Milá Lucinko. Nejvíc mne vždy pobaví,když kuře projeví touhu učit orla létat. Ale díky. Možná ,že není vaší vinou,když navzdory svému krásnému jménu( Lucie -,,světlá,, ,,zářící,,)píšete takové bludy.Holt touha je někdy nad rozum.
Sice jste se označil za orla, ale přiléhavé by k vám bylo úplně jiné zvíře. V čem konkrétně nemá Lucie pravdu? Jediné v čem máte pravdu vy je, že mezi myslivci je velmi vysoký věkový průměr. Osobně myslivce také nemám ráda, ale i bez špatných myslivců by se o dnešní lesy šlo starat jen skutečně těžko. Obzvlášť při tom co v nich jsou schopní napáchat lesáci.
Tak ........a teď čekám ,že ti chytráci,kteří ,,sázeli,, mračouny,když jsem hned po zveřejnění napsal ,že se střelí...........se omluví a začnou mne oslovovat ,,velký učiteli ,, !!! Holt někdo vidí dál ,než na špičku svého nosu !!!
A proč by se měli omlouvat? Dokud ho pátrací jednotky nezahnali do kouta, tak museli všichni (tedy zjevně kromě některých lehkomyslných individuí, co teď žádají omluvy) počítat s tím, že hodlá pokračovat dle seznamu.
Jakoby se do země propadl, psalo se včera. A jak jsem napsala, možná to ukončil sám...Stalo se, hotovo.
Ano, to byla jedna z možností. Nicméně díky nalezenému "seznamu smrti" ta nejméně pravděpodobná. Nakonec ho ale úsilí všech odsoudilo k volbě mezi smrtí a vězením. Zvolil, jako každý zbabělec, útěk.
To ano, a neznáme přesné okolnosti a další, nicméně dle psaného pán už dávno mít zbraně neměl. Tento se hádám a i dle psaného (nemusí to být samo přesné) choval dost neslučitelně s vlastnictvím zbraní. Pravděpodobně by se tedy i kdyby mu je narychlo sebrali, aby je jakože neztratil, k nějaké dostal či se zařídil jinak, ale také by to mohlo dopadnout ve finále lépe. Každopádně je už dávno mít nejspíš neměl a je to jen další polínko do ohně, aby je neměl pomalu nikdo..
Ano. Vzhledem ke kruhům v nichž se pohyboval (mysliveckým) by nejspíš nebyl problém si zbraň opatřit např. krádeží. Zákonná omezení nemají na takovéhle případy žádný vliv. Protože se dotyčný rozhodl zákony ignorovat a tak se dostanou ke slovu až po činu.
Máte pravdu. Ale tou lží, je že se nikomu nic nestalo. Myslivci se střílí mezi sebou a občas i někoho, kdo se nešťastně připlete. Divím se, že u nás ve vsi se ještě nic podobného nestalo. Loni jsme takhle na houbách potkali rojnici myslivců. Proč by se obtěžovali s nějakým označováním, že? A to jsme šli celou dobu po cestě. Naštěstí, protože jinak naše děti běhají cestou necestou a především napřed.
Ne, vůbec mne nesoudíte. No v mé perspektivě předpokládám, že soudí ten, kdo je centrem událostí. Takže u tatínka vy, v případě třeba mého pejska - já. A jinak tleskám vám, dobře se to čte. Každopádně - abyste si nemyslela, nejsem extrémista. Samozřejmě - zvolit správné řešení .. každý rozhodovací proces je komplexní. Pokud radost - může v rozhodnutí figurovat - samozřejmě, že to člověk upřednostní. Já měl tady na mysli .. vážně jen takový soubor událostí kde .. jak to jen říci .. někdy s neuvěřitelným sebezapřením děláte něco, co byste nikdy nevěřila, že kdy uděláte - a občas je vaší odměnou jen shitstorm a nic menšího. Buď prohrajete hodně, nebo ještě víc. Nešťastná jste z obou cest jen z jedné méně než z druhé. Ale u vás, to co zmiňujete "komukoliv jinému nezdálo správné" ... tohle je vesmír, který vlastně ani nenavštěvuji. To co se komu zdá - je jeho příběh ve kterém on hraje hlavní roli. V tom vašem příběhu - je hlavní role na vás. Ostatním je prd co do toho co ve vašem vidění je nebo není správné. V tohle velmi hluboce věřím...
🙂 Kdybyste věděl, jak mně dlouho trvalo, než jsem v tohle taky uvěřila. Mohla jsem si ušetřit spoustu trápení. A nakonec i svému okolí. A asi chápu co máte na mysli. Tchýně měla fenku a za žádnou cenu jí nechtěla nechat utratit, přestože jí postupně selhávaly orgány, jeden po druhém. Tak moc jí chtěla uzdravit, že zkoušela všechno možné a nevěřila veterinářům, že to nemá cenu. Nakonec chudák zemřela v příšerných křečích po několika týdnech hladovění. Přitom to mohla mít jako kdyby odešla spát. Někdy je ale těžké se rozhodnout. Děkuji Vám za příjemnou diskusi a přeji Vám jenom příjemná rozhodnutí, nebo alespoň ta vedoucí ke štěstí.
