A jéje, už to zase začíná. Někdo si vztáhnul článek popisující tristní situaci s kvalifikovaností na sebe a cítí potřebu "uvést věci na pravou míru".
Obviňuje dokonce autorku původního článku z "pedagogického egoismu", aniž by si v jejím profilu přečetl, že ona sama je absolventkou Přírodovědecké fakulty a tudíž rozhodně neprotěžuje pouze absolventy pedagogických fakult.
.
Tak tedy. K řízení traktoru či autobusu je potřeba příslušného řidičského oprávnění. K svařování na stavbě je potřeba svářečských zkoušek, k práci elektrikáře výuční list. Bez příslušného oprávnění nikdo nikoho nepustí na pracoviště.
.
Ale k výkonu učitelské profese na ZŠ, k vzdělávání dětí, včetně těch s kompletním spektrem psychických a mentálních poruch, stačí zkoumavý pohled ředitele, který zájemce o práci ve škole (třeba kamaráda z tenisu) moudře posoudí a poté zaměstná. Stačí mít "nějakou" VŠ a slíbit, že si do tří let schrastí z nějaké soukromé vysoké příslušný doklad o absolvování pedagogického minima. Hnedle je tu rovnou "kvalifikovaný pedagog".
Jakou paseku takový amatér může na dětech napáchat, to není přece důležité.
Když matematiku učí češtinář a informatiku chemikář, tak to přece také nevadí.
Ministr, který tvrdil ještě loni, že učitelů je nadbytek, za malý zájem o profesi samozřejmě nemůže.
To jen ta potvora "demografie". A neschopnost starostů malých vesniček sehnat do místní školy učitelku. A taky spousta dalších "faktorů". 🙁
Pokud je tohle ovšem pravda, pak nemá smysl navyšovat platové poměry vojáků z povolání, ani policistů, jak to dnes požadují ministryně obrany a ministr vnitra.
Skvěle napsáno, paní kolegyně. A asi opět zbytečně.
V naší zemi nejsou politici, kteří by dokázali myslet dál, nežli po nejbližší volby.
Když jsme před 10 lety varovali před naprosto nepromyšleným a nepřipraveným návrhem "inkluze po česku", nikdo nás neposlouchal. Média měla jasno. Inkluze je skvělá a učitelům se jen nechce dělat nic navíc. Občané halasně přizvukovali, protože všichni přece vědí, že ve škole je to jen práce pro flákače, kteří by se jinde neuživili, mají samé volno, hodina má 45 minut, ... atd., atd., pořád dokola to stejné.
Takže ani dnes to nebude jiné. Uvidíte hned v textech komentářů.
Kdykoliv se totiž ozval někdo z učitelů s kritikou neustálých reforem a všemožných praštěných nápadů ministrů či politiků, měl "občan" okamžitě hned jasno. Za vše mohou učitelé, kteří nic neumí, nic nedělají a pořád chtějí jen přidat na platech.
Ministři se sice na MŠMT střídají skoro rychleji nežli apoštolové na orloji, ale každý, kdo si tam na chvilku sedne do křesla, okamžitě začne trpět obsesí, že právě on je spasitel a zavede reformu, která naše školství pozvedne na špičkovou světovou úroveň. Bohužel někteří své fantasmagorie také začnou realizovat. Obvyklým výsledkem je pak to, že situace se ještě zhorší víc než doposud.
Ten poslední není výjimkou. Někdo mu asi prozradil, že matikářů je už dnes nedostatek a tak prosazuje změny RVP, v důsledku kterých bude na ZŠ méně hodin matematiky a tím pádem bude potřeba i méně kvalifikovaných učitelů. Bohužel ale ani to nebude stačit.
Dokud lidé nepochopí, že jde o jejich vlastní děti a budoucnost nás všech, nic se nezmění.
Jednou po čase článek, který se nestydí nazvat věci tak, jakými jsou.
