Praha přijela a jako každé léto se tu nedá vyjít ven. Arogance řidičů s Áčkem a cyklistů se ani nedá popsat.
No, tento úsek jezdím, když jedu na/z chalupy mých rodičů (babička pocházela z jedné vsi u Třeboně) jako pražský lufťák a mám na svém autě Českobudějovickou značku nikoli pražskou. 🙂 Takže podle ní jsem zde místní a v Praze zase "vidlák". A podle mého stylu jízdy byste dle svých měřítek neodhalil, že jsem maskované Áčko. 😉 Jinak tento úsek je nebezpečný pro svou rovinatost a zatím, co jsem zažila, ve většině tam jezdí riskantně dle SPZ místní řidiči.
Možná by stálo za to vložit mezi Rajskou Z. a Č. mostem ještě jednu stanici metra, pokud je to technicky možné. A na druhou stranu neprodlužovat nákladně metro do H. Počernic, když je tam vlak.
Mě by zajímalo, kdo, kde, kdy slyšel, že by se mělo metro prodlužovat k nám do Horních Počernic. 😄 Kdysi dávno se o tom možná uvažovalo, ale prodloužení metra tímto směrem není v plánu aspoň v nejbližší stoletce....
Ale bývá. Moje máma popsaná ve všech bodech, bohužel...
Mám to podobně....máma je takový mix od všeho. Ve svých 29 letech jsem se vzepřela, ale takovým klidným, ne agresivním způsobem - snažila jsem se jí vysvětlit, že mě mají (ona, táta i brácha) brát takovou jaká jsem. Dopadlo to tak, že mě v telefonu vydírala, že už nemá dceru, že jí stačí syn (sesypala jsem se, ale zase dala s pomocí kamarádek dohromady velmi rychle) ...prostě jsem jen odmítla být takovou její panenkou na hraní a ovládání...a to jsem od 20 let bydlela sama, vdala se a ve 28 letech rozvedla (dominantní manžel, který byl sobecký a ubližoval mi - sama jsem sebrala sílu a odešla). Nakonec se po pár týdnech umoudřila. Nastavila jsem hranice, které občas zkouší probořit, ale já se nedám. Je mi teď skoro 48 let a stále to zkouší, ale bez problémů to odrážím a ona se zase umoudří. Jen některé rány z dospívání stále bolí (jsi tlustá, máš velký zadek, kdybys ty prsa aspoň měl pěkná, hromotluku apod. - bohužel mi nepomohla přijmout změnu z dívky v ženu oblých tvarů a to jsem sportovala a vážila max. 65 kg na 165 cm), ale snažím se jí odpustit... :)
Mám 2 kluky aktuálně v pubertě/začínající puberta...Prime jim bohužel dovolil tatínek a když byli letos v USA u tety, tak to pili poněkud častěji. Za prvé kluci ví, že to tady je hodně drahý a že jim to rozhodně kupovat nebudu a už znají hodnotu peněz, tak i když mají chuť, nekoupí si to a za druhé, když jim vysvětlím, proč to není pro ně vhodné, tak to uznají.
Vše co vymyslí Logan Paul je nějaký hnus i scam. K nám by se to ale nedostalo nebýt přiblblého kopírováka trendů Fizyho co v podstatě nahradil svým obsahem kouzelnou školku.
Asi tak....s kamarádkou jsme svým náctiletým ZŠ povinným synům Fizyho parodovaly tak, že na něj přestali koukat, protože pochopili, co jsme tím chtěli říct. 😄 Ale fenomén sledování různých Youtuberů jsme bohužel nevymýtily.
Vy asi nemáte děti. Prostě někdy musí ta ruka vyletět, jinak budou dále zkoušet kam až můžou zajít. Doporučuji si pořídit více než jedno dítě a uvidíte sáma a takový nesmysl již nenapíšete.
