Ano protže jen vy jste už prožila všechno a to vám dává právo si o ostatních myslet že nezažili nic a vlsatně jsou o jen hlupáci .
Je mi vás líto, já jsem napsala pravdivě co jsem prožila, nikomu nic nevnucovala, jako vy, už dříve jsem psala, že každý prožil svoje, má právo na svůj názor, ale vy hned každého ponižujete a osočujete když si myslí něco jiného než vy. Přeji vám více světla a míru v duši.
Kecy v kleci . Je pravda že dnes kvalita v mnoha případech není nic moc hlavně u laciných výrobků . Na druhou stranu má autor pravdu v tom že i obyčejné maso bylo luxusem a stály se na to dlouhé fronty .
Fronty asi byly také proto, že nebyly samoobsluhy. Třeba v masně nebo v mlékárnách, v zelenině nebo polotovarech, vždy jsem koupila co jsem chtěla a kvalitní. Později byla samoobsluha u Bílého a tam byly regály vždy plné, nakoupila jsem vše, co jsem potřebovala a zase kvalitní. Nikdy jsem to, co pán popisuje nezažila, žiji již 87 let, tak si toho za svůj život pamatuji dost.
Přesně totéž bych napsala, začala jsem chodit do školy v Jičíně v r.. 1943, dále v Mladé Boleslavi a nakonec v Praze. měli jsme dokonce i náboženství a vše v pohodě, pionýr pro nás jako děti byl výborný, nikde jsem se nesetkala s politickým nátlakem ,prostě jak to píšete s tím souhlasím, to je pravda. V Praze jsem vystudovala i Vysokou školu a výuka byla zaměřena na odbornost, marxismus se bral jen jako nutnost. Profesoři byli vynikající.
a proc bombardovali sověti 9.května 1945
mladou boleslav
take je mne Vás líto
jo a už nečtete ty bolševické čítanky
víte byla válka a to není vůbec jednoduchá záležitost
nevím, jaké články máte na mysli, také nevím, kolik je Vám let, já a mnoho mých příbuzných jsme válku prožili velice těžce, ona to není jen jednoduchá záležitost, ale velmi trpká a bolestná zkušenost.
Styďte se všichni, to se dobře dělá hrdina z gauče, který kydá na lidi kteří za něho padli, aby on mohl žít, ono je něco jiného v té válce nasadit svůj život. Já jsem válku prožila v těsné blízkosti německého vojska a sídla esesáků, je mi 87 let. Takže jsem prožila také osvobození našeho města a kasáren od německé armády. Ti rudoarmějci byli velmi slušní a milí lidé, přesto že bylo spousta těžce raněných, nějakou dobu pobývali v kasárnách a tak jsme je mohli dobře poznat. nikomu neublížili. byla jsem také v Plzni v době ,kdy Američané bombardovali Škodovku, to bych Vám nepřála zažít. Ale mohla bych zase já, jako vy kydáte na rudoarmějce špínu kydat já konkrétní příhody na americké vojsko, co se tam opravdu staly. ale nebudu, protože to byla doba kdy všecko je jinak než v normálním mírovém životě. je mi Vás líto.
Toto dílo není socha, působí jako dekorace, nebo by mohlo být jako logo budovy, nebo sloužit jako vývěsní štít a pod. Všechna autorova práce je jako poutače, některý nápad je zajímavý, ale to je vše. také zpracování některých je velmi neprofesionální, poznatek z dílny, kde byly odlévány některé objekty. Zajímala by mě jeho vlastní ruční výtvarná páce na těchto objektech.
Já teda nevím, na co se přišlo, ale mě když se narodil první syn byl tak krásný, růžolící a jako by byl už nějakou dobu na světě. v porodnici se na něho chodili koukat jak personál , tak další rodičky. Moje těhotenství probíhalo v době, kdy jsem studovala Vysokou školu a chodila na obědy do menzy, tedy strava ne zrovna zdravá. Ani žádné jahody se šlehačkou jsem nikdy nejedla, jak se mě často ptali.