Inkluze je skvělý a správný princip.
Měli bychom hledat cesty, jak usnadnit dětem s fyzickým, nebo sociálním hendikepem vzdělávání v běžných školách. Protože se to vyplatí nám všem.
.
Jenže politici v čele s ČOSIV prosadili "inkluzi po česku".
Pseudoopatření, které nebylo zajištěno ani materiálně a finančně, ale především personálně. V důsledku většinově škodí všem. (Byť samozřejmě existují i pozitivní příklady.)
Děti se specifickými mentálními a psychickými potížemi potřebují pomoc specialistů. Část z nich lze začlenit s patřičnou podporou do hlavního vzdělávacího proudu. Ale to nebude nikdy levné. Obzvláště když si někdo vymyslel, že jednoho kvalifikovaného speciálního pedagoga lze nahradit deseti asistenty s rychlokurzem. (Přičemž čest a úcta patří všem kvalitním asistentům. Jejich práce není snadná, ani doceněná.)
Je na čase si přiznat, že dnes se pod heslem inkluze dostávají na běžné základní školy i děti, kterým ani sebelepší a sebesnaživější učitelé nemohou zajistit podmínky, které potřebují.
Nastává situace, kterou vcelku přesně popsal autor svým příměrem s traktorem na dálnici. Učitelé jsou pak v pozici policistů dálniční hlídky, kteří vidí v pravém pruhu traktor, jak záměrně kličkuje, odpadávají z něj kusy hlíny, ale zasáhnout nesmí. Mohou leda jen poslouchat nadávky a stížnosti, jak za "velké peníze" "nic nefunguje" jak kdysi.
Jak už to v podobných případech bývá, je vždy nejjednodušší moc se nezdržovat zjišťováním relevantních informací, ale rovnou z jednoho článku učinit závěr o zvrácenosti světa, plného mužského šovinismu a z dalšího článku závěr o afektovaných feministkách.
Doporučuji všem, včetně autorky, využít google:
(Teď budu lehce ironický.) 😉
Role otce byla asi přece jen o trochu aktivnější, nežli jen to, že tam jen tak postával a na medvěda zakřičel, "aby se neřeklo".
A role matky byla přece jen trochu prozaičtější, nežli že jako hrdinka se vrhla před lítou šelmu, aby ochránila své děti. Když její partner v roli ochránce selhal.
Proběhlo to nejspíš tak, jak by se v podobné situaci dalo očekávat. Každý dělal co mohl.
Jistě, jde o verzi, kterou poskytl otec.
Proč ne matka, že?
Opět si dovolím zaspekulovat a tipnu si, že matka nejspíš zůstala s dětmi a rodinu vůči novinářům zastupoval otec.
.
Článek je o tom, že starosta přednostně vyzdvihl otce a nikoliv OBA rodiče.
Faktem je, že první krok na ochranu rodiny učinil právě otec.
.
Faktem je, že starosta mohl a MĚL svou větu říci jinak.
Já myslím, že skutečný chlap by přiznal, že to říci lépe mohl.
Ten, kdo je jen "chlap", ten bude jen na netu útočit na ženu, která se to nebála napsat.
Říkám si:
Jak moc musí být chlap skutečně CHLAP, aby uznal, že jiný muž udělal něco blbě?
Kdyby USA chtěly, skutečně chtěly, mohla válka na Ukrajině skončit už po půl roce.
Jistě, Biden a celý Západ měl strach. Z eskalace konfliktu. Z toho, že Putin "zmáčkne tlačítko".
To bylo pořád řečí o "červených liniích".
Skoro všechny byly překročeny a nic se nestalo.
.
Západ nechce, aby Rusko prohrálo. Má z toho obavy.
Proto až dodnes poskytuje pomoc ve stylu:
"Zaútočil na tebe mečem? Braň se, my ti dáme nůž, ale musíš ho mít v levé ruce a pravou mít za zády."
