„V dumě tvrdí, že ruští vojáci se vůbec nemají vzdávat. Sebevražda je prý lepší. To není jen zoufalství, to je přímo direktiva od velitelů,“ uvedl.

To je citace z článku. Není to nic nového - už za dob Stalina měli vojáci Rudé armády zakázáno se vzdát. Proto za nimi pochodovali i politruci, kteří zezadu zastřelili každého, kdo by se pokusil o přeběhnutí a následné vzdání se nepříteli.

Zrovna tak Stalin nepodepsal mezinárodní dohodu o Červeném kříži, která zajišťovala zraněným zajatcům základní zdravotní péči. Jak se Stalin zachoval vůči jedné své armádě pod vedením Vlasova snad není ani nutné připomínat.

Pro tehdejšího generalissima SSSR byli vojáci jenom živá síla a osudy jedinců mu byly ukradené. Obrovský počet obětí Sovětského svazu byl dán především tím, že se na ztráty nehledělo. Do bojů se posílali např. vězni z gulagů jako potrava pro nacistické kulomety. Nejméně polovina obětí neměla přímo s boji nic společného - lidé umírali následkem nedostatku potravin a léků, svou daň si vybrala i krutá zima. Přestože jakékoliv lidské oběti ve válce jsou tragické, nebylo to nic proti tomu, kolik obyvatel tehdejšího SSSR nechal Stalin zahynout hladem a zimou, případně popravit jenom kvůli směrným číslům, při budování socialismu v Rusku. Odhaduje se nejméně dvojnásobek toho, co padlo ve válce.

Pro vážné zájemce doporučuji knihy od Timothy Snydera, Marka Solonina a Viktora Suvorova. Zajímavá je i publikace "Velká vlastenecká katastrofa", na které se podílel kolektiv autorů; články sestavil A. D. Košelev.

Přeji hezký den všem.

Posledního čtvrt století jezdím výhradně s automaty a za nic bych je neměnila. Když jsem byla mladá, bylo to príma jezdit jak "Širón", řadit po pár vteřinách a z nuly na sto se dostat za co se za socíku dalo. Naučila jsem se rozjet do kopce i bez ruční brzdy, aniž by mi auto couvlo, a zacouvat s vozíkem na poprvé kamkoliv bylo potřeba...

Dnes jako seniorka jsem ráda, že rychlost zařadím jednou při rozjezdu a vyřadím ji až po zastavení. Mohu se nepřetržitě věnovat sledování provozu a nepřemýšlet o tom, jakou rychlost tam aktuálně mám. Za život jsem najezdila sotva půl milionu kilometrů, z toho nejvíc při devítiletém pobytu v USA. V současné době se "vejdu" do 10.000 km ročně, takže tipuji podprůměr.

Ovšem o to víc si jízdu užívám. Nikam nespěchám, sleduji krajinu, raději se sice "nekochám", jako pan doktor ve střediskové vesničce, ale pořád mohu jízdu autem považovat i za koníček. A doufám, že mi to ještě pár let vydrží...

Přeji hezký den všem.

Někdo tady vyhrožoval, že Russko je připraveno vést válku věčně? To už jsme jednou zažili - se Sovětským svazem přišla bída na zem - pardon, na věčné časy. Ty věčné časy u nás trvaly něco málo přes 40 let; to podle toho, od kdy je počítáte. Takže pokud chce Russko na Ukrajině bojovat dalších 40 let, má trochu malý problém - tak dlouho nevydrží Putin ani jeho nejvěrnější nohsledi. Technika mu pomalu dochází, ekonomika jde do kytek a kde vezme další vojáky? V Russku se rodí čím dál tím méně dětí. Jednak je nemá kdo zplodit (muži jsou ve válce), jednak ženy nemají zájem rodit, jedno z jakého důvodu. Za 40 let se vymění zhruba dvě generace mužů, kteří jsou schopni rukovat. Když budou stále umírat ve válce, bude se rodit méně a méně mužů. Nakonec jich bude tak akorát tolik, aby stíhali pohřbívat ty padlé. A když k tomu připočítáme katastrofální stav russké ekonomiky, nedávám tomu víc jak 10 let...

