Zájemcům o alchymii doporučuji starší knihu z názvem Jitro kouzelníků. Velice podrobně se tímto tématem zabývá, jmenuje několik význačných alchymistů, o nichž to mnozí ani nevěděli (např. Jordano Bruno), a označuje alchymii jako "jadernou chemii", tedy protipól jaderné fyziky, která se do atomu snaží dostat spíš mechanickou cestou. Alchymie naproti tomu volí cestu chemickou, při níž využívá např. polarizované světlo apod.

Měla jsem dvě exekuce. Jednu jsem zaplatila, druhou vyhrála u soudu. Náš exekuční zákon (nebo jak se to správně jmenuje) je postavený na dvou základních nesmyslech. Tím prvním je popření presumpce neviny - exekutor zabavuje vše, co mu přijde pod ruku, i když to nepatří dlužníkovi, a všichni okolo musí dokazovat, že je to jejich. Kdo z vás má schované účty od deset let starého nábytku? Já osobně ne, a to se považuji za kancelářskou krysu. A tím druhým nesmyslem je postavení exekutorů jako soukromých podnikatelů. Jsou odměňováni procenty z vymožené částky. Protože s jídlem roste chuť, snaží se z toho vytřískat co nejvíc. Představte si, že by byli stejně odměňováni i soudci; jak by asi naše justice vypadala? Proto se musí změnit statut exekutorů na státní zaměstnance s fixním platem, kteří budou dohlížet hlavně na to, aby nebyl poškozen jak věřitel, tak ani dlužník. Potom může fungovat i místní příslušnost k exekutorovi, protože už nepůjde o procenta z dluhu. A hlavně (jako je to v některých státech USA) - když si jeden z partnerů půjčuje peníze, musí mít buď souhlas druhého partnera (a ten potom ručí za splacení), nebo se ve smlouvě výslovně uvede, že peníze použije pouze pro sebe, a potom je partner v případě exekuce chráněný a není povinen za dlužníka nic platit. Dokud budou tyto zákony tvořit lidé, kteří nikdy exekucí neprošli a ani se nebudou radit s těmi, kteří exekuci zažili na vlastní kůži, nikdy tyto zákony lidem nepomohou. Důkazem je tzv. chráněný účet; větší paskvil jsem neviděla a zrušila jsem ho fakticky několik dní po založení. Hezký den všem.

Několik let jsem strávila v USA, konkrétně na Floridě. Opravdu je tam možné řídit automobil od 16ti let, ale má to jistá omezení. Předně to musí být s dospělým, který v tom okamžiku přebírá odpovědnost za nezletilého řidiče. Takže je to většinou rodič, protože nikdo nebude ručit za cizího. A to platí až do plnoletosti řidiče. Sám prostě nevyjede. Dále mají omezení hmotnosti vozidla - logicky křehká dívenka nemůže řídit pětitunový "track", jak tomu v USA říkají. Některým nepovolí ze začátku jezdit v noci, další nesmí po určitou dobu na dálnici, dokud nezískají zkušenosti ve městech. Celkem existuje na Floridě 18 kódů omezujících řízení vozidla, mezi nimiž jsou například: povinnost nosit kontaktní čočky nebo naslouchátka, osoby menšího vzrůstu musí mít pod zadnicí polštář nebo jinou podložku, aby viděly dobře před sebe při řízení většího vozu, hendikepovaní pak mají levý plynový pedál, ruční ovládání nebo zdravotní náramek. Pravomocně odsouzení, kteří mohou přes den pracovat, mají časovatelné zamykání pro podmíněnou jízdu. Veškeré informace jsou uloženy v systému; pokud za vámi jede v noci policista a podle vaší SPZ zjistí, že smíte řídit pouze za denního světla, skončíte v "jailu". Je dokonce povoleno řídit vozidlo s hladinou alkoholu v krvi nižší než 0,8 promile. Paradoxně se s tím nikdo neměří - policista vás nechá projít se po nejbližší plné čáře. Když z ní "spadnete", překročili jste normu a opět jdete do "jailu". Takže pokud se ministr odvolává na Slovenské předpisy, asi budou lehce "opajcované" z Ameriky...

