EU razí na Starém kontinentu přinejmenším zvláštní filozofii.
Zatímco daňová zátěž na tabáku dosahuje likvidačních výšin, tak závadné potraviny na pultech českých obchodů velkoryse přehlíží. Bezprávní prostředí, jímž lidé trpí, a jehož následkem raketově stoupají počty psychicky nemocných též nikomu nevadí. Statistiky úmrtí a sebevražd dokonané vlivem těchto faktorů drží bruselští úředníci striktně v tajnosti.
"Jednotná" Evropa žije v opravdu zajímavém prostředí různého výkladu zdravých poměrů, o které její vrcholní představitelé údajně tak urputně usilují.
Pozor, tabák je pro úředníky strašně velký problém, přičemž na tvrdý alkohol frčí jedna reklama za druhou bez sebemenšího omezení. V EU se zřejmě uvažuje podle hesla; tvrdá játra nevadí, hlavně že jsou prolitým lihem dobře vydezinfikovaná.
Těžký vágus Huťka, který se po revoluci vrátil z exilu a pokud vím nikdy nic nedělal a nikde nepracoval pobírá na české poměry docela hodně zajímavý starobní důchod. Bylo by nás asi více, koho zajímá na základě čeho mu jej ČSSZ vlastně přiznala?!
Při tušené nedostatečné účasti na sociálním zabezpečení zůstává běžnému pracujícímu občanovi nad výší jemu přiznaného důchodovému výměru rozum stát.
Další ukázka z řetízku korálků bezprávního systému, který vládne v Česku.
Od prvopočátků své existence zajišťoval model Forester v portfoliu automobilky Subaru páteř svébytného auta pro širokou obec řidičů zajíždějících alespoň čas od času do mírného terénu. Škoda, že se této filozofie výrobce nedržel a zabřednul do stojatých vod všeobecně rozšířené produkce.
Pamatuji ještě Forestra s příjemnou redukční převodovkou, která sice svými parametry nijak neoslňovala, ale své uplatnění sem tam jistě nacházela. Namísto prvků jízdní konstrukce se ale dnešní generace řidičů zřejmě s potěšením raději ukájí nad barevnými obrázky obřího infotainmentu situovaného uprostřed palubní desky.
Nemohu si pomoci ale zvenku na mne auto působí poněkud neforemnou krabicí jakoby posazenou na nevýrazných kolečkách nákupního košíku. Třebaže jsou dnes čelní masky inspirované komiksovými výtvory obludária v módě, tak u auta střední kategorie působí tento prvek úsměvně neřkuli přímo monstrózně.
Ke složitostem komplikovaného pohonného ústrojí je škoda se vyjadřovat.
Automobilový průmysl se sice za léta svého vývoje naučil vyrábět složité tvary, které karosářsky vzato vytváří někdy až dechberoucí designové prvky, co je to ale platné, když auta zároveň pozbývají svých základních prvků. Za stěžejní považuji i po čtyřech letech spolehlivý vůz s nízkými pořizovacími a provozními náklady, který lze ještě s dobrým pocitem prodat, poněvadž neutrží příliš velkou ztrátu z ceny.
Spojovat Česko s termínem právní stát je už hodně za hranou nejenom průměrné, nýbrž výrazně slabé inteligence. Vypustit z úst takovou troufalost může buďto amorálně smýšlející státní zaměstnanec, anebo po něm už jenom mentálně retardovaný jedinec.
Mafiózní prostředí ČR, a že prý právní stát!?? No, to je fakticky silná káva.
Nevím jestli za vznikem nového oddělení automobilky Land Rover s názvem Classic Works stojí čistě komerční záměr, nicméně reinkarnací původního Defendera se továrna v podstatě přiznává k historicky špatnému rozhodnutí. Za sedm let výroby se totiž prodejní výsledky oble mdlého Defendera oproti hranaté ikoně odvíjí ve zlomcích kusů.