Kdyby EU a USA dodaly hned, pár měsíců po začátku války tytéž zbraně a systémy, které jim dodaly až po neskutečných průtazích a odkladech, dokázali by Ukrajinci využít technologickou převahu západu, kterou tenkrát ještě měl.
Rusové by museli ustupovat a neměli čas se opevnit na obsazeném území.
Místo toho se nechali všichni vmanipulovat do dlouhého a vyčerpávajícího konfliktu. A ten prostě malý národ nemůže ustát proti nepříteli, kterému jsou naprosto ukradené ztráty vlastních občanů a který klidně zaplatí levné žoldáky z jiných zemí.
A Rusové se ve válce učí rychle.
.
A Trump, že za to nemůže?
Kdo blokoval finance na pomoc Ukrajině?
Kdo vykřikoval nesmysly o "oprávněných zájmech Ruska" a "pochopení pro jeho postoje"? Republikáni s Trumpem v čele.
Kdo záměrně zdržoval některé iniciativy, aby mohl sám "ukončit válku do 24 hodin"?
Obětovali Ukrajinu.
.
Trump a jeho favoriti se obrovsky pletou. Tím, že leze do zadku Putinovi ukázal svou slabost.
Soudruh Si už teď ví, že Trump je srab. Namaže si ho na chleba.
Pokud někdo chcete ještě navštívit Taiwan, moc dlouho neotálejte.
(Moc bych si přál, abych se pletl.
Už dnes mají žáci s matematikou velké problémy. A nemají ji proto rádi.
Je to vcelku logické, protože je to jeden z mála předmětů, kde učivo jednoho ročníku plynule navazuje na znalosti, vybudované v ročnících předchozích.
Kde chybí základ, nelze stavět další patra vzdělání. (Anebo jen cestou snahy doplnit chybějící znalosti a za cenu zvýšeného úsilí.)
Když zredukujeme časový rozsah výuky matematiky, nutně to povede k osekání obsahu učiva, ale hlavně k omezení možností probrané učivo pořádně procvičit a upevnit. Výsledky vzdělávání a znalosti žáků se pak mohou jedině zhoršit. Frustrace žáků naroste. (Ať žije wellbeing!) 🙁
Vysvětlete mi, jak chcete rozvíjet finanční gramotnost, když absolvent základní školy nebude umět počítat s procenty a nesestaví ani prachsprostou trojčlenku?
Jak se buduje "znalostní ekonomika" v zemi, kde žáci prvního ročníku na maturitním oboru často neumí (už dnes) vyjádřit neznámou veličinu ze zadaného vzorce, upravit složený zlomek a na výpočty typu 12 x 200 se dožadují kalkulačky?
Tohle má být ten způsob, jak dohnat rozvinuté ekonomiky světa?
Před 25 lety jsem poprvé vyslovil myšlenku, že každá změna v našem školství je jen k horšímu. Ale skutečnost překonala i mé nejhorší a nejčernější představy.
Dovolím si "citovat" svou "1. Kuchyňkovu větu o umělé inteligenci", kterou občas "obšťastňuji" své žáky:
"Tomu, kdo nemá vlastní inteligenci, ani ta umělá nepomůže."
Dejme tomu, že úkol pro žáka je prostudovat nějaké téma a pak své poznatky shrnout do krátké seminární práce. Pak opravdu nevidím rozdíl v tom, jestli žák odevzdá práci, kterou za něj napsal někdo jiný (nejspíš za úplatu, nebo protislužbu), jestli ji stáhnul někde z internetu, nebo ji za něj vypracovala umělá inteligence. Tak jako tak vydává za svou vlastní práci, která je dílem někoho jiného. A to je podvod, nebo dokonce plagiátorství.
Zkušený učitel několika cílenými otázkami je ve většině případů schopen takový podvod odhalit. (Pokud mu to za to stojí.)