Ve svém dětství jsem louskala knihy Jaroslava Foglara, který kromě skautských příběhů napsal i několik publikací o tom, jak přežít v přírodě. Hltala jsem i další tábornické knihy, jako Táboříme s Vinnetouem, Prázdniny pod stanem apod. Letos oslavím šedesátku, ale stále jezdím na srub, kde není žádná vymoženost civilizace a trénuji si robinzonádu. Doma mám tzv. eNZety (Nedotknutelné Zásoby), které průběžně obměňuji: 24 litrů pitné vody, plynovou bombu s dvouplotýnkovým vařičem a zásobu trvanlivých potravin, které nepotřebují ke skladování lednici. Sama jsem zažila tzv. blackout v USA, byť krátkodobý a v létě, takže nehrozil problém podchlazení. Ale i tak mohu potvrdit, že teprve v okamžiku, kdy vypnou elektřinu, zjistíte, jak moc jste na ní závislí...

Hezkou neděli, pane Staňku, jen poznámku ke jménu Lucifer. Původně to slovo znamenalo (a tuším se tak překládá i dnes) "Světlonoš". Mělo se jednat o nejvyššího archanděla, který se však postavil proti Bohu, a proto dostal nové jméno, Satan, což se snad překládá jako "Odpůrce". Takže pokud bychom odmysleli ten hanlivý význam slova Lucifer, jaký má dnes, nemuselo by to být zase tak hrozné. Ostatně - pusťte si stejnojmennou orchestrální skladbu od skupiny Alan Parsons Project; na YouTube je jí několik různě dlouhých variant a stojí to za poslech. Hezký den.

Dovolte mi pouze napsat svou zkušenost. Blížím se seniorskému věku a tudíž mohu již bilancovat svůj život. Bez ohledu na to, zda jsem byla nevěřící nebo věřící, vždy jsem si ověřila, že funguje zákon příčiny a následku. Věřím tomu, že se člověk rodí svobodný a bez viny (prosím nezaměňovat s genetickými predispozicemi). Je však plně zodpovědný za svůj další život. Osvědčila se mi zásada většiny náboženství, která říká: "Co nechceš, aby ostatní dělali tobě, to ty nedělej jim." Nemohu ovlivnit chování druhých; ale vždy mohu ovlivnit svoje chování k nim, byť by se mě ostatní snažili všelijak provokovat. Moje životní číslo z data narození je 7 - dle článku bych měla mít karmický dluh. Nemám ho a jsem si tím naprosto jista. Pokud mě potká nějaký problém, dovedu velice rychle zjistit, proč mě potkal a co jsem pokazila - já sama a právě teď, v tomto životě. Vymlouvat se na minulé životy mi někdy přijde jako alibismus lidí, kteří se nedokáží (nebo nechtějí) podívat pravdě do očí a upřímně si přiznat: Je to moje chyba, pokazila jsem si to sama, tak si to teď sama hezky napravím a bude mi zase dobře. Chce to hlavně trpělivost. Něco pokazit je destrukce; trvá pouze několik vteřin, maximálně minut. Ale něco napravit je konstrukce; tady už musím hovořit o týdnech, měsících a často i letech, které ztratím nápravou svého života. Myslím si, že se to vyplatí. Během té doby totiž mohu žít s vědomím, že to dávám do pořádku - asi mi nebudete věřit, jak šťastný život může člověk mít, i když napravuje své "kopance". Vyzkoušela jsem si to a vím, že to jde. Přeji hezký den všem.

