Zrovna tak by mohla p. Vondráčková (respektive její partner) kritizovat bývalého muže že kluky nevede k tomu aby zpívali, popř hráli v nějakém seriálu, filmu atd. Kluci dělají sport rekreačně, což je fajn. Ale to že je tatínek profesionální sportovec stejně jako jeho současná žena nemusí nutně znamenat, že mají zájem o totéž. Naopak by měli být podporovaní v tom co je zajíná nejvíc a nemusí to být nutně profesionální sportovní dráha.

Líbí se mi, jsou šikovní. Škoda že v článku nebyly dispozice domu.

Já krvácela z nosu jedinkrát, ale pořádně. To jedinkrát nebylo jednorázové, ale rozložené do několika dní. Na příčinu se nikdy nepřišlo, začala jsem krvácet znenadání, bez důvodu a krev během chvilky naplnila čtvrtlitrový hrnek od čaje, který jsem měla po ruce. Přešlo to po studeném obkladu a protože se to stalo večer, šla jsem spát. Druhý den se totéž opakovalo, takže k Dr, kde mi dali tampony a já šla domů abych pak další den navštívila pohovost, protože to tu bylo zas. Tam mě shledali v pořádku, dali další tampóny - kdyby něco - a já šla domů, slabá jak moucha. Další den totéž, v nemocnici nechtěli věřit, že masivní krvácení si nevymýšlím a zas mě expedovali domů. Při odchodu si Dr všiml že mám kapičky krve na brýlích a rozhodl se mě tam nechat s dodatkem - Když tedy myslíte.... Myslela jem a při převlékání v koupelně spustilo krvácení zase. Ohodila jsem co se dalo a vyděšená spolupacientka volala Dr, který když na vlastní oči viděl tu spoušť začal kmitat jak čamrda. Zůstala jsem v nemocnici cca 10 dní, vysílená a pak ještě byla na neschopence. Nezjistilo se co to způsobilo a krvácení se už neopakovalo. To bylo před spoustou let, byla jsem krátce po čtyřicítce, ale dodnes si pamatuji tu bezmoc, kdy mi nikdo z Dr vlastně nevěřil, že krev ze mně doslova stříkala. Doma jsem měla pocákanou i stěnu a nemocniční koupelna, kde mi z nosu krvácelo naposled byla jak kdyby tam řádil masový vrah. Stalo se to začátkem léta, před dovolenou, ale až v novém roce jsem měla zlepšený krevní obraz a anémii na ústupu. Dodnes je mi to záhadou - nikdy předtím, ani pak jsem z nosu nekrvácela.

Pro mně je to typ bytu, kde stačí položit na stůl rozečtenu knihu, hrnek od kafe a nebo postavit na sporák hrnec a začít vařit, aby byt začal vypadat neupravený. Natož si odložit na židli svetr, nebo rozložit sbírku známek, nebo čehokoliv. Také bych prohodila kuchyň s obývákem, připadá mi přirozenější, nechodit do obývacího pokoje přes kuchyň kde se chystá oběd, nebo peče vánoční cukroví. Další věc co by mi vadila je jedna z těch vyvýšených postelí - ta na kterou se vystupuje po "schodech" a postel sama je tím pádem vlastně v jedné rovině s podlahou. Špatně by se mi z ní vstávalo, i když někomu to vadit nemusí. Dispozice je zvláštní a zajímavá, ale bydlet bych tam asi nechtěla. Hlavní ale je, že jsou spokojení majitelé.

To není o paní, ale o její dceři. To "Já chci!" to by odradilo i ty co normálně děti chtějí. Sama si nedovedu bez vnuků život představit, jsem šťastná že je mám a stejně šťastná že si potomky plánuje i prvorozený, už dospělý vnuk. Ale nedovedu si představit, že bych dceru do dětí nutila, nebo ona své syny a stejně ani to, že by se kdokoliv podobným nucením dal ovlivnit. Dá se promluvit, sdělit to, kolik štěstí a radosti dovedou potomci do života vnést, ale to je tak asi všechno. A i to by mělo být nenásilnou, ne vnucující formou, bez naléhání. Paní je mi líto, ale co s tím - jak jsem psala je to o její dceři, ne o ní.

Moc se mi to líbí, určitě se jim tam žije tak, jak si přáli. Je to moderní, ale ne strohé. Jen mic chybí pro větší představu půdorys domu. Cenu bych neřešila - je to jejich věc, za kolik si dům a zařízení v něm pořídili. Úklid jistě nebude jen na nich a vchod i případnou bezbariérovost o které tu někdo píše mají jistě promyšlený. Pokud ne, tak nebude problém zajistit vše potřebné dodatečně. Hezké a příjemné bydlení.

:-D

Já nevím, podobné přístavby se mi nelíbí. Nemám pochopení pro moderní krychlovité přístavby k viktoriánským stavbám. Připadá mi to jako tumory, co vyrostly tam kde nemají. Chápu ale že rodina potřebovala rozšíření domu a jestli jí to vyhovuje v tomto stylu, tak je to v pořádku. Mně osobně by to ale vadilo a přístavbu bych volila ve stejném nebo podobném stylu jako je původní dům.