Připomnělo mi to jeden starý kreslený vtip - na prvním obrázku je krásný pohled na Německo a nový vůdce říká: "Půjčte mi Německo na 10 let..." Na druhém obrázku je rozbombardované Německo a končící vůdce říká: "... a nikdo je nepozná." Vyměňte Německo za Russko a vůdce za Putina - a možná to za chvíli dopadne stejně. Jednou se Putin prostě neudrží a ten knoflík zmáčkne. Jaká bude reakce zbytku světa snad není třeba říkat. Jedinou útěchou je, že podle odborníků by takový konflikt netrval déle jak dvě hodiny. Ovšem ty následky by asi byly na hodně dlouhou dobu...

Přeji hezký den všem.

Pracuji v Amazonu a na brigádu chodím za pokladnu do Alberta v jednom malém městě. Tudíž mi dovolte pár poznámek ze strany pokladních:

Kdo chce jezdit autem, musí udělat zkoušky na řidičský průkaz. Pokud mají samoobslužky fungovat, měl by každý zákazník, který je chce používat, projít alespoň nějakým kurzem.

Máme 3 samoobslužky, u nichž nikdo nestojí. Když je problém, musí nějaká pokladní přestat obsluhovat zákazníka a jít ten problém řešit. Považuji to za neslušné vůči zákazníkovi, kterého právě obsluhuji. Navíc to musíme dělat za stejné peníze jako dřív.

Když třikrát řeknu zákaznici, ať se to její dítě neopírá o váhu, protože mi to hlásí chybu, a ono to udělá počtvrté, tak už fakt vypěním a zavolám vedoucí, ať si to jde řešit. Já za to nejsem placená, ona ano.

Máme malé samoobslužky určené pro malý rychlý nákup. A stále se nám tam lidé pokouší narvat dvě basy piva a karton mléka. Přitom nedovedou zadat do systému ani přepravku.

Aby Albert ušetřil místo, namačkal samoobslužky ke klasickým pokladnám, takže pokladní má problém dostat se na své pracoviště. Zrovna tak, když se pokouší odejít od kasy a řešit něco se samoobslužkama, chtě nechtě o samoobslužku zavadí, čímž udělá chybu.

A co se technologií týče: Máme v prodejně uklízecího robota za několik set tisíc. Jenom se motá po prodejně, kromě šmudlení podlahy nic jiného neumí, v úzkých uličkách překáží, zákazníci o něj packají, protože ho není vidět, a když se dostane někam, odkud nemůže vyjet, tak se zastaví a čeká na pomoc. Hlavně, že Albert ušetřil hodinu denně na platu uklízečky...

Přeji hezký den všem.

Já sama jsem žila v USA v letech 2001-2010, tedy zhruba 9 let. Z článku není zřejmé, jak dlouho autorka v zemi žila a kolik si tam vydělala. Před dvaceti lety, kdy jsem tam byla já, byly ceny potravin trochu jiné. Měsíčně jsem za ně utratila cca 250 dolarů, ale vařila jsem si sama doma. Pokud se stravujete po restauracích, vyjde to mnohem dráž.

Můj průměrný měsíční plat byl tehdy cca 2.500 dolarů hrubého měsíčně. Jídlo mě tedy přišlo zhruba na desetinu příjmu. Bydlení bylo dražší - hypotéka mě stála 900 dolarů měsíčně za malý domek. Pohonné hmoty po tehdejší krizi stály cca 2,5 dolaru za galon benzínu (3,785 litru). Ojeté auto mě vyšlo na cca 2.000 dolarů.

Na rozdíl od autorky jsem žila na Floridě, kde je sice hezky na dovolené, ale když pracujete venku ve čtyřicetistupňových vedrech, brzo se jí nabažíte. Teplo je tam zhruba 10 měsíců v roce, dva měsíce je všelijak - zažijete týden jara i podzimu, dvakrát tam dokonce mrzlo, ale jinak vedro s vysokou vlhkostí. Skoro jako permanentní sauna...

Hlavní důvod, proč jsem se vrátila, je sociální a zdravotní zabezpečení. Až do důchodu si musíte všechno hradit sami. Teprve v důchodu (odchod v 67 letech do státní penze) se o vás stará stát. Lékařská péče drahá, soukromé zdravotní pojištění je zvlášť na zuby a zvlášť na to ostatní. Jenom pro zajímavost - šest korunek mě stálo 10.000 dolarů. Za to bych u nás měla "hubu ve zlatě"...

