Ve šlupce je nejvíc sajrajtu, to věděla už moje babička. Jablka dneska z obchodu se oloupat musí, proč myslíte, že vydrží dva měsíce bez jakékoli známky hniloby. Jablka ze zahrady , pokud je nemáte kde uskladnit, se kazí o hodně dřív. Ať si každý jí co chce, ale šlupky bych osobně nejedla.

Hlavně ty ostré lokty, že. Já chci a nic jiného mě nezajímá. Výchova stylem já, já ,já. Nic jiného neexistuje. To je děs.

Pokud mám hlídat vnoučata, tak platí moje pravidla, pokud dítě nejí klasickou kuchyni, to samozřejmě respektují, ale v tom případě rodiče musí zajistit a uvařit jídlo, co dítěti dávaj, nemíním vařit pro nás a něco extra pro dítě, pokud není na zdravotní dietě. Dítě je u babičky pouze na návštěvě, tak by se to mělo respektovat. Vy chcete hlídat, tak se musíte přizpůsobit, na návštěvě si taky nediktujete to, co chcete vy. Pravidla určuje hostitel. Jinak do výchovy samozřejmě nekecám.

Autorko, nemocné dítě by mělo být vždy v péči matky, případná nákaza prarodičů od nemocného dítěte, může být pro prarodiče hodně velký problém. Nikdy bych nehlídala nemocné dítě.

I kdyby babička vám hlídala jak vy si houknete, stejně jí pak nepomůžete. Moje maminka hlídala pouze ségře, málokdy si vzala moje děti, a když už , tak pouze nejstaršího. Přesto jsem to byla já, kdo se postaral o rodiče, když už nezvládali. Ležící, slepou a dementní maminku jsem měla u sebe, umřela mi doma. Ono to o hlídání na povel s manuálem použití, co vnouče může a co už ne, není. Jinak vaše děti, vaše starost. Těšení na vnoučata není vždycky o jejich hlídání.

Autore, nebo autorko, kuře se nenarodí, kuře se vylíhne z vajíčka.

Vážená autorko, koho budu nebudu volit je čistě moje věc, kdyby přišly moje dospělé děti ke mě, s nějakou volební agitací, tak je pošlu někam. Mým dětem je úplně jedno koho budu volit, zrovna tak mě nezajímá, koho budou volit oni. Tak by to mělo být. Máte smůlu v tom, že jsme svéprávný, ne každý skáče, jak si děti písknou. Babiše určitě volit nebudu.

Studentka je krajně nevychovaná, dneska se nesmí dát výchovná dítěti, bez ohledu na to, co děťátko provádí, a nějaká studentka mlátí staré lidi v obchodě. Asi je vychovaná a mlátí doma svoje rodiče. Udělat to mě, tak zavolám policii, za ublížení na zdraví. Roste nám tady generace agresivní mládeže.

Hlavně aby vám rodiče kdykoli hlídali vaše děti. Nikdy bych rodičům nevymlouvala to, co chtějí udělat. Je to jejich život, ne váš.

Vy čtete cizí poštu? Udělat to mě, tak mi nesmíte do baráku.

Být vaší tchýní, tak bych okamžitě s vámi končila, až byste potřebovala pohlídat, tak bych vám doporučila placenou chůvu. Pokud je článek pravdivý, tak je vidět, jak některý matky to mají hozené na Budějovice. Stačilo tchýni říct, aby to už nikdy nedělala, a děťátko vychovat, aby poslechlo. Bez důvodu nikdo dítě neplácne.

Celý život jím co chci, pijí kdy chci, a tak to zůstane. Za chvíli nám budete radit, kdy chodit spát, kdy vstávat, kdy jít na záchod, kdy jít ven a kam. Nechte to laskavě na jedincích, pořád jsme svéprávní. Někdy mám dojem, že bez vás, expertů na všechno, nebudem vědět, jak držet příbor.

Soudruzi klíče od panelákových krabic opravdu nerozdávali. A že dneska jsou pořád ty krabice žádané. Kdyby je soudruzi nepostavili, tak dneska není kde bydlet.

Takže, podle vás experte, půjdem na nákup a někdo nás propíchne, protože si to chce zrovna zkusit? A na to si máme zvyknout, opravdu? Když někdo zabije naše dítě, tak si máme říct, taková je doba, musíme si zvyknout? To snad nemůžete myslet vážně. Co jinak, za závažný trestný čin tvrdé tresty, pokud spáchá na našem území trestný čin jakýkoli cizinec, okamžitě vyhostit. Dětem nastavit mantinely chování a zamezit celodenní pobyt na telefonu. Je to jsem můj názor, nikomu ho nenutím, ale zvykat si opravdu nemíním.

Exekutor nikdy nemůže zabavit nemovitost, která není psaná na dlužníka a má jiného majitele. Může zabavit vybavení domácnosti, pokud není faktura se jménem majitele. Kdysi jsem tohle zjišťovala přes právníka. Takže o střechu nad hlavou by v žádném případě nepřišel.

Tak už vím, proč je mi po jogurtech a některých uzeninách špatně. Tohle je děs.

Kdysi jsem nikdy nemusela prosit, aby mi někdo pomohl s kočárkem, když jsem šla ke dveřím autobusu, tak se nestalo, aby lidi dělali mrtvého brouka, vždycky několik lidí mi přispěchalo pomoct. Já poděkovala, pokud měl tam ten, kdo pomohl dítě, tak jsem dítěti dala čokoládu, kterou jsem měla vždycky tady z toho důvodu u sebe.

Radši si koláče upeču sama, 90 korun bych za jeden určitě nedala.

Tchýni i tchánovi jsem říkala mami, tati, a týkala jsem jim, po svatbě mi řekli, že oslovení nechají na mě, ale chtěli by, abych jim tykala, že naše děti jim taky nebudou vykat. Měla jsem je hodně ráda, tak tykání a oslovení mami, tati, netrvalo moc dlouho. Zrovna tak manžel, oslovoval a tykal mým rodičům. Někdo řekl, kdo vdává dceru, získává s ní syna, kdo žení syna, získá dceru. Také jsem takhle získala dcerku, taky mi říká mami. Nevidím v tom problém, je skvělé mít dvě maminky, já už bohužel nemám ani jednu.

Jste prasata nebo co?