Jelikož jsem se za totality během studia VŠ věnovala studentskému divadlu a ze všeho nejvíce mě zaujala satira všeho druhu, dovolím si trošičku nesouhlasit s autorem. Pohádky odjakživa byly k tomu, aby alespoň někde zvítězilo dobro nad zlem, když už se to v reálném životě nedělo. Většinou proto, že namísto slepé spravedlnosti o dobru a zlu rozhodovali ti, co měli moc. Bylo to za císaře pána, bylo to za totality a je to i dnes; stačí se jen rozhlédnout po světě.

Co si kdo představí o metafoře, je jeho vlastní hnutí mysli. Někdy musíte na svou vlnu "naladit" i ty ostatní. Když jsme v našem divadle parodovali televizní předpověď počasí, propašovali jsme do ní větu, že díky větru budou vlát pláště. Od tohoto okamžiku začala většina publika chápat scénku jako rozbor naší politické situace. Samozřejmě to nepochopili všichni. Každý si našel, co chtěl.

Příkladem budiž Werichova píseň o tom, že chceme "klid na práci, po práci legraci", která se dnes často zneužívá v případě války na Ukrajině. Hodně lidí si to vyložilo jako skryté budovatelské úsilí. Ale někteří to pochopili tak, že budovat socialismus není smyslem života; vždyť ke štěstí člověku stačí práce, která ho baví a naplňuje; a k vyplnění volného času přece zábava vždycky patří.

Historie sama dokládá, že války a další utrpení lidstva vždy měli na svědomí bohatí a mocní. Najít relativně spravedlivé vládce byl problém odjakživa; to není jen objev marxistů. Zkusme se jednou zahledět do pohádky bez "vyšší politiky" a užít si vítězství dobra nad zlem. K tomu přece pohádky jsou určeny...

Přeji hezký den všem.

Všechno je relativní. Pokud jste každý rok svědky toho, že vám někdo v rodině zkazí vánoční svátky nadměrným pitím alkoholu následovaným nepatřičným chováním, jistě budete toužit po klidu a samotě; jedno zda s knihou či u televize.

Pokud jste podobně jako já měli Štědrovečerní hostinu - z důvodu práce či vzálenosti - úplně o samotě, jste rádi, když máte možnost po čtvrt století strávit tyto chvíle s někým z rodiny. Důležité je, abyste se nevnucovali nebo nebyli pozvaní ze soucitu. Zkazí vám to svátky stejně jako podnapilý příbuzný.

Takže ať už budete slavit svátky sami nebo s kýmkoliv jiným, mějte je krásné, šťastné a veselé, ale hlavně pohodové. Když se vám to povede, i další rok bude pro vás lepší...

Přeji hezký den všem.

Vzhledem k rychlosti doručování České pošty jsou dvě možnosti: Buď před obdržením zásilky potravin umřu hladem, nebo v lepším případě konečně zhubnu. Jsem seniorka, tudíž nevím, kterou z těch dvou možností si vybrat...

Kdyby alespoň na to jejich zpoždění byl spoleh. Za totality jsem studovala v Žilině a když jsem se chystala navštívit své rodiště, zajímala jsem se o výchozí stanici daného rychlíku. Když vyjížděl z Martina, měl 10 minut zpoždění. Když z Košic, měl 15 minut. A ty z Medzilaborec vezly 20 minut. Na to jste si mohli vsadit. Nikdy mi žádný vlak neujel.

Kdybych věděla, že pošta přijede s týdenním zpožděním, objednávala bych si jídlo týden dopředu a pro začátek bych si nakoupila týdenní zásoby v obchodě. Ovšem vzhledem k mé pracovní zaneprázdněnosti bych potřebovala nějaké výdejní boxy, kde bych si mohla svou zásilku týden čerstvých potravin vyzvednout. To už bych asi chtěla po naší poště moc. Raději budu stále chodit několikrát týdně nakupovat...

Přeji hezký den všem.

A ještě tam chybí věk a predispozice. Jsou lidé, kteří mají od puberty zvýšenou aktivitu, která jim vydrží až do konce života. Potom jsou lidé, kteří použijí sex pouze k plození dětí a takzvaně ho "pověsí na hřebík". Přitom obě skupiny mohou i nadále žít šťastně a spokojeně. Každý jsme jiný a každý to máme - většinou od přírody - nastaveno jinak.

