Zajímavé je, že je náhle klid a ticho. Bartoš byl odvolán, v novém systému se pracuje a pracovat bude, dokud se neudělá od základu nový se správnou firmou, úředníci, politici, novináři najednou na žádné problémy nepoukazují. Kdyby se Bartoš na všechno vykašlal, jako to léta dělají jiní, měl by klid.

Máte na mysli poslání komise jako celku, tj. dodržování etického kodexu, nebo činnost některých členů? V čem konkrétně brzdí VŠE? Na rovnosti bez ohledu na rasu, pohlaví, původ atd., na dodržování mravních zásad a na respektu k druhým nevidím nic špatného. Myslíte, že bez těchto zásad by byla škola lepší?

Co konkrétně vám na činnosti etické komise vadí, případně čeho se členové dopustili? Určitě činnost komise sledujete, víte, kdo je členem a jistě máte představu o jejím fungování.

Také znám příběhy lidí, kteří spáchali horší činy. Ve mně žádná zlost není. Jen si myslím, že bychom měli upozorňovat i na malé trestné činy, na špatné chování i třeba na malé zlo. Měli bychom si připomínat, co je správné, abychom na to nezapomínali nejen my, ale i ostatní lidi nebo naši potomci. Jen tak vrátíme do společnosti respekt k druhým. Nemůžeme takové činy přecházet a nemluvit o nich, protože se dějí ještě horší věci. Ke všem špatným činům najdete ještě horší činy, snad kromě vyhlazování národů. Je dobře, že tento článek vyšel třeba už jen proto, aby si některý další nenechavec nechal zajít chuť na cizí peněženku. Ve společnosti, kde se z krádeže osobního vlastnictví bude dělat jen maličkost, která nestojí za řeč, snad žít nechcete.

Jestli víte o něčem, na co byste chtěla poukázat, oslovte novináře. Nemůžeme spoléhat vždy na to, že se o každém podvodu, o krádeži, o týrání atd. náhodně dozvědí.

Myslím, že je to socialistickou výchovou ve stylu "Seber, co můžeš." nebo "Kdo nekrade, okrádá rodinu." Jsme teď v lázních, jídlo firmou rautu. Kdo myslíte, že si nejvíc cpe do kabelek koláčky, banány, rohlíky se šunkou a čepuje si do lahviček kávu? Tihle lidé, kteří nezažili válečnou bídu, vzdělání, výchovu a většinu pracovního života zažili v socialismu, který moc respektu k osobnímu vlastnictví neměl.

Jako že si myslela, že si koupila mírně ošoupanou pánskou peněženku? A čistě náhodou ji hned zahrabala v košíku pod další zboží?

Do jaké hodnoty podle vás je v pořádku, když si strčím do kapsy cizí věc? Kdo vám řekl, že věci, které nejsou zamčené nebo přivázané, si můžete s klidným svědomím přivlastnit a nic se neděje? Paní se zachovala jako zlodějská hyena bez ohledu na to, kolik v peněžence bylo. Bohužel je asi dost lidí, co si myslí, že tohle chování je normální.

Někdo má pocit, že když někde něco leží nebo stojí nezamčené, nepřivázané, může si to normálně vzít, ani ho nenapadne, že i tak je to krádež.

Klidnějšímu nakupování by pomohlo, kdyby markety nenutily pokladní markovat jak o závod, házet zboží na malý prostor za pokladnou. Pak by pokladní nemusela hrnout namarkované zboží hned za zboží předcházejícího zákazníka. Člověk by si pak všiml, že mu tam ještě něco leží.

Už na ZŠ se učí o základech státu, které jsou na sobě nezávislé moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. V případě, že by hlavní představitel moci výkonné (předseda vlády) mohl zasahovat do činnosti moci soudní, došlo by k porušení základních principů fungování státu. Voláte po nezávislé justici a zároveň si přejete, aby ji mohl premiér ovládat?

