Mně se stalo HNEDLE to samé. Jen s tím rozdílem, že můj bývalý nebyl nemocný, ale nešťastný ve svém novém vztahu. Opustil mě po 30 letech manželství kvůli mladší. Brzy ale zjistil, že udělal chybu a chtěl se vrátit. Jenže v té době jsem já poznala svého druhého manžela, s kterým jsem byla 20 let velice šťastná. Bohužel ale zemřel a můj bývalý začal opět naléhat, abych ho vzala zpět. Nikdy bych to neudělala z úcty k mému manželovi. Ale byla jsem mu vděčná, že se se mnou rozvedl a já tak mohla žít po boku manžela,se kterým jsem byla šťastná. Teď zemřel i můj bývalý a má snad konečně klid

Přesně tohle se stalo mému manželovi. Po dlouhé resuscitaci měl poškozený mozek a 3 roky ležel v tzv.vigilním kómatu, než zemřel. Bylo to hrozné, ale nedalo se s tím nic dělat. Nebyl na přístrojích, nebylo ho z čeho odpojit, jen se čekalo, až mu selže nějaký orgán. Bylo to trápení pro něj, ale i pro mne. Kdyby to šlo, určitě bych si pro něj přála možnost eutanazie.

Můj manžel upadl po dlouhé resustitaci do vigilniho kómatu a trvalo 3 roky, než zemřel. Měl poškozený mozek a nebyla vůbec žádná naděje, že se stav zlepší. Naopak jsem se musela 3 roky dívat na to, jak hubne, nereaguje na nic a pouze spí. Hrůza. Kdybych bývala měla tu možnost, určitě bych mu umožnila důstojný odchod ze života.

Já si na kliniku nemohu stěžovat. Nevím sice, jaká je situace dnes, ale před lety nám tam operovali našeho Boloňáčka. Pejsek nejen že vše krásně zvládl, ale pak vůbec nemarodil a dožil se nádherných 18 let!!!

Mám boloňáčka a za pár dní mu bude 17 let !!! Mimo jednu operaci kvůli kamínku v močové trubici mu vůbec nikdy nic nebylo.

Můj manžel je bohužel v kómatu již dva a čtvrt roku. Moc bych si přála vědět, jestli mě vnímá, když mu vyprávím, co je nového, co dělají vnoučata, jak šikovný je náš pejsek,...reakce ale není žádná, buď spí nebo když má někdy otevřené oči, tak se dívá skrze mne. Je to hrozné, nemůžu mu nijak pomoci a doktor tvrdí, že může takto ležet i několik let.

Rozváděla jsem se po 30 letech manželství. Manžel si samozřejmě našel mladší. Tehdy jsem věděla, že určitě nechci zůstat sama. Po čtyřech letech jsem potkala svého budoucího druhého manžela. Byl o osm let mladší a sedli jsme si po všech stránkách. Opravdu, on byl pro mne něco jako výhra. Rozuměl si i s mými dětmi a pro moje vnoučata byl bezvadným dědou. Byli jsme spolu dvacet let. Naše idyla vzala za své vloni, během vteřiny se mi všechno zhroutilo. Manžel leží již rok a půl v kómatu a šance na změnu není žádná. Může prý takhle ležet i několik let,... Je to k uzoufání. A já , tak jako jsem tehdy věděla, že nechci zůstat sama, tak teď vím stoprocentně, že bych už jiného chlapa vedle sebe mít nemohla. On byl moje životní láska a nikdo jiný takový už určitě není.