Co se věku týká, ten má vliv takřka vždy. Kdo se v mládí "vybouřil", může být na stáří klidný a vyrovnaný i bez sexu. Jak se zpívá v jedné polce, "mládí nevybouřené tropívá neplechu". Případy jsou známé i z internetu. Žena se nechá oblbnout přítelem na síti, rozejde se s manželem, přítel z ní vymámí peníze, načež zmizí neznámo kam. Chlap před důchodem se chytí mladé party, nalepí se na něj mladá holka, zničí mu manželství a do jeho smrti z něj tahá alimenty. On sám pak dožije někde v pečovateláku.

Jsem seniorka před důchodem a sama jsem se rozhodla pro dobrovolný celibát. Mám dvě práce, takže na chlapa bych stejně neměla čas. Pokud čas mám, věnuji ho rodině a vnoučatům. Žiju si podle svého. Když se vracím domů, nemusím kolem někoho skákat, kdo není schopen si ani namazat chleba s máslem. Nesmrdí mi doma chlast a nemusím poslouchat blbé kecy u televize. Tu jsem zrušila a raději si čtu knížky (ne spořitelní, myslím tím ty klasické). Díky tomu je moje psychika ve vynikajícím stavu. Nenutím vás k ničemu; ale pokud se k něčemu rozhodnete, nechť je to vaše svobodná volba. Nenechte se ovlivňovat nějakými články, odvolávajícími se na rádoby vědecká zkoumání. Jak chcete vědecky zkoumat sex? To je přece blbina...

Přeji hezký den všem.

Zajímavé je, že většinou všichni počítají jenom se spořením, které si potom vyčerpáte. Mnohem lepší jsou rozumné investice. Z nich vám totiž plynou příjmy a jistina vám zůstává. Lze tak čerpat peníze celkem dlouho; musíte se však o ně starat.

Dnes je možné investovat do nemovitostí s úrokem 6-7% a do dluhopisů s úrokem kolem 10%, což je dost slušné. U nemovitostí lze investovat od 1.000 Kč, u dluhopisů jsou to řádově desetitisíce; i proto je tam vyšší úrok. Investice do nemovitostí mi pomohly platit náklady na živobytí; dnes investuji do dluhopisů, protože si chystám přilepšení ke svému budoucímu důchodu, který nebude žádná sláva.

Kde vzít peníze na investice? Pokud si vedete osobní účetnictví a máte přehled o svých financích, jistě nějakou tisícovku vylovíte. Pokud vysedáváte po hospodách, zkuste si spočítat, kolik tam necháte. Pokud kouříte, vaše částky za cigarety už lezou hodně vysoko. Sama jsem odnaučená kuřačka, tudíž o tom něco vím. Také je možné najít si nějakou malou brigádičku a zisk z ní investovat. Vše je pouze na vás.

Je tady i další možnost. Ale nesmíte to říct bance. Osobní půjčky klesají a hodně bank začalo nabízet úrok kolem 5%. Pokud máte dostatečný příjem a vybrečíte si z banky pár set tisíc na minimálně pět let, můžete je zainvestovat právě do dluhopisů, nejlépe přes nějaký internetový portál, který tento obchod svým způsobem hlídá. Tím se snižuje riziko podnikání. Dluhopisy vám nejen vydělají na splátky úvěru, ale ještě něco málo po zdanění zbyde. A po splacení úvěru máte slušný balík peněz k dispozici...

Přeji hezký den všem.

Sama jsem seniorka v předčasném důchodu bez výplaty penze, abych mohla neomezeně pracovat. Na řádný důchod budu čekat ještě dva roky a pár týdnů. Přesto budu mluvit i sama proti sobě.

Už jsem to na různých místech v diskuzi napsala a budu to znovu opakovat: Tak jak zákon nedovolí jít k volbám malým dětem, tak by neměl dovolit chodit k volbám nesvéprávným a senilním lidem, kterých je mezi důchodci spousta. Jestliže právo volit vzniká v 18 letech a právo být volen např. ve 21 letech (tím si nejsem jista), tak by právo být volen mělo skončit např. v 70 letech (konec stařičkých mocnářů) a právo volit např. v 75 letech. Věk nechť stanoví odborníci na základě věrohodných lékařských statistik.

