Jedním slovem - protekce. Nadstandardní péče i ve vězení, ale jen pro některé.

Halina P. je moc sympatická žena. Každé její kilo je mi sympatické, ne nadarmo se říká, že ti tlustí mají srdce ze zlata.

Mne by spíš zajímalo, jaký honorář mají všichni vystupující ve StarDance. To nám ale nikdo neřekne, to by se ukázalo, jak ČT umí "šetřit" a hospodařit. No. neumí hospodařit, přiznejte si to, p. gen. řediteli Součku.

A takhle je to v našem státě se vším. Já mám třeba zkušenost se stavebním úřadem. Postavila jsem si zahradní domek na své zahrádce, který jsem potřebovala samozřejmě zkolaudovat pro přidělení evidenčního čísla a zanesení do katastru nemovitostí. Já jsem si (asi naivně) myslela, že jenom na mně, co si do toho svého domečku dám za nábytek. Ale ouha, referent na stavebním úřadu mne důrazně upozorňoval, že až přijde kolaudovat, tak mu to uvnitř nesmí připomínat byt. Když jsem mu řekla, že už počítám do jedné místnosti s kuchyňskou linkou, tak se zhrozil a řekl "Cože?! Tak na to zapomeňte". Kroutím hlavou, co to máme za předpisy, když si do svého, za své peníze a na svém pozemku nemohu dát nábytek jaký já sama chci.

Důchod by ji neuživil, ale proč tomu tak je? Protože asi si na důchod málo platila, to jsou tak jednoduché počty, každý má důchod takový, kolik do systému důchodového pojištění přispíval.

Podle obrázku soudím, že ta naše Danči byla bez šance. Ublížila jí ta zvláštní pokrývka hlavy, zbytek obličeje vypadal, že je spíš chlapecký. A ten háv s perníky, to je ulítlost.

Stále jí to moc sluší, je hezká i ve svém pokročilém věku. Působí na mne, že je skromná a milá.

"V případě, že nájemník odmítá nájem platit a nechce se vystěhovat, varuje Krejčí před řešením na vlastní pěst a radí vše řešit právní cestou. „Celkové vystěhování nicméně může trvat i rok a půl nebo dva, a vymahatelnost vašich peněz je velmi malá, například pokud má váš nájemce už na krku exekuce.“ Tak za takovou radu "pěkně děkuju", dávat neplatícího nájemníka k soudu se nevyplatí, jak jste, pane Krejčí - autore tohoto názoru, sám napsal, protože vás to bude stát plno peněz na právnických a soudních výlohách, ale od nájemníka stejně nic nedostanete. Já bych měla lepší radu: pronajímat byt plně zařízený a v případě, kdy nájemník přestane platit nájem, vystěhovat jeho svršky a osobní věci, odvézt mu je na jeho pracoviště (ať všichni kolegové vědí, co je to zač) a vyměnit zámek..

Mně to připadá podobné jako s těmi protipovodňovými valy, proti kterým byli občané jedné obce na Jesenicku, takže se nemohly vybudovat. Když pak letos v září přišly katastrofální povodně, odborníci konstatovali, že kdyby byly ty valy, tak byly škody z povodní řádově menší. A tady se snaží primátor o to, aby lidé v jeho regionu měli práci, ale zase jedna spisovatelka "vyrobila" kauzu, že by byl z kostela škaredý pohled na "krabise" a novináři se toho chytly. Jestli jsem to dobře pochopila, tak ta oblast, kde by se mělo stavět, je jako měsíční krajina a jedině ten šikmý kostel tam zůstal. To se pak ani nedivím, že se primátor vyjádřil tak, jak se vyjádřil.

Tak kurz etikety už má. Teď ještě zbývá kurs odtučňovací. Maminka s taťkou ho moc vykrmili, bude trpět nejen zdravotně, ale hrozí i šikana od vrstevníků. Až se dostane do věku puberťáka a zamiluje se, žádná ho nebude chtít. Fandím mu, ať s tím něco udělá, kdyby shodil, byl by z něj pěkný kluk a muž.

