Nádhera, to je poprvé, co jsem ochotna a dobrovolně podepsat nějaké referendum. Kde najdu kondolenční listiny matičky Rusi???

Pracuji v Amazonu, který pro své zaměstnance zajišťuje svozovou dopravu prostřednictvím externích dopravců. Díky úzkému kontaktu s řidiči jsem se dověděla různé věci, které mi předtím byly neznámé. Peníze jsou problém všude, to ano. Ale nevěděla jsem, že když je řidič účastník dopravní nehody, byť ji nezavinil, ihned mu "přišijou" veřejné ohrožení. O to nikdo nestojí. Dalším problémem je technický stav vozidel. Když má každý z nich svůj vůz, tak se o něj ještě je ochoten postarat. Ale když se musí s někým střídat, kdo se o vozidlo nestará a nechá ho po příjezdu více méně v nepořádku, přestane to každého bavit. A málokterý soukromník vydělá na dopravě tolik, aby si ještě zaplatil uklízečku. Servis odkáže na externí firmu, která nemá právě volnou kapacitu, tak několik autobusů stojí "v kopřivách". A to je soukromník, který v tom má svoje peníze. Co teprve města, která jsou vyloženě rozpočtová? Někdo tam sice má na starosti dopravu, ale hodí to na krk náměstkovi, ten to dá vyřídit sekretářce, ta sice pošle mail, ale je jí naprosto jedno, jestli na něj někdo odpoví. A dispečer se může zbláznit, protože nemá nejen lidi, ale ani provozu schopné autobusy, pohonné hmoty nebo náhradní díly. Chodím na brigádu do Alberta, kde mám větší odpovědnost než v Amazonu, ale o čtvrtinu menší peníze. A neustále slyším z rozhlasu, že Albert hledá lidi. Že by se tam hnali, není vidět. Každý tam vydrží jen do té doby, než si najde něco lepšího. A řidiči autobusů nejsou výjimkou. Musí platit nájmy, energie, živit rodiny atd. Asi by to chtělo změnu stylu...

Článek na mě působí stylem, že tady někdo řeší následky, místo aby řešil příčiny. Proč se ti lidé dostali do vězení? Naprostá většina z nich proto, že porušili zákon. Nevylučuji justiční omyl, ale ten není předmětem článku. Pokud nejste zavřený za vraždu nebo velkou zpronevěru, málokdy se dostanete do vězení na poprvé. Tudíž předpokládám, že tito lidé už mají za sebou pestrou, byť "drobnou" trestnou činnost, za kterou je stát zbavil osobní svobody. Ať mi nikdo netvrdí, že když ji páchali, neuvědomovali si její možné následky. Věděli dobře, co jim hrozí. A teď, když do toho spadli po hlavě, ze sebe dělají chudáčky a stát řeší, kolik peněz jim nechá... A už stát vyřešil, jak odškodnit jejich oběti? Před lety vydal deník AHA! nedělní pojednání o tom, jak si u nás žijí sérioví vrazi. Pravidelná strava, zajištěná lékařská péče, ideální životní režim (vždy ve stejném čase budíček, hygiena a nakonec i večerka) - základní předpoklad, aby se dožili požehnaného věku. A kdo jim na to přispívá? Bohužel i pozůstalí po jejich obětech. To je nějaký trest? Moje první reakce po přečtení článku byla, že oddělám deset exekutorů, národ mě bude blahoslavit a já budu mít po starostech, kde a jak budu žít v důchodu. Místo toho chodím nejen do práce, ale i na brigádu, abych v důchodu neumřela hlady. Na ten státní se spoléhat nemohu, protože za pár let už ho nebude mít stát z čeho platit...

Nechci vypadat jako hnidopich, ale podle archivních materiálů, které se dají dohledat i ve veřejných knihovnách, došlo u nás v roce 1948 opravdu k relativně pokojnému převratu. Dokonce tak pokojnému, že Stalin byl na Gottwalda nazlobený, proč ho nepožádal o vojenskou intervenci už tehdy. Aby si ho Gottwald uchlácholil, rozjel vzápětí politické procesy, které prakticky zastavila až smrt obou masových vrahů...

