Vážená paní Adélo Knapová. O situaci na Ukrajině jsem se zajímal ještě dávno před tím, než tam začala válka. A o ukrajinské válce jsem přečetl stovky a stovky článků. Ale ten Váš je na toto téma JEDEN Z NEJLEPŚÍCH ČLÁNKÚ vůbec, možná dokonce úplně nejlepší. Je to totiž jeden z mála článků, který skutečně říká pravdu nebo ji alespoň jasně a nepřehlédnutelně naznačuje. Konečně jeden z ostrůvků reality v moři tendenčních keců. A z případných negativních ohlasů si nic, ale opravdu vůbec nic nedělejte. Rvát se o pravdu s notorickými žvanily a zfanatizovanými demagogy je ztrátou sil a času.

A ještě pár slov pro ty z vás, milí diskutující, kteří mne možná budete chtít vzápětí zesměšnit častováním nejrůznějšími urážkami tak, jak je to vaším oblíbeným zvykem: postoje těch, kteří se přihlašují do diskuzí hlavně proto, aby pokud možno co nejvíce urazili a zostudili ty, kteří mají na něco jiný názor,než je právě ten jejich, jsou mi naprosto, ale skutečně NAPROSTO LHOSTEJNÉ. Na diskuze normálně nechodím a ani je nečtu, moje podpora tomuto článku je úplnou výjimkou. Jestli tomu, co napsala paní Knapová, dokážete porozumět a zaujmout k tomu aspoň částečně objektivní postoj, pak je to fajn. A pokud tomu tak není, tak to nevypovídá nic ani o paní Knapové, ani o jejím příspěvku, ale jen a jen o vás samých.

Jo, za nesprávnou diakritiku u velkého S a velkého U se omlouvám.

Ono nejde "jen" o bezletovou zónu, jde o celkový postoj. Proč Západ nechce Ukrajině ani poslat oněch už slíbených 70 "zánovních" stíhaček MIG-29 a Su-25...? V nich by přece seděli ukrajinští piloti, nebylo by to možné považovat za válečný akt ze strany NATO. Proč Německo chtělo poslat Ukrajině jako dar 2700 protiletadlových raket, které už před pětatřiceti lety byly morálně zastaralé a dnes nemají ani takovou cenu, aby stálo zato je vůbec skladovat?

Je mi Zelenského líto, on je původní profesí herec, nemohl vědět a nevěděl, jak se hrají politické šachy. Nevěděl, že když spojenci něco slibují a k něčemu vybízejí, tak to téměř nikdy nemyslí tak, jak to říkají a podepisují. A tak teprve teď začíná chápat, že on i celý jeho národ jsou jen figurkami na šachovnici. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že v očích velmistrů politického šachu patrně Ukrajina nebyla po mnoho let ničím jiným, než pouhou návnadou na háčku. A osvědčila se, Rusku a Putinovi tahle sviňská válka nakonec zjevně zláme vaz, dobře jim tak. Komu vadí, že při ulovení velké ryby přijde o život i ta rybička, která posloužila jako návnada? To je z pohledu velkých hráčů na politickém kolbišti okrajovou záležitostí.

A o své jaderné zbraně při této hře Ukrajina MUSELA přijít. Jinak by totiž tahle dnešní situace možná vůbec ani nenastala.

Píše se rok 2022 a Západ si už zase může a musí vybrat mezi hanbou a válkou. Protože je reálné riziko, že by ta válka mohla být jaderná a poslední, tak si zjevně hodlá vybrat hanbu. A jestli se bude dál chovat tak, jak před osmdesáti lety, bude mít nakonec stejně i tu válku. Bohužel.

"Dokud budou jatka, budou i bojiště" (L. N. Tolstoj). A tenhle svět se krok za krokem v jedno velké bojiště už zase mění. Lidé bojují mezi sebou, bojuje se s covidem, bojuje se s přírodou, bojuje se s kdečím. Jenže v téhle válce nakonec prohrají úplně všichni. Na adresu těch, kteří cítí potřebu se do té paní Šonkové navážet: Cítíte se skvěle? Buďte bez obav, to přejde...

Ivermektin už dávno není „jen“ nesmírně zajímavý medikament, v této době se z něj stal i prubířský kámen demokracie.

Tento stát mi v raném stadiu onemocnění koronavirem není schopen zajistit efektivní domácí léčbu svými vlastními, osvědčenými a dlouhodobě ověřenými postupy. A jestliže můj praktický lékař na základě podrobné znalosti mého zdravotního stavu a znalosti SPOLEHLIVĚ známých nežádoucích vedlejších účinků ivermektinu dojde k závěru, že mi tento medikament rozhodně neuškodí, pak MUSÍ, opakuji, v demokracii musí mít možnost mi tento medikament pro včasnou domácí léčbu koronaviru dostatečně rychle zajistit (alespoň jako samoplátci), pokud o tuto „alternativní“ léčbu jako pacient projevím zájem. Jenže stát se prostřednictvím svých orgánů ze všech sil pokouší praktickým lékařům právo na "bezproblémové" rozhodnutí o léčbě ivermektinem upřít.

Hlavní argument - tvrzení o nedostatečně ověřených účincích u léčby kovidu – je přitom nejenom zásadně pochybný, on je za těchto okolností především úplně nepodstatný. I kdyby ivermektin byl jen naprostým „placebem“, potom jej pod dohledem praktického lékaře musím mít právo včas použít, pokud v jeho účinek věřím a pokud mi neuškodí a pokud mi zdejší stát nic lepšího stejně nezajistí. Je naprosto fantastické, že ústava našeho státu mi zaručuje právo věřit v jakéhokoli Boha a praktikovat vše, co je s tím spojeno (nemám naprosto nic proti víře a náboženství jako takovému) a přitom mi tentýž stát současně zapovídá věřit v účinek ivermektinu a v souladu s touto vírou jej pod dohledem praktického lékaře použít k vlastní léčbě.