Děkuji za tento článek, který je osvěžením a poselstvím v dnešní době. Připomíná pravý základ lidské duše, která jedná s citem, důvěrou a přímým, aktivním přístupem. A přitom skromně, bez vlastního důrazu na své ego, což se dnes tolik nenosí. A to nejen v dnešních výchovných a vzdělávacích institucích, uměleckých, či náboženských kruzích a pod. (o médiích nemluvě). Znám pár takových lidí, možná bych je spočítala na prstech jedné ruky, ale existují a inspirují. I když se o nich nepíše, září jako vzácné diamanty.. Díky, že JSOU.
Děkuji za tento článek, který na mne působil zcela přesně a výstižně a přitom nenásilně. Moc pěkné čtení. Víte, já sama se narodila v době, kdy se v médiích mluvilo pomaleji, se zřetelem na dikci, na modulaci hlasu. Jedno z nenápadných a přitom důležitých potěšeních duše, která dnes zanikají. K tomu ještě na Moravě, kde bylo ke kulturním tradicím trochu blíž. Jako hrdý vlastenec si velice vážím české kulturní bohatosti a snažím se ji předávat jako pedagog mladší generaci. Ano, není to často jednoduché. Potvrzuji vše , co zde bylo napsáno a přesto vím, že nepřestanu. Kdyby jste viděli dětský údiv a překvapení dětských očí, když slyší o věcech, které dnes často neslyší, neb je přece čas drahý, dali by jste mi za pravdu. A pokud si ty děti odnesou aspoň malé pozitivum do života, malou vzpomínku, stojí to za to. S přáním všeho dobrého Pavlína Kristen.
Děkuji za hezký a věrohodný článek. Kdo to zažil, pochopí. Mám totiž podobnou zkušenost. Je mi 55 a znám kolegyně, co odešly, nezvládaly vše zkombinovat a nevyhořet, byly k sobě náročné a zároveň zodpovědné. Jistě, vše začíná od lásky k sobě, jak se dnes hojně píše. V případě, kdy se těžko hledají řešení, přesto, že se snažíte, zjistíme, jak se může vše rychle měnit. Často k nedobrému. Poté si vážíme obyčejných základních věcí, začínáme znovu...Nejsme soumaři, odhazujme a hlavně věřme...Nic netrvá věčně. Držím Vám moc palce.
Moc hezky a výstižně napsáno. Děkuji za tento článek. Také s ním souzním. Mám podobné, velice smutné zkušenosti z Mozartovy opery ve Stavovském divadle. Lístky byly dost drahé, představení bylo uváděno jako vyjímečné (Mozartovo výročí) a my byli strohým, moderním pojetím zklamáni, pěvecké výkony většinou nevýrazné. Také jsem si řekla, že už příště NE.
Děkuji za obsahově hodnotný, jasně srozumitelný článek, který mne dokázal vtáhnout, přemýšlet a zavzpomínat. Osvěžení v dnešním rychlém, po povrchu klouzajícím světě. Opravdu mne potěšil. Vystihnul pravost a důležitost vzácných charakterů lidí, kteří, často upozaděni, jsou hybným, de facto základním prvkem každé skupiny, kolektivu apod. Lidé, co nesbírají veřejné metály, často o ně ani nestojí, srdcaři, co prostě dělají svou práci tak, jak umí, jak by asi řekli sami. A přitom perfektně a s pokorou. Těch si opravdu vážím, je jich vždy málo, je to vzácný druh 🙂 Přesycenost jednoduchých, prvoplánových, negativních pořadů - detektivek a kriminálních zápletek je velmi frustrující pro celou naši společnost...
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Děkuji za tento článek. Pohladil a zpříjemnil mi den. Pan Štěpnička má pravdu, Praha je vskutku magické, vzácné místo, kterého si i já moc vážím i když mé místo narození je na Moravě. K jeho intuici a cítění moc gratuluji, jako herec ji využívá určitě plně. Mám ho moc ráda. Jeho přímost, vnímavost, velké srdce. Ať se má, stejně jako krásná Praha moc hezky.