Tak jsem se s vámi chtěla podělit o vzpomínky, ale někam to "zmizelo", asi jsem zase něco blbě zmáčkla, tak snad se neobjeví dvakrát (to by byl zase trapas). Tak znovu: Mně se před pár lety stalo něco podobného, když se zase vrátily do módy plizované sukně, tak jsem na chalupě ze skříně vytáhla "plizačku" z vlněného žoržetu po mamince (má takový drobný kytičkovaný vzor ze tří barev "hořčicově" žlutá, hnědá a šedivá). Materiál je pořád docela pěkný. Vzala jsem si k tomu do barvy kozačky a koženou bundu (taky už jí přes 20 let, ale tu ještě nosívám) a "poslední výkřik módy" byl rázem na světě. Kolegyně nechtěly věřit, že je té sukni už víc než 40 let. Pravda, našla jsem na ní asi tři dírky prožrané od molů, ale když se to zašilo, tak v tom vzoru to vůbec není znát. Měla jsem ještě podobnou po sobě, ale tu už po těch letech bohužel v pase nedopnu. Ona se móda vracívá, já jsem hodně šila, ale někdy ty "dodací lhůty" byly trochu "delší" a kolegyně se mi občas smála, prý když to jeden rok nastříhám, za pár let sestehuju a za dalších pár let došiju, tak to zase přijde do módy a já budu mezi prvními. Akorát že prý to má jeden háček, že se mi nesmí moc změnit postava, abych prý se, až to došiju, taky do toho vešla. Já dřív taky hodně šila, i na dceru od malička. Látek byl opravdu výběr, to si nemusíme povídat a některé byly mnohem kvalitnější než teď, třeba flauš na kabáty býval pěkně hustý a pevný, i se to pak kolikrát obracelo a přešívalo a pořád to vypadalo pěkně. Teď se vám udělají hned na rukávech a kolem kapes žmolky a o nějakém přešívání nemůže být ani řeč.
Dobrý den, děkuji za Vaší odpověď, tak mě napadlo, kolik Vám je asi let, mě bude letos již 87 let. Já mám nyní 3 krásné pravnučky a pro ně a celou rodinu pletu a háčkuji. třeba háčkované plédy nebo teploučké ponožky a pod. Také jsem jim uháčkovala šatičky a sukýnky. I moje revmatoložka byla nadšená z plédu a ponožek. Prostě se stále snažím něco dělat, přes všechny zdravotní problémy.
Zdravím a přeji krásné, slunečné dny s dobrým zdravím.
Ano PAMĚŤ NAŠTĚSTÍ SLOUŽÍ! Takže tyhle nesmysly, které autorka článku p. Benešová uvádí, jsou velmi zkreslené a zcela tendenční. Prý že nebyly látky! Tak to se směju. V centru Prahy (a nejen v Praze) bylo spoustu obchodů s metráží. Když začnu Václavským náměstím, tak hned Dům módy, pod ním v Krakovské velmi dobrá "partiovka", v Rytířské ulici veliký obchod s látkami, kde byl i šikovný aranžér, takže výlohy byly vždy krásně upravené a naaranžované a hlavně ochotní prodavači a prodavačky, kteří rozuměli svému řemeslu a o každé látce dokázali říct, na co se hodí a jestli se dá prát, nebo čistit jinak. Když budu pokračovat "Melantriškou" na "Staromák", tak hned na rohu byl Dům hevábí a proti němu další "metráž", v Celetné byl Dům vlny, látky v Kotvě, v bývalém Máji, v Labuti a to bych mohla vyjmenovávat do nekonečna. A manžestr se nechal koupit úplně běžně. Z bílého "širokořádkového" jsem si tenkrát šila kalhoty a ještě mám doma kus tmavě zeleného (už ani nevím, na co jsem ho tenkrát chtěla). Dneska máte problém kousek metráže sehnat. Pravda, výběr v konfekci trochu pokulhával, ale pokud jste nebyli líní, ale aspoň trochu šikovní, nebo aspoň někdo z rodiny, chodit hezky a vkusně oblékaný nebyl problém.