Součástí zařízení je i odlehčovací služba pro rodiny s nemocnými dětmi. To jen pro info. Titulek mi také přijde neetický. Vyvolává pocit, že v hospicu si klient lehne na postel a čeká, až umře. I tam lidé žijí, baví se podle svých možností, i když vědí, že jejich čas se už krátí.

Pojetí paliativní péče je opravdu něco jiného, než apatické čekání na smrt. Ti, kteří na nevhodnost titulku upozorní, nemusí mít strach ze smrti ani z jejího pojmenování. Jen vědí nebo tuší, co paliativní péče znamená.

Proč tedy v rozhovoru používá slova zřejmě, kdyby, jestliže. Jestli je tohle vše ve spisu a ví to přesně, proč svá tvrzení takto relativizuje? Můj příspěvek byl ale o něčem jiném. Když mám důkazy v takto citlivé a tragické záležitosti, měla bych se asi zamyslet nad tím, jestli je pro oběti vhodné o tom dávat rozhovor do médií. Spíš bych jako právnička zvolila právní cestu. Vždyť pozůstalým těmito přestřelkami zbytečně zvětšujeme bolest. Ať se zveřejní fakta, včetně vyvození odpovědnosti, ne domněnky.

Paní Marvanová odvozuje závěry podle svých předpokladů, protože sama uvádí, že policie "zřejmě" něco neudělala. Co když udělala a zaměstnanci podali chybnou informaci? My to nevíme a neví to ani paní Marvanová. Jako máma si ani nedovedu představit zármutek pozůstalých této obrovské tragédie. O to víc mi vadí, že se této tragické události zneužívá k osobnímu i politickému získávání bodů tím, že média zveřejňují domněnky a názory typu "kdyby" a "jestliže". Nejsem na ničí straně, ať se věc řádně prošetří a pak se teprve zveřejní skutečnost. Pozůstalí potřebují pravdu a podporu, ne domněnky.

Na takové nabídky práce jsem odpovídala hodně krát. Často vám ani nenapíšou odpověď. Je mi 57, jsem zdravá, sportovkyně, VŠ, s praxí v IT a v obchodním styku. V životopise se snažím nevytahoval se, dávám důraz na zkušenosti se zákazníky, s prací s penězi, s PC, zmiňuji angličtinu, časovou flexibilitu. Na práci v obchodě to asi nestačí.

Tak to je lepší nechat zapadnout talent a do reprezentace vzít někoho horšího jen za zásluhy jeho týmu?

Proč mu gólmani pouštějí góly? Není to chyba v úrovni celé soutěže, že i takto starý hráč může konkurovat mladým a jakžtakž s nimi držet krok?

Jasně, říkáte, že chtít po muži, aby se choval zodpovědně je zbytečně? Že za něj má uvažovat žena?

Protože muži jsou nemyslící zvířátka, nebo jak jste to myslela?

Tím jste řekla, že muži jsou jen taková zvířátka, která nedokážou uvažovat a nést zodpovědnost, proto za ně musí myslet ženy.

Film jsem viděla a zapůsobil na mě. Film ukazuje osobnost Oppenheimera, souboje mužských ambicí, dilemata. Ano, scény s obětmi atomových pokusů ve filmu nejsou. Není to film o všem, co se týká atomové bomby.

Hloupá otázka? Vždyť tvrdíte, že ženy nechtějí, aby někdo upozornil na to, že chtějí v práci lepší podmínky? Jinak si nemusím nic představovat, už i u nás jsou firmy, které nabízejí ženám s malými dětmi práci na částečný úvazek, aby neztratily kontakt s oborem, home office, některé firmy přispívají i na ty chůvy, umožňují maminkám určit si pracovní dobu. Když jsem měla v 90. letech malé děti, nic takového jsem nezažila. Naopak se většina chlubila, jak moc hodin stráví v práci. Takže schopným a pracovitým maminkám přeji co nejlepší podmínky, aby mohly snadněji skloubit rodinu a práci.