Motor V8 je u takto koncipovaného terénního auta tendenční úlitbou pro lidi bez vlastního rozumu, není totiž ani za mák praktickým řešením. Jsem toho názoru, že úplně postačovalo buďto jenom vylepšit spolehlivostí vyčnívající agregát Tdi, nebo sáhnout k osvědčenému hi-tech Td5, který dodnes vyniká vstřikováním paliva čerpadlo-tryska a spolu s dvojicí odstředivého a plnoprůtokového olejového filtru zde bylo použito mazání suchou klikovou skříní. Pokud je mi známo, tak těmito technickými prvky nedisponuje žádný teréňák současné produkce.
Každopádně se Defender svými nedostižnými schopnostmi zapsal do historie automobilismu nesmazatelným písmem. Za tímto tvrzením stojí kupříkladu legendární Camel Trophy. Nákladnému mega podniku, jemuž se svým pojetím a rozsahem nepodařilo žádné jiné automobilce byť jenom přiblížit. Později narozeným nelze nepřipomenout, že se tehdy jednalo o jedinečnou ukázku vlastností čistě sériových vozů, které opustily výrobní linku bez sebemenší úpravy, zcela stejných, jaké byly určeny zákazníkům!
Avizovaná cena za individuálně nakonfigurovaný Defender s velkým "D" se jistě nerekrutuje z těch lidových, ale copak bylo v Land Roveru někdy něco levného? Třeba pouhé potahy předních sedadel už tehdy před 20ti lety stály 12 000 Kč.
Je vskutku pozoruhodné, jak málo lidí si uvědomuje, že zapnutý mobil v kapse je vlastně ďáblovo kopýtko, jímž svého majitele připravuje o soukromí. O tom, že každé nenadálé zazvonění vnáší do psychiky stresovou chvilku snad není potřeba diskutovat. Aktivně používaný mobil ale slouží Velkému bratrovi především k jiné funkci.
S mobilem na uchu, displejem před očima, či třeba jenom vsunutým v kapse, budete vždycky dobrovolně očipovaným občanem. Komu ale nevadí ztráta soukromí a ztráta prvků osobních svobod, které systematicky prostupují celou společností, nechť poslušně předává informace o své osobě neznámým jedincům dále. Mě osobně se takové praktiky z hloubi duše příčí.
Od nikoho v této zemi nelze čekat nic dobrého, tak proč bych měla cizím lidem v naivní důvěřivosti předávat čistě soukromé informace o svém pohybu a činnosti?!
Stavební úřady jsou v Česku de facto soukromými podniky, kde v režimu pečlivě skrývaných praktik probíhá obchod s obcházením paragrafů. Prostředí, kde není nic nemožného požívá pod křídly státní instituce sice tiché, za to velice účinné ochrany. Tam stejně jako na dalších úřadech platí, že ten kdo zaplatí patřičný obnos, tomu je dovoleno cokoli se mu zlíbí, včetně kompletní stavby načerno.
S trochou nadsázky lze říci, že stavební úřad povolí specifickým jedincům výstavbu třeba i odpaliště raket dlouhého doletu. Digitalizace spolu s dalšími výmysly má v očích občana akorát navozovat dojem poctivě vedené státní správy. Ve skutečnosti ale slouží jenom k odvedení pozornosti od páchané trestné činnosti úředníků.
Taková je realita na celém území republiky; tak funguje bezprávní stát!
Je vskutku úsměvné číst o Češích, kteří rozporují studie jiných vědců o stavu fauny na naší planetě Zemi. Že by zrovna Češi byli věrohodnými nositeli jakýchkoli zpráv, tomu už snad nikdo na světě nevěří.
