Jasně a přesně tohle těm ženám, které to nemají úplně stejně jako Vy, velice pomůže. Pochlubit se, jaká jste byla superžena. Je prima, že Vy jste to zvládla perfektně, je to v pořádku a báječné pro Vás i Vaší rodinu. Ale buďme empatické i pro ty méně šťastné ženy. Každý člověk je přeci jiný.
Paní nepíše, že byla superžena. Píše, jak to ona s dětmi měla. Znám takových případů víc. Sama jsem měla 3 děti do dvou a půl roku, byla jsem s nimi 6 roků doma, trochu jsem si přivydělávala. Dnes je mi 75 roků a jsem ráda, že na tu dobu mohu s láskou vzpomínat. Ale jak jsem psala už výš, žena v počátku po porodu potřebuje pomoc...
Přesně, to jsem taky nepochopila. Napadá mě snad jediné - společnost, potažmo ženy, mají očividně rády, když se můžou pro někoho obětovat, spát 3 hodiny denně, sebe a své koníčky klást na poslední místo... Generace Z to tak ale nemá a tím pádem tento obraz matky “hrdinky”
díky bohu mění.
ženy o kterých píšete, se neobětují pro "někoho" ale pro své děti, lidské bytosti, kterým svým jednáním daly vzniknout ve svém těle a skrze ně se ocitly na tomto světě. Je pravda, že kadá matka by v začátcích měla mít pomoc...
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Milovala jsem je, samozřejmě Pavla, a podle Evy jsem už ve 13 letech nosila na hlavě drdol. Děkuji a OLDP Pavle!!