Pečuji o oba rodiče. U matky též demence, sobecká, sebestředná. Ubližovala. Pořešila to psychiatrička léky, které matku zklidnily. Protože jsem to už psychicky ani fyzicky nezvládala. Poradí i praktický lékař. Chce to vytrvale hledat pomoc. Jen na to nebýt sám.
Máma není dementní, lušti křížovky, sleduje politiku, čte. Lékařka doporučila psychiatrické vyšetření a léky, ale když nechce, nikdo s ni nehne. U každého léku prostuduje příbalový leták a vždy tam najde něco, proč to brát nebude. A své léky dobře zná, nejde ji nějak ošidit jako malé dítě. Jedna sestra spolupracuje, ale druhá ne a nikdy si ji k sobě nevezme.
Upřímně? Nemilosrdně do ústavu.
To, že jí dala život, jí nedává právo jí ho pak zase ničit a tečka.
Říkám jako někdo, kdo sám momentálně pečuje a kdo zažil už několikrát péči o těžce nemocného až do samého konce. Dvakrát v mé vlastní domácnosti a několikrát v domácnosti člena rodiny.
Jsem v podobné situaci a na domov důchodců čekáme už dva roky a nakonec nám řekli, ze si máme dat žádost jinam.
Bohužel je to mnohdy skutečnost. Nečekejte vděk za péči. Každý máme svoje mantinely, které nesmíme překročit. Není normální obětovat takto svůj život. Ano, máme povinnost se postarat. Ale pomohou odlehčující služby. Pečovatelská služba, domácí zdravotní služba. Atd. A v případě uvedenému zde, pak přenést část péče i na sourozence.
S těmi službami to není tak jednoduché, to jsou jen takové kecy o možnostech, zkuste to třeba v Táboře!!!! A přenést na sourozence? Ani náhodou. Jsem v podobné situaci.
Za mě? Sobeckost nejtezsiho kalibru, s manželkou se staráme o její babičku , je imobilni , má stareckou demenci, je jí 89 let, dáváme to i s detmi v jednom bytě a chodíme do práce, pokud by jsme se chtěli babičky zbavit dáme jí do domova důchodců, jako paní v článku, pokud není vymyšlený. Nevěřím, že existují takové hyeny, v uvozovkách "dcery " aby pak v klidu mohli chodit na firemní večírky a už jen čekat na zprávu, že to má máma za sebou. To je hnus .
Vy jste na péči určitě 4, vy, manželka a děti. Babička je imobilní, tedy určitě vám nikam neuteče. Tak nesuďte tu “dceru”, pokud je na vše sama. Článek asi vymyšlený či zjednodušený, ale kdo nikdy nebyl ve stejné situaci, ten nepochopí
Další co přehání. Kde jsem napsala, že má sedět doma? To jako podle vás buď sedět doma nebo se chovat jako děfka? To neznáte tzv. zlatý střed? A i vdova si může najít nového dlouholetého partnera/manžela.
Přeháníte vy. Z jedné uděláte "děfku" a sexuální polygamičku, ze mě závislou co neumí žít bez chlapa, akutní pomoc si představujete jako okamžitý odchod ze zaměstnání... Zkuste se na ostatní dívat s pochopením a ne vidět jen to nejhorší. Hlavně neurážejte lidi, o kterých nic nevíte.
To je mi líto, co se stalo vašemu muži. Tím spíš nechápu, vaše chování. Doufám, že jsem správně ateista, protože kdyby byl nějaký posmrtný život a váš manžel vše viděl, co děláte se svým tělem, nevím jestli by byl spokojený, co by viděl. Asi by řekl, to není ta žena, kterou jsem si vzal. Neberte to tak, že se snažím brát do huby vaše manžela. Jen si říkám, co bych teoreticky dělala já, kdybych z posmrtného života viděla svého muže, jak s ženami zachází jako s věcmi. Naštěstí jsem ateista, takže to snad nevidí. Ještě jednou mi je líto vaší ztráty, ale vaše sexuální polygamie to nevyřeší. Ale to si srovnejte sama se sebou. Ostatně mě do toho nic není. Jen můj názor. Můžete si ho vzít k srdci nebo hodit do koše 🤷🏻♀️
Vy dokážete druhé jen urážet. Podle vás by každá, které zemře manžel či partner, měla sedět doma a na žádného muže se uz nepodivat. Máte štěstí, že ten váš žije, ale nevím, jestli i on má štěstí, že vás má.