Fascinuje mě věta, že "Pro předsedu senátu by určitě nebylo nemožné se zahájením počkat až po volbách…." Předpokládám, že všichni víte, jak dlouho se celá kauza táhne a proč tomu tak bylo. Proč by tedy měl předseda senátu dál čekat? Jenom kvůli tomu, aby pan Babiš mohl v klidu provádět svou kampaň, která podle něj není kampaň? Ten proces měl být ukončen už dávno a pokud by pan Babiš měl opravdu čisté svědomí, sám by popoháněl soudce, aby ho už konečně očistili. Zažila jsem něco podobného. Soudní jednání o zastavení exekuce trvalo téměř tři roky, ale podepsal se na tom hlavně covid. A řeknu vám, že jsem se opravdu těšila na závěrečné stání, po němž jsem se zbavila exekuce a už nemusím platit vydřidušských 300.000 korun na úrocích, které si někdo napočítal. Nedovedu popsat radost, s jakou jsem tehdy odcházela od soudu. Je-li pan Babiš opravdu nevinen, nechť zažije stejnou radost. Je-li však vinen, nechť mu to soud řádně spočítá. Peněz na placení má dost. A tentokrát to nebude platit ze státní pokladny. Hezký den všem...

Jsem o necelý rok mladší než generál Petr Pavel a tu dobu jsem prožila. A naprosto zodpovědně říkám, že posudky se psaly už na děti ve škole - já osobně jsem před odjezdem na pionýrský tábor ROH nosila třídní učitelce papír, který měla vyplnit. Maminka mi říkala, že je to "potvrzení na tábor". Že to byl posudek jsem zjistila, až mi na jednom táboře jeden uvědomělý pionýr vytýkal, jak je možné, že mám v posudku napsáno "kolektivní typ", když jsem spíš samotářská povaha. Totéž pokračovalo na střední i vysoké škole. A nebylo nutné být v SSM nebo v KSČ. Důležité bylo, že na vás někdo napsal pozitivní posudek, abyste se mohli posunout dál. Po škole jsem šla ke dráze a tam se to opakovalo - kdo chtěl být strojvedoucím, musel podepsat kandidátku za člena strany, jinak se na lokomotivu nedostal a skončil na údržbě. A také se na něho psaly posudky, pokud možno kladné; strana by přece na svoje lidi (nebo na někoho, o něhož usilovala) nepsala negace. Vy starší si možná ještě vzpomenete, že většina těchto posudků končila slovy "v kolektivu je oblíbený/á". Takže ruku na srdce: Opravdu si myslíte, že by na generála během studia někdo napsal špatný posudek? To by musel být nějaký osobní konflikt, ale jinak by sám pisatel posudku šel na kobereček a musel by odpovědět na otázku nadřízeného: Co to tam máte za lempla?

Vysokou školu jsem vystudovala na Slovensku, kde byla spousta českých studentů. Většina z nás díky pobytu v této zemi dokázala po pěti letech studia hovořit velice plynně slovensky včetně akceptování jejich gramatiky. Pan Babiš žije v naší zemi třicet let a dodnes neumí pořádně česky, přitom má českou manželku. Buď opravdu nemá zájem o nic jiného než o ekonomickou a politickou moc, nebo je totální antitalent na jazyky. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že po tolika letech života u nás przní češtinu hůř než Ukrajinci, kteří tady žili ještě před Putinovým útokem na jejich zemi. Vím to z vlastní zkušenosti, když se s těmito lidmi bavím v zaměstnání nebo na brigádě. A přestože se nepovažuji za nacionalistku, není pro mě přijatelný prezident, který neumí mluvit mou řečí. Jeho morální vlastnosti rozebírat nebudu, nejsem na to odbornice. Hezký den všem.

