Třeba se natáčí, když kouká na televizi, aby pak měla co dávat na Instagram. Ten sežere spoustu materiálu, takže se hodí kdeco.

No zrovna zpěvačku Semaforu Milušku Voborníkovou bych do normalizačního popu neřadil.

Samozřejmě, že má autor v každém bodě určitou pravdu. Nelze ale takto paušalizovat. Každý je totiž trochu jiný, rozdílné jsou i práce a také atmosféry v týmech.

Udělal jsem sice 10/10, ale jistý jsem si byl jen u první a poslední otázky, a víceméně i v případě Trosek. Zbytek jsem jen odhadoval, ale že se trefím ve všech odpovědích, by mě ani ve snu nenapadlo.

Co je tohle za paskvil? Autor napřed navrší apriorní tvrzení, co si údajně mnozí nebo většina myslí o první republice, a pak tato svá tvrzení vyvrací.

Ten článek s názory psychologa mi přijde poněkud legrační. Od maturity mě a moje spolužáky dělí za chvíli už 52 let a po celou tu dobu jsme se často scházeli. Jistě ne všichni, ale kdo mohl, přijel, a tak je to dodnes. Od srazu po 50 letech se scházíme co měsíc či dva na společném obědě, protože nikdo neví, kolik takových setkání ještě zažije. Občas přijedou i spolužačky z USA a Kanady, a teď v červnu pojedeme do Německa, kam nás pozval spolužák, který tam desítky let žije. Naše srazy jsou zcela neformální, stále si máme co říct a kdo co má či nemá, neřešíme. Vlastně se dá říct, že tyto naše obědy a srazy jsou výrazem radosti ze života a z každého dalšího dne.

Anebo první, nebo druzí, nebo čtvrtí, nebo pátí až osmí.

Ať se jde pan Vašut s těmi řečmi o cenzuře a nesvobodě bodnout. To už zcela svobodně vykládal v rozhovoru, tuším, v roce 2019 a nic se mu nestalo. Nebo snad byl na výslechu u novodobé StB? A že je jakýsi text třeba v nějakém médiu "upozaděn", jak říká, je v době nepřeberného počtu médií naprosto směšný argument. Vždyť ať tyhle výlevy napíše třeba do Parlamentních listů, tam mu to rádi uveřejní.

Snad kromě šlojíře nešlo o skutečně dávné archaismy.

Byla to krasavice inteligentní skoro jako Mici Angora.

Jak to, že tam neměli žádné pitomce? Bylo jich tam jen v publiku osmdesát.

Ten fór o nevěře vykládal kdysi můj šéf, ale měl v něm ženy asi patnácti národností.

Tahle diskuse je lepší než celá Ulice. Řežu se smíchy, jak to lidi berou vážně.

Vždyť je to satirický článek, tak co všichni blbnete (míněni diskutující). Dokonce je to přímo v rubrice Satira.

Sedím zády ke stolu, na kterém je hrnek a řeknu někomu, kdo je se mnou v místnosti, aby mi ten hrnek podal. Jak to, že mi podá přesně ten hrnek, který jsem tam předtím viděl já, když jej vnímá jinak než já?

Je šikovná a pracovitá. Ale to já taky, o všechno se dokážu postarat, a to jsem od 65 let úplný sirotek.

Ať si každý dělá, co chce, pokud tím neomezuje jiné nad běžnou míru. Proč to ale ty takzvané celebrity musí anoncovat? Dušek, který mluví s vodou, už pomalu dosahuje úrovně sovětských vědců. Ti dokázali mluvit i s mrtvolou ještě tři dny po smrti. Problém byl v tom, že jim ta mrtvola neodpovídala.

Flek to do branky jednoznačně kopnul bruslí. Rozhodčí jsou slepí, nebo chtějí být slepí.

Za komoušů jsem obraz Husáka v žádné jídelně neviděl.

Můj otec kdysi učil bráchu vyjmenovaná slova třeba následujícím diktátem.

»Nedoslýchavý hlemýžď na mýtině za plynárnou v Ruzyni bil motýly, což se nelíbilo lysému slepýši, který přežvykoval pýr a sypal hlemýžďovi třpytící se chmýří do příbytku. „Musíš si zvykat, ty kopyto,“ zavýskal slepýš na hlemýždě a smýkal se sychravým ránem k Litomyšli. Nachomýtl se u toho statný býk, který bydlel blízko Přibyslavi. „Co mi plýtváš bylinami, ty vyžle,“ povykoval na slepýše. Sysel a plyšová myš se tomu smáli, až se jim bystré jazyky na slunci blýskaly. Býk se dmul pýchou, ale sytý sýček myslil, že mu býk vzal sýr a dál dmýchal spor: „Budeš pykat býku za to, že vyješ kvůli pýru, zatímco u mlýna ti usychá pelyněk.“ Sýkora to viděla a vydra, která chytila syrové lýko plynoucí bystřinou, říkala, že se tam brzy, brzičko půjde pást kobyla a jiný dobytek. Hmyz zatím klidně polykal pyl, netopýr si pyskem hladil rozbité lýtko a z vysoké babyky to viděl starý výr. „To je výheň,“ zavzlykal hlemýžď a plížil se k Volyni. Slepýš se studem pýřil, ale býk vzal pytel pýru a klopýtal k městu, které se nazývá Bydžov a kde bydlel jeho syn. Tam smíchá pýr s jinými bylinami, umyje lyže i zbylý nábytek a může být spokojený.«