Já učím mimo jiné také programování a smart technologie, kde se spolupráce s AI už vlastně de facto stává(stala) standardem. Zákonitě využívám možností, které mi tyto technologie poskytují, ve své práci. A současně k tomu nutím své žáky.
Myslím si totiž, že platí myšlenka, kterou vyslovil Tomáš Kapler (konzultant pro AI):
"Umělá inteligence nenahradí lidi – ale lidé, kteří ji používají, nahradí lidi, kteří ji nepoužívají."
Takže úkolem nás učitelů je především pokusit se naučit naše žáky používat vlastní mozek.
A tak nějak postupně a v závislosti na věku i současně s tím prvním úkolem je naučit i používat umělou inteligenci jako nástroj.
Je totiž fajn, když vám třeba počítač přepisuje diktovaný text a současně jej překládá do jiného jazyka. Ale ono je také dobré umět si napsat ručně poznámku na papír a domluvit se, i když se mobilu vybije baterka.
O tom, že potřebná je především reforma vysokého školství, není nejmenšího sporu. Jen se obávám, že když se jí chopí "experti" typu současného ministra (který zmrvil, co jen mohl), nebo třeba poslankyně Zajíčkové (ta s těmi mateřskými školami bez plotů, učebnami bez umývadel, ale multigenderovými záchodky), tak výsledkem bude jen další zhoršení už tak neradostného stavu.
Například větší pravomoci správní rady a rektorů zní na první pohled smysluplně. Jenže ďábel se skrývá v detailu a kam to může také vést, to už jsme viděli v Plzni, UJAK, anebo třeba i v seriálu "Jistě, pane ministře".
O tom, že Akreditační úřad je zase úplně "jiná hra", nežli Akreditační komise, by se také daly psát romány.
Já bych se spíše nežli v USA, kde mají univerzity nejméně tří naprosto odlišných úrovní, inspiroval spíše u seveřanů. Například Dánský systém se mi líbí velice.
Nic nového pod sluncem.
Tuzemák není rum, pomazánkové máslo není máslo, sójové maso není maso, a kuřecí salát se ve skleníku nevypěstuje.
Proč někdo potřebuje používat názvy nenáviděných masných výrobků, místo aby si zvolil vlastní nová a progresívní označení, je mi sice záhadou, ale přežiju to.
Stačí, když na buřtech a špekáčcích bude čitelný nápis "Bezmasý výrobek" a nebudu muset u chladícího boxu pracně zvětšovat piditext, abych dekódoval složení.
Jen bych se odvážně pustil i dál. Zákazník přece není hloupý, tak proč se v názvech omezovat?
Proč by nemohl být třeba "dietní bůček", "vepřová mrkev", nebo "vařený drůbeží lilek"? 🙂
Jak říkám, nic nového pod sluncem - viz Britský párek
Mám známého Rusa, kterého jsem viděl čmárat si do sešitu poznámky pomocí nějakých divných znaků. Podíval jsem se lépe a poznal jedno z japonských písem. Divil jsem se, kde se učil japonsky.
"Na suvorovském učilišti" odpověděl mi.
(Pro neznalé: Jde o systém vojenských středních škol.)
Po skončení studia měl být nasazen do posádky na dálném východě.
A já po jeho odpovědi pochopil.
Je dobré, když znáte jazyk nepřítele.
Zaujal mne jeden komentář.
Pan Lukáš Prudký napsal:
"No vidíte. A já, absolvent ČVUT, se domnívám, že člověk s maturitou či vysokoškolským vzděláním, by měl ovládat matematiku a fyziku alespoň na úrovni SŠ. Zajímalo by mě, kolik učitelů ČJ by dnes dalo dohromady třeba kvadratické rovnice..."
I v další diskusi kladou někteří mezi tyto znalosti rovnítko.
To je ale, bohužel, dost nesmyslné srovnání.