Přesto všechno to byla úžasná zkušenost, na základě níž zodpovědně prohlašuji, že u nás není žádný kapitalismus, ale pouze socialismus s lidskou tváří...

Přeji hezký den všem

A co kdyby ti nešťastní pánové zkusili nejprve hledat chybu u sebe? Opravdu si myslí, že najdou lásku, když se baví o "kozách" některých žen? Ano, doba se změnila, je uspěchaná, ale každá normální ženská, která touží po rodinném zázemí a dětech, nepotřebuje experta na počítačové hry, pivního skauta či někoho, kdo má vedlejší pobyt v posilovně. Mnohdy stačí jenom slušné chování, úsměv, zdvořilost atd.

Kolik z těch nešťastných incelů dokáže něco opravit? Kolik z nich má doma kvalitní knihy, o nichž by se dalo s někým diskutovat? Kolik z nich si dokáže hodit bágl na záda a vyrazit o víkendu do hor či do lesa? Kolik z nich si zajde do knihovny nebo čítárny?

Pokud nedovedou ani jednu věc z výše uvedených, jak si chtějí najít partnerku? Tím, že budou na nějakou jenom tupě zírat? Nebo tím, že budou na sociální síti neustále nadávat na všechno ve své uzavřené bublině? Zkusili alespoň nějakou seznamku?

Proč myslíte, že přibývá matek samoživitelek? Kvůli incelům? To asi ne. Spíš kvůli těm, co by sice ženu chtělo, ale tak na jednu noc, a na potvoru do toho spadli. Jenže o nic víc nestáli, tak nechali ženskou samotnou. Zkusili si někdy incelové uvědomit, jak tyto ženy hodnotí muže, kteří je dovedou přijmout i s dítětem a docela obyčejně jim pomoct? Ty nekoukají na krásu, značkový oděv či nové fáro. Jejich dítě potřebuje kamaráda a ony oporu. Dokáží incelové pochopit, že existují mnohem vyšší hodnoty než vizáž, o které ženy stojí? Nebo chtějí všechny ty "nuly" top modelku "number one", aby ta jejich "nula" konečně dostala hodnotu? Oni by měli být jedničkami...

Přeji hezký den všem.

A zase článek, který převážně hovoří o kancelářských. Nikdo jiný nemůže z domova pracovat. Dělám v Amazonu devátým rokem a jsem ta poslední, která by mohla dělat z domu. Protože domů si nemohu vzít zboží, které je třeba zabalit, ani krabice, do nichž je třeba to zboží zabalit. Já prostě do té práce musím přijít.

Zvyšování platu se v Amazonu děje celkem pravidelně a navíc celorepublikově stejně. Takže je jedno, jestli děláte v Plzni, v Jiříkově, v Praze nebo v Kojetíně. Všude dostanete stejnou mzdu bez ohledu na pohlaví, rasu, etnikum, náboženské přesvědčení, sexuální orientaci atd. Tohle je pozitivum.

Negativem je, že po každém větším navýšení mzdy dojde i k navýšení norem. (Zažila jsem to i v jedné fabrice v Plzni - po třech letech mi narostla mzda o 25%, norma o 50%; proto jsem - a nejen já - odešla hned, jak to bylo možné.) Takže vlastně děláme čím dál víc za často i menší reálnou mzdu.

Jako seniorka to už nezvládám a Amazon zatím nerozlišuje mezi mladými a seniory; proto jsem přešla na zkrácený úvazek a zbytek peněz si vydělávám na brigádě v Albertu. Ani tady není možná práce z domova. Teď nám přidali celkem dost, ale na Moravě máme menší platy než v Praze, přestože ceny nájmů jsou tady srovnatelné.

Vadí mi však, že lidé, kteří jsou na brigádě teprve měsíc, mají stejný plat jako já, která nedávno završila sedmý rok na pozici pokladní, a umím mnohem víc než nováčci. To je i problém Amazonu - platí všem stejně bez ohledu na to, co ten dotyčný fakticky umí; tím demotivuje lidi, aby se sami snažili zvyšovat svou kvalifikaci a učili se novým věcem...