Pokud abstrahuji od citů a vezmu to striktně ekonomicky - každý obchodní vztah je smluvní dohodou všech zainteresovaných stran. Pokud jedna strana nesouhlasí, a to i později, má právo od smluvního vztahu odstoupit. Samozřejmě v takovém případě musí být ve smluvním vztahu ošetřeny zákonné náhrady - vrácení platby, náhrada již použitého materiálu atd. V tomto případě se má odmítnutá strana prostě sebrat a jít ke konkurenci; takhle to v tržním systému běžně funguje. Ale aby se někdo soudil s firmou, která mu odmítla zhotovit zakázku, je absurdní. Co kdyby někdo chtěl zhotovit např. letáčky, propagující rasovou či jinou nesnášenlivost a tiskař by mu to odmítl - půjde ho zákazník žalovat, že omezil jeho svobodu? Asi těžko; vystavoval by se totiž trestnímu postihu. Spíš si myslím, že by samotní zákazníci, žádající něco neobvyklého, měli jako první dodavatele či zhotovitele o tom informovat, aby později nedošlo k podobným problémům. Žijeme v "promotaném" světě, kde může být potenciálním zákazníkem prakticky kdokoliv a povinností obchodníků rozhodně není, aby znali kulturní či jiné odlištnosti všech obyvatel naší matičky Země. Přeji hezký den všem.

Matematicky existují tři možnosti: 1. Jsou na nižším vývojovém stupni než my. Potom je naprosto zbytečné je hledat, nejspíš ještě někde nahánějí mamuty. 2. Jsou zhruba na stejném vývojovém stupni jako my. Když pominu Proximu Centauri, tak údajně další nejbližší planetární systém je odsud zhruba 20 světelných let daleko. Když jim pošleme pozdrav typu "Šťastné a veselé Vánoce", poletí k nim 20 let. Za dalších dvacet let dostaneme odpověď typu "Co to jsou Vánoce?". Další odpovědi se už pravděpodobně tazatel nedožije. 3. Jsou na vyšším vývojovém stupni než my. Potom platí bod číslo 1, pouze v opačném sledu - proč by se bavili s takovými primitivy, jako jsme my... Nechci nikomu brát iluze o hledání mimozemšťanů, ale vřele doporučuji každému, aby si přečetl část knihy Blízká setkání třetího druhu, autorem je Rupert Matthews, a to strany 202 - 204. I když informace tam uvedené působí všelijak, potvrzují výše uvedený bod číslo 3. Hezký den všem.

Nechci se chlubit, ale poslední novoroční předsevzetí jsem si dala před rokem 2000. Tehdy jsem si předsevzala, že už si nikdy žádné idiotské novoroční předsevzetí nedám. Až do dnešního dne ho stále plním...

Vystudovala jsem drážní průmyslovku i vysokou a pracovala jsem u nákladní dopravy před i po roce 1989. Před tímto rokem byla maximální rychlost na železnici 120 km/h. Během studia na vysoké nám přednášel profesor, který se podílel na projektu zvýšení rychlosti na 160 km/h. Soudruzi to zamítli s odůvodněním, že u nás lidé nepospíchají (smáli jsme se, ale on to myslel vážně). Dalším problémem byly šestinápravové lokomotivy, které rády "rovnaly" oblouky. Nešlo jen o "Sergeje", ale i o nákladní elektrické lokomotivy. U vysokorychlostních tratí je nezbytně nutný samostaný kolejový svršek. Těžko se může mezi expresy jedoucí přes 300 km/h "courat" náklaďák, byť by jel stovkou. Po roce 1989 se uvažovalo (tehdy ještě v Československu) o transferních nákladních expresech. Měly mít speciální nízké plošinové vozy, na které by najel kamion a posádka vozu by nocovala v lůžkovém voze - jedno kupé pro jeden kamion. Vlak by tak měl celkem 10-12 vozů. Mělo jít o expres, který by zjednodušeně převezl kamiony z Aše do Čierne nad Tisou, aniž by se jejich kola dotkla vozovky. Proč z projektu nakonec sešlo, nevím; od dráhy jsem odešla v roce 1992. Každopádně tento způsob by snížil počet kamionů, které pouze projíždějí naší republikou; myslím, že by mohl fungovat i dnes. Při troše dobré vůle by se systém mohl uplatnit i vnitrostátně - kamion z vagónu sjede bez problémů, stačí k tomu malá hydraulická rampa. Jenže dokud budeme nesmyslně přetahovat zboží sem a tam (jak to dělá např. Amazon, kde pracuji), tak enormní zátěž na životní prostředí ani vlaky nesníží. Hezký večer všem.