Záleží na okolnostech - jestli byla nebo nebyla nová manželka příčinou rozchodu, jak klapalo první manželství, jak nahlíželi na jeho první ženu jeho rodiče a přátelé. Na to proč první manželství krachlo a jak probíhal rozvod. Na vztahu muže k jeho dětem a jestli se o ně zajímal před rozvodem a jak to pak s jeho zájmem bylo po tom, co se rozvedl. Na tom jak se choval před a po rozvodu k první ženě, na povaze té druhé a také na tom, jestli druhá žena může mít děti a pokud ano, jestli ona vstupuje do manželství se těmi svými - jestli je už má. A pokud ano, jak se budu snášet dětinavzájem a jaký vztah si vybuduje manžel k těm "přivdaným". Na povaze obou manželů a povaze dětí. Na očekávání vzájemných vztahů všech členů nové rodiny. Prostě na spoustě věcí, které pak dohromady dají (nebo také nedají) spokojené to druhé (popř třetí, čtvrté atd) manželství.

Mně se to zamlouvá - jak dispozice, tak zařízení. Jen v ložnici bych si pověsila nějaké obrazy, ale v bytě nebydlím já, ale majitelé 🙂. Ať se jim tam příjemně žije.

Herečka hezká je a určitě i dobře hraje. Ale neodpovídá tomu co mám zažité z pohádky z dětství, z psané předlohy - děvčátko s vlasy černými jako havraní peří, rty rudými jako krev a tváří bílou jako sníh. To bylo přání její matky královny o vzhledu dítěte co se jí mělo narodit ve chvíli, kdy se při vyšívání píchla do prstu a kapka její krve padla na čerstvě napadaný sníh vedle havraního pera.

Moje oblíbená knížka poezie.Ohmataná častým čtením. Krásně přeložené, dojemné i vtipné a hlavně "ze života". Hodně z balad jde vyhledat na YouTube když se zadá australská lidová poezie, něco z toho nazpívali - jak říká autor - Zelenáči (Greenhorns). Ovšem ta krácení leckde ubrala na smyslu, což je škoda. Některé osoby a události v baladách jsou skutečné a pokud někdo viděl americký film Muž od Sněžné řeky, tak to je zfilmovaná stejnojmenná balada ze sbírky - samozřejmě okořeněná příběhem lásky. Netušila jsem to, ale během filmu mi byly některé detaily povědomé a když mi to došlo, vzala jsem si knížku do ruky, tak bylo jasno. Jedna scéna (chvíle kdy jezdec sjíždí téměř nesjízdný svah) dokonce krásně a naprosto přesně vizuálně kopírovala psané slovo - jen jsem zírala že je něco takového možné. Doporučuji přečíst, nebo si vyhledat a poslechnout.

Hloupý a nesmyslný test s hloupými otázkami a ještě hloupějšími variantami odpovědí, určený zřejmě pro hloupé lidi.

Nechápu jeho smysl, ani pohnutky autorky testu.

Půdorys se mi zamlouvá, nicméně v domě samotném bych se dobře necítila - není to můj "šálek kávy". Ale to je otázka vkusu každého jednotlivce, to že se liší neznamená, že je něco špatně. Důležité je, že majitelům podobné bydlení vyhovuje a žije se jim tam dobře.

Prvně jsem četla její knihy ještě jako děvče a moc se mi líbily. A ještě víc pak později, když mi došlo, že spisovatelka je vrstevnice mojí babičky a její dcery se narodily zhruba ve stejné době jako moji rodiče. Nedávno jsem si její knihy - už sama jako seniorka - přečetla znovu a celou sérii zakončila knihou kterou napsala Blanche Caffierová, americká spisovatelka která byla spolužačkou a přítelkyní paní Betty. Kniha je spíš o jejím vlastním životě, ale protože se znaly od dětství a stýkaly se (s přestávkami) po celý život, tak doplňuje zajímavé detaily a v její knize jsou i fotografie, které se paní Betty týkají. Moc hezké a zajímavé čtení od obou a jak už řekla autorka článku je fajn to číst chronologicky.

Za mně trefné a vystihující. Ostatně celý život jsem byla přesvědčená, že vnější vzhled je pouze skořápka, která může, ale nemusí korespondovat s jejím obsahem. Nehledě k tomu, že neformální a tolik kritizované oblečení Zelenského jen vystihuje situaci v jaké se jeho země nachází. Prakticky po celou dobu konfliktu se takto obléká a protože konflikt trvá, tak je oblečený tak jak avizoval už na jeho začátku. Klobouk dolů jak celou návštěvu důstojně ustál. Naopak chování jeho protějšku(ků) svědčí víc o nich, než o Zelenském, kterého tak kritizovali.

Líbíl se mi vždy jako herec, ráda bych si nějakou jeho knihu přečetla. Žil - podle všeho - jako velice slušný člověk. Doufám že on ani jeho paní měli rychlou a lehkou smrt, stejně jako jeho psi.

Tak tohle jsem ako dítě jídávala. Brambory se předem nevařily a nepoužíval se ani dresink. Chutnalo mi to a zrovna nedávno jsem si říkala, že by stálo za to si to zas po letech připomenout

Skvěle napsaná kniha, s recenzí souhlasím. Až na jedno - kanály mi nevadí :-)

Krásná žena, úžasný Chlap. Takhle vyladá zodpovědnost, láska a úcta v praxi.