Podle složení surovin na toto bramborové těsto soudím, že "umíchat" to určitě nepůjde. Jedno vejce na to určitě nestačí, bude se muset kápnout trochu vody. Já dělám podobné placky, ale jen z najemno nastrouhaných brambor, hl. mouky, 1 vejce, špetka soli a trošku vody, uhnětu to rukama na vále (umíchat to skutečně nepůjde), vyválím váleček, nakrájím na kolečka a každé kolečko válečkem na nudle rozválím na placičku. Smažím na oleji oboustranně. Usmažené se dají jíst naslano, tedy ještě trochu přisolit, anebo nasladko, tj. potřít třeba povidly nebo marmeládou. Recept je to hodně starý, po mé babičce.

Jé, to bylo tak krásné vyprávění, moc jsem se bavila, pište stejně vtipně dál, paní autorko.

Připomnělo mi to Maryšou otráveného Vávru kávou (román od bří Mrštíků).

Samozřejmě, že 5 let je málo. Vždyť mnoha ženám vlastně zničil život, protože s tím, že je žena znásilněna, se ne každá dokáže vyrovnat. Ženy hodně emočně citlivé si kvůli tomu mohly vybudovat naprostý odpor ke všem mužům. Umím si to docela představit, že kdybych byla mladá, po tak traumatizujícím zážitku, kdy by mne napadl a donutil pod prášky pan MUDr. k souloži, že bych se pak bála všech pánů doktorů už nadosmrti a všichni muži by se mi navždycky zošklivili. Opravdu, ty ženy Cimický mohl poznamenat navrždy.

Takhle to bylo v lidské společnosti s průkopníky nových převratných vynálezů, postupů a staveb vždycky. Všichni kolem nich jim házeli klacky pod nohy, mnohdy byli i terčem posměchu. Teprve čas ukázal, kdo měl pravdu a kdo se mýlil.

Štěpán Rak je pro mne jeden z nejlepších světových kytaristů. Může se směle zařadit do plejády těch top kytaristů, jako jsou J. Hendrix, J. Page, E. Clapton, E. Van Halen. Navíc je to dobrý člověk. Jeho životní příběh je také fascinující. Prostě mimořádný člověk.

Slečno (nebo paní) Vrbasová, to, že vy sama zřejmě nenávidíte Trumpa, ještě neznamená, že ho nenávidí půlka světa. Třeba já mu docela fandím. Víte proč? Protože půlka světa těch VIP vlivných a mocných se ho bojí. A to mi na něj imponuje, že on se nebojí ani jich, ba ani čerta. Apropó - kdyby ho nenáviděla půlka světa, nezvolili by si ho Američani už 2x prezidentem nejmocnější země světa -USA.

Ta voda s moukou, kterou polila ty medailonky, tím to zabila. Voda s moukou - hnus, ani na pohled do nevypadá dobře. Profesionální kuchař nebo aspoň dobrý domácí kuchař by trošku mouky nechal osmahnout na výpeku a vzniklou jíšku by zalil troškou vody a provařil.

Ta voda s moukou, kterou polila ty medailonky, tím to zabila. Voda s moukou - hnus, ani na pohled do nevypadá dobře. Profesionální kuchař nebo aspoň dobrý domácí kuchař by trošku mouky nechal osmahnout na výpeku a vzniklou jíšku by zalil troškou vody a provařil.

Pan ekonom napsal: „Ty jdeš na oběd? Vzal bys mi tam to kuře na paprice? Já ti to pak zaplatím.“ – Každý z nás už byl někdy takto požádán. A teď si představte, že poté, co kolegovi v práci takto oběd přinesete, on řekne: „Díky, tak já ti zaplatím jenom 75 korun. I když jsem si našel, že oběd stojí 150.“ Co mu řeknete? „Jestli dneska nemáš, tak mi to dáš zítra“, že ano. A on na to: „Ne, ne, já ti to nedám ani zítra. Tady máš 75 a ještě buď rád.“ Podle mne toto přirovnání se smlouvami solárních baronů se státem hodně kulhá. Protože to bych ten oběd zakoupený kolegou za 150, ale inkasoval ode mne jen 75, musela ne sníst, ale přeprodat dále, třeba za 200. Pak by to bylo porovnatelné s podnikáním solárních baronů. Protože oni si sice zakoupili soláry, na které jim dal stát smlouvu a peníze, ale oni na nich vydělávají! A ne málo! Stačí se každému z nás podívat na fakturu za el. energie, tam to je zahrnuto v ceně, kterou musíme za spotřebu energie zaplatit.