Hezký novoroční den, pane Švec. Děkuji za Váš článek, který mě nejen naplnil optimismem, ale i připomněl vlastní zážitky. Letos mi bude 60 let, což by v minulosti znamenalo, že odejdu do starého železa. Díky změnám v zákonech naštěstí ještě nesmím rezivět. Takže se podívám na to, co mě udržuje v provozu:

1. Hodinky. Za první republiky se platilo hodinkami tehdy, když dotyčný neměl peníze; dával je jako záruku, že platbu vyrovná. Dnes platí hodinkami kdejaký puberťák...
2. Kvůli čaji jsem si koupila konvici s nastavitelnou teplotou. Je to hlavně kvůli ovocným čajům, které není vhodné zalévat "právě vroucí vodou". Čaj si dělám hlavně v zimě, nezaříkávám ho, ale raději se držím návodu na přípravu.
3. Kouřít jsem přestala před 31 lety a když sleduji vývoj cen cigaret, jsem tomu i ráda. Zajímavé je, že alkohol je vždycky v nějaké akci, ale cigarety ne. Asi méně lidí pije.
4. Poslední novoroční předsevzetí jsem si dala před rokem 2000. Tehdy jsem se zavázala, že už nikdy si žádné předsevzetí nedám. Dodnes to plním.
5. Abych přežila, musím kromě zaměstnání chodit i na brigády. Ale již opravdu nedělám 60 hodin týdně, nýbrž pouze 50. Při práci stojím nebo chodím, což zvyšuje moji fyzickou kondici.
6. Říká se, že i kdyby se člověk na hlavu postavil, nic tím nezmění. Přesto si myslím, že když se postavíte na hlavu, svět naruby se vrátí do svého normálu.

Ještě jednou děkuji za Váš optimistický pohled na život a do nového kalendářního roku Vám přeji, aby byl klidný a pohodový. On totiž uteče, než byste řekl švec...

Dovolte mi to trochu odlehčit. Inflace mě nezajímá, protože se mě až tak moc nedotýká. Žádné znehodnocení úspor mi nehrozí, protože žádné nemám. Žiju si v klidu od výplaty k výplatě a pokud mi náhodou nějaké peníze vybydou, podle Murphyho zákona se ihned objeví nečekaná platba ve stejné výši. Polovinu mého bytu tvoří zásoby trvanlivých potravin a nápojů, do obchodu chodím pouze pro čerstvé pečivo a případné lahůdky v akci, protože za plné ceny si je nemohu dovolit. Budete se divit, ale zdražení potravin mi přesto nevadí. Ne kvůli mým zásobám; ale kvůli plýtvání a také - jak se nedávno objevilo na netu - jsme jeden z nejobéznějších národů světa, tudíž můžeme nějakou dobu žít ze svých "tukových" zásob. K dnešnímu dni mně do důchodu zbývá 1.865 dnů, a to za předpokladu, že se ho dožiju a nedojde k posunutí věku odchodu do důchodu. Bydlím v pronajatém 1+kk a abych se tady nestresovala tím, co přichází, chodím kromě svého zaměstnání ještě na brigádu. To víte - i chudák exekutor chce z něčeho žít. Sice jsem již dvakrát vyhrála soud o zastavení exekuce, ale "jaksi" to ne a ne nabýt právní moci. Spor se táhne osmý rok a jelikož osmička je moje šťastné číslo, doufám, že letos už to vyhraju. A pokud vás moje povídání nepřesvědčilo o tom, že je lépe "mít to na háku", dovolte mi jeden vzpomínkový totalitní vtip:

"Už jste slyšel sousede, že se bude zase zdražovat benzín?"

"Ale to mi vůbec nevadí, sousede; já ho vždycky kupuju jenom za stovku..."