To není žádná diskriminace - je to přirozený průběh lidského života. Není možné, aby o budoucnosti tohoto státu rozhodovali lidé, kteří se ani nemusí dožít konce volebního období. Nechť mají právo na důstojné stáří, ale o budoucnosti mají rozhodovat ti, jichž se bude týkat. Vláda by ještě mohla stihnout podobný zákon prosadit, čímž by se dala omezit šance populistů na úspěch.

Pokud bude někdo opět zavádět EET jenom proto, aby zvýšil odvod daní pro zvýšení důchodů, tak tím jenom rozdělí společnost. Mladé nebude bavit dřít do úmoru aby přežili jenom proto, aby se důchodci měli bez námahy lépe než oni. Už teď je společnost kvůli tomu rozdělená. Mladí začnou žít stylem "po nás potopa" a celý tento stát půjde do kytek. Ti rozumnější někam emigrují (bude-li ještě kam; díky evropským populistům se počet zemí zmenšuje a USA všechny nepoberou) a zbytek si nejspíš hodí mašli...

Přeji hezký den všem.

Nechápu, proč by balíčky měl rozbalovat nejmladší člen rodiny. Jako seniorka jsem prožila celkem dost Vánoc a některé si pamatuji dodnes. Tehdy naše rodina držela pohromadě víc než dnes, a proto se u nás sešlo hodně lidí. Bydleli jsme tehdy téměř všichni v jednom městě, tak to u nás nebyl problém.

Dárky jsme roznášely my, děti. Někdy nás bylo víc, někdy méně. Jak jsme postupně rostly, štafeta se předávala vždy tomu nejmladšímu. Pokud ještě neuměl číst, někdo dospělý mu řekl, komu má ten či onen dárek odnést. Jakmile byly všechny dárky u svých adresátů, začali si je všichni rozbalovat. Každý sám ty svoje. Proč by to měl dělat ten nejmladší, když většina z nás ráda dárky dostává a rozbaluje? Nejmladší dárky roznesl, tím jeho role skončila.

Teprve po společném rozbalení všech dárků jsme si je začali navzájem prohlížet. Nejprve ty dětské, protože děti jsou více netrpělivé. Potom si je navzájem ukázali i dospělí. To už zpravidla děti nezajímalo, neboť se věnovaly těm svým stavebnicím, autům, panenkám a dalším hračkám. Hlavně, že nezlobily.

Kdo chtěl, díval se poté na pohádky v televizi. Kdo nechtěl, četl si nebo s dalším nesledovačem televize debatoval o všem možném. Štědrý den byl u nás vždycky svobodný (i v totalitě) a ani vánoční tradice nebyly povinné pro každého.

Dnes je trochu jiná doba, taková uspěchaná. Schází se nás méně, ale dárky má stále na starosti aktuálně nejmladší příbuzný a rozbalujeme si je všichni najednou. A večer si většinou povídáme, protože druhý den naštěstí nikdo z nás nejde do práce a nemusí brzy vstávat...

Přeji hezký den (a šťastné a veselé) všem.

Ještě v minulém století můj bratr stavěl dům, samozřejmě svépomocí. Bylo to na takové malé okrajové části města, kam jezdili pouze ti, co tam už bydleli nebo právě začali stavět. Bratr patřil mezi ty druhé.

Sotva tam s příbuznými zahájili přípravné práce (stavba kůlny na materiál), objevila se tam nějaká "dobrá duše" a hned začala: Tak vy tady budete stavět? Takový klid a čisto tady bývalo. Teď tu bude hluk a prach...

Bratrův tchán, zkušený řemeslník, se na ni podíval a řekl: Paní - a vy jste nestavěli? Vy jste tady nedělali hluk a prach? Tak co tady chcete?

Paní se v šoku zarazila a poté jen dodala: Ano, stavěli - ale to už je dávno...

Nebylo to dávno. To sídliště rodinných domků se teprve budovalo a stavělo podle toho, jak se našel zájemce o pozemek a stavbu. Jenomže lidé rádi zapomínají na to, že oni sami jednou začínali a dělali to samé, co teď provádějí jejich budoucí sousedi, které za to kritizují. Nejhorší jsou v tomto starší lidé, kteří opravdu zapomínají co bylo včera, ne tak předloni či před deseti lety.