Téměř 9 let jsem strávila v USA, které jsou považovány za demokratickou zemi. Když pominu Trumpův exces, vždy tam rozhodovala většina. Pokud jsem ještě nezapomněla počítat, tak dnešní vládu volilo téměř dva a půl milionu lidí. Na demonstraci bylo cca sedmdesát tisíc účastníků. Takže mi jednoduše vychází, že většina si zvolila tuto budoucnost. Vláda rozhodně neplánovala ruskou válku a doposud s jejími následky bojuje se ctí. Ovšem nemůže ze dne na den mávnutím kouzelného proutku vymyslet dokonalé řešení všech problémů. Chce to čas. A hulákat na náměstí, že mi bude za pár měsíců zima, když nevím co nastane zítra a dnes bude 24 °C, se mi zdá přinejmenším přitažené za vlasy. Svoboda je především schopnost umět se postarat sám o sebe a ne natahovat ruku a říkat "státe dej". To bylo za socialismu a veškeré totality fungují na stejném princilu - tady máte chléb, kabát a střechu nad hlavou a držte hubu. Samozřejmě jsou oblasti, kde je člověk odkázán na pomoc státu. Ale není jich zase tolik. I zima se dá přežít způsoby, o nichž se nám dosud ani nezdálo. Ostatně všem příznivcům Ruska doporučuji Solženicinovu knihu Souostroví gulag. Po jejím přečtení vám i v zimě bude pěkné horko...

Asociace je spoluvybavování si vjemů. Stejně jako při projevu Jakeše na Červeném hrádku, tak i při Babišově projevu v parlamentu se mi vybavily tři věci:

1. Jaroslav Žák - Ve stínu kaktusu: A velký Patla Matla promluvil k národu...
2. Císařův pekař, pekařův císař: Patláma matláma...
3. Tamtéž: Vy se prostě musíte historicky znemožnit...

Přeji hezký den a dobrou náladu všem.

Ano, je mi jedno o jaké názorové spektrum jde. Přístupnost k diskuzi většinou poznáte podle toho, jak své názory dotyčný prezentuje. Pokud začíná slovy "myslím si, domnívám se", tedy prezentuje svůj názor a lze předpokládat, že bude i přístupný opačným názorům. Pokud ovšem začíná slovy "každý přece ví, že" nebo "je naprosto jasné, že" případně "jen blbec nechápe, že" - obávám se, že o možnostech diskutovat s uvedeným jedincem lze s úspěchem pochybovat, jak by diplomaticky napsal Zdeněk Jirotka. Nevím jaká je Vaše zkušenost, ale mně se již několikrát stalo, že na slušně napsaný diskuzní příspěvek, který pouze a jen prezentoval můj názor bez toho, že by si kladl nárok na neomylnost, jsem dostávala pouze neslušné odpovědi a komentáře. Jejich autoři si libovali v urážkách a vulgarismech místo ve věcných argumentech, které jim chyběly. Nejvíce mě "pobavilo", když jsem jednou narazila na příspěvek plný faktických i gramatických chyb, na jehož konci autor žádal, aby mu nikdo tyto chyby neopravoval. Myslíte si, že je takový člověk přístupný nějaké diskuzi? Moje životní zkušenosti jsou jiné. I z toho důvodu se už raději nezapojuji do debat o dvou tématech, které si zakázali i Svobodní zednáři - náboženství a politika. V našich lidech, zejména v těch starších, stále přežívá to komunistické "kdo nejde s námi, jde proti nám". Podle toho vypadají i jejich diskuzní příspěvky. Já osobně jsem dříve měla stejný problém. Teprve několikaletý pobyt v USA mě naučil, že kdo nejde se mnou, jde patrně někam jinam, což je jeho věc. Doufám, že jsem se vyjádřila srozumitelně. Přeji Vám hezký den.

Vážená redakce forum24 - opravdu bylo nutné otevírat tady diskuzi? Jen jsem si zběžně přečetla pár příspěvků a pominu-li gramatické chyby, jako jsou chybějící čárky, nic neříkající slovosled a napadání jednotlivců, jen velmi málo diskutujících opravdu věcně připomínkuje danou problematiku. Asi se budu věnovat pouze vašemu textu a také týdeníku FORUM, který si pravidelně kupuji v trafice, aby i prodavači z toho něco měli. Každopádně přeji hodně úspěchů v další práci a pevné nervy při komunikaci s diskutujícími, kteří místo diskuze pouze prezentují svoje "jedině správné názory". A také přeji hezký den všem...