Já bych to asi popsal takto. Budete mít třeba maminku a lékař vám řekne, že maminka za měsíc umře. Můžete jí to buď říci - což je jednoduché. Nebo neříci - a dovolit jí ještě žít měsíc v klidu a to bude správné. Takové věci sem myslel. Někdy nejsou žádná příjemná řešení. Někdy se buď obětujete - což je správné, ve výsledku to zabrání výrazně horší situaci (ale pro vás - to vy se obětujete, to není tak příjemné). Nebo se neobětujete a nastane soubor katastrof. Teď - po čase sebeobětování - možná můžete doufat v to, že za to budete i odměněna a něco příjemného příjde, ale někdy tím obětováním se - prostě jen zaplatíte. Někdy velmi mnoho. Můžete přijít a začít si třeba říkat něco v kontextu ("bylo to pro správnou věc") nebo tak něco. Dát důvod tomu nepříjemnému - ono nakonec ten důvod má, proto člověk jde tou cestou. Ale samotný důvod .. z nepříjemného příjemné neudělá - důvod .. dodá jen a pouze smysl našemu konání. Takové věci myslím. Můžu to brát tak, že je to cesta k lepším zítřkům - zabraňuji třeba katastrofě. Ale zabránit negativnímu - ještě neznamená vyrábět pozitivní ... ono jsou v tom takové nuance. Ale zas - taky neříkám, že to, že je něco správné .. ještě nezbytně musí znamenat, že to je součastně špatné - není - správné to je...
Rozumím. Ono taky záleží na tom kdo určuje co je správné. Je správné takovou zprávu neříct? Táta má aktuálně rakovinu slinivky. Myslíte, že by se méně trápil, kdyby mu neřekli, že má maximálně 8 měsíců života? Já si myslím, že ne. Navíc mu přišli na to, že se jedná o nádor, který má 1% z takto nemocných a který obvykle dobře reaguje na chemoterapii. I přes tuto naději je psychicky na dně. Pravděpodobně stejně jako by byl, kdyby nevěděl z čeho má bolesti a proč ztrácí životní sílu a často i schopnost normálně uvažovat. Ale má možnost se s tím vyrovnat. Snad vám to nepřijde, že vás soudím. Tak to rozhodně myšleno není. Každý děláme těžká rozhodnutí a je na nás jak si je především vůči sobě obhájíme. Mě tahle situace např probudila, protože jsem v sobě dlouho dusila vnitřní démony, kteří mě nakonec málem udolali a důvodem bylo aby to moje rodiče nezabilo. A víte co? 2 měsíce na to co jsem se našim otevřela se svými démony, řekl osud: "Holka celejch víc jak dvacet let zapírání a přemáhání bylo k ničemu. Podívej." Proto si myslím, že pokud člověk může. Tak musí zvolit řešení, které mu bude přinášet radost. I kdyby se komukoliv jinému nezdálo správné. Snad Vám to co píšu dává smysl 😄
Ve stream asi skončila svobda slova. Jinak nemohu pochopit jekési velezrádné žvásty z tohoto media proti premierovi Ficovi.. A stream-ský Luděk Staběk? Je to nula tohoto media který sream posunuje do žumpy.
Jasně, protože svoboda slova končí tam kde řekne pan Sýkora a to jistým svébytným a velmi kultivovaným způsobem😄 To jste tomu nasadil korunu 😄
Víte jo a ne, z mého příběhu by na zadek padli mnozí. Já beru, že má perspektiva skutečně je velmi velmi unikátní. Ale možná právě díky ní .. vím .. že někdy nejde o to nasednou na vlak, ve kterém je člověku dobře - a to právě pro to, že někdy - by ho trápení čekalo právě jízdou v tomto vlaku. Tím se snažím jen říci - někdy nejsou na výběr dobré a špatné řešení. Někdy jde o to, že jsou řešení buď příjemné, nebo správné... já jsem ten případ .. a .. ve svých 41 letech ještě bohužel pořád věřím, že správné řešení musí dostat přednost před příjemným. Luxus příjemného řešení .. není právem, ale výsadou .. obrovským štěstím, pokud to tak člověk může mít.
Asi mluvíme o tom samém, jen já to mám postavené tak, že pokud je rozhodnutí správné buď příjemné je a nebo se příjemným v průběhu času stane. Rozhodně si nemyslím, že příjemné řešení musí být to nejjednodušší. Ale spíše bych ho charakterizovala jako správné řešení, vedoucí ke štěstí, ať už je to cokoliv. Věřte, že i já nedávno musela udělat rozhodnutí, ze kterého vlastně nikdo není šťastný. Ale v dlouhodobém horizontu to bylo jediné správné rozhodnutí, protože jinak by to dopadlo hodně špatně a nová cesta mě i ostatní z mého okolí povede, řečeno s velkou nadsázkou, k lepším zítřkům. Tomu chci a musím věřit, jinak by nic nemělo smysl.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Co by těm rodinám asi mohl nahradit. Akorát by v pozůstalých vyvolával touhu po pomstě, která by mohla dopadnout i na nezúčastněné příbuzné. Pak už by se jednalo o krevní mstu. Bohužel neznáme podrobnosti, co tomu vše předcházelo.
1 odpověď
10
Sledujících
0
Sleduje
10
Sledujících
0
Sleduje
Pokud se bavíme o cti, tak dluží dva životy. A vlastně víc, protože pozůstalým vzal část jejich života. Tím že si sám vzal i svůj, tak nic nesplatil ani nenahradil. Ani se o to nepokusil. Prostě zbaběle utekl tam, kde ho nikdo z nás už nedohoní.