asi to je úplně ten nejzákladnější recept ze všech. já ji doma dělám trochu vylepšenou a máme ji moc rádi. trošku nastrouhané kořenové zeleniny, rozkvedlané vajíčko a trošku mléka(od železné nebo živé krávy, ne tu bílou vodu z krabic) nebo smetany a do křupava opečené krutonky z chleba.
a ještě nikdy nezbylo ani pro psa na ochutnání, natož že by se něco vyhodilo. jen se po ní zapráší.
mě by náplavy nevadily, ale proč kua lezou na vesnici, když jim vadí ráno kohout, navečír krávy a v sobotu cirgule. a hnůj taky nevoní podle jízdního řádu.
ale že kolem domu každou neděli řvou s "travní bruskou", to jim přijde normální.
nedej bože aby se jim kocour vytentil do záhonku nebo prohnal tu kudrnatou krysu co štěká a kňučí celý dny zalígrovaná sama v baráku(jorkšírek).
to se jí to předvádí s dědictvím z pochybných křišťálových zlodějin fotříka.
nevím jak je na tom s hereckým uměním, ale jestli jako se zpěvem, tak potěšálojs. postavička taky žádná sláva a obličej, no nebudu snad hodnotit. takový oteklý rajče.
bez tatínkových mega by asi byla podržtaškou někde v kanclu stavební firmy
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
autorka neví co píše.
do 1.tžídy jsem rukoval ve čtyřiasedmdesátém. na zádech krásnou koženou aktovku v barvě krtince. a nebyla vůbec těžká. zato byla pevná a věčná. kdyby se do ní vešlo všechno, tak ji nosím snad až do osmičky.
plátěný pytlík jsme na boku lavice nebo na věšáku na stěně pověšený měli, ale ne na přezůvky, ty byly v botníku na chodbě, ale na cvičky.
když jsme po pár měsících mohli odložit tužky a popadli plnící pera, já jsem ještě asi 14 dní smutně záviděl ostatním. ne že bych nesměl pro neumění(což bylo obvyklé - učitelka povolila odložit tužku jen těm co dobře ovládali vést psací potřeby), ale protože prostě mamka nesehnala plnící pero. asi byla s prodavačkou v narpě ve při. tak jsem jako jediný ve třídě měl tatínkovu násadku a hrot. a kalamář jsem dostal ve třídě. já měl ten inkoust snad i na zádech.
museli jsme mít svůj ručníček a plátěný ubrousek. a plechový smaltovaný čtvrtlitráček. na mlíko. každodenní svačina začínala tím, že 1/4 hodiny před velkou přestávkou šla služba(2 děti) vedle do jednoty s taškou a konvičkou. a donesla mlíko a rohlíky. každý měl čtvrtlitr nabíranýho mlíka a 2 křupavý rohlíky. z tedy ještě fungující parní pekárny ve vedlejší vsi. rozložili jsme si na lavici ubrousek a najedli se.
lepidlo jsme měli "moderní". bílou pastu v tubě. nechutnala ani špatně. bylo jedlé, tuším že se vyrábělo ze škrobu. teď by asi děcka skončili na interně. to se za nás stalo jen když někdo při cucání pera spolkl jeho vršek. nebylo to zase nic tak neobvyklého. kuchařky do nich nacpali kyselý zelí a pro sichr se za hodku udělal rentgen.
krásný časy 😉