Přeji hezký den všem.

A zase je tady někdo chytrý, kdo háže všechny lidi do jednoho pytle a všem nastavuje stejná pravidla. Pracuji na směny a můj zaměstnavatel nemá celkem zájem zrušit noční práci. Jelikož jsem seniorka a do důchodu mi k dnešnímu dni zbývá 642 dní, nemůžu si moc vyskakovat. Navíc jsem tzv. "odpolední typ". Co to znamená?

Kdysi dávno jsem pracovala na tři směny. Nejvíce mi vyhovovala odpolední. Dopoledne jsem si nakoupila, navařila, uklidila a v klidu se naobědvala. Do práce jsem jela poloprázdnou MHD, protože většina lidí pracuje na jednu směnu. V práci jsme měli v šest večer pauzu, kdy jsem se dobře najedla, a o půl jedenácté jsem již byla doma. Do postele jsem se dostala mezi jedenáctou a půl dvanáctou večer. Vstávale jsem mezi půl sedmou a sedmou, vyspinkaná do růžova.

Pak jsem se dostala k práci, kde jsem měla jenom odpolední směnu, ale delší. Začínala jsem v jednu odpoledne a končila v jedenáct. Domů jsem přicházela před půlnocí a spát jsem chodila před jednou. Budíček mezi půl osmou a osmou. Vyspaná.

Můj bratr je skřivan, ten už je od šesti ráno čilý v kanceláři a vydrží tak až do večeře. Já mám problém se v šest dostat z postele. Jestli si pan doktor myslí, že všichni budeme žít déle a zdravěji, když budeme spát podle jeho rad, tak potom je ideální spát od půl desáté do půl šesté ráno. A tento režim spánku mají zajištěný pouze odsouzení sérioví vrazi, jak o tom před časem psal deník AHA! Nevím jak vy, ale já budu raději spát po svém...

Přeji hezký den všem.

Jsem věřící, úředně sice nepatřím do žádné církve, ale sama se řadím do skupiny, která se nazývá protestantská. Jak známo, tito lidé v historii stáli vždy v opozici proti katolicizmu. Nejprve kvůli odpustkům, později kvůli jiným věcem, které se v katolické církvi děly a rozhodně nebyly v souladu s Biblí.

Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, musel by stát podobnou smlouvu, jako s Vatikánem, uzavřít s každým představitelem každé další, u nás povolené, církve. Nevím o tom, že by k něčemu takovému došlo, nebo se to chystalo. Proto nemohu souhlasit ani se smlouvou s Vatikánem.

Víra je individuální záležitostí každého jedince a její praktikování nesmí být na úkor ostatních lidí, ať již jinověrců či bezvěrců. Záměrně neříkám ateistů, protože těch znám velice málo a nejčastěji jsem se s nimi setkávala za totality. Dnes jsou spíš ve většině tzv. volnomyšlenkáři, jimž jsou tyto otázky ukradené. Proto si myslím, že uzavírat dohody s jakoukoliv církví na státní úrovni je velice ošemetné. Ono by se nám také mohlo za chvíli stát, že by se katolíci při nějaké činnosti odvolávali na státní dohodu s Vatikánem; členové jiných církví by tuto možnost neměli.

Jsou protestantské církve, které mají nejvyšší sídlo v USA, jedno v jakém jejich státě. Žádnou dohodu s nimi náš stát nemá. Není tedy důvod, aby se uzavírala nějaká extra dohoda s katolickou církví na politické úrovni, když se tato církev má v prvé řadě starat o duchovní potřeby svých členů. Je povinna dodržovat naše zákony, pokud funguje na našem území, a ne si žádat nějaká privilegia...

Přeji hezký den všem.

V roce 2003 jsem si v USA požádala o hypotéku. Už jsem měla po čtyřicítce, byla jsem sama a chtěla jsem si pořídit vlastní domek. Můj příjem tehdy byl 2.500 dolarů hrubého měsíčně. Našla jsem si domek za 98.000 dolarů. Akontace byla 3.500 dolarů (což je méně jak 4%), doba splácení 40 let. Když jsem se zeptala: "A co když se konce splácení nedožiju?", odpověděli mi to jejich "no problem", načež mi to vysvětlili takhle:

Buď domek někdo zdědí a bude pokračovat ve splácení, nebo někdo jiný převezme hypotéku a domek si doplatí, a nebo ho prodáme za zůstatkovou cenu (nikoliv za aktuální tržní, jak se to dělá u nás a banky na tom nechutně bohatnou).