Souhlas. Mám 2 kluky a ty hranice i boření mantinelů zkouší už od mala. A když nepomohlo vysvětlování, domluva, důraznější domluva, velmi důrazná domluva...použila jsem poslední možný výchovný prostředek a to "na zadek" popřípadě pohlavek (ale ten spíš výjimečně). A hle...ono to zabralo a během chvilky se uklidnili. Vždycky jsem se jich ptala, jestli ví, proč dostali. Když odpověděli, že neví, tak jim to bylo vysvětleno a oni to, ač neradi, akceptovali. Kluci jsou v pubertálním věku a jsem ráda, když tak různě slyším, že mám vychované kluky - pozdraví, poprosí, poděkují, pustí starší v MHD sednout, jsou ochotni pomoci apod.
Byls někdy na stavbě?
Posledních 10 let ti je čeština na nic.
Češi už ve stavebnictví nepracují
ani ty co tuhle v Pardubicích řvali:
Dejte nám práci!!!
Ale pracují....celý život dělám ve stavebnictví. Jen rukama na stavbě pracují firmy (tzv. poddodavatelé generálního dodavatele), kteří na manuální práci zaměstnávají kromě našinců i cizince.
Jak tady pročítám ostatní komentáře, nelíbí se mi, jak se vina hází na prý líné rodiče, kteří nenaučí děti ani pořádně mluvit a zavázat tkaničku. Starší syn měl přirozený odklad, protože je listopadový a bylo to akorát. Mladší syn měl odklad na základě testování v poradně u naší školní psycholožky s doporučením do přípravné třídy tzv. nultý ročník, který naše ZŠ má pro cca 14 žáků. Je to mezistupeň mezi školkou a školou a za mě super řešení pro děti s odkladem. Mladšímu to velmi prospělo. Předesílám, že se syny (2,5 roku od sebe) jsem u každého od 4 let do 6 let chodila na logopedii spojenou se speciální pedagogikou (paní to měla vše v jednom) a kluci šli do školy s perfektní výslovností všech hlásek (mimo jiné...). A ano, i kličku na čemkoliv uměli zavázat.
A jen takové perlička z mateřské školky staršího.....jeden o rok starší spolužák neměl odklad (matka si nepřipouštěla, že by mohl mít v něčem někde problém) a týden po nastoupení do 1. třídy se vrátil zpět do školy. Nebyl na ZŠ ještě zralý....takže i takové případy tady jsou.
Já si myslím, že by se k dětem v tomto ohledu mělo přistupovat s rozumem a individuálně. Ale ano, je to hlavně o nás rodičích....
*vrátil zpět do školky (mám tam překlep) :)
Ano. Mrkněte na výsledky nějakých učňáků, namátkou třeba tady Jarov, na truhláře má nejhorší průměr 1,7 a nejlepší 1,3. A druhé kolo se nevypisuje, pod čarou je totiž stovky děcek. Pokud se někdo z těch prvních nikam jinam nedostal, tak pravděpodobně bude první rok dělat toho truhláře a pak to zkusí znovu.
O truhláři uvažuji pro syna za 2 roky, ale jak koukám, bude to ještě sranda... Ale našla jsem i soukromé učiliště s oborem truhlář a tam v rámci přijímacích zkoušek dělají praktickou část - práce pod vedením mistra - testují si zručnost uchazečů a to se mi líbí. A školné na rok není nijak vysoké. 🙂 Ale stejně pořád syn chce dělat "ajťáka", asi jako skoro všichni kluci jeho věku. :D
Jezdím přes terminál ČM denně do/z práce. Ať to zrevitalizují, upraví do stavu, kdy bude méně schodů apod. ...ale ať proboha hlavní dopravní tepnu Chlumeckou ničím jako přechod a semafory nepřeruší!!! Oběma směry se budou tvořit děsné kolony aut, protože tato komunikace je opravdu hodně vytížená a v kolonách budou stát i autobusy. Řešením je holt lávka a nebo podchod. Ať při vyhodnocení možného vlivu na dopravu použijí mozek!
V naprosté většině se setkávám s ochotou řidičů dva kočárky brát .Jeli místo není problém . Mnozí z nich měli anebo mají děti , takže asi vědí své. Pan pisálek tentokráte vedle nešlápnul. Dobrá glosa .Za kterou mu dík.