Pokud někdo chce bydlet v domě s více byty, musí s něčím takovým počítat. Není možné, aby si polovina obyvatel opravila svoje byty a druhé polovině to zakazovala. Je samozřejmě přinejmenším slušné o svém záměru informovat ostatní obyvatele domu. Ale jinak má člověk právo si svůj byt opravit tehdy, kdy na to má čas, pokud tím neporušuje pravidla - dodržet např. noční klid považuji za základ. Pokud mohou obchody i fabriky pracovat v neděli, může si o víkendu i člověk opravit svůj byt...

Přeji hezký den všem.

Sama jsem řešila jednu exekuci s malým dluhem, ale obrovským úrokem. Když jsem si spočítala, kolik bych za 5 let oddlužení musela zaplatit, bylo to stejné jako při exekuci a navíc bych ještě musela platit insolvenčního správce. Raději jsem si zaplatila právníka a tomu se podařilo exekuci zastavit.

Oddlužení je vhodné pro lidi, kteří mají více půjček, na kterých jim neustále narůstají úroky z prodlení. To jim může zastavit pouze oddlužení; exekuce na to nejsou nastaveny. Pokud máte pouze jednu exekuci a dostatečně vysoké příjmy, oddlužení pro vás bude stejně nevýhodné jako pro mě.

V práci mi jeden kolega říkal, že mu oddlužení nepovolili, protože měl relativně malý dluh a vysoký příjem. Další spolupracovník naopak nasekal dluhy za miliony a oddlužení mu povolili bez problémů. Zřejmě i tady si vykutálenci brzy najdou způsob, jak toho využít. Stačí si ty peníze dobře uschovat a místo splácení vyhlásit osobní bankrot nebo insolvenci, jak se tomu u nás říká. Zaplatíte třetinu toho co jste si půjčili, k tomu nějaké poplatky a nejméně polovinu původní půjčky máte k dobru. Stačí jen říct, že jste peníze prohráli v automatech nebo prošustrovali na drahých dovolených či po přepychových restauracích a nikdo nebude dál nic zjišťovat. Znám člověka, který nic neplatil, načerno měl přes třicet tisíc měsíčně, u soudu tvrdil, že nikde nepracuje, a nařízené veřejnoprospěšné práce nakonec nemusel absolvovat, protože prodělal infarkt. Nikoho nenapadlo zjišťovat, z čeho vlastně žije a kde bydlí. Oficiálně bezdomovec bez jakýchkoliv příjmů...

Přeji hezký den všem.

Nevím, jestli motiv ke složení této tzv. hymny pocházel z lásky ke svému rodnému městu. Hudební motiv nepatří k nejhorším a co se týká textu - už jsem slyšela i horší slátaniny. Ovšem za hymnu bych to nevydávala; o tom by museli rozhodnout obyvatelé v referendu, nikoliv pan starosta.

Pocházím z Kroměříže a mé rodné město je proslaveno Květnou a Podzámeckou zahradou, památkami UNESCO, a také arcibiskupským zámkem, na němž se konal historický sjezd v roce 1848 (viz učebnice dějepisu). Ovšem za doby mého mládí, když se řeklo Kroměříž, většina si vybavila "blázinec" - pověstnou psychiatrickou léčebnu. Tak nevím: Kdyby někdo chtěl napsat hymnu Kroměříže, o čem by ten text asi byl...

Přeji hezký den všem.

Opět voda na můj mlýn. Chodím na brigádu do Alberta a jako pokladní mám celkem přehled o tom, co se na prodejně děje. Rohlíky, chléb a housky nám vozí různé pekárny ráno a kolem poledne. Večer to nemá smysl, to už se neprodá. Zbylé rohlíky nasáčkujeme po deseti kusech a prodáváme za 14 Kč. Oficiálně jako rohlík na strouhanku - a důchodci nám to berou po dvaceti, gumové negumové, hlavně rohlík za korunu čtyřicet; no nekupte to! A bez remcání...

Ovšem vadí mi exoti, kteří přijdou půl hodiny před zavírací dobou a dožadují se čerstvého pečiva. To jako vážně? Kdo jim bude péct dva rohlíky na večeři? Jinak čurají rovně a stolici mají pravidelnou? Když jim jako alternativu doporučím balené trvanlivé pečivo, ohrnou nos. Dovedou si vůbec představit, kolik by muselo pečivo stát, aby ho měli neustále čerstvé?

