Nevím jestli za vznikem nového oddělení automobilky Land Rover s názvem Classic Works stojí čistě komerční záměr, nicméně reinkarnací původního Defendera se továrna v podstatě přiznává k historicky špatnému rozhodnutí. Za sedm let výroby se totiž prodejní výsledky oble mdlého Defendera oproti hranaté ikoně odvíjí ve zlomcích kusů.
Motor V8 je u takto koncipovaného terénního auta tendenční úlitbou pro lidi bez vlastního rozumu, není totiž ani za mák praktickým řešením. Jsem toho názoru, že úplně postačovalo buďto jenom vylepšit spolehlivostí vyčnívající agregát Tdi, nebo sáhnout k osvědčenému hi-tech Td5, který dodnes vyniká vstřikováním paliva čerpadlo-tryska a spolu s dvojicí odstředivého a plnoprůtokového olejového filtru zde bylo použito mazání suchou klikovou skříní. Pokud je mi známo, tak těmito technickými prvky nedisponuje žádný teréňák současné produkce.
Každopádně se Defender svými nedostižnými schopnostmi zapsal do historie automobilismu nesmazatelným písmem. Za tímto tvrzením stojí kupříkladu legendární Camel Trophy. Nákladnému mega podniku, jemuž se svým pojetím a rozsahem nepodařilo žádné jiné automobilce byť jenom přiblížit. Později narozeným nelze nepřipomenout, že se tehdy jednalo o jedinečnou ukázku vlastností čistě sériových vozů, které opustily výrobní linku bez sebemenší úpravy, zcela stejných, jaké byly určeny zákazníkům!
Avizovaná cena za individuálně nakonfigurovaný Defender s velkým "D" se jistě nerekrutuje z těch lidových, ale copak bylo v Land Roveru někdy něco levného? Třeba pouhé potahy předních sedadel už tehdy před 20ti lety stály 12 000 Kč.
Je vskutku pozoruhodné, jak málo lidí si uvědomuje, že zapnutý mobil v kapse je vlastně ďáblovo kopýtko, jímž svého majitele připravuje o soukromí. O tom, že každé nenadálé zazvonění vnáší do psychiky stresovou chvilku snad není potřeba diskutovat. Aktivně používaný mobil ale slouží Velkému bratrovi především k jiné funkci.
S mobilem na uchu, displejem před očima, či třeba jenom vsunutým v kapse, budete vždycky dobrovolně očipovaným občanem. Komu ale nevadí ztráta soukromí a ztráta prvků osobních svobod, které systematicky prostupují celou společností, nechť poslušně předává informace o své osobě neznámým jedincům dále. Mě osobně se takové praktiky z hloubi duše příčí.
Od nikoho v této zemi nelze čekat nic dobrého, tak proč bych měla cizím lidem v naivní důvěřivosti předávat čistě soukromé informace o svém pohybu a činnosti?!
Stavební úřady jsou v Česku de facto soukromými podniky, kde v režimu pečlivě skrývaných praktik probíhá obchod s obcházením paragrafů. Prostředí, kde není nic nemožného požívá pod křídly státní instituce sice tiché, za to velice účinné ochrany. Tam stejně jako na dalších úřadech platí, že ten kdo zaplatí patřičný obnos, tomu je dovoleno cokoli se mu zlíbí, včetně kompletní stavby načerno.
S trochou nadsázky lze říci, že stavební úřad povolí specifickým jedincům výstavbu třeba i odpaliště raket dlouhého doletu. Digitalizace spolu s dalšími výmysly má v očích občana akorát navozovat dojem poctivě vedené státní správy. Ve skutečnosti ale slouží jenom k odvedení pozornosti od páchané trestné činnosti úředníků.
Taková je realita na celém území republiky; tak funguje bezprávní stát!
Je vskutku úsměvné číst o Češích, kteří rozporují studie jiných vědců o stavu fauny na naší planetě Zemi. Že by zrovna Češi byli věrohodnými nositeli jakýchkoli zpráv, tomu už snad nikdo na světě nevěří.