Tak to zkusíme čistě teoreticky: Pětikoalice nevznikne, ale její členové dostanou stejný počet poslaneckých mandátů. Prezident pověří Babiše sestavením vlády. I kdyby s ním do toho šli všichni ostatní poslanci, získá pouze 92 hlasů z 200. Jeho vláda nezíská důvěru ani poprvé, ani podruhé. Bude sice vládnout v demisi, ale tím si bude jen horšit svou situaci, protože všechny problémy budou stále padat na jeho hlavu. Třetí pokus už mu prezident nemůže dát a protahovat jeho vládu v demisi donekonečna také nemůže, protože by mohl mít sám problémy jak se sněmovnou, tak i se senátem. Kdo půjde dál na řadu? Okamura s SPD? Dopadne stejně jako Babiš. Takže zbývá Petr Fiala nebo Vít Rakušan. V obou případech by se tihle dva domluvili a pozvali by do "party" i zbylé členy současné pětikoalice. A pokud by se některá ze stran současné pětikoalice do němovny nedostala, její křesla by se tak či tak rozdělila poměrově mezi ostatní strany, tudíž by se výsledek ve finále opravdu moc nezměnil. Pouze bychom na novou vládu čekali možná půl roku, možná i déle. Jaký by to mělo dopad na vývoj u nás si netroufnu odhadnout. Jisté je, že při takovém rozložení sil by návrh státního rozpočtu na rok 2022 stejně neprošel. Nejspíš by později nastoupivší nová vláda musela akorát řešit další problémy, které by stará vláda v demisi ještě stihla napáchat...

Bydlím několik let v Praze a díky tomu jsem si všimla, že se některé hotely hned na začátku covidové krize velice rychle změnily na dlouhodobé ubytovny, a to nejen pro zahraniční pracovníky. Když jsem si před časem hledala nové bydlení, byla jsem překvapena, jak se v takových bývalých hotelech dalo sehnat levnější ubytování, než kolik jsem já platila o pár desítek metrů dál. A rozhodně neprodělávají. Odešly pokojské? Žádný problém, úklid není v ceně. Restaurace se předělala na samoobslužnou kuchyňku, kde si ubytovaní mohou v klidu uvařit. Pokoje kompletně vybavené, netřeba se stěhovat náklaďákem. Jiný hotel zase poskytoval službu praní prádla, a protože to dělal ve velkém, lidem se to vyplatilo. Myslím si, že když se touto cestou vydá víc hotelů, nebudou muset zkrachovat ani brečet nad nedostatkem personálu. A navíc donutí vydřidušské pronajímatele garsonek a 1+kk jít s cenami dolů. Ceny energií neovlivní, o těch rozhoduje někdo jiný (pokud nebude střecha hotelu pokryta solárními panely), ale výši nájmu si určují vlastníci nemovitostí. A někteří si myslí, že jim nájemník zaplatí hypotéku a ještě je bude živit. Málokterý nájemník s tím bude souhlasit. Tak ať se daří novým nájemním bytům, které tady už dlouho chybí...

Studovala jsem ještě za totality. Na mé škole byl dvoutýdenní cyklus - jeden týden jsme měli školu převážně dopoledne, druhý odpoledne. Začínalo se v sedm ráno a končilo se v sedm večer. Studijní bloky měly 90 minut. Občas jsme skutečně táhli tu "dvanáctku", s jedinou pauzou na oběd. Takže ono se to dá udělat tak, aby učebny dopoledne nepřetékaly a odpoledne nezely prázdnotou. Co se týká přijímacích zkoušek - můj bratr absolvoval přijímačky, ale nevzali ho. Dostal se na školu až na odvolání a dokončil ji s vynikajícím prospěchem. Jeho spolužák a kamarád se na školu dostal bez přijímacích zkoušek a po roce to vzdal. Osobně jsem pro, aby klidně vzali kohokoliv bez přijímaček, pouze s ukončenou maturitní zkouškou (nebude-li ovšem zrušena), a potom to řádně probrali, aby byla zaručena kvalita absolventů. Souhlasila bych i s tím, aby měl každý absolvent po ukončení školy povinnost pracovat v našem zdravotnictví alespoň 10 let. Pokud ne, nechť zaplatí poměrnou část studia. Jinak bych s placením byla opatrná, a to v obou směrech. Mohlo by jednak dojít k diskvalifikaci nadějných studentů ze špatných sociálních poměrů, jednak při prospěchovém stipendiu by mohlo biflování nahradit učení. Zažila jsem to při svém studiu - většina lidí, která měla prospěchové studium, se buď "našrotila" všechno a po zkoušce to zapomněla, nebo si nachystala "bomby" (předem zpracované odpovědi na otázky), které ve vhodné chvíli vytáhla a odevzdala zkoušejícímu. U budoucích lékařů by mi tohle rozhodně vadilo... Hezký den všem.