Národ největších zlodějů, podvodníků a lhářů si chce v oblasti přírodních věd hrát na spolehlivé vědátory, tak to už zavání hodně velkou fraškou. Hlavně, když české vědou pomazané hlavy vydávají výsledek svého výzkumu pod vlivem zdevastované krajiny vlastní země. Takové prohlášení by možná uspělo v nějakém zábavném kabaretu, ale na seriózní vědecké půdě smrdí chlévskou mrvou, která zapáchá stejně odporně.
Především designově hodně povedené terénní auto, vedle něhož asi zamáčknou slzu i vývojáři od landroveru. Toyota LC J250 totiž může mít po odchodu starého dobrého Defendera nakročeno převzít otěže krále terénu.
Potentnímu motoru sice ubere něco nikoli málo ze síly automatická převodovka, ale co naplat, když se trend v tomto ohledu veze na vlně pohodlí. Armáda elektronických pomocníků přitom naopak na jednoduchosti ovládání paradoxně nepřidává. Už jenom samotný pohled na tlačítky hustě osázený volant si s řízením v opravdovém terénu moc notovat nebude. Otázkou minimálně pro mě je, jestli by místo elektricky odpojitelného předního stabilizátoru nebylo lepší jej na přání zákazníka spolu se zadním vůbec na žebřinový rám nemontovat? Málo platné, ale míra křížení náprav je u auta do terénu jedním z nejdůležitějších faktorů, který určuje limity jeho průchodnosti.
Navýšení šířky vozu o bezmála 10 cm bude v tomto ohledu bezesporu kontraproduktivním vylepšením. 95 mm je totiž vskutku hodně velkou změnou, a zejména když se vůz dostává bez dvou centimetrů na šíři dvou metrů! Žádný opravdový cestovatel - "ofroaďák" nechce v členitém terénu řídit obludu typu, jakou byl svého času Nissan Patrol.
Velkorysý vnitřní úložný prostor s báječně širokými pátými dveřmi působí vskutku impozantním dojmem.
No, a na závěr ještě jednou s dovolením čistě za mě bych preferoval verzi s kulatými světlomety. Klasika zabalená do věty " v jednoduchosti je krása" se myslím k offroadu určitě hodí a líbit se stále bude.
Pěkně zpracované téma, které od autora jistě vyžadovalo hodiny poctivé práce. Co je to však všechno platné, když podobné články zaměřené na obrodu povědomí ochrany naší přírody zůstanou jenom výkřikem do tmy. Nemá už ani smysl stále dokola opakovat příčiny. Za všechny hovoří jasnou řečí věta, která v textu zarezonovala, jako po úderu kladivem do zvonu; "... úbytek živočichů z naší přírody, nechť nám je výstrahou za to, jak zacházíme s přírodou."
Z úst zástupců podniku Lesy ČR se linou lži a zase jenom samé lži. S touto rétorikou si firma razí cestu své sobecké prosperity už přes 30 let.
Pravdou také je, že životní prostředí bere v Česku v posledních letech už hodně rychle zasvé. Situace je dokonce až tak zlá, že skácení jakéhokoli stromu, či keře stojícího byť u obyčejné cesty je trestuhodným vandalstvím, které má nejenom v daném místě nýbrž celorepublikově, za následek další zhoršení velmi vážně vyhrocené klimatické rovnováhy.
Čemu se však divit v bezprávním státě, kde nejsou dodržovány ústavní zákony a je potlačováno národní sebeurčení. V po krk zadlužené kolonii, kde leží čeština na úhoru, se nastupující generace v určitých momentech už ani nejsou schopné domluvit rodným jazykem!
Všichni za stav odpovědní přitom akorát chodí okolo horké kaše a nikdo z nich nepřizná, že to v důsledku znamená jediné, jímž je plíživý příchod zániku státu.
Tragédie páchaná na Evropě, a státech bývalého Východního bloku především, nespočívá jen v osobě Ursuly von der Leyen. Samolibá první dáma Starého kontinentu je totiž pouze nastrčenou figurkou stejně, jakou jsou mnozí jiní představitelé zemí ovládaných Velkým bratrem.
