Ale o tom já přece nepsala. Víte, vždycky je to něco za něco. Pokud se ode mě očekává, že moje návratnost pro společnost je v plození dětí, které budou dále společnost podporovat, musí k tomu být podmínky. To, že děti chci a zaplatím si za to, aby se měli dobře, je moje věc. Nikdo nemá právo mě do toho nutit a říkat, že bezdětní jsou nějak méněcenní. Poukazuji právě na ten špatný systém. Představa, že nás zaplatí další generace, je špatně. Každý do státní kasy přispívá (no každý slušný pracující), systém by měl být nastaven tak, aby bylo možné z té kasy stát financovat.

Dobrý den, ano, proto ta zmínka, že to počítám v čistém, protože v tom se věci platí

Milý pane, psala jsem, že máme hypotéku. Částka je hypotéka + režie bytu. V okolí mám mnoho lidí, co mají to samé, leč místo hypotéky platí nájem. 8000 je za jídlo, zatím jsme se nemuseli uskromnit. Nájem řeším z toho důvodu, že donedávna jsme v něm žili - abychom si na tu hypotéku vydělali. A i kdybychom do nájmu šli, místo hypotéky, ale do bytu, ve kterém se odvazim mít dítě, vyšlo by nás to skoro stejně.

Jenomže ať se nám to líbí nebo ne, společnost vždycky jednotlivce soudí. A ano, já před tím můžu zavřít oči a žít si svůj dokonalý život. 😄 Dokonce mohu přestat zvát domů svoji matku, když mě rozčilují její reakce, ale pokud bych se měla vyhýbat všem lidem, co mě rozčilují, nemohla bych ani pracovat. V rovnosti jsme se dostali tam, kam jsme se dostali, právě tím, že ty "hysterické feministky" nemlčely. A i když se dnes máme dobře, zítra to tak být nemusí. Vemte si, že stát hned vedle nás, vzal ženám volbu rozhodovat se o vlastním těle. A v dalším se ženy večer bojí vyjít na ulici, aby je někdo nepřepadl a neznásilnil. Upřímně doufám, že u nás je dost samostatně přemýšlejících jednotlivců, kteří by nedovolili, aby se to stalo tady. A ano, každý ten jednotlivec ke svým hodnotám a přesvědčením nějak musí dojít sám, ale dojde k nim právě tak, že ho k tomu někdo vede. Protože jsme prostě živočišný druh, který funguje na učení a přejímání věcí od ostatních.

I já jsem říkala, že článek je možná nešťastně napsaný. Ale i tak mě zaráží ta šílená zloba, co od některých lidí plyne. Jakoby to pro ně bylo strašně osobní, jakoby paní lidi urážela. A k vašemu názoru, že muži nepotřebují hospodyňky - ano, většina mužů je dnes stejně schopná v domácnosti jako ženy. Jenomže když se podíváte na ty komentáře... Tak si kolikrát říkáte, že to komentují muži, kteří právě spíš chtějí služky než partnerky. To mě zarazilo, ne samotný článek. A nejhorší na tom je, že jim právě některé ženy ještě dodávají, jak to dřív měly těžší a že dnes to je vlastně tak jednoduché. Jenomže ono je to jednodušší i pro ty muže. Pokoušela jsem se říct, že se vše zlepšuje, máme se dobře (ač plno lidí tento názor nemá), ale mnohdy stačí právě to nepochopení z úhlu lidí, kteří to měli jinak. Já to nemám, že bych partnerovi počítala, co udělal on a co já 😄 ale z nějakého důvodu to stále soudí lidé v mé blízkosti. To je pro mě problém.

Já velice gratuluji, že jste se s manželem dokázali skvěle dohodnout 🙂 Tak je to správně. Chtěla jsem spíše poukázat na to, že ač se svět mění, role se vyrovnávají, stále tam zůstává ten pohled jiných generací a to, že vyrovnané to ještě není. Já si nestěžuji na svůj život. Spíš na to, že ač tomu sama nevěřím, stále cítím určitý nátlak, že bych měla věci dělat lépe, že trenky mého muže u postele jsou obrovský problém. Jak říkám, článek měl být k tomu zamyšlení. Já vydělávám jen o málo míň, než manžel. Domácnost máme peněžně 50/50. Ale já byla vycvičená k tomu, abych myla vanu a podobně. On to teď nějak přebírá. A ano, je to o tom, jak se lidé dohodnou. Ale pořád... Když ke mně domů někdo přijde a je tam nepořádek, co udělal manžel (který má stejně volného času jako já)... A můžu za to já? Říkám, že věci se mění, ale stále chápu ty ženy, co si stěžují 🙂 protože třeba nemají toho správného manžela a možná ještě horší matku 😄 nebo taky třeba tchýni, ale tu já mám skvělou

Ono už nějakou dobu je velice těžké získat tu správnou kvalifikaci, aby člověk mohl ve zdravotnictví dělat práci, kterou umí. Například pokud chcete být VŠ pracovník v laboratoři, čeká vás dlouhá cesta. Většina těchto odborníků studovala na přírodovědeckých fakultách. Zatím je v ČR snad jen jedna vysoká škola, která má tento obor v repertoáru a zároveň je akreditována do zdravotnictví. Což pro většinu znamená, že po pěti letech vysokoškolského studia se snaží do laborek dostat a je jim řečeno, že nejsou zdravotníci a tudíž jim nemůže být dáno toto zařazení. Když mají štěstí, zaměstnají je jako JOP, či dělníka ve zdravotnictví. Pak si půl roku dodělávají kurz na IPVZ za skoro 30K, kde se učí věci, které už dávno znají, ale potřebují ještě jeden papír. Po absolvování mohou nastoupit na své vysněné místo, za které pobírají kolem 30K hrubého. Plus je jistě budou nadřízení nutit, aby šli ještě do specializace, která zabere minimálně další čtyři roky, ale spíš šest, neboť aby laboratoř dostala akreditaci, musí zaměstnávat dostatek specializovaných VŠ pracovníků. Po získání specializace se dotyčnému dostane více povinností za stejné peníze. No není to krásné?