Děkuji za tento článek. Pohladil a zpříjemnil mi den. Pan Štěpnička má pravdu, Praha je vskutku magické, vzácné místo, kterého si i já moc vážím i když mé místo narození je na Moravě. K jeho intuici a cítění moc gratuluji, jako herec ji využívá určitě plně. Mám ho moc ráda. Jeho přímost, vnímavost, velké srdce. Ať se má, stejně jako krásná Praha moc hezky.
Děkuji za tento článek, který je osvěžením a poselstvím v dnešní době. Připomíná pravý základ lidské duše, která jedná s citem, důvěrou a přímým, aktivním přístupem. A přitom skromně, bez vlastního důrazu na své ego, což se dnes tolik nenosí. A to nejen v dnešních výchovných a vzdělávacích institucích, uměleckých, či náboženských kruzích a pod. (o médiích nemluvě). Znám pár takových lidí, možná bych je spočítala na prstech jedné ruky, ale existují a inspirují. I když se o nich nepíše, září jako vzácné diamanty.. Díky, že JSOU.
Děkuji za tento článek, který na mne působil zcela přesně a výstižně a přitom nenásilně. Moc pěkné čtení. Víte, já sama se narodila v době, kdy se v médiích mluvilo pomaleji, se zřetelem na dikci, na modulaci hlasu. Jedno z nenápadných a přitom důležitých potěšeních duše, která dnes zanikají. K tomu ještě na Moravě, kde bylo ke kulturním tradicím trochu blíž. Jako hrdý vlastenec si velice vážím české kulturní bohatosti a snažím se ji předávat jako pedagog mladší generaci. Ano, není to často jednoduché. Potvrzuji vše , co zde bylo napsáno a přesto vím, že nepřestanu. Kdyby jste viděli dětský údiv a překvapení dětských očí, když slyší o věcech, které dnes často neslyší, neb je přece čas drahý, dali by jste mi za pravdu. A pokud si ty děti odnesou aspoň malé pozitivum do života, malou vzpomínku, stojí to za to. S přáním všeho dobrého Pavlína Kristen.
Děkuji za hezký a věrohodný článek. Kdo to zažil, pochopí. Mám totiž podobnou zkušenost. Je mi 55 a znám kolegyně, co odešly, nezvládaly vše zkombinovat a nevyhořet, byly k sobě náročné a zároveň zodpovědné. Jistě, vše začíná od lásky k sobě, jak se dnes hojně píše. V případě, kdy se těžko hledají řešení, přesto, že se snažíte, zjistíme, jak se může vše rychle měnit. Často k nedobrému. Poté si vážíme obyčejných základních věcí, začínáme znovu...Nejsme soumaři, odhazujme a hlavně věřme...Nic netrvá věčně. Držím Vám moc palce.
Moc hezky a výstižně napsáno. Děkuji za tento článek. Také s ním souzním. Mám podobné, velice smutné zkušenosti z Mozartovy opery ve Stavovském divadle. Lístky byly dost drahé, představení bylo uváděno jako vyjímečné (Mozartovo výročí) a my byli strohým, moderním pojetím zklamáni, pěvecké výkony většinou nevýrazné. Také jsem si řekla, že už příště NE.
Děkuji za obsahově hodnotný, jasně srozumitelný článek, který mne dokázal vtáhnout, přemýšlet a zavzpomínat. Osvěžení v dnešním rychlém, po povrchu klouzajícím světě. Opravdu mne potěšil. Vystihnul pravost a důležitost vzácných charakterů lidí, kteří, často upozaděni, jsou hybným, de facto základním prvkem každé skupiny, kolektivu apod. Lidé, co nesbírají veřejné metály, často o ně ani nestojí, srdcaři, co prostě dělají svou práci tak, jak umí, jak by asi řekli sami. A přitom perfektně a s pokorou. Těch si opravdu vážím, je jich vždy málo, je to vzácný druh 🙂 Přesycenost jednoduchých, prvoplánových, negativních pořadů - detektivek a kriminálních zápletek je velmi frustrující pro celou naši společnost...
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Souzním.....děkuji za hezké vyjádření...🙂