Jak účelem psaného jazyka, tak i "jazyka matematiky" je umožnit komunikaci mezi tím, kdo chce něco sdělit a tím, kdo má informaci přijmout.
Nemusím snad složitě dokazovat, že objem informací v běžném životě předávaných prostřednictvím psaného textu je naprosto nesrovnatelný s objemem informací, předávaných prostřednictvím vzorců. Rozhodně častěji potřebuji napsat třeba nákupní seznam, nežli použít funkci sinus a to bez ohledu na úroveň dosaženého vzdělání a počet titulů před, či za jménem.
Není sporu o tom, že když se v běžné řeči zmíní Ohmův či Coulombův zákon, měl by si i humanitně vzdělaný češtinář vzpomenout, že to patří do fyziky a ne do právnické terminologie. Ale srovnávat znalost vyjmenovaných slov se znalostí kvadratické rovnice je nesmysl.
Když už, tak vyjmenovaná slova srovnávejme s malou násobilkou. Obojí by měl absolvent základní školy zvládat srovnatelně dobře.
A což takhle vzory podstatných jmen a výpočty s procenty?🙂
Účelem jazyka je umožnit nám komunikaci.
Účelem psaného textu je umožnit komunikaci i lidem, navzájem vzdáleným v prostoru a čase.
Komunikace obsahující chyby může způsobit vzájemné nepochopení a neporozumění.
Jsou ale sdělení, která prostě nesmí být špatně pochopena, protože důsledky mohou být i fatální. Proto na správném užití jazyka a respektování jeho pravidel velice záleží.
A hodně to i o člověku vypovídá.
Žákům vždy říkávám:
Jednou asi budete posílat mail (nebo dopis) se svým životopisem potenciálnímu zaměstnavateli, kterého budete žádat o to, aby vás zaměstnal. Buďte ujištěni, že první výskyt gramatické chyby v textu bude znamenat okamžitý přesun do odpadkového koše. Ne proto, že by příslušný šéf, nebo personalista byl takový hnidopich. Ale proto, že když vám nezáleží ani na tom, abyste si dali práci a zkontrolovali si (nebo nechali někomu jinému zkontrolovat) tak osobně důležitý text, tak jak potom může zaměstnavatel věřit, že jinou práci budete dělat poctivě?
Od zedníka nebo automechanika neočekávám, že bude tvořit mnohastránkové eseje. Očekávám jen, že bude znát správný tvar slov, která běžně používá při své práci. (Takže nebude někde podkládat třeba "klýn" nebo "potpjeru".)
Kvůli chybě není nutno nikoho urážet. Překlep v psaném textu (obzvláště průběžně upravovaném) udělá občas každý. Třeba právě v rychlosti psaném příspěvku do diskuse.
Ale bohužel lze stále častěji vidět, že i profesionálové, mezi které patří například i redaktoři internetových médií, odvádějí naprosto odfláknutou práci.
Když jsem byl šestileté dítě já, dokonce i u mých dětí probíhal zápis do první třídy.
Učitelky budoucích prvňáčků po nich chtěly, aby poznaly alespoň některé tvary, jako třeba čtverec, aby řekly, že jahoda na obrázku je červená a hruška žlutá, aby zazpívaly písničku, nebo řekly nějakou krátkou říkanku, namalovaly maminku, atd.
Posuzovaly při tom tzv. "školní zralost".
Nebyly to hlupačky a věděly, že od února do září se ještě mnohé může změnit. Ale tak nějak dokázaly odhadnout, jestli má v září smysl to zkusit, nebo raději ještě rok počkat.
Před pár lety jsem byl v médiích poučen paní ombudsmankou Šabatovou, že zápis je pouze administrativní úkon, a že k němu vůbec není potřeba přítomnosti dítěte, protože lze vyřídit i elektronicky. Je to prý pouze dávno překonaný zvyk.
Tak čemu se dnes vlastně kdo může divit?
