Bizarní úvahy pro vyvolání přiměřené úzkosti a strachu.
Rusko nemá proč útočit na NATO, a také je co se týče všech konvenčních parametrů podstatně (mnohonásobně) slabší. Viz Statista - srovnání NATO vs. Rusko (Comparison of the military capabilities of NATO and Russia as of 2025 Odkaz 1 ).
Dokud NATO nějakým způsobem konflikt nevyprovokuje, není čeho se bát. Nebo to vědomí vlastní převahy na zemi, ve vzduchu i na moři, tak láká?
Pokud by naopak NATO nějak "bylo donuceno" "dát Rusku pádnou odpověď" na nějaké "napadení" typu "naše radary si myslí, že vaše stíhačka nám možná nám štrejchla vzdušný 11 km od pobřeží", nezůstalo by nejspíš u raněných. Jaderná doktrína RF mluví celkem srozumitelně Odkaz . Kromě kapacity nemocničních lůžek by se tedy stratégové měli zabývat i kapacitou hřbitovů.
Nebo, až to všechno propočtou, vrátit se do roku 1997, kdy NATO a Rusko deklarovaly, že v sobě navzájem nevidí nepřítele. A přizpůsobit tomu vzájemné vztahy, včetně kvantity a lokalizace vojenské infrastruktury. Odkaz
Poněkud přitažené za vlasy.
Thukydidova past je pojem pro konfliktní situaci, jež vyvolá strach stávajícího hegemona z rostoucího potenciálu nastupující mocnosti.
Světovým hegemonem jsou - snaží se zůstat USA. Rostoucí potenciál, který v nich vyvolává obavy, má Čína. USA jsou z historie zvyklé získávat a udržovat si zdrcující převahu. Její ztráta v globálním měřítku je tísnivá.
Rozhodně neexistuje žádný strach Číny z Taiwanu. Jen důsledné trvání na historickém faktu, že Taiwan je součástí Číny. Jako ostrov, jehož poloha umožňuje kontrolu pro Čínu důležitých námořních cest, má příliš velkou strategickou hodnotu, než aby strpěla jeho držení konkurenční mocností. S demokracií to nemá nic společného. USA využívaly strategické hodnoty Taiwanu za časů diktátora Čankajška. Pak se v rámci geopolitických her sblížily s komunistou Mao-Ce tungem a při té rošádě přijaly jistý kompromis. Tím je pokračování politiky jedné Číny, uplatňované i za Čankajška.
Rovněž Rusko nemá a nikdy nemělo strach z toho, že by je korupcí a nepotismem prolezlá Ukrajina sama o sobě mohla nějak ekonomicky ohrozit. Opět je v tom geopolitika. Ukrajina je územím, které v minulosti vícekrát sloužilo jako nástupiště a cesta k útoku na Rusko. Které kontroluje (umožňuje kontrolu) strategicky důležitých cest - námořních i pozemních. Dráha, ropovody, plynovody, lodní trasy. Zbygniew Brzezinski v knize Velká šachovnice popisuje vizi strategické porážky Ruska po rozšíření NATO na Ukrajinu. Rusko se uskutečnění této vize brání. Nejprve to zkoušelo diplomaticky. Jenže hegemon rozumí jedině síle.
Hrabalův strýc Pepin by řekl, že pan bývalý rozvědčík Varšavské smlouvy je nějaký chabrus na nervy a měl by si dle spisku páně Batistova omévat přirození vlažnó vodó. Takových narušení vzdušného prostoru jsme v osmdesátých letech viděli spoustu. Řešilo se to podstatně jinak, než navrhuje rozvědčík v.v. Hotovostní letadlo protistrany vzlétlo, zasignalizovalo huš huš, kolego, nelez k nám, my k vám taky lezeme každou chvíli jen abychom zjistili, jestli nechrápete. A pak letěli každý svou cestou. Noviny o tom ani nepsaly, proč taky.
Takže otázka pro PVO slovutného Estonska. Jak dlouho trvalo hotovostním stíhačům, než vzlétli, než navázali s narušitelem kontakt a dali mu na vědomí, že je někde, kam nepatří?
Prací zpravodajce je získávat informace, analyzovat je a poskytovat je zodpovědným politikům jako podklady pro jejich za rozhodování. To vše v skrytu.
Zpravodajec, který vystupuje veřejně, stává se propagandistou.
Britská tajná služba má na svém kontu i propagandistické krytí, jež posloužilo k rozpoutání války v Iráku. Veřejná prohlášení jejího šéfa je proto nutné brát s rezervou. Odkaz 1
Problémem všech takových výkřiků je, že neberou ohled na realitu. Svět mimo sféru moci USA na veškeré sankce proti Rusku kašle. Čína to řekla otevřeně. Ostatní státy BRICS i mimo něj to sice nevykřikují, ale jejich praxe tomu odpovídá. Potřebují energie (ropa, plyn), hnojiva, potraviny (pšenice), atomové elektrárny (nové, servis stávajících, palivo) a spoustu dalšího, ze spolehlivého zdroje, za slušné ceny. Podleze Západ cenově Rusko svými nabídkami všeho jmenovaného a poskytne záruky, že nejde jen o krátkodobou dumpingovou kampaň? Asi na to nemá. Nakonec to dopadne tak, že ten "zbytek světa", který je počtem obyvatel, rozlohou i ekonomickým výkonem podstatně větší, než tzv. "kolektivní západ" se nějak zařídí bez něj.
