Je mi 24 let.

Denně se pozastavím na Seznamu, na Novinkách, neustále zde potkávám reportáže z války, domácího násilí a vražd, ale ještě nikdy mě nic nedonutilo k tomu, abych měl potřebu se k tomu vyjádřit tady v diskuzi.

Při čtení téhle reportáže jsem se dostal do stavu, kdy je mi snad i trochu zle od žaludku, a nedá se slovy vyjádřit, jak smutno mi z tohohle je.

Člověk si tak nějak uvědomuje, že žije v systému, který má chyby, ale tohle? ..

Čtyři roky zbytečného utrpení dvou děti, přičemž na problém bylo opakovaně upozorňováno.

Jak může mít důvěru člověk v systém, když se tohle může stát?

Jakou důvěru může mít člověk důvěru ve spravedlnost?

Jakou hořkost může člověk pocítit ve chvíli, kdy zjistí, že lidé odpovědní za tohle neštěstí dostali směšné tresty, případně se jim úplně vyhnuli?

Jakou bolest si museli kluci prožít zbytečně, kvůli nekompetenci státních zaměstnanců?

Rád bych věřil, že dotyční z řad státních zaměstnanců, stejně tak jako matka dětí a její přítel, dojdou zaslouženému a adekvátnímu trestu, ale nějak se mi to nechce věřit. Dohled nad procesy v naší zemi je zrovna tak špatný, jako úměrnost trestů.

Klukům budu držet palce, aby už k nim byl život laskavý, a aby se dokázali přes traumata přenést a jednou žili šťastný a klidný život, a vám ostatním přeji, aby se vám v životě dařilo. Dávejme všichni pozor na své blízké.