Jako vážně? To jako jen proto že má nějaký problém, že potřebuje akutně něco opravit, tak on musí skočit? Z článku jsem pochopila, že před tím byla nějakou dobu sama, takže by si měla umět poradit. Co si vy jako myslíte? Že když je třeba v práci, tak šéfovi řekne co? Promiňte, moje přítelkyně má problém, musím odejít? To asi ne, že? A nikde není napsáno, že mu nemůže volant, jen schůzky vymýšlí on, protože má hodně aktivit a když má volno, tak chce být sám. Pokud chce vytrvat, je to její rozhodnutí. Ale to co popisujete vy, mi zní, jako že jste závislá na chlapech a bez nich nejste schopna ničeho. Vždyť v práci taky nemůže zvedat každý hovor. Taková závislost spěje akorát ke konci vztahu
Rozhodně nemusí ihned odejít z práce to zas přeháníte, Ale třeba potřebuje pomoc s přepravou něčeho těžkého a pod. Nebo něco v práci či rodině a potřebuje si popovídat.... V takových chvílích by si měli partneři pomáhat. Pokud je ten vztah jen o sexu nebo kdy on má čas, pak to není to pravé nebo je ženatý či má tech přítelkyň víc. A na mužích závislá nejsem. Žiji sama skoro 10 let po smrti partnera. A právě mam zkušenost s kamarádem z mládí, potkali jsme se po letech, pořád mě zval na kávu a pod, ale volal jen když byl mimo domov na procházce nebo na cestě k lékaři a jak jinak, když nebyla v doslechu manželka, o které jsem předtím nevěděla.
Takže za 8 hod. 2400kc ! Tak to pochybuji že někdo zaplatí tolik za hlídání
Za 20 pracovních dnů je to 24.000 korun. Kolik je průměrný plat třeba v Praze na plný úvazek? Kolik by si babička vydělala, kdyby chodila denně na plný úvazek do práce? A myslíte si, že je její "pracovní" doba při hlídání 8 hodin? Tu má její dcera, k babiččině se musí připočítat doba cesty do práce a z práce. Dcera má 3-5 týdnů placené dovolené, babička jen dobu hlídání..... mám pokračovat?
2
Sledujících
2
Sleduje
2
Sledujících
2
Sleduje
Můžete si platit soukromou osobu ze zdravotním vzděláním. Takhle chodím já. Bez papíru a lidi už jsem měla několik. Takové ty vyhořelé pečovatelky, přijdou domů k pacientovi, hodí kabát na postel, zeptá se s ůsměvem jak se máte, jestli jste spolkli léky a nazdar. 15min ,,práce,, a píšou si hodinu. Soukromé mají empatie, protože se postará tak, jak si klient přeje. Třeba že by paní řekla, běžte mi natrhat třešně, tak půjdu. Ty služby, neslužby neslouží, tam se píše výkon. Empatie nula.
1 odpověď
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Když byla ve svém bytě, nikoho cizího by k sobě nechtěla a stejně by to neřešilo celodenní péči. Teď je u mě, jsem zdravotnice, ale mou “odbornou” péči neuznává. Jako letitá diabetička na inzulinu sama nejlépe ví co muže a nemůže, jak má brát léky, co ji dělá dobře….. Ono se dobře radí, ale kdo nezažil, nepochopí.
1 odpověď