Národ největších zlodějů, podvodníků a lhářů si chce v oblasti přírodních věd hrát na spolehlivé vědátory, tak to už zavání hodně velkou fraškou. Hlavně, když české vědou pomazané hlavy vydávají výsledek svého výzkumu pod vlivem zdevastované krajiny vlastní země. Takové prohlášení by možná uspělo v nějakém zábavném kabaretu, ale na seriózní vědecké půdě smrdí chlévskou mrvou, která zapáchá stejně odporně.
Především designově hodně povedené terénní auto, vedle něhož asi zamáčknou slzu i vývojáři od landroveru. Toyota LC J250 totiž může mít po odchodu starého dobrého Defendera nakročeno převzít otěže krále terénu.
Potentnímu motoru sice ubere něco nikoli málo ze síly automatická převodovka, ale co naplat, když se trend v tomto ohledu veze na vlně pohodlí. Armáda elektronických pomocníků přitom naopak na jednoduchosti ovládání paradoxně nepřidává. Už jenom samotný pohled na tlačítky hustě osázený volant si s řízením v opravdovém terénu moc notovat nebude. Otázkou minimálně pro mě je, jestli by místo elektricky odpojitelného předního stabilizátoru nebylo lepší jej na přání zákazníka spolu se zadním vůbec na žebřinový rám nemontovat? Málo platné, ale míra křížení náprav je u auta do terénu jedním z nejdůležitějších faktorů, který určuje limity jeho průchodnosti.
Navýšení šířky vozu o bezmála 10 cm bude v tomto ohledu bezesporu kontraproduktivním vylepšením. 95 mm je totiž vskutku hodně velkou změnou, a zejména když se vůz dostává bez dvou centimetrů na šíři dvou metrů! Žádný opravdový cestovatel - "ofroaďák" nechce v členitém terénu řídit obludu typu, jakou byl svého času Nissan Patrol.
Velkorysý vnitřní úložný prostor s báječně širokými pátými dveřmi působí vskutku impozantním dojmem.
No, a na závěr ještě jednou s dovolením čistě za mě bych preferoval verzi s kulatými světlomety. Klasika zabalená do věty " v jednoduchosti je krása" se myslím k offroadu určitě hodí a líbit se stále bude.
Pěkně zpracované téma, které od autora jistě vyžadovalo hodiny poctivé práce. Co je to však všechno platné, když podobné články zaměřené na obrodu povědomí ochrany naší přírody zůstanou jenom výkřikem do tmy. Nemá už ani smysl stále dokola opakovat příčiny. Za všechny hovoří jasnou řečí věta, která v textu zarezonovala, jako po úderu kladivem do zvonu; "... úbytek živočichů z naší přírody, nechť nám je výstrahou za to, jak zacházíme s přírodou."
Z úst zástupců podniku Lesy ČR se linou lži a zase jenom samé lži. S touto rétorikou si firma razí cestu své sobecké prosperity už přes 30 let.
Pravdou také je, že životní prostředí bere v Česku v posledních letech už hodně rychle zasvé. Situace je dokonce až tak zlá, že skácení jakéhokoli stromu, či keře stojícího byť u obyčejné cesty je trestuhodným vandalstvím, které má nejenom v daném místě nýbrž celorepublikově, za následek další zhoršení velmi vážně vyhrocené klimatické rovnováhy.
Čemu se však divit v bezprávním státě, kde nejsou dodržovány ústavní zákony a je potlačováno národní sebeurčení. V po krk zadlužené kolonii, kde leží čeština na úhoru, se nastupující generace v určitých momentech už ani nejsou schopné domluvit rodným jazykem!
Všichni za stav odpovědní přitom akorát chodí okolo horké kaše a nikdo z nich nepřizná, že to v důsledku znamená jediné, jímž je plíživý příchod zániku státu.
Tragédie páchaná na Evropě, a státech bývalého Východního bloku především, nespočívá jen v osobě Ursuly von der Leyen. Samolibá první dáma Starého kontinentu je totiž pouze nastrčenou figurkou stejně, jakou jsou mnozí jiní představitelé zemí ovládaných Velkým bratrem.
Vedle paní von der Leyen se i baron Prášil jeví coby lží prohnaný malý záškodník, ano až tak se jí práší od úst. Už jenom slibovat Evropanům právní prostředí je pro některé státy neslýchanou drzostí. Zatímco se úředníci EU zlovolně vlamují do životů běžných občanů, tak na dodržování základních práv daných jim ústavou zvysoka kašlou.
Takhle ve skutečnosti funguje Evropa.
Honda je už asi jediným výrobcem, který zůstává u svého modelu Sh věrný velkým 16" kolům na obou nápravách. To je dle mého názoru prvním rozpoznávacím znakem pokračovatele legendy.
Tajemství výkonových parametrů jejich motorů se zřejmě skrývá v přesnosti výroby a použitých technologiích, které společně s dalšími postupy v sobě zahrnuje po celé dekády let postupně pečlivě budované know-how. Proto motory Honda vynikají menší spotřebou při vysokém kroutícím momentu, který se v lineární křivce prolíná širokým spektrem otáček.
Hbitý skútr továrna v jeho posledním pokračování opatřila vskutku ostrými brzdami s příjemně dávkovatelným účinkem. Jistý průjezd zatáčkami v náklonu na psychologické hranici adheze umocňují pneumatiky Michelin. Přilnavé gumy tak dovolují veskrze bezproblémové využití celé pracovní šíře běhounu. Za vyzdvižení stojí také vkusné zpracování transparentního LED osvětlení, které po většinu času více, než samotný řidič ocení zejména ostatní účastnící provozu.
Pakliže bude chtít uživatel od tohoto skútru ještě něco více nad továrnou uváděné parametry, potom doporučuji věnovat trpělivost a precizi zájezdu nového stroje. Stojí to opravdu za to, protože za dodržení rychlostních limitů v souvislosti s nájezdem prvních 1500 km se technika uživateli odmění svižným motorem a maximálními rychlostmi překračujícími klidně i 120 km/hod. Spolehlivý přítel žel bohu trpí také několika nedostatky.
Příkře tvarované sedlo nemusí vyhovovat každému. No, a poměrně tvrdé odpružení zadního kola jízdní pohodě na špatných vozovkách také příliš nepřidá.
Rámová konstrukce, zadní banjo náprava odpružená listovými pery a silný motor s robustní a neobyčejně přesnou převodovkou byť pouze třírychlostní, to byl polský ŽUK. Ve své době moc dobrý a dle mého názoru neprávem nedoceněný užitkový automobil.
Jeho ekvivalent z pera československých tvůrců Škoda 1203 byla proti němu zoufale slabá kachnička, která se na silnici stejně tak pohupovala, jako bárka na rozvodněné řece. Na "dvanácettrojce" bylo snad všechno špatně, počínaje umístěním sedadla řidiče nad předním kolem, přes neduživý motor, konstrukčně nezvládnutou převodovku, poddimenzovanou spojku, nepřesné řízení a konče nevyhovujícím odpružením, které nemohly zachránit ani příliš tenké nápravové stabilizátory. Naproti tomu v mnoha ohledech lépe vyhovující ŽUK mohl potřebným účelům sloužit jistě přesvědčivěji.
Nevím, co si myslet o zbytečně dlouhém a především ideologicky podbarveném článku, kde se autor silou moci snaží bývalý režim div ne za každou větou zdiskreditovat, a přitom zapomíná na to nejhlavnější.
Fenomén turismu se už po celé dekády let neutěšeně rozrůstá. Nikdo se přitom doteď nezajímal o to, kde leží jeho hranice? Misky vah oboustranné spokojenosti se mezitím převážily na jednu stranu. V současnosti jsme svědky patové situace, která se pro místní obyvatele stává neúnosnou.
Lidé žijící v dotčených lokalitách se měli už dávno ozvat, protože na zvýšený provoz cizinců ve všech ohledech jenom doplácí. Je nasnadě, že z turismu těží výhradně zájmové skupiny hoteliérů, restauratérů a z jejich daní pak tiše prosperují radnice. Ti jsou ve své bezohlednosti schopní udělat pro svůj zisk sobecky cokoli. Místním ale vnáší do jinak poklidného života akorát těžkosti a stres.
Situace je na zamyšlenou, protože se odvíjí ve dvou rovinách. Jednak zůstává rozum stát nad obrovským nárůstem sobeckosti ve společnosti. A zadruhé je zajímavé pozorovat, jak si člověk mocnářsky uzurpuje právo regulovat přírodu, přičemž v benevolenci k sobě samému se velkoryse přehlíží.
Jiří Denisa Procházka divákům bohužel ani při odvetě neumožnil, aby Pereira ukázal něco více ze svého umění. Na záznamu je vidět brazilský bojovník, který vešel do zápasu v naprostém uvolnění a duševní rovnováze. Už na váze z něho vyzařoval nezpochybnitelný nadhled, který hned od prvních momentů boje ještě umocnil ohromujícím přehledem.
Kop z levé nohy přišel jakoby jentak zničehonic a Procházku "nakouřil" na celý zbytek jeho účinkování v kleci. K tomu lze říci asi jenom jediné; na tak perfektně vykopnutou nohu bez sebemenšího náznaku telegrafu by dokázala zareagovat snad jenom Bohem obdařená intuice. Sundat takhle elegantně protivníka se fakticky často nevidí.
Jakkoli na nadpřirozené síly nevěřím, tak po zhlédnutí vystupování Pereiry zřejmě začnu o vlivů šamanů opravdu přemýšlet. Nevím, jestli by Procházkovi pomohlo, kdyby v tomto duchu oprášil svoje druhé jméno Denisa, které donedávna ještě používal. Každopádně, jak zmiňuji v úvodu, nebylo nám tentokrát dopřáno zhlédnout více. Tak či onak předvedl Pereira pěkný až chirurgicky čistý boj na distanc, o jakém se jiným upoceným zápasníkům může jenom zdát v divokých snech o tygrech. Nebyli bychom ale objektivní, kdybychom stejný projev neočekávali také od Procházky, který vyznává stejně čistý způsob boje.
Procházku teď více, než inkasovaný úder bolí a musí si přiznat, že Pereira holt momentálně kope v úplně jiné lize, a to myšleno doslova.
Pod regulaci místních samospráv by se s povděkem určitě podepsala spousta občanů. Zastupitelé i na těch nejmenších vískách kradou z obecního, jak smyslů zbavení, přičemž jim není nic svatého. Za 30 let přichází na přetřes konečně jeden smysluplný zákon. Je to samozřejmě žalostně málo, ale aspoň něco. Mafie, které na obcích celou dobu beztrestně vládnou mají už nakradeno více, než dost.
Pakliže v brzké době dojde ke schválení tohoto navýsost potřebného zákona, pak konečně vyschnou penězotoky také mnohým firmám, které v příznačnosti sobě vlastní sedí přilepené na pramenech obecních úřadů, jako nafouklé ropuchy.
Při pročítání komentářů zde pod článkem se nemohu ubránit dojmu, s nímž se na světlo světa klube pravdivé přísloví o potrefených husách.
Na první pohled zaujme u nového pětilistého vrtulníku mírně dolů skloněný ocas stroje. Negativní úhel pohonného hřídele vyrovnávací vrtule bude zřejmě plnit úlohu rychlejší odezvy na směrové povely ve vyšších rychlostech, kdy se vrtulník nachází přední částí v náklonu směrem k zemi. Koneckonců už samy čisté linie kabiny dávají tušit, že se bude jednat o mimořádně rychlého "kvapíka."
Naproti tomu hřídelky ovládání náběhu listů vedené od desky cykliky pohonným tubusem rotoru za novinku považovat nelze. Tohoto řešení už používá jiný výrobce.
K otázkám obrany civilního obyvatelstva se česká vládní garnitura staví bez zájmu už trestuhodně dlouhou dobu. Naproti tomu diametrálně odlišný přístup sousedního Německa je v tomto ohledu známý už řadu let. U nás je k tomuto tématu zřejmě zakázáno se jakkoli vyjadřovat, a proto je publikovaný článek hodně velkým notabene příjemným překvapením. Najít v současné situaci gradujících mezinárodně politických vztahů vysvětlení, ale přitom nemusí být až tak těžké.
