Ano žijí mezi námi lidé, kteří neváhají okrást zraněného nebo zasahující osádku záchranky, okradou hasiče, přejí sousedovi to nejhorší, ...

Jsou to možná nešťastní lidé, kterým nebylo přáno a za svůj osud a neschopnost se mstí druhým. Jsou to ale hlavně hloupí lidé. Není jich moc, ale jsou a budou.

Lidi pomáhejte si, nejsme tu na světě věčně, všechny dobré skutky vytvářejí lepší atmosféru a dobré pocity všech zúčastněných i jejich potomků.

Masaryk byl úspěšný cílevědomý člověk.

Měl štěstí i v politice. Nemyslím, že byl tak jedinečný, ale udělal pro svou kariéru opravdu hodně, včetně dlouhodobého opuštění své rodiny za 1.sv.války, která žila v nouzi.

Vždycky jsem litovala jeho děti. Kromě předčasně zemřelého Herberta se dlouhodobě psychicky trápili Jan , Olga i Alice.

Všechno má dvě strany.

Tak je to vždycky, někdo nového prezidenta uznává, někdo ne. Někdo si myslí svůj názor a někdo potřebuje aspoň hodit zlou slinu.

Paní Pavlová je v tom nevinně, nechce prostě být zastrčená jako Božena Novotná nebo paní Zemanová.

Tak to ale mají všechny známé osobnosti, a nemusí to být jen politici a jejich bližší. Prostě není člověk ten, aby se líbil lidem všem.

Já byla nešťastná ze Zemana .. Prezident Pavel mi nevadí, jen si myslím, že by se neměl tolik předvádět na zábavných akcích.

Rétoriku má jednoduchou, ale pokud mluví k celému národu, je to asi potřeba.

Ostudu nám rozhodně nedělá.

Je to přesně tak. Vietnamci vše podřizují penězům. Jejich děti jsou cílevědomé, zřejmě budou, resp. jsou i v jiných pracovních pozicích úspěšní.

Nevím ale, jsou-li peníze a jejich hromadění to nejdůležitější v životě.

Ve 21 letech dneska mladí nemají jasno, co vlastně chtějí dělat. Na založení rodiny je brzo a navíc když peníze takto lehko spadnou do klína, utratí je třeba za měsíc a zase nemají nic.

Pokud něco přidat, