Bože, proč se schopné ženy nechají vláčet takovými parazity...

Půvabný článek. Takhle nějak začala i moje láska k opeře. Tatínek ladil rádio, neboť se chtěl dozvědět výsledky hokejového zápasu, a najednou zazněla božská hudba zpívaná neméně božským hlasem. Až později jsem se dozvěděla, že to je část 2. dějství Mozartovy opery Cosi fan tutte (od pasáže "Ed intanto di dolore meschinello mi moro"), záznam ze Salcburku. Božský hlas patřil Peteru Schreierovi, který zůstal mojí láskou po celý život. Bylo mi tehdy 13 let a tento zážitek se dá srovnat se zásahem bleskem. A nedlouho poté došlo i na Dona Giovanniho ve Stavovském (tehdy Tylově) divadle. Milovat operu (a klasickou hudbu obecně) je vzácný dar. Užívejte si ho.