Soudě dle ztracené státnosti, nedodržování ústavních zákonů a zavedeného bezprávního prostředí kráčí Česko směle vstříc svému zániku. Pakliže k tomu všemu přidáme ještě postupující úpadek země, která plní úlohu kolonie Západu je nasnadě, kam republiku vedoucí činitelé směrují. Zřetelné obrysy obrazu zkázy dokreslují ještě ve všech sférách života padající životní úroveň a v neposlední řadě brutální potlačování rodného jazyka, jemuž jsou Češi vystavováni krom úřadů a názvů ulic už prakticky všude.
Opravdu pikantní na celém postoji ale je, že Česko platí za jednu z pěti zemí, které se v konfliktu na Ukrajině nejvíce angažují.
V direktivě EU se stále hodně mluví o přechodu na elektromobilitu osobních automobilů. Bruselští úředníci vnucují lidem auta, která prodražují jejich pohonné baterie. Přitom všechny baterie každým nabíjecím procesem zákonitě ztrácí něco málo ze své energetické kapacity. Dobře, možná si taková koncepce najde svůj okruh zájemců. Nikdo ale neříká, jak si představuje nahradit spalovací motory v nákladní dopravě, u stavebních strojů, a v letecké a lodní přepravě?
Z postoje EU to zatím vypadá, jako by tyto objemné pohonné jednotky produkovaly jenom křišťálově čisté emise a prostředí neznečišťovaly?
Osobně jsem toho názoru, že vinu na určité nesnášenlivosti mezi účastníky silničního provozu nese národní mentalita. Soubor řady typických vlastnosti Čechů otevírá sobeckost následována závistí a konče škodolibou radostí z problémů druhého.
V zemích s výrazně vyšším povědomím etického kodexu se dostává ve všech odvětvích lidské činnosti většího průchodu ohleduplnosti a benevolenci. Kladné vlastnosti jednotlivce se odvíjí od výše životní úrovně obyvatelstva a kultury politického prostředí, kteréžto jsou oba aspekty v Česku bohužel na mimořádně mizerné úrovni. To, že si Češi v éře politického marastu ještě vzájemně škodolibě ubližují je už jenom výsledkem obrovské nespokojenosti.
Každopádně bych viděla aspoň malé zlepšení vztahů mezi vyznavači volantu a řídítek, kdyby se obě skupiny k sobě chovali přívětivěji. Motorkář, který si razí cestu v poklidné jízdě bez vynucování nepsaného pravidla, "... jsem menší, tak mi pokud možno rychle uhněte z cesty," načež automobilista, kterému se zrovna nedostává příležitosti neskejsnout v zácpě by postačovalo na moment trochu potlačit svoje ego. Vždyť slušného řidiče poznáte na silnici podle stylu jeho jízdy velice záhy.
Nevím, ale nemohu se ubránit dojmu, že v zemích s mnohem větším zastoupením skútříků a motocyklů v provozu se obě skupiny dokáží k sobě chovat mnohem kultivovaněji. V Česku trpí lidé hodně neurózou a na silnicích je procento takto postižených ještě zřetelnější.
Pána z nedobytné pevnosti za stovky miliónů vidím trochu jinak, než jakého nám neustále předhazují média.
Idol režimu připravil pracující lidi o majetek, mnohým navždycky zničil život, přičemž některé v zoufalství dovedl až k záhubě. Přesto přese všechno zůstává lichvář z Home Creditu i po své smrti jistými amorálními živly opěvován.
Přesný obraz země, kde vládne mafie.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Spojovat Česko s termínem právní stát je už hodně za hranou nejenom průměrné, nýbrž výrazně slabé inteligence. Vypustit z úst takovou troufalost může buďto amorálně smýšlející státní zaměstnanec, anebo po něm už jenom mentálně retardovaný jedinec.
Mafiózní prostředí ČR, a že prý právní stát!?? No, to je fakticky silná káva.