Michael Žantovský objevil Ameriku.
Uvědomme si hlavně, že naprostá většina světa se se sankcemi na Rusko neztotožňuje. Pokud jsou přinuceni k předstírání, že se jich účastní, hledají cestu, jak je obejít. Pochopitelně. Rusko je v řadě oblastí dodavatelem spolehlivým a relativně levným. Dokáže Západ vytlačit Rusko z trhů tím, že nabídne v patřičných objemech levnější pšenici, hnojiva, ropu, zemní plyn, atomové elektrárny atd. Nikoli. Naporoučí si sankce a nestará se o jejich ekonomické dopady na ty, které by rád přiměl k jejich dodržování.
A pak je tu Čína. Dost silná na to, aby Západu řekla, že jeho sankce neuznává. A také dost silná na to, aby mu řekla, že na konfliktu má svůj nezanedbatelný podíl. Dokument "China’s Position on the Political Settlement of the Ukraine Crisis" Odkaz
Doporučuji opětovné pročtení a promyšlení. Zejména body 2. a 10.
Už je šídlo z pytle venku.
NATO utrácí za zbrojení 12 x víc než Rusko. Několikanásobně převyšuje Rusko ve všech parametrech, které si můžeme představit - počty zbraní jednotlivých typů, počty vojáků, počty obyvatel, výkon ekonomiky. Jediné, v čem je parita, je počet jaderných hlavic. Přehledně - viz server STATISTA Odkaz 1 ; Odkaz ; Odkaz ;
Pokud by šlo pouze o obranu, měly by ta mnohonásobné přebytky kapacity spolehlivě stačit. Něco jiného je útok. NATO od roku 1999 expandovalo o 1200 kilometrů, rozšířilo se do strategicky citlivých oblastí Ruska. A rádo by postoupilo dál, momentálně ve formě derivátu zvaného "koalice ochotných". Kolik kapacit ještě potřebují generálové vytvořit a pod různými záminkami přisunout co nejblíž, aby byli spokojeni?
Pokud daná země brání svůj vzdušný prostor, je to její svaté právo.
Vyhlášení bezletové zóny nad územím Ukrajiny ba ale bylo přímým vstupem do konfliktu. Logickou odpovědí Ruska by mohl být protiútok proti jednotkám a infrastruktuře, která k tomuto vstupu slouží. Jak by se pak zachovalo NATO po prvním sestřelu své stíhačky, po prvním útoku na své protiletadlové baterie?
Zatracenej TASS. Odkaz 1
Tvrdí, že tam byli zástupci tří zemí NATO: USA, Turecko, Německo, a Maďary v této souvislosti vynechal. Zmiňuje je mezi "ostatními":
Ázerbájdžán, Čína, Kuba, Maďarsko, Indonésie, Írán, Kazachstán, Peru, Srbsko, Súdán, Turecko, Turkmenistán, Spojené státy, Vietnam, Zambie a Zimbabwe.
Cvičení Zapad se aktivně účastní i 65 členná jednotka z Indie. Odkaz
Pozorovatele vyslaly tři země NATO: USA, Turecko a Německo.
Pozorovatele dále vyslaly: Ázerbájdžán, Čína, Kuba, Maďarsko, Indonésie, Írán, Kazachstán, Peru, Srbsko, Súdán, Turecko, Turkmenistán, Spojené státy, Vietnam, Zambie a Zimbabwe Odkaz 1
Stále stejná píseň. Propagandista vymyslí pro Rusko úkol a pak tvrdí, že jej nesplnilo. Chtělo ale vůbec Rusko obsadit Ukrajinu? Nejspíš ne. Rozhodně o takové cíle své "SVO" nikdy nedeklarovalo. Požadavky, se kterými se na Ukrajinu a její západní sponzory obrací jsou jiné. A prakticky pořád stejné - viz např. S. Lavrov zde: Odkaz 1 .
Zdrcující sankce, které by Rusko položily na lopatky a přitom závažně nepoškodily ekonomiky a zájmy západních zemí, asi už ani USA nevymyslí.
Čína otevřeně deklaruje, že sankce, které neprošly schválením v RB OSN neuznává. Bude si tedy s Ruskem obchodovat dle svého uvážení. Poněkud méně otevřeně, ale ve stejném smyslu, jednají další země BRICS i mnoho afrických států.
8
Sledujících
0
Sleduje
8
Sledujících
0
Sleduje
Ruská Osvobozenecká Armáda II. ?
S tou první (Russische Befreiungsarmee) to moc dobře nedopadlo. Odkaz 1