Když jsem ještě jezdila v MHD s kočárkem, stávalo se, že jsme v 1 autobusu jely i 3 a řidič s tím problém neměl. Zaparkovaly jsme všechny tak, abychom zabíraly co nejméně místa, sklopily madla a nikdo nám nenadával a dokonce nám ostatní cestující uvolnili příslušný prostor. A ano...slušně jsme poděkovaly a ne...s maminkami jsme se navzájem neznaly. 🙂 Je to jen a jen o vstřícnosti a ohleduplnosti lidí navzájem.
Když má někdo problém s koleny a kyčlemi, tak si může pořídit buď schodolez, nebo nejlépe si pořídit byt v bytovce s výtahem, terasou, garáží dole. Až mu bude na stáří moc blbě, má šanci že se dovolá sousedů. (Vedle v domě policajti zachraňovali paní, co spadla a nemohla se zvednout. Naštěstí její řev byl slyšet na ulici. To se tady těžko stane.)
Z terasy mu do baráku nepolezou zvířata, a nebude se muset o ten celej komplex starat.
Ono se to nezdá, ale takováhle výstavba, s mizernou hustotou zalidnění také znamená, že se v dosahu neuživí žádné služby, takže všude auto, navíc pokud mají být v domě okna, potřebujete obrovský pozemek, a stejně budete čumět buď do plotu, nebo do okna k sousedovi.
A ta varianta, že se ze zahrady nedostanete nijak kulturně na záchod či do koupelny je také super.
Jistě, rozumím, i když ne zcela souhlasím. 😉 V bytovce se taky pomoci nemusíte dovolat...moje babička se nedovolala, i když její byt sousedil se 2 dalšími. Když mám problémy s artrózou, křížovými vazy, mám sportem z dětství zničené kolenní klouby (chrupavka např.), či jsem po totálce kolene nebo kyčle, tak schodolez je jistě zajímavé řešení, ale zbytečné, když schody se zatnutými zuby vylezu. Ale pokud lze schody eliminovat, tak fajn. A ty další věci prostě člověk ne vždy řeší, když je rád blízko přírody (zahrada, les apod.) Každému co jeho jest, na co má a co se mu líbí a hlavně...kde se bude cítit šťastně a spokojeně. :)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jo, je to strašný, co to dokáže s dětskou hlavou udělat. Pracovala jsem teď 4 měsíce s desetiletým klukem, který už v hlavě krom minecraftu má jen příjem stravy, spaní a vylučování ( a i to běžně zapomene, když hraje). Ve veškeré konverzaci klouže zpět ke hře, diskuse pak nabírají kuriózní ráz plus nikdo, kdo hru nehraje, mu nerozumí,co říká, protože mluví vyrazivem ze hry. Za 1 rok přibral 9 kg, ve škole, ač chytrý, přestal fungovat. Nemá kamarády, má hru. Takže reálně, až se najde strejda Průša, který projeví přes síť zájem s ním sdílet radost ze hry, kluk bude skvělá kořist.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak to bohužel dopadá, když rodiče nedávají limity. Vámi zmiňovaný případ je už hodně smutný.
Mám 2 kluky pubertálního věku (12 a 15 let), hrají Minecraft už hodně dlouho + k tomu Roblox, Fortnite, CSko, Valorant a plno dalších her i budovatelských - strategických typů, ale ve škole prospívají, jezdí na koloběžce na skarteparku, kde mají hodně kamarádů, o prázdninách jsou na kole, v lese, na koupáku bez PC (ale na mobil občas vlezou)... Starší chodí do ZUŠ na kytaru, mladší zase dělá bojové sporty jako kroužek, takže je to hodně o přístupu rodičů. Jinak ve svém věku (blíží se mi pomalu 49) s nimi ten Minecraft a na Robloxu Pet simulátor 99 hraji (baví mě to - různé hry hraji, když mám náladu, už skoro 30 let). 😄 A kupodivu je to těší a dělám jim tam rodičovský dozor. 😄 😄
1 odpověď