Patřím mezi pamětníky a v mládí mě vesmír zajímal, takže jsem u televize pravidelně sledovala Okna vesmíru dokořán. A občas jsem se divila, co všechno cenzura panu Grygarovi dovolila říct. Nespíš měl cenzor vzdělání klasické, neboť aby dělal cenzora, potřeboval rudou knížku. Tam byl důležitý dělnický původ, ne znalosti a inteligence. Dnes hodně lidí vědu podceňuje, přitom právě díky ní máme veškeré vymoženosti dneška - počítače, internet, sociální sítě, kosmické lodě, auta, letadla, telefony atd. Problém asi bude spíš v tom, že všichni chtějí být "ajťáci", ale dělat vědu chce málokdo. Géniové typu Leonarda da Vinciho už nemají šanci, protože množství informací je dnes takové, že jeden člověk nemůže obsáhnout všechno. Proto máme jedince specializované, kteří se zabývají jen jediným oborem, ale jdou maximálně do hloubky. Právě covid ukázal, kolik lékařů má na něj specializaci a kolik ne. Což neznamená, že by o covidu alespoň něco málo neměl vědět každý doktor. Každopádně si myslím, že virolog bude vědět o něco víc než chirurg. A ta "hláška" pana Grygara o tom, že přirozený výběr odstraní hloupé a přežijí chytří mě opravdu pobavila. Darwin tohle totiž neřekl. Podle něj přežijí ti nejsilnější - to automaticky neznamená nejchytřejší. Jako lidé však máme tu výhodu, že tenhle zákon nabouráváme svými technickými vymoženostmi, což zvířata nemohou. Tudíž o tom kdo přežije nakonec opravdu rozhodnou vědci...

To není jen problém Afghánistánu, ale každé země, kde se dostane k moci fanatismus, který z náboženských důvodů zakazuje jakoukoliv antikoncepci a ženy degraduje pouze na "plodné samice", které musí být vždy po vůli svých manželů. Dokument ukazuje muže s trojčatama; proč neukáže rodiny s více dětmi, potažmo s více manželkami? Každý by měl mít tolik dětí, kolik dokáže uživit BEZ POMOCI STÁTU. Když se spoléhá na stát, už to znamená, že je trochu nezodpovědný. Když jsem v jednom příspěvku navrhla sterilizaci, sesypali se na mě komentátoři jako vosy. Ale já snám spoustu žen, které se po třetím, potažmo čtvrtém dítěti nechaly sterilizovat a mají bezproblémový partnerský sex beze strachu, že antikoncepce selže, případně jim pilulky poškodí zdraví. Až do konce života budu prosazovat rodičovskou odpovědnost namísto rozhazování peněz lidem, kterým je jedno, kolik dětí mají a jestli je dokáží uživit. A to bez ohledu na rasu, národnost či náboženské vyznání...

