Na muslimech se mi jen líbí, že jim náboženství nedovoluje zobrazovat živé bytosti. Proto mají veřejná prostranství vydekorovaná mozaikami, rostlinnými motivy. Pak nemají problém s odstraňováním soch. V našem prostoru je to jinak, mne by neurazila socha Radeckého, Marie Terezie či France Josefa, Mariánský sloup. Je to doklad o době, ve které ty osobnosti žily. Takže i socha maršála Koněva na původním místě mne nijak neuráží. Spíš se stydím za všechny ty sochobijce.
Sedím u PC v pokoji, kde byl 2.5.1945 zřízen štáb neznámé vojenské jednotky 4. rumunské armády zařazené do 2. ukrajinského frontu, zřejmě i podřízené 53. armádě generála Ivana Managarova. Rumunští vojáci se museli stáhnout, ale jak píše historik P. Jirák, 6. května se vrátili a vytlačili německou armádu - 6. květen se uvádí jako den osvobození Kojetína. 7.5. přijeli do města Rudoarmějci a vystřídali Rumuny, kteří postupovali na západ. I sovětští vojáci použili štáb v našem domku a zdrželi se 3 dny.
Prarodiče s mou maminkou žili ve sklepě. Stařeček, tehdy 63letý, byl zařazený do štábní kuchyně a měl za úkol zajistit brambory. Maso měli vojáci od zrekvírovaných krav z okolních vesnic. Byli čistí, oholení (na rozdíl od vojáků z Velké války). Vojáci, kteří si na štáb pro rozkazy a báli se důstojníků, se chovali k místním slušně. Rumuni, aspiranti, se chtěli s maminkou bavit francouzsky, jenže ona francouzštinu neovládala. Ještě mi říkávala, že u hřbitovní zdi leželi mladí černovlasí chlapci a bylo jich dost.
To mládí rumunských vojáků mi vysvětlila paní domácí v obci Svatá Helena v Banátu. Ta říkala, že se její starší bratr vrátil ze zajetí na Sibiři v roce 1955 a mladší bratr, který po převratu bojoval v řadách Rudé armády, se vrátil o prázdninách 1945.
Já sama v těchto dnech držím pietu, za všechny vojáky, kteří nás zbavili područí Velkoněmecké říše. Ať se to nosí, či nenosí!
To je zase titulek! Vždyť bílá plomba zadarmo nikdy nebyla a nebude! Bude hrazena bez doplatku ze zdravotního pojištění. |Aspoň to víme, až z nás budou zase stomatologové vytahovat různé příplatky a doplatky. O zuby našich VIP se nebojte. Ti je mají už dlouho v péči soukromých klinik, v ČR i v zahraničí.
Zírám na čtenářské reakce. Děckám by to chutnalo, kdyby to nekazili rodiče. (Zažila jsem ve školní jídelně fakt nechutná "masová" jídla, jako byly klopsy s knedlíkem a rajskou omáčkou nebo plíčka na smetaně. Od té doby nedostanu do sebe maso a smetanu v různých omáčkách.) Nedávno jsem před školní jídelnou vyslechla rozhovor dvou matek a tom, jak jsou v jídelně polévky neochucené a tak jsem se jich zeptala, čím ony dochucují polévky doma. No samozřejmě, že maggi, vitanu. Když je dítě na toto navyklé, tak mu připadne jakákoli jiná polévka bez chuti.
Je mi moc líto, že přibyla další oběť studenta Kozáka. Hlubokou soustrast rodině a všem blízkým. Chápu, jak se paní otočil život po dceřině smrti. Zažila jsem něco obdobného, způsobitele jsem znala, ale neměla jsem potřebu ho právně stíhat. Byl to urolog, který nepovedeným ambulantním zákrokem způsobil sepsi a následně i smrt mého bratra. S bratrem mne pojilo hluboké přátelství dvou dospělých lidí a já ztratila smysl života. Za cca 2 měsíce se u mne rozvinula těžká deprese. Pochopila jsem, že ji sama nezvládnu a tak jsem vyhledala psychiatra. Léky a psychoterapie mne aspoň trochu postavily na nohy. Urolog, když neposlal pacienta do nemocnice vskutku ušetřil a ani nemocniční kolegové mu nenadávali, že jim těsně před vánoci poslal pacienta. Zato já se bez pomoci psychologa neobejdu. Urologa jsem nežalovala, neměla jsem na to jak zdravotně, tak finančně.