Když si nakoupím pečivo, naporcuji si ho a zamrazím. Opravdu nemám čas chodit denně do obchodu a stát frontu kvůli pečivu. A když potřebuji housku, vyndám ji z mrazničky, na minimální výkon ji projedu mikrovlnkou cca 2 minuty a je jako bych ji právě vytáhla z pece. Sebečerstvější pečivo nedonesu domů teplé; musím si ho sama připravit a tento způsob si pochvalují i mí příbuzní.

Pokud někde míchají staré pečivo s novým, je to především problém daného potravinového řetězce. A také známka toho, jak si váží nejen svých zákazníků, ale i zaměstnanců. Když vás práce baví a máte jistou profesní hrdost, nebudete dělat takové levárny. Když chodíte do práce jenom proto, že nic jiného v okolí není a ještě vás mizerně platí, těžko se přetrhnete...

Přeji hezký den všem.

Jsem také v předčasném důchodu bez výplaty penze, přičemž chodím do řádného zaměstnání a ještě na brigádu. Do starobního důchodu mi zbývá 780 dní, jak jsem si spočítala a napsala do kalendáře. A o předčasný důchod jsem si požádala z tohoto důvodu:

Pracuji převážně fyzicky a po překročení šedesátky šla u mě tělesná kondice rapidně dolů. Pracuji celý život a nemám problém pracovat třeba 12 hodin denně 7 dní v týdnu. Ovšem SVÝM tempem. A to je problém. Většina zaměstnavatelů si myslí, že jste schopni honit se celý život jako ve třiceti. Narozdíl od politiků nesedím v parlamentu, kde se dá sedět (i spát) až téměř do smrti. Takže se stalo, že jsem jednoho dne nezvládla zvýšené pracovní tempo. Zaměstnavatel dvakrát po sobě navýšil pracovní normy a já se na 100% nedostala.

Namísto pochopení jsem poprvé v životě (a po 7 letech bezproblémové práce u daného zaměstnavatele) dostala vytýkací dopis. Díky určité diplomacii, kterou mi poradila moje známá právnička, se mi podařilo dosáhnout přeložení na jinou pracovní pozici, kde norma nehraje takovou roli. Na brigádě mě naštěstí nikdo nehoní, protože jsou rádi, že tam dělám.

Tahle zkušenost vedla k tomu, že jsem si raději vyřídila předčasný důchod. Každým čtvrtrokem klesá částka, o kterou by mi ho snížili. Senioři těžko seženou práci, kde se dá vydělat slušná částka a přitom se nesedřít. Je to pro mě pojistka "kdyby náhodou". Doufám, že to ty dva roky a pár týdnů ještě vydržím a nebudu muset žádné "kdyby náhodou" řešit...

Přeji hezký den všem.

Jakožto seniorka si totalitu pamatuji, byť jsem ji prožila většinou na malém okresním městě a jakožto dítkou studiem základní, střední a vysoké školy povinném. Nebudu nikoho soudit za "úlitbu" tehdejšímu režimu, kterou jsem také učinila, byť jsem tím nikomu neublížila a nikdo z mých příbuzných o tom neví.

Dodnes mi však vadí to neustálé škatulkování lidí do jakýchsi "tříd". Komunisté to dělali na základě původu. Nikdy nepochopili, že žádný člověk si nemůže vybrat, kdy, kde a hlavně komu se narodí. Jste děti buržoazie, máte stigma na celý život. Narodili jste se v chudé dělnické třídě - jste naši, i když jste prošli kriminálem jako obyčejní kapsáři a zlodějíčkové.

Pokud někdo zůstal na nějaké funkci, aby ji zlidštil a vyrovnal bahno komunistické morálky, mohla to být pravda. Sama jsem zažila několik případů, kdy kolegové "ukecali" předáka, aby vstoupil do strany; hrozilo totiž nebezpečí, že na jeho místo se dostane bezpáteřní stranický kariérista a udělá všem ze života peklo. Zdeněk Svěrák také vysvětlil svůj vstup v 60. letech do KSČ velice pochopitelně a není důvod ho za to odsuzovat (po 68. logicky skončil).