Prý má Ježíšek raději bohaté - píše se v článku. Kdosi mnohem chytřejší než já řekl, že bohatý je ten člověk, který je spokojený s tím co má... Vyrůstala jsem s bratrem ještě za totality a mí rodiče měli tzv. průměrnou mzdu. Dohromady necelé 4.000 Kčs hrubého. Přesto jsme měli pod stromečkem hromadu krásných a někdy i relativně drahých dárků. Bylo to proto, že prarodiče z maminčiny strany měli malé hospodářství (nebyli soukromí zemědělci), kam během roku celá rodina chodila pomáhat. Díky tomu jsme téměř nikdy nekupovali ovoce a zemeninu (s výjimkou banánů a pomerančů), měli jsme i slepice a králíky, občas byla zabijačka. Tímto způsobem se dalo našetřit hodně peněz, které nám dětem potom vytvořily krásné svátky. Vím, že dnes žije spousta lidí ve městech. Ale ruku na srdce - drží dnes rodiny při sobě jako kdysi? Myslím, že ne. Lidé si zvykli hrabat jen pro sebe. Vždycky mě fascinují články, že podvodníci připravili důvěřivé seniory o statisíce... Odkud mají senioři tyto peníze? Když čtu o tom, jak mají nízké důchody a kolik činí jejich životní náklady, prostě mi to nedává smysl. Naše rodina byla relativně bohatá díky tomu, že příbuzenstvo táhlo za jeden provaz. Dnes už to neletí, a přece jsou lidé bohatí. Ale jenom pro sebe. Díky tomu porovnávají dárky podle jejich materiální ceny. Ale dárky mají hlavně emoční cenu. Darující tím dává najevo, jak mu záleží na tom, koho obdarovává. A hlavně děti jsou na tohle opravdu velmi citlivé. Potom se nemohu divit, že jsou rodiny v rozkladu jenom proto, že kdysi rodiče pohrdli obrázkem od dětí...

Dodnes jsem nepochopila, jak inflace vlastně vzniká. Lidi nakupují. Obchodníci zdražují to, o co je zájem. A lidi, místo aby to na chvíli přestali kupovat a donutili tak obchodníky jít s cenou dolů, začnou nakupovat do zásoby. Tím vyskočí poptávka a současně jde cena nahoru. Lidi zjistí, že jim docházejí peníze, tak začnou řvát, že chtějí v práci přidat. Zaměstnavatel jim nakonec přidá, ale někde ty peníze musí vzít - tak zdraží a celý cyklus se začne opakovat. Proč? Nešlo by se na chvíli uskrovnit a počkat, až se to přežene? Já to tak dělám, protože moje příjmy mi nedovolují ani šetřit, ani investovat, ani nakupovat do zásoby. A nějaká inflace jde jaksi kolem mě. Někdy si myslím, že zdražení potravin by mohlo snížit plýtvání jídlem. Není tomu tak. Potraviny se rychle kazí a protože nějaký chytrolín vymyslel "neustále plné regály", je třeba zboží za každou cenu prodat. Proto jsou každý týden akce. Sleduji letáky, vím o tom víc než dost. A také si pamatuji, že to co stálo 25 korun (v akci za 20) stojí náhle 35 korun (v akci za 25). No nekupte to...

Zaujala mě jedna věta - "nošení šatů ještě nikdy z nikoho gaye neudělalo". Promiňte, ale víte vůbec, kdo to jsou gayové, správněji homosexuálové? To jsou docela obyčejní muži, kteří milují jiné, docela obyčejné muže. Absolutní většina těchto lidí ženské šaty nenosí. Výjimku tvoří tzv. feminní gayové, kterých je ovšem velmi zanedbatelné množství (dle dostupných pramenů, z nichž čerpám). Nevím, kdo vymyslel ten nesmysl, že muž v ženských šatech je gay. V takovém případě je možné hovořit o transvestitech, potažmo o transgenderech (dříve transsexuálech). A sama ze své zkušenosti mohu potvrdit, že ve své rodině jsem měla "prasynovce", který také někdy kolem tří let preferoval hru s kočárky, nosil dívčí kabelku atd. Dnes mu táhne na deset let a vůbec nic si z tohoto období nepamatuje. Žije a baví se jako každý jiný kluk v jeho věku. Takže tyto "problémy" bych osobně ráda nechala na odbornících, jako jsou sexuologové a psychologové. Hezký den všem.