Školní docházku zahajují děti, které si neumí zavázat boty na smyčku, udělat kotrmelec, nebo říct "Prosím".
Zato umí ovládat tablet a znají spoustu vulgárních výrazů. Neumí 10 minut poslouchat něčí vyprávění, ale umí se několik hodin plně soustředit na počítačovou hru.
Všichni víme, že nejdůležitější pro rozvoj mnoha oblastí osobnosti dítěte jsou první 3 roky života a následná socializace v dalších cca 2-3 letech.
Ale ekonomičtí experti vypočítávají o kolik % se celoživotně sníží osobní příjmy žen a HDP celého státu, když žena (nebo některý z rodičů) zůstane na mateřské "dovolené".
Tak co takhle zkusit také spočítat, o kolik procent se sníží HDP, když ženeme ekonomickým tlakem zpátky do práce i ty rodiče, kteří by se rádi věnovali tomu nejdůležitějšímu - svým dětem.
Při vší úctě, tohle je klasické matení pojmů.
Je naprostá většina dospělých, v dětství fyzicky trestaných, kteří vyrostli ve slušné a neagresívní jedince.
A je vcelku dost významné procento v dětství fyzicky netrestaných, kteří vyrostli v agresívní a sebestředné sobce, neváhající prosadit svou vůli i násilím.
Problém není ve výchovném plácnutí přes zadek, pokud zpovykované dítě ubližuje ostatním, nebo se chová nepřijatelně.
Problém je, že mnozí rodiče tímto způsobem řeší jakékoliv podle nich nežádoucí chování a to navíc často ve vlastním afektu.
Malé dítě ve věku 2 - 3 roky prostě CHCE. Chce bonbón, chce cizí hračku, pohoupat, ..
Chce prosadit svou vůli, protože je na tento způsob jednání navyklé. Jako mimino si zvyklo, že když má hlad, nebo plnou plínku, spustí křik a někdo přiběhne a jeho nepohodlí odstraní. Logicky v tom pokračuje nadále a musí se naučit, že nebude vždy po jeho. Že existují hranice a některé věci se dělat nesmí. To lze často i bez fyzických trestů. Mnohé děti lze vychovat bez toho, že by bylo třeba je fyzicky trestat. Ale tvrdit, že je to univerzální pravidlo je prostě hloupost a nepochopení vývojové psychologie.
Dítě, které mlátí jiné dítě jen proto, že se mu líbí jeho hračka a nemíní s tím přestat, má zakusit to, co dělá ostatním.
I matka vlčice své mládě láskyplně kousne, když je to potřeba. A pak už stačí jen zavrčet.
Základní pravidla jsou jednoduchá, i když obtížně zvládnutelná.
Nikdy netrestat dítě ve vzteku. A už vůbec ne fyzicky.
Trestat včas, uvážlivě a s vědomím cíle a záměru.
Fyzicky nikdy netrestat dítě pouze rukou. Ruka má jen hladit
7
Sledujících
0
Sleduje
7
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jsou dozajista místa, budovy a situace, kdy je potřebné jejich důležitost a význam podpořit i příslušným důstojným oděvem. Do Národního divadla také nechodíme ve špinavých kraťasech a k britskému panovníkovi v džínách, vytahaném triku a v čepici s kšiltem otočeným dozadu.
Všichni víme, že prezident Zelenskyj se už 3 roky obléká tímto způsobem a také víme proč.
Když už jsme tedy ale u toho, jestli prezident napadené a bránící se země urazil svým vzhledem a oděvem posvátnou Oválnou pracovnu, nabízí se vcelku logicky otázka pro americké představitele, proč měří dvojím metrem.
Viz Elon Musk a jeho syn.
Odkaz 1
Dobytek zůstane dobytkem a prase prasetem, i když ho navléknete do smokingu.
A slušný člověk si zachová svou důstojnost i v montérkách.