Děkuji za radu, hned jak bude vynalezen stroj času, vrátím se do své minulosti a zprdnu se, že jsem se tak málo zabezpečila na stáří...

Nejsem ekonomka, ale z vlastní zkušenosti vím, že na ceny má vliv také chování kupujících. Naši lidé se vesměs tržně nechovají. Začátkem roku 2020, když byla státní karanténa, lidé museli omezit svoje cesty. A ejhle, jak padaly ceny pohonných hmot. Jenže lidé se neradi omezují, takže raději křičí o peníze. Přitom vím, že třeba v Albertu, kde pracuji, se zejména ceny sezónního zboží rychle mění jednak podle úrody, ale také podle zájmu kupujících. Přivezli jsme nějaké cizokrajné ovoce a protože mělo vysokou cenu, lidé ho domítli kupovat. Za pár dní už cena rapidně spadla, abychom to nemuseli vyhodit. Takže za normálního chování zákazníků trh funguje naprosto skvěle. Problém nastane v okamžiku, když se do trhu zapojí někdo, kdo jeho pravidla porušuje. Dlouhodobě to dělá Čína, která nutí své vlastní lidi pracovat za "misku rýže", takže jejich cenám nelze moc konkurovat. A druhým aktérem je Rusko, které si myslí, že si může dělat co chce a kromě války hlavně porušuje uzavřené smlouvy o dodávkách energií. V takových případech je samozřejmě naivní se domnívat, že ceny někdy klesnou...

Líbí se mi, že článek uvádí strohá fakta a nevymýšlí si co by kdy by. Ale chybí mi v něm jedna podstatná věc - je možné vyvodit z těchto tragických závěrů nějaké důsledky a donutit viníky tohoto stavu k tomu, aby nesli jak politickou, tak i hmotnou odpovědnost? Moc tomu nevěřím a obávám se, že z důvodu ztráty politických preferencí se žádná vláda, tudíž ani ta současná, nepustí do nepopulárních kroků, které by ozdravily státní rozpočet. Pořád ještě žije spousta lidí, kteří se za socialismu měli dobře a nevadí jim, že po nich bude potopa, hlavně když dostanou peníze bez práce. Já už to nějak doklepu, ale bojím se o své děti a hlavně o svá vnoučata - z čeho budou žít, když jejich veškeré odvody do státní kasy budou sloužit pouze k placení dluhů, úroků z dluhů, úroků z úroků dluhů...

Na jednu stranu lidé chtějí, aby se inflace snížila na dřívější úroveň (cca 2%) ročně, na druhou stranu by teď chtěli přidat tolik, aby tu inflaci dohnali. A budou chtít snížit plat, až inflace zase klesne? Pochybuji. Takže by bylo dobré se nerozčilovat, probrat své možnosti s tužkou a papírem (co je psáno, to je dáno) a zjistit, kde se dá ušetřit. Sama za sebe přiznávám, že jsem dříve nakřečkovala v akcích co šlo, takže teď z toho budu žít. Jde především o trvanlivé a mražené potraviny. A stejně jako dříve budu chodit nejen do práce, ale i na brigádu. V Amazonu mi přidali 5% plus nějaké procento na prémiích, v Albertu 3%. Takže když to sečtu, nejsem na tom zase tak špatně. Můžete plakat se mnou...

Moc děkuji za upřímnost, většinou mi v odpovědích jenom nadávají...

