Německo po 2. světové válce prošlo zásadní proměnou nejen politicky, ale především morálně. Přiznalo vinu, poučilo se ze svých chyb a dlouhodobě se snaží o smíření jak s vlastním svědomím, tak s ostatními národy.
Rusko naproti tomu nejenže vinu nepřiznává, ale často ji popírá nebo překrucuje. Místo reflexe a pokání glorifikuje svoje zločiny a imperiální agresi prezentuje jako nutnou obranu. Bez upřímného přiznání viny a ochoty ke změně nemůže dojít k žádmému odpuštění, protože není komu ani co odpouštět, když viník vinu neuznává. Odpušténí si musí Rusko předné zasloužit, o čemž momentálně nelze ani uvažovat, drahý Blanáre.
Už dlouho volám po úpravě hlasovacích práv. Ve starověkém Řecku, kolébce demokracie, taky neměl občanská práva každý – a mělo to svůj důvod. Měli bychom se dnes ptát, zda má smysl, aby o budoucnosti země rozhodovali i ti, kdo opakovaně selhávají v plnění základních občanských povinností. Například lidé se 2 a více exekucemi by podle mě rozhodně měli mít hlasovací práva omezená.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mluvím o tom už nějakou dobu, omezení volebního práva je nevyhnutelné. Např. pro lidi s 2 a více exekucemi, trestně stíhané apod. Ve starověkém Řecku, kolébce demokracie, taky neměl občanská práva každý a mělo to svůj důvod.