Problémem se staly až prověrky. Všude probíhaly a čím vyšší pracovní pozici člověk zastával, tím více se na něj tlačilo. A tady už mohl nastat rozpor mezi dobrým úmyslem udržet profesní úroveň a nutností ustoupit ne režimu, ale vlastnímu přesvědčení. Jelikož šlo o vnitřní boj daného člověka, z něhož vidíme pouze výsledek, zdržím se komentáře. I moje maminka posuzovala spoustu věcí podle toho, jestli to neohrozí mé studium na vyšším stupni škol...

Přeji hezký den všem.

Zažila jsem něco podobného. Dluh 27 tisíc, úřední poplatky 15 tisíc, úroky z prodlení přes 400 tisíc. Exekuce mi vznikla v době mého dlouhodobého pobytu v cizině, tudíž jsem na ni nemohla zareagovat. Navíc mezi soudem, kdy se dala splatit jistina a poplatky, a rozhodnutím o exekuci uplynulo několik let, během nichž samozřejmě narůstaly úroky. A to jsem už jednu exekuci splácela. Podle tehdy platného exekučního zákona se exekuce splácely v pořadí, v jakém byly soudem stanoveny. Díky tomu jsem splácela částku, která byla podstatně nižší a konečná, zatímco úroky na druhé exekuci vesele rostly.

Díky mimořádným odměnám zaměstnavatele se mi podařilo smazat jistinu a zastavit růst úroků. Najala jsem si právníka, kterému se podařilo vyhrát soud a exekuce byla zastavena. Rozsudek nabyl právní moci 18. prosince 2021 (to datum už nejspíš nezapomenu až do smrti). Sice jsem zrovna ležela v posteli s covidem (mutace delta byla opravdu velká mrcha), ale marodilo se mi mnohem lépe. Další rok jsem proto udělala svým příbuzným pořádné Vánoce, abych jim nahradila ztracené roky.

Sice mi nikdo dluh neodpustil, porvala jsem se prostřednictvím právníka se systémem, ale vyhrála jsem před Vánocema, což je stejné jako u paní z článku. A budu stále tvrdit, že zákon o exekucích dělali lidé, kteří jsou finančně za vodou a o činnosti některých exekutorů nemají ani páru. Celý zákon je postavený na hlavu a umožňuje exekutorům sdírat lidi z kůže. Není tady prostor to vysvětlit; kdo si však exekucí prošel a měl snahu svůj dluh zaplatit, ví o čem mluvím...

Přeji hezký den všem.

Pivo, tchýně, uzený - nejlepší je studený! Jsem tím sice i trochu proti sobě, ale v mém věku už má člověk větší smysl pro osobní černý humor, protože neví, jestli se ještě zítra probudí.

Trochu vážněji - když chce tchýně něco říkat, měla by počkat, až bude tázána. V opačném případě by se mohla taktních ironických poznámek, které sama pronáší, dočkat i od druhé strany. A Vánoce nejsou od toho, abychom si je navzájem kazili.

Takže, milé tchýně - pokud vás snachy či zeťové měsíc před Vánocemi upozorňují na to, že letos získali výhodnou dovolenou v Maroku s odletem 20. prosince, seďte doma na zadeli a nesnažte se pátrat po tom, zda je to pravda. Je nad slunce jasnější, že nejste vítané. Budete-li se přesto cítit osamocené (manžel také získal dovolenou v Maroku se stejným datem odletu, bohužel jen pro jednu osobu), stačí zajít na pohotovost a oznámit, že jste pravděpodobně snědly něco zkaženého v bramborovém salátu. Vypumpovaný žaludek vás stoprocentně přivede na jiné myšlenky...

Přeji hezký den všem.

Dovolte mi vlastní zkušenost. Před necelými dvaceti lety jsem měla jisté zdravotní problémy, celkem vážného charakteru. Neměla jsem ponětí, co to je. Navíc jsem byla v USA, kde návštěva lékaře může člověka zruinovat.

Díky různým letákům jsem došla k závěru, že mám zřejmě narušenou mikroflóru a začala jsem užívat probiotika. Kupodivu to zabralo. Jenže po návratu do vlasti se problémy začaly stupňovat takovým způsobem, že jsem se obávala žaludečních vředů. Nakonec jsem požádala svého praktika o žádanku na různá vyšetření. Konečný verdikt zněl - žlučníkové kameny. Laparoskopický zákrok na jednodenní chirurgii a byl klid.

