic. Tlakoměr i teploměr jsem měla svůj a naštěstí i nějaké doplňky sebou.O paralen na snížení horečky jsem musela zabojovat,jinak jsem dostala led na třísla !!! Jsem polymorfní pacient,70 let,3xočkovaná,před operací srdce.Vůbec nikoho jsem nezajímala, jen telefonem oznamovala zdrav. stav a teploty.A na závěr pecka, nechli si zaplatit nadstandart za to, že jsem byla na pokoji sama Tedy s kovidem.

Okay již nikdy i kdyby měli sebelevnější zboží. Osobní nakup el.mlýnku na maso asi za 4000,kč. V prodejně ani noha,trvalo než se prodavačka přišourala asi ze šatny. Hrozně se divila ,že chceme mlýnek ukázat a to nemluvím o vyzkoušení. Chtěla jen abychom zaplatili a vypadli. Bylo dopoledne a ne před zavíračkou. Doufám,ze tato holčina tam již není a nekazí kšeft tém dobrým prodavačům.

To není smůla,ale blbost.

Také mam zkušenost s mrtvičkou. Spadený koutek atd.,okamžitě jsme skočili do auta a jeli do špitálu .Tam už mě nefungovaly nohy, vlastně jsme tu mrtvici předjeli.Musím moc pochválit nemocnici v Litomyšli, iktové centrum. Všichni kolem mě kmitali a já si říkala co je, vždyť mě nic moc není. Ohromná souhra všech. Velice ochotné sestřičky i doktoři. Díky

Nechápu co závidíte 83 leté babičce. V době kdy šla do důchodu,byly platy někde jinde než dnes a z toho mála jí vypočítali důchod. Asi jsou to její celoživotní úspory. Mnozí s těch co jí závidí,by tuto sumu utratili za dovolenou a skučeli by dál, že nemají. Staří lidé jsou většinou zvyklí šetřit, hlavně na sobě. Mnozí mladí si nedokáží nic odříct a všechno chtějí hned. Ale samozřejmě ne všichni, jsou i takoví ,co hodně pracují a snaží se. Chápou,že nic není zadarmo a že samo za vámi nic nepřijde.

Na duchy nevěřím, ale myslím,že lidé,kteřì jsou na sebe hodně citově napojeni, si dokáží sdělit v kritických okamžicích života nebo smrti ,co mají na srdci i když jsou od sebe hodně vzdáleni. Např. se rozloučit. Stalo se mi to 2x v životě, tak vím, že to možné je. Kdybych to nezažila, neuvěřím.