Paní Jandíková, mluvíte mi z duše, já i moje sestra jsme si šily různé oděvy, bylo to zábavné, pokud nebyl člověk líný. V dnešní době se mě i mojí sestře stalo, že se mě tázaly ženy kde jsem koupila takový kabát z tak krásné , kvalitní látky, musela jsem odpovědět že to je pořízeno za "totáče" to je pravda.
Také jsem si šila na děti, učitelky obdivovaly, jak mám pěkně a vkusně děti oblíkané. V obchodech bylo látek tolik, různé druhy, různé ceny, mohl si člověk vybrat podle toho co potřeboval. Také se dostaly koupit střihy na různé oděvy.
Někdy jsem si koupila i konfekci a vždy jsem našla co jsem chtěla.
jako by jste popisovala mé problémy, k tomu mám ještě revmatoidní artritidu ,
operované 2x křečové žíly , ty mě také bolí, po operaci kolene tromboza, zlomené dva obratle, po kterých mám bolesti zad,, ale bolesti v nohách překonají všecky jiné. Ale zatím jsem vydržela, je mi už 86 let, někdy mám pocit, že už nevstanu, ale pak zatnu zuby a co krok, sebemenší pohyb se skřípěním zubů zvládám. V noci beru často Neurol, abych usnula, ale i tak těžko.
Souhlasím s paní Kvitovou a panem Doubravou. Všude v kostelích bylo otevřeno a chodila jsem s dětmi podívat se na Betlémy. Ve škole jsme měli vždy Mikuláše, anděla a čerta, také vánoční stromeček. Brambory jsme měli objednané v pytlích a uskladněné ve sklepě, cena brambor , o té si můžeme dnes jen zdát. Chodili jsme na koncerty vážné hudby do kostelů zdarma! Mohlo by se vzpomínat na další. Často ty lži šíří lidé, co v té době nežili, a Ti co žili si neuvědomují, že právě spoluvytvářeli celou společnost, že se podíleli na všem, když tu žili? Tak proč haní vlastně svůj život?
na druhou stranu toto není placený spot Volného bloku - moderátor má právo rozhovor řídit a chtít odpovědi na své otázky od hostů, kteří mu utíkají do politické kampaně
právě proto, že moderátor řídí rozhovor kladenými otázkami, tím ho přece řídí a zavádí kam chce.
Proto by měl odpověď vyslechnout. Nepřipadala mi politická kampaň, jsou zde dané problémy žívotní a ty jsou ať je jakákoliv kampaň.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Možná píšete pravdu, kterou jste si snad prožila, ale hlavně zidealizovala. Pokud je Vám již skoro 90 tak pamatujete celkem tři zásadní období socialismu a nebylo to dobré a nebylo to tak hezké, jak nám tu prezentujete. No je otázkou, co vaše rodina, co vaše práce, postavení a další a také kde jste bydlela atd.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Přesně tak, každý prožíval svůj život jak mohl, věřte, ž můj nebyl procházka růžovou zahradou. Možná proto raději vzpomínám na hezké chvíle, to člověka posiluje. nevím kolik je Vám let, tak nevím co jste prožil vy, nechci Vás nijak hodnotit nebo poučovat a pod. Vaše názory jsou jen vaše, nikdo nemá právo někomu něco vnucovat.
Vytýkáte mi, že to nebylo tak hezké jak to prezentuji, ale jak můžete vy vědět co jsme my prožívali? Já nechválím politiku nebo režim, já chválím to co jsme my prožívali, naše smutné životní příběhy nechci a nebudu oživovat. až budete také starý jako já sám na to přijdete.