Bytostně nesnáším traviče, štítím se jich! Zmiňovaný muž měl o svých činech přemýšlet ve vězení! Zvlášť, když je odborníkem. Žádný podmíněný trest! S rozmyslem připravil o život řadu zvířat! Že šlo o myslivce mne napadlo, hned jak jsem začala číst.
Jsem z přerovska a vzpomínám si na zákeřnou otravu motáků. Za čas jsem se v Ornisu ptala, jak dopadlo vyšetřování. Bylo mi řečeno, že případ vyšetřoval policista - myslivec! A pachatel zůstal neznámý.
Od veřejnoprávních médií bych očekávala korektní jazykovou kulturu. Soukromá média, ať si melou, jak chtějí. Ale od veřejnoprávních povinně placených bych očekávala používání spisovného jazyka. Vždyť přece ti převzdělaní pracovníci musí mít aspoň maturitu z českého jazyka. Jsem z Moravy a toto mi nesmírně vadí. Středočeská hantýrka mne doslova uráží. Proto nesleduji ČT ani ČR. Ale platit musím!!!
Došlo k tragédii, hlubokou soustrast příbuzným. Je otázkou, zda byl muž místní a znal/mohl znát zvyky medvědů, nebo to byl naivní turista. Slovenské hory mám prochozené, manžel vyprávěl, jak jim, panské expedici, v Rudohoří medvěd očichával stan. Oni se chovali zodpovědně, všecko, co mělo jejich pach, uložili do barelu a pověsili na strom (vč. zubních kartáčků). Dnes už mi nohy neslouží, tak mne nejvíc ohrožují motoristé. Kolik způsobují nehod? I počet úmrtí je nesrovnatelný s počtem lidí zabitých medvědy. A to považujeme za normální.
Znásilňování žen je jeden z atributů války. Stejně tak jako loupeže uměleckých děl a další. Bohužel. Ti muži jsou vystaveni dlouhodobě smrti a tak si "realizují" své "potřeby". Moji prarodiče s mojí maminkou, tehdy 25 letou, prožívali konec války ve sklepě rodinného domku. Už při prvním vniknutím RA obsadila rumunská armáda přízemí a zřídila si tam štáb. Nacisté (včetně maďarských vojáků) dostali dodávku zbraní a Rumuny vytlačili. Pak se situace obrátila a přišli zase Rumuni. Rumuni postupovali k Vyškovu a ve "štábu" se usadili Ukrajinci. To, že mají v domku vojáky, vyvolalo nejprve u našich paniku. Ale ta se ukázala jako zbytečná. Jak čtu ty dramatické příběhy čtenářů, tak to bylo se štábem bezpečnější. Vojáci si tam chodili pro rozkazy a k oběma ženám si nic nedovolili. Znásilnění, o kterém by důstojníci dověděli, bylo trestáno zastřelením. Všechny ty vojenské jednotky spadaly pod 2. UF maršála Malinovského.
V domku, kde žiji, byl v 05/45 štáb (jaké vojenské jednotky se mi nepodařilo zjistit). Nejprve se tam "usadili" vojáci 4. rumunské armády, které vystřídala vojska (x té) armády generála Managarova. Maminka dlouho po válce vzpomínala, jak byla u hřbitovní zdi naskládána těla padlých rumunských vojáků. Samí mladí a pohlední chlapci, co se nedožili míru. Pochopila jsem to až po návštěvě krajanů v Banátu. Paní domácí říkala, že se starší bratr vrátil domů v r 1955 ze sovětského zajetí a mladší bratr v létě 1945 z Československa. Chlapy poslal do války Antonescu po boku wermachtu a když se politická situace obrátila, tak v r.1945 tady bojovali spolu s Rudou armádou (2. UF pod velením maršála Malinovského) sotva odrostlí kluci. Pamětníci to popisovali slovy "Rusi před sebou hnali Rumuny". Už je to dávno, dávno jsme vyřadili stůl, ve kterém byly dírky po špendlících, které štáb zapichoval do map.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Článek zajímavý, ale ten titulek! Autor se stydí napsat, že atentátníci byli Čechoslováci? Vždyť Jozef Gabčík byl Slovák! A ještě v textu věta převzatá z protektorátního slovníků! Parašutisté nic nespáchali, provedli rozkaz a zaútočili na zastupujícího protektora. O spáchání atentátu (jako trestného činu) mluvili ze své pozice nacisté.