Vedle paní von der Leyen se i baron Prášil jeví coby lží prohnaný malý záškodník, ano až tak se jí práší od úst. Už jenom slibovat Evropanům právní prostředí je pro některé státy neslýchanou drzostí. Zatímco se úředníci EU zlovolně vlamují do životů běžných občanů, tak na dodržování základních práv daných jim ústavou zvysoka kašlou.
Takhle ve skutečnosti funguje Evropa.
Honda je už asi jediným výrobcem, který zůstává u svého modelu Sh věrný velkým 16" kolům na obou nápravách. To je dle mého názoru prvním rozpoznávacím znakem pokračovatele legendy.
Tajemství výkonových parametrů jejich motorů se zřejmě skrývá v přesnosti výroby a použitých technologiích, které společně s dalšími postupy v sobě zahrnuje po celé dekády let postupně pečlivě budované know-how. Proto motory Honda vynikají menší spotřebou při vysokém kroutícím momentu, který se v lineární křivce prolíná širokým spektrem otáček.
Hbitý skútr továrna v jeho posledním pokračování opatřila vskutku ostrými brzdami s příjemně dávkovatelným účinkem. Jistý průjezd zatáčkami v náklonu na psychologické hranici adheze umocňují pneumatiky Michelin. Přilnavé gumy tak dovolují veskrze bezproblémové využití celé pracovní šíře běhounu. Za vyzdvižení stojí také vkusné zpracování transparentního LED osvětlení, které po většinu času více, než samotný řidič ocení zejména ostatní účastnící provozu.
Pakliže bude chtít uživatel od tohoto skútru ještě něco více nad továrnou uváděné parametry, potom doporučuji věnovat trpělivost a precizi zájezdu nového stroje. Stojí to opravdu za to, protože za dodržení rychlostních limitů v souvislosti s nájezdem prvních 1500 km se technika uživateli odmění svižným motorem a maximálními rychlostmi překračujícími klidně i 120 km/hod. Spolehlivý přítel žel bohu trpí také několika nedostatky.
Příkře tvarované sedlo nemusí vyhovovat každému. No, a poměrně tvrdé odpružení zadního kola jízdní pohodě na špatných vozovkách také příliš nepřidá.
Rámová konstrukce, zadní banjo náprava odpružená listovými pery a silný motor s robustní a neobyčejně přesnou převodovkou byť pouze třírychlostní, to byl polský ŽUK. Ve své době moc dobrý a dle mého názoru neprávem nedoceněný užitkový automobil.
Jeho ekvivalent z pera československých tvůrců Škoda 1203 byla proti němu zoufale slabá kachnička, která se na silnici stejně tak pohupovala, jako bárka na rozvodněné řece. Na "dvanácettrojce" bylo snad všechno špatně, počínaje umístěním sedadla řidiče nad předním kolem, přes neduživý motor, konstrukčně nezvládnutou převodovku, poddimenzovanou spojku, nepřesné řízení a konče nevyhovujícím odpružením, které nemohly zachránit ani příliš tenké nápravové stabilizátory. Naproti tomu v mnoha ohledech lépe vyhovující ŽUK mohl potřebným účelům sloužit jistě přesvědčivěji.
Nevím, co si myslet o zbytečně dlouhém a především ideologicky podbarveném článku, kde se autor silou moci snaží bývalý režim div ne za každou větou zdiskreditovat, a přitom zapomíná na to nejhlavnější.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tento případ je jenom další z dlouhého řetězu nedodržovaných zákonů na obou stranách soudní stolice. Na jedné straně drzý ignorant, který evidentně hřeší na to, že mu ledasco projde a na straně druhé apatičtí zaměstnanci státní správy, kteří si neplní své úkoly dohledu nad dodržováním paragrafů.
V Česku běžná praxe, nad kterou se už ani nikdo nepozastaví.