Na rozdíl od ostatních mě zaujala částka podvodu. Původně jsem se lekla, že šlo o dalšího napáleného seniora, který svěřil své pracně naspořené statisíce podvodníkovi. Fascinuje mě, kolik seniorů je "v balíku", když je neustále někdo okrádá. Ovšem ještě více mě překvapilo, když jsem se dočetla, že na jeho jméno někdo získal úvěr. Od jaké banky? Která banka poskytne sedmdesátiletému důchodci úvěr sedm set tisíc korun jen tak, bez jakéhokoliv prověřování totožnosti a příjmů? Mně je "teprve" šedesát, snažím se získat úvěr na koupi malé nemovitosti na důchod a mám smůlu, protože hypotéka prý musí (na rozdíl třeba od USA) skočit v roce, kdy dlužník dosáhne věk 70 let. Za 10 let prostě nesplatím hypotéku, když nejlevnější domky v lokalitě, kam bych se na důchod chtěla odstěhovat, stojí ke dvěma milionům. Takže se touto cestou spíš ptám: Můžete mi někdo poradit, jak získat finance na bydlení v mém věku?

Moje maminka ovdověla v době kdy mi bylo 19 let a nastupovala jsem na vysokou. Můj mladší bratr byl v té době na střední škole. Náhlá smrt táty mě dost zasáhla a nevěděla jsem, jestli mám jít studovat nebo raději pracovat. Maminka mi na rovinu vysvětlila, že pro ni bude lépe, když půjdu studovat. Nebudu rozebírat proč; kdo jste zažili totalitu tomu rozumíte. Myslím, že některé věci se moc nezměnily ani dnes. Každopádně jsem si brzy našla brigádu, která mi umožnila snížit maminčiny náklady na mé studium. Totéž udělal i bratr, jakmile nastoupil na vysokou školu. Díky tomuto přístupu naše rodina společně přežila a povedlo se nám splatit i dluh na domě, který jsme si svépomocí postavili.

Výše uvedený problém je trochu odlišný, nicméně jsem považovala za nutné osvětlit své postoje k rodinným financím. Pokud jsou dospělé děti výdělečně činné a stále žijí u rodičů, jednoznačně mají přispívat na společnou domácnost. Mám dojem, že to řeší i zákon o rodině. Aby si to děti jasně uvědomovaly, je pochopitelně nutné je k tomu vést od útlého dětství - postupně jim dávat drobné úkoly a také je za ně odměňovat. Kapesné nesmí být samozřejmé a za nic, potom si děti začnou myslet, že na peníze je automatický nárok. Jedna věc jsou náklady na život dítěte, druhá věc je nadstandard. Rodiče jsou sice povinni své dítě živit do doby, než si začne samo vydělávat, ale rozhodně nejsou povinni platit jeho rozmary. Chce to ovšem řádnou výchovu a ne nechat dítě dělat si co chce a jen do něj vrážet peníze, jak vidím u spousty dnešních mladých maminek, které se místo dítěti raději věnují svému mobilu...

Není to tak dávno, co jsem slyšela, že Česká republika je jedinou zemí na světě, v níž se teplota v bytech reguluje otevíráním oken. Asi je to hodně nadnesené. Ovšem co se týká Britů, tak těm kdysi vládla "železná lady" Margaret "Tečrová" (omlouvám se, nevím přesně jak se to píše). A ta údajně jednou poradila Britům po zdražení energií, že nejvíc ušetří, když si pořídí teplé ponožky...

Pokud vím, ve spoustě zemí jsou stanoveny hranice nejnižšího věku, kdy je možné kandidovat do vysokých veřejných funkcí. Americký prezident musí mít - pokud si to správně pamatuji - minimálně 48 let, jinak nemůže být zvolen. Horní hranice věku není - bohužel - ve většině případů stanovena. Upřímně řečeno, člověk po sedmdesátce už má problémy se zdravím nejen fyzického, ale i psychického rázu. Kdyby se zavedla praxe, že kandidát na veřejnou funkci nesmí mít v den voleb více jak 70 let, možná bychom si ušetřili nejen problémy s ombudsmanem, ale i s prezidentem. Upřímně řečeno - Biden už je za "rubikonem" a o jeho skleróze a jiných problémech se podle mě píše až moc často. Že se někteří lidé dožijí požehnaného věku ještě neznamená, že jejich zdravotní stav za to stojí. Myslím si, že nikdo z nás netouží po tom být stoletým bezmocným ležákem, stiženým mrtvicí a "tím Němcem, co nám schovává věci"...