Takže vzkaz pro dotyčného hypotečního poradce: Co kdybyste raději změnili nějakým způsobem podmínky financování jako jsou v USA a udělali hypotéky dostupnější pro všechny bez ohledu na věk, jak je tomu dnes? Vzhledem k tomu, kolik je různých typů nemovitostí na trhu, které nemají majitele nebo nemohou sehnat kupce, protože banka je nechce zafinancovat, by to vyřešilo nedostupnost bydlení mnohem rychleji, než digitalizace stavebnictví a obecní byty.

A že se někdo zadluží na celý život? Jaký je rozdíl mezi placením nájmu 15.000 Kč měsíčně a splácením hypotéky 15.000 Kč měsíčně? Hlavně ten, že na konci života nemáte holou zadel, ale něco vlastního, v čem můžete v klidu dožít. A že to přeplatíte? Pořád je to vaše. Když platíte celý život jenom nájem, tak všechny peníze vyhodíte do (cenzurováno). To raději 40 let hypotéku a být ve svém, než se v důchodu obávat, že nebudu mít díky nájmu ani na jídlo...

Přeji hezký den všem.

Už několikrát jsem zažila, že mi znenadání přišla SMSka od zaměstnavatele, že mám druhý den povinný přesčas. Nikdo neřešil, zda mám či nemám něco naplánovaného. Takže sama za sebe - ano, souhlasím s tím, abych měla právo na odpojení. Nikdo mě neplatí za to, že budu po pracovní době a ve svém volnu komunikovat se zaměstnavatelem. Buď mi bude platit pohotovost, potom nechť volá a píše. Nebo mi dá smluvní plat v takové výši, že mi tu pohotovost nahradí. Ale aby si ze mě dělal otroka na drátě (dnes vlastně na "bezdrátě"), tak s tím opravdu nesouhlasím.

Když spím, vypínám mobil. Jednou ho takhle ráno zapnu a na něm dvacet zmeškaných hovorů od firmy, kam chodím na brigádu. Potřebovali záskok. Když se mě konečně dovolali, první se ptali, proč mám vypnutý telefon. Tak jsem jim řekla, že to je moje věc a nic jim po tom není. Že jim někdo vypadl je jejich problém a já nejsem povinna ho řešit. Dokud mi nebudou platit za čekání na mobilu, bude prostě vypnutý...

Ano, dejte mi víc jak sto tisíc čistého měsíčně a budu mít mobil zapnutý nepřetržitě. A když zavoláte třeba o půlnoci, skočím do auta a přijedu, bude-li to třeba. Ale jinak ne. Nejsem vaše služka a v pracovní smlouvě nic takového nemám. Už si to laskavě uvědomte a začněte se podle toho chovat. Totéž doporučuji všem. Nenechte si kadit na hlavu, zejména, když jste na hranici minimální mzdy. Jakmile si na to zaměstnavatel zvykne, už z něj nedostanete ani korunu navíc...

Přeji hezký den všem.

Když jsem počátkem tohoto tisíciletí pracovala v USA, platilo, že ptát se kolegů na jejich mzdu je neslušné. Mí američtí spolupracovníci nikdy o svých příjmech nehovořili a nikdy se mě neptali, kolik beru já.

Naproti tomu mí kolegové ze zemí V4 to probírali neustále. Jelikož jsem se časem vlastní pílí vypracovala na odbornici ve svém oboru, měla jsem víc než ostatní. Ovšem nikdy jsem jim to nepřiznala. Měli v sobě pořád zakořeněné rovnostářství bez ohledu na to, kdo co umí a jak pracuje.

Aktuálně jsem zaměstnána v Amazonu a brigádničím v Albertu. A v obou případech je zase opačný extrém - rovnostářství za každou cenu. V Amazonu berete stejně jako váš kolega, i když zvládáte pět různých pozic a on jen jednu. Pak se zaměstnavatel nemůže divit, že lidé nemají zájem učit se něco nového a dalšího, když jim to nikdo neocení.

Totéž zažívám v Albertu. Každý brigádník má stejný plat na hodinu. Jenže já jsem tam už osmým rokem a umím mnohem víc než kolegyně, která nastoupila před měsícem. Dělám i hlavní pokladní, vyřizuji reklamace a vratky, obsluhuji samoobslužky, které bytostně nenávidím atd. Kolegyně naproti tomu jenom stojí u kasy a na všechno se ptá mě nebo volá vedoucí. Vedoucí za to placená je, nic proti tomu. Ale když mi řekne, ať jí pomáhám, tak to opravdu odmítám - bere víc než já, tak ať nováčky školí sama. Já to zadarmo dělat nebudu - mám z toho jenom starosti navíc a často i zlou krev.

A po vzoru USA pokračuji: Je mi jedno, kolik kdo bere. Nezajímá mě to. Ale také nikomu neříkám, kolik mám já. Je to jen a jen moje věc a žádný zákon to nezmění...

Přeji hezký den všem.

"Dovolím si mu připomenout, že za druhé světové války byl v každém druhém německém tanku Čech."

Tato věta byla uvedena v článku. Autor tohoto výroku ovšem jaksi pozapomněl, že v letech 1939-1941 (do napadení tehdejšího SSSR) to byl právě Stalin, který Hitlerovi dodával spoustu železné rudy, aby si mohl tyto tanky, v nichž údajně bojovalo tolik Čechů, vyrábět.

Po napadení SSSR nacistickým Německem se téměř 4 mil sovětských vojáků vzdaly, protože nechtěly bojovat za Stalina. Tito vojáci se naivně domnívali, že je nacisté ochrání. Dokonce jim nabízeli spolupráci - nejprve chtěli jet přímo na Moskvu, což zamítl samotný Hitler; později pracovali pro okupanty jako tzv. "Hilfswillige", tedy dobrovolní pomocníci (narozdíl od našich lidí, kteří byli hlavně donuceni k boji po boku Němců a často dezertovali). V dubnu 1942 jich v německé armádě sloužilo na 200 tisíc (viz kniha Velká vlastenecká katastrofa, kolektiv autorů, sestavil A. D. Košelev, vydáno 2007 Moskva, 2008 Brno). Takže omlouvat by se měli v prvé řadě Russáci, ne my...

Přeji hezký den všem.

Už za dob křižáckých válek doprovázely vojsko "pojízdné nevěstince", protože představitelé církve usoudili, že není pro vojáky vhodné užívat si s pohanskými děvami. Kdo to všechno financoval a jak to vlastně fungovalo lze nalézt v každém novodobém zpracování křižáckých válek...

Přeji hezký den všem.

Na tom plakátu s panem Havlíčkem mě nejvíce zaujala věta "Ruku na to". To je přece reklamní slogan Hornbachu! A oni si to jen tak štípnou! Být Hornbachem, podám na ně žalobu, nebo alespoň stížnost. Samotnou by mě zajímalo, jak by se tato aféra vyvíjela a co by z ní nakonec bylo...

Přeji hezký den všem.

Prostě nám tady vyrostla generace, která neumí šetřit ani počítat. Když si chci něco dovolit, mám dvě možnosti - buď přitlačím na svoje příjmy, nebo omezím svoje výdaje. (Výhru v loterii či nález pokladu ze statistických důvodů neuvažuji.)

Jsem seniorka, které dnes zbývá do důchodu 648 dní, a kromě práce chodím ještě na brigádu. Dělám to proto, že svou řádnou práci už nemám sílu vykonávat na plný úvazek, ale kvůli platu o ni nechci přijít. Tudíž si doplňuji příjem "odpočinkovou" brigádou za pokladnou supermarketu, kde si pokecám s lidma a ještě za to dostanu zaplaceno.

A teď ty paradoxy: V Amazonu je spousta mladých, jejichž největší starostí je sledovat svůj telefon a diví se, že je za to zaměstnavatel nechválí. V Albertu chodí na brigádu spousta mladých, z nichž někteří ještě nejsou ani plnoletí, a vydělávají si při studiu na řidičák, auto, nový mobil a nevím co ještě. A to všechno na Moravě, v malém městečku.

Pokud má někdo problém přežít v Praze, tak co tam leze? I když - sama jsem tam žila téměř 7 let a paradoxně jsem na nájem dávala méně než teď na Moravě. Bydlela jsem v malém bytě 1+kk v rodinném domku ve Stodůlkách; teď mám o něco větší 1+1 v okresním městě. Pokud někdo potřebuje bydlet na Václaváku či Staromáku, holt se prohne s placením. I já jsem chodila na brigádu hlavně proto, abych si mohla dovolit bydlet sama, protože se sdíleným bydlením jsem se několikrát spálila.

Když má generace Z problém vyjít z penězi, tady je rada mé maminky, kterou se léta úspěšně řídím: "Vyskakujte si do výše svého platu." Trh se ani s vámi mazlit nebude...

Přeji hezký den všem.

Strávila jsem počátkem tohoto tisíciletí v USA devět let svého produktivního života, kdy to tam ještě jakž takž fungovalo. Co se týká půjček, o nichž článek hovoří: Jakmile se dostanete do problémů a jednou nezaplatíte, banka vám sama nabídne snížení dluhu pod podmínkou, že začnete novou nižší splátku platit bez problémů. Nejedná se o malé částky - já jsem takhle dosáhla snížení dluhu z 3.100 dolarů na 1.400 dolarů, tedy o více než 55%.

Proč to banky dělají? Protože kdyby jejich dlužník vyhlásil bankrot, nedostanou možná ani tolik, kolik mu samy nabídly. V USA více než kde jinde platí, že "time is money", tedy že čas jsou peníze. Banky si ušlý zisk vytvoří jinde, pokud dostanou část dlužné splátky co nejdříve zpět. I kdyby ponížily dluh celému národu, nezbankrotují; vydělají si jinde, ale musí to být rychle.

Na této filozofii staví i Trump - snaží se světu vnutit svoje pravidla hry, která říkají: " Tak, tohle teď udělám a vy koukejte rychle platit." Svět naštěstí tuto nekalou hru pochopil, dal si ruce vbok a ironicky se ptá: "To jako vážně?" A trhy v USA padají a sami američtí byznysmeni nutí Trumpa k ústupkům. Proto Trump odvolává cla stejně rychle, jako je zavádí. Ani Čína mu neustoupí; nemá důvod.

Takže v USA půjčování může paradoxně lidem pomáhat. U nás ne; máme jiná pravidla osobního bankrotu. Takže hlídejme si peníze - je jedno, jestli politici mluví o zadlužování nebo nás vyzývají k "nakopnutí" ekonomiky větším utrácením. Obojí je špatně a za obojí by mě moji prarodiče hnali "sviňským" krokem přes humna...

Přeji hezký den všem.

Dovolte mi, abych se s vámi podělila jen o jednu konkrétní situaci, a to v Amazonu, kde pracuji již devátým rokem, byť už jsem seniorka.

Tak předně - pracuji na zkrácený úvazek, a to 3 dny v týdnu po cca 10 hodinách. Klasická pracovní doba je 4 dny se stejným počtem hodin. Není pravdou, že by ten poslední den klesala produktivita. To bychom riskovali vytýkací dopis za nesplnění normy. Pracujeme takřka denně s výjimkou vánočních svátků, případně servisních dnů, ve dne i v noci. Zavřeno je zhruba mezi 4. a 7. hodinou ranní.

Čtyřdenní pracovní týden je v Amazonu hlavně proto, aby si lidé dojíždějící z větší dálky ušetřili čas. Když strávíte denně téměř 4 hodiny dojížděním, tak raději děláte déle a odpočíváte den navíc. Máme vlastní svozovou dopravu a vzhledem k tomu, že na Moravě je problém sehnat dobře placenou práci, lidé raději dojíždějí.

Vadí mi zejména dvě věci: Amazon jako nadnárodní společnost neodvádí žádné pořádné daně ze zisku. To co platí za zaměstnance je pakatel, protože nezaměstnává víc jak 10.000 lidí v ČR. Řeči o digitální dani, které vedla ještě Babišova vláda, vyšuměly spolu s covidem. A druhá věc: Zkrácený úvazek seniorům moc nepomůže, když nás zaměstnavatel nutí plnit normy, které nezvládají třicetiletí. Ať už si paní ekonomka s celou politickou garniturou uvědomí, že ne všichni senioři sedí v kanceláři jako oni. Dokud zákon nedonutí zaměstnavatele brát ohled na seniory, budou lidé raději spěchat do důchodu, než aby se nechali uštvat zaměstnavatelem. I já doufám, že těch 649 dní do důchodu, které mi ještě zbývají, přežiju ve zdraví...

Přeji hezký den všem.

Příběh jak z jiného světa. Honička za majetkem a kariérou je strašně vyčerpávající a čím dřív se člověk v tomto kolotoči zastaví, tím více let života si zachrání.

Je samořejmě nesmysl, aby všechny ženy byly řeholnice. Ale jsou případy, kdy jejich poslání má hluboký smysl - např. při péči o dlouhodobě nemocné či umírající lidi. Zdravotní sestra samozřejmě bere za svou práci plat, ale i když bude svou činnost považovat za poslání, vždycky bude přemýšlet nad tím, kolik si vydělá, jestli to bude pro rodinu stačit, co dělají děti, co uvaří k večeři, kam pojedou na výlet...

Tohle všechno řádová sestra neřeší. Je ochotná sedět u umírajícího člověka, pokud to jde s ním komunikovat a dodávat mu duchovní podporu na poslední cestě; a to všechno bez ohledu na peníze, přesčasy, starosti o děti či obavy z nadávajícího partnera, kde zase byla tak dlouho.

Já osobně bych na tento styl života asi neměla povahu, byť už jako seniorka léta žiju sama, a to z jednoho praktického důvodu - chci mít klid. Představa, že přijdu domů po celodenní směně a doma bude někdo nadávat u televize a nalévat se přitom pivem, mě opravdu děsí. V mém věku je už problém najít partnera, který se dokáže alespoň slušně chovat. Pokud někoho takového výjimečně potkám, většinou je zadán a pečlivě střežen. Jako věřící nemám zájem nabourávat cizí vztahy.

Víra je i v případě řeholnic tím, co jim dává sílu vydržet takový odříkavý styl života. Velice dobře je chápu a fandím jim. I když je může spousta lidí odsuzovat, není jich zase tolik, aby ohrozily lidstvo svou bezdětností a celibátem...

Přeji hezký den všem.

Dovolte mi článek doplnit: Ano, tzv. čarodějnice znaly bylinky a dovedly lidem pomoct. Proč tedy končily na hranici? Protože "fušovaly do kšeftu" církvi, která měla ve středověku na léčení monopol. Církevní hodnostář vás prohlédl, stanovil diagnózu (moc hřešíš, člověče) a nařídil léčbu (půst, 10 otčenášů a 20 zdrávasů). Za to vás samozřejmě řádně zkasíroval. Pokud léčba nepomohla, nazval vás zatvrzelým hříšníkem a vyhodil vás.

Nezbylo tedy než najít bábu kořenářku a za pár vajíček dostat bylinky, které vás dokázaly v 90% případů zachránit. Jakmile se na to přišlo, konkurence skončila na hranici. Nikdo se jí nezastal; ani ti, kterým pomohla. Jinak by za ní do plamenů letěli rovněž...

Proč se nosil černý plášť? Spousta léčivek patřila k tzv. nočním bylinám. Otevírala se a největší léčivou sílu dostávala v noci, zejména o úplňku (viz polarizované světlo Měsíce). A samotný úplněk byl největší o půlnoci. Jenom sebevrah by šel na bylinky ve žlutém plášti, aby ho všichni viděli - zejména ti pověrčiví...

Dlouhý špičatý klobouk se nosil hlavně proto, aby lidé menšího vzrůstu klamali tělem. A také proto, že tehdy ještě neznali mikiny s kapucí, kde kapuce dopřává stejnou anonymitu jako velký klobouk - stačí jen sklonit hlavu...

Znáte ekologičtější dopravní prostředek než koště? Nemusíte ho krmit, nepotřebuje tankovat pohonné hmoty, měnit olej ani technickou prohlídku, nedělá bobky jako kůň atd. Stejně ekologický, ale pohodlnější, je už jenom sud nebo džber či štoudev (nebo jak se to všechno jmenuje), který používala babuška Jaguška, moje prateta...

Přeji hezký čarodějný den všem.