Pokud si někdo něco "vyguglí", neznamená to, že našel svou diagnózu. Měla jsem problém s nadměrným močením a sváděla jsem to na močový měchýř. Nepomohlo nic, ani akupunktura. Nakonec mě praktik poslal na endokrinologii a tam mi našli rozhozenou štítnou žlázu. Nikdy by mě nenapadlo, že to má vliv na močení. Mám sice VŠ vzdělání, ale technického zaměření; tudíž se nebudu plést do řemesla lékařům, kteří narozdíl ode mě studovali déle a ještě museli absolvovat atestaci.

A co se časového presu týká: Naprostá většina lékařů dnes pacienty objednává na určitou hodinu - od dob covidu je to celkem běžná praxe. Čas na vyšetření jim dají podle toho, kvůli čemu se objednali. Moje zkušenost je 15 minut na pacienta. Za tu dobu je možné pacienta nejen vyšetřit, ale také mu srozumitelně sdělit co mu je a jaké jsou možnosti léčby. Pokud si lékař pacienty nechá chodit jak se jim zachce a ti ho otravují obden s prkotinami, potom si za to může sám...

Přeji hezký den všem.

Zajímavé - když tato vláda i prezident mají zájem něco řešit a neudělají všechno co by se dalo, každý křičí. Když si minulý prezident a minulá vláda dělali co chtěli a pod záminkou covidu rozhazovali půjčené peníze, čímž zadlužovali zemi, nikdo se proti tomu neozval. Po nás potopa.

Nemohu si pomoct, ale tento národ křičí jenom tehdy, když je potřeba zaplatit dluh nebo napravit chyby minula. Asi proto máme tolik dlužníků, co nesplácejí své dluhy a jenom brečí, že je věřitelé ždímají - a vládo, pomoz. Zkrácení doby insolvence je přesně ten krok, který pomůže vykutálencům napůjčovat si větší částky a poté díky tomuto zákonu splatit méně.

Místo zeštíhlení byrokratického státního aparátu navýšení mezd jeho úředníkům. Proč? Protože jinak by vláda a její spojenci projeli příští volby. Důkaz? Kalousek. Udělal ve financích pořádek a pak to už šlo setrvačností do covidu, načež jsme se zřítili do propasti, odkud se těžko vyškrábeme - když nám někdo hodí lano, abychom se mohli vyšplhat zpátky nahoru, křičíme, ať si lano nechá a hodí nám raději potraviny, deky atd. Je to pohodlnější a stojí nás to méně sil.

Češi údajně patří ke Slovanům a slovo Slovan údajně vzniklo od slova Sláv - otrok. Otroku stačí, když dostane najíst, pán ho moc nebije, nechá ho vyspat atd. Být svobodným je velké umění - musíte se umět sami o sebe postarat. Žel, v dnešní době přibylo mnoho otrokářů (nebo rádoby spasitelů), kteří si za kus žvance kupují naše hlasy - dostaneme nejen chléb, ale i koblihu. A potom držme hubu a krok...

Přeji hezký den všem.

Musím se přiznat, že mě to velice pobavilo. Na druhou stranu však mám spoustu zkušeností, které by tu cedulku mohly ještě doplnit. Mé návštěvy u lékaře za rok se sice dají spočítat na prstech jedné ruky, ale jako často se stěhující seniorka jsem těch lékařů a ordinací vystřídala celkem dost. Když přivedli do ordinace bezdomovce, cítila jsem to i já, a to mám díky chronické rýmě otupělý čich. Že po čekárně běhají děti, zatímco jejich matky obtěžují celé okolí svým hlasitým telefonováním, je už pomalu běžný jev. Ovšem nejčastější problém - neboť se jedná o pravidelné návštěvníky lékařů - vidím v nahluchlých seniorech. Že hulákají sami na sebe, protože neslyší, to je mi celkem jedno. Ale že jim sestřička i doktorka musí doslova všechno vyřvat, to už mi vadí. Neslyší, ale naslouchátko si nevezmou. To je stejné, jako když vás v obchodě obtěžují, abyste jim něco přečetli na obalu výrobku, protože proč by nosili brejle, když nic nevidí, že?

Souhlasím s tím, že pan doktor drží zásadu - moje ordinace, moje pravidla. Já držím zásadu - můj domov, moje pravidla. Když mě někdo chce navštívit, musí dodržovat moje pravidla. Nikdy nikomu neříkám, aby se u mě choval jako doma. Nevím totiž, jak se doma chová ani jak to u něj vypadá. I když člověk potřebuje rychlou pomoc a odveze ho "erzeta", nemůže si na urgentním příjmu dělat, co chce. Dost často lékař vyhodí ven příbuzné pacienta, pokud se chovají nepřístojně. Takže panu doktorovi držím palce, aby potrefené husy opustily jeho ordinaci a zůstali mu jenom slušní pacienti...

Přeji hezký den všem.

Dovolte mi vlastní zkušenost. V 90. letech jsem zkusila podnikat. Neúspěšně. Zůstaly mi dluhy. Abych je splatila, odletěla jsem do USA. Tam jsem na většinu z nich vydělala. Vrátila jsem se s "holým zadkem" a doma na mě čekaly dvě exekuce. Zůstala jsem jako bezdomovkyně, protože po devíti letech jsem tady ztratila své kořeny. Našla jsem si práci v Plzni i s bydlením. Byla to ubytovna, kde nás bylo na pokoji víc a spolubydlící mi kradli jídlo z lednice.

Postupem času jsem si našetřila nejprve na měsíční jízdenku MHD (vyšlo to levněji než jezdit na jednotlivé jízdné), poté na čtvrtletní. Zatímco ostatní chodili do hospod, já jsem si zaplatila knihovnu za 100 Kč/rok. Tam jsem měla přístup k internetu a také jsem začala soukromně studovat věci, co mě zajímaly. Jelikož nepiju a nekouřím, zbyly mi peníze i na další věci.

S kolegou z práce jsme se domluvili a společně si pronajali byt, protože i on měl ubytovny plné zuby. Na akontaci mi půjčil bratr, kterému jsem časem vše vrátila. O několik let později jsem se přestěhovala do Prahy, kde mi nabídl podnájem spolužák. Našla jsem si tam nejen práci, ale i brigádu, díky které se mi povedlo pronajat si konečně samostatné bydlení a koupit notebook s tiskárnou.

Vloni jsem se vrátila zpátky do svého rodiště na Moravu. Stále mám práci i brigádu, můj čistý měsíční příjem neklesá pod 40.000 Kč, už mám i auto a za dva roky snad dostanu i starobní důchod. Jednu exekuci jsem splatila, druhou zastavil soud. Takže si pomalu šetřím i na vlastní domek. Když za něčím jdete a podřídíte tomu svůj život, tak to jednou dosáhnete...

Přeji hezký den všem.

Do školy jsem začala chodit pár dní po "osvobození" vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Tatínek tehdy pracoval na jednu směnu, maminka na poště měla směn několik, včetně nočních. Pro tatínka nebyl problém zkontrolovat nám úkoly, nachystat nám večeři (vrcholem jeho kulinářského umění sice byla smažená vajíčka, ale hlad jsme nikdy neměli) a dohlédnout na večerní hygienu. Teprve potom jsme se mohli podívat na večerníček, později i na nějaký film, pokud neměl hvězdičku a pokud při něm tatínek usnul. Ráno vstával brzy do práce, poté přišla maminka z noční, vzbudila nás a dohlédla na ranní rituály. Jakmile jsme odešli do školy, šla si lehnout a do oběda se prospala.

Tento způsob života měla většina mých vrstevníků. Byla totalita, chystala se normalizace a vcelku nebylo možné se jinak "zabavit". Naštěstí tehdy nikdo z mých rodičů nepropadl alkoholu a vysedávání po hospodách, tudíž jsme měli navzdory systému hezké dětství.

Proto se omlouvám, ale nechápu ty dnešní řeči o návratu ke "starým hodnotám" a dělení rolí na výhradně mužské a ženské. Rovněž mi není jasné, kdo s tím začal a proč vlastně vznikl feminismus v jakékoliv formě. Na narození dítěte je potřeba obou, tedy muže i ženy. Proč by měla být starost o dítě jen povinností jednoho z nich? To dítě je obou, nechť se tedy oba starají. Když muž říká na nějakém večírku, že žena se doma stará o děti - proč by žena nemohla říct, že o děti se právě stará manžel? Možná proto, že spousta mužů svou rodičovskou roli omezilo na "výrobu peněz" a děti přenechali svým polovičkám, aby měli více času pro sebe...

Přeji hezký den všem.