jojo pamatuju, z ROH.

Poškozená je moje maminka, kompletní dokumentaci samozřejmě znám. Byli s ní dva další příbuzní jako svědci. Sanitka ji odvezla z místa a zlomenina pánve není sranda. Nasrali mě tehdy tak, že jsem jim tam zavolala zpátky a sdělila jim, že pokud jí budou ještě volat, tak je nahlásím inspekci. Ani nebekli.

na severní Moravě se mi naopak stalo, že cyklista, který zranil chodkyni (půlroční léčba, lázně - měla dvě zlomeniny), nebyl stíhán a poškozené naopak policie volala do nemocnice, kde se léčila z onoho úrazu, ať nechá věc odložit. Tak si myslím, že se tam dějou i horší věci.

no to ano, ale léčeba sepse by jim oběma poskytla čas a zvýšila šance. poslat ji domů byl to absolutně nejhorší.

bylo jasné, že když se rozvíjí sepse, s dítětem to dobře nedopadne

Já tomu nerozumím. Proč ji tedy neléčili na sepsi a těhotenství nenechali přirozenému vývoji? Potrat po nich přece nikdo nechtěl.

vždyť říkají, že flastry nedávají. a až uslyší, kolik vydělávám, tak nebudou mít to srdce 😄

ale jděte, pokud budou chtít, tak si vždycky něco najdou, když vás zastaví.

já jsem třeba byla letos docela dost v Řecku a to byla paráda. Tam člověk policajta nepotkal, zato když jsem viděla ta auta, bez značky, bez světel, normální vraky, i to, jak jezdí, tak jsem říkala dceři: "vidíš, takhle jedit u nás, jsi bez papírů do měsíce". Normálně to bylo skvělý, fakt jsem si tu svobodu bez dozoru užila.

chtějí peníze, ale pro sebe.

ty, co vyberou ne pokutách, jim nezůstanou. ty shrábne někdo jiný. takže to můžete vnímat tak, že chtějí podíl z těch peněz.

to by byl aspoň protest.

tipla bych, že mu přišijou spoluvinu a že mu minimálně něco pojišťovna neproplatí. ona ta nulová tolerance je pěkná... všudek kolem v Evropě je půl promile, ale kolem toho se kupodivu žádné debaty nevedou, jako že "když celá Evropa, proč ne my?" V alkoholu jednoznačně patříme na "východ".

Odkaz  

No to se těším, až mi budou vyprávět, jak je to u nich špatné. Taky se podělím o svoje zkušenosti z práce a podnikání a můžeme plakat spolu. Třeba si pivo k tomu otevřem, jen nevím, jak pak odjedu. No ale co - žádné pokuty, ne?

Mám osobní zkušenost s výukou dvou dětí na druhém stupni. Starší jsem učila 7.-9. třída a pak byla na dálkovém studiu na střední. Mladší jsem učila 5.-9. třída.

Důvody nechme stranou.

Takže učit děti, svoje, jsem si zkusila. Sama jsem je zvládala, a to velmi dobře, obě jsem úspěšně připravila na přijímačky na střední a to starší i na vysokou (ale tam jen s nepatrnou dopomocí, od 3. ročníku střední školy byla fakticky plně samostatná).

Na rovinu však musím říct, že komunikace se školou a věčně nespokojenými a jakési nesmysly řešícími učiteli byla pro mě natolik náročná, že učit si děti sama byla v porovnání s tím osvobozující, kreativní a povznášející zkušenost. Vlastně to bylo jednodušší.

Potvrzuji, mám totožnou zkušenost: pedagog mě žádá, abych nějak zařídila, že dítě bude v jeho hodině dávat pozor. JAK TO MÁM UDĚLAT, PROBOHA, když jsem sama v práci? Leda bych se nechala ve škole zaměstnat jako asistent pedagoga a řešila to přímo v hodině. Podotýkám, že dcera nebyla ten vyrušující typ, ale naopak tichý, zasněný typ, co se snadno myšlenkami zatoulal, spíš typ ADD než ADHD. No a pořád si něco kreslila. Tak je teď na výtvarné střední škole a její kreslení už nikomu nevadí. 😄

Já jsem takovou výchovu měla a naprosto s tím nesouhlasím.

Naopak - když necháte dítě v prvních krůčcích osamělé, tak se celý život bude potýkat s pocitem osamělosti a fatálním pocitem, že se na něj už v tu chvíli řítí úkol tak velký a tak těžký, že ho smete.

A úspěch? Jednu dobu jsem se tomu věnovala, sledovala jsem kariéru úspěšných lidí. A víte co? V naprosté většině případů tam byl někde nějaký člověk, který rozpoznal potenciál dotyčného a v klíčovém okamžiku mu podal ruku, aby mu pomohl někam výš. Bez toho to sice taky jde, ale jsou to spíš náhody a jde to těžko. Sám toho člověk moc nezmůže, síla je v tom, když se spojí víc lidí a jednoho z nich podpoří, a pokud takovému člověku ještě podtrhává nohy konstantní pocit opuštění nejbližšími lidmi, tak se mu žít dobře nebude, i kdyby toho úspěchu dosáhl. A to vůbec už nemluvím o tom, že neopečovávané děti si velmi často vybírají nepečující partnery, takže mají touto výchovou zaděláno na průšvih i v partnerském životě.

Radši se olízejte. Jako čistotná kočka.

Pojmenovat kocoura Defibrilátor je vtipné :-D

Zuzano, mám vysokou ekonomickou školu a můžu vás ujistit, že pokud se domníváte, že si během doby zaměstnání, kdy nezajišťujete děti, na důchod "stokrát naspoříte", tak se velice mýlíte, a to i kdybyste slovo "naspoříte" vyměnila za výraz "zajistíte vhodnými investičními nástroji". Při současné výši odvodů na sociální pojištění + náklady na péči o děti + obecně nízké mzdy ve vztahu k životním nákladům v regionu je to nemožné. Já bych klidně zavedla daňové desátky - 1/10 z ročního objemu daně z příjmu - jejichž určení si může každý stanovit dle potřeby. Děti by mohly ale nemusely přispět na důchod svým rodičům. To by se pak vidělo, jak kdo koho vychoval.

a co konkrétně lidem s maturitou, potažmo vysokou školou, brání v tom udělat si profesně zaměřený kurz, který nemůže trvat déle než rok, a mít vysokou školu, i výuční list?