Fascinující osobnost. Dodnes si pamatuju jeho účinkování ve stáji Jaguar na přelomu tisíciletí, kdy se nasoukal do monopostu a lítal s ním po okruhu. Dokonce se spekulovalo, že by mohl zastoupit nějakého jejich jezdce snad kvůli zranění-škoda, že na to nedošlo. A pak mi utkvěla jedna fotografie z té doby z časopisu F1-vycházející slunce na trati a tam detail jeho "opáleného" ucha...
Asi takle. Tancovat mě nenaučily("výjimečný" talent), sranda byla, táta na mě každou přestávkou čekal s úplatkem za účast, do hospody jsme o přestávce chodili, ale to byla spíš hra, protože bylo známo, že starý mistr pan Štěp po skončení přestávky hospodu projde a náležitě nás nasměruje zpět na parket. Dnes na to vzpomínám, ať už kvůli rodičům kteří mě chodili pozorovat a kontrolovat účast nebo kvůli výše vzpominanemu tanečnímu mistrovi, který odučil několik generací a tohle byl jeden z jeho posledních ne-li poslední kurz v životě, no a taky ty krásné svatební fungl nové šaty na věneček, to bylo něco!
Byl to člověk mnoha tváří. S jeho smrtí se asi opravdu uzavřela jedna éra nejen francouzského filmu. Pro mě osobně to znamená, že odešel idol mé maminky, která byť byla o dvě dekády mladší než on již léta nežije a mě nějak přišlo, že dokud žijí její oblíbenci, svět je v pořádku. Viděla jsem v dětství snad všechny jeho filmy, ale asi jen dva se mi vryli do paměti -Dva muži ve městě a Samuraj. První jmenovaný se mi líbí i v dospělosti, druhý už méně a na Smrt darebáka se budu muset podívat znovu, určitě z něj budu mít jiné dojmy než jako dítě, i když závěrečnou scénu si pamatuji i víc než po dvaceti letech...
Pánové mají můj obdiv. Všichni co se tu rozčilují, tak by si měli vzpomenout, že ještě před takovými dvaceti lety žádný papír od lékaře nebyl třeba a lidé jezdili dokud sami neznali, že už to nejde, nezemřeli či jim příbuzní v dalším řízení zabránili. To byl i náš případ. Můj dědeček byl výtečný řidič, bohužel jen do určité doby, potom už to byla tragédie. Nejdřív moje maminka zakázala, abych s nimi jezdila, protože oni si nedali říct a babička, která byla o devět let mladší než děda neměla ŘP, ale stále někam "potřebovala". Nakonec museli dědovi klíče od auta prostě a jednoduše sebrat To byla jediná možnost a teď si vezměte kolika takovým řidičům, dnešní kontroly v jízdě zabrání, byť nejsou dokonalé.
Knihu jsem četla kdysi na střední škole, naše třídní profesorka a zároveň češtinářka měla docela v oblibě mi dávat ke čtení složitější díla(Plechový bubínek, Utrpení knížete Strenenhocha apod.) za což jí zpětně děkuji. Film jsem nikdy neviděla, byť jsem si ho natočila i na VHS, nějak jsem nesebrala odvahu a hlavně já jsem si tu knihu nějak "natočila" už při čtení a měla jsem strach, že si to akorát zkazím. Ale třeba Spalovače mrtvol a třeba Petrolejové lampy znám diky ní jen z filmu.
Já jsem zástupce obou skupin matek. Když bylo mladší ani ne dva roky a já měla doma dvouměsíční miminko, volal mi přímo starosta, jestli nechceme holku zkusit v daném školním roce k zápisu do školky (v září by jí při případném nástupu bylo 2 a čtvrt) s díky jsem odmítla, že mi to přijde zbytečné a ať to místo dají někomu kdo ho potřebuje, byť i přespolnímu. O rok později jsem měla hroznou kliku, že mi holku do téže školky vzali a to jen díky tomu, že místní a už v době zápisu skoro 3 roky. Měsíc po kladném přijetí se objevilo pracovní místo, které se nám velmi hodilo, protože holt když je RD čerpána do tří let dítěte nejsou to zrovna peníze, se kterými by člověk nějak normálně vyšel(a ne nejsem samoživitelka, nýbrž normální vdaná osoba, ale manžel je také pouze normální běžný zaměstnanec a nebere miliony). Takže přes prázdniny jsme museli sehnat hlídání pro oba(vesnické školky mají šest týdnů zavřeno a pro mladšího bylo v dětské skupině-ne zrovna levné, místo také až od září. Nu chvílemi na mě paní učitelky nekoukaly asi úplně nejlíp, že jako pro ní nechodím po obědě a tak, ale nakonec asi jsme se navzájem pochopily a ony už vědí, že si fakt neválím doma šunky. Teď tiše doufám, že se nám tam podaří od září dát i kluka, i když mu bude teprve dva a půl, jinak mu budeme muset celý další rok platit skupinu, která něco stojí a má horší otvírací dobu vzhledem k naší pracovní době. A to díky bohu ani jeden nesměnujeme.
Většinou nesouhlasím s většinou, ale v případě národní knihovny od pana Kaplického výjimečně ano - díky bohu, že zůstala jen na papíře. Dodnes si pamatuju tu poměrně vyhrocenou televizní debatu a tam na mě pan architekt působil, tak jaký asi opravdu byl-já mám právo, já chci a moje dílo je jediné správné Tím myslím, si to pokazil i u těch, co do té doby názor víceméně neměli. Trochu jsem čekala, jestli s postupem času na ten návrh nezměním názor, no nestalo se a to ani po těch téměř dvaceti letech a to, že v době kdy se to řešilo mi bylo tak možná patnáct. Nebyl a není to povedený návrh.
Moje první auto, 2.0 benzín sedan, barva antique bronze s obligátním křidélkem na víku kufru. Měla jsem tam teda napasovaný motor ze Scorpia, což jsem zjistila až při nákupu nových svíček(N9D) a to byla vskutku raketa,dodnes na něj vzpomínám a už nikdy jsem nepotkala nic tak pohodlného - jak říkala moje nebožka maminka, je to jako sednout si do obýváku do křesla. Když jsem letos na dovolené v Černé Hoře s cedulí na prodej, byla jsem hodně nahlodaná odvézt si ji sebou domů.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Uf, občas je mi smutno z toho co čtu. Jsem ta špatná matka, která byla s dcerou doma do tří let a její mladší bráška musel do skupinky, když ona šla do do školky. Jak už tady někdo zmínil, když se na málem městě objeví pracovní nabídka slušná, musí holt člověk jít, protože co potom za ten rok že? Určitě by pak nakonec ty děti na tom byly líp, kdybych nastoupila zpět do původního zaměstnání na 12tky a nepřetržitý provoz, že... Takhle mají aspoň jistotu, že je každé ráno odvedu já a také často i vyzvednu a můžeme pak něco společně dělat,což kdybych byla od 6 do 18 v práci asi těžko. Jenže je jednodušší řvát jak jsme všechny líné a kariéristky.