Pamatuji si, jak jsem první díl shlédnul omylem. Nějak špatně jsem poslouchal hlasatelku a myslel, že bude seriál o lyžování. To překvapení, když se objevila pirátská loď.....
Nedávno jsem zkoušel koukat na Maléry pana účetního.... už to nějak nešlo, stejně jako Vinnetou, Čtyři z tanku a pes, filmy Terence Hilla a Buda Spencera.... To kouzlo, které měly pro nás desetileté kluky je pryč. Ale vzpomínky úžasné. Když jsem poprvé viděl Poklad na Stříbrném jezeře v kině.....
Nezaujatě.... vezměte člověka ze zapadlé vesnice, který nebyl nikdy dál než kam došel pěšky..... dejte mu zbraň a informaci, že zemi napadl vrah. Pak ho nechte jít tisíc kilometrů po zemi, kde budou jen vypálené vesnice a studny plné mrtvol, spousta Němci znásilněných žen a vdov, koncentrační tábory atd... a pak ho nechte dojít někam, kde jsou podle něj ti vrazi..... Na Ukrajině a v Bělorusku bylo zhruba 6000 vesnic, které dopadly jako naše Lidice....
Žijeme ve svém vlastním bludu, že jsme nesmrtelní. Hromadíme majetky, chováme se, jako by jsme tu měli být věčně. Občas nás sice zaskočí, když někdo ze známých nebo blízkých zemře, ale v duchu se přesvědčujeme, že se nás to netýká... Nevím, asi se nebojím smrti... čeho se bojím je bolest. Tak ať to jednou nebolí
Také mám osobní zkušenost. Udělal jsem kurz paraglidingu a poté sám vyrazil na kopec. V hrozném počasí, kdy mě vítr vystřelil vzhůru jako vrtulník. Bylo mi jasné, že to nedopadne dobře a opravdu jsem myslel, že ten den umřu. Porušil jsem úplně vše, před čím nás varovali... Najednou byl nahoře se mnou někdo další. Radil mi, co mám dělat a nakonec to skončilo jenom zlomenou nohou. Možná mozek v takové chvíli bojuje, když to člověk vzdá a způsobí halucinace. Nevím....
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zpracovávám teď rodokmen naší rodiny. Za doby třicetileté války, v období bídy a epidemií měl náš předek 10 dětí. Jenže nebyla antikoncepce a je to vidět v matrikách, jak jsou rok od roku popsány na víc a víc listech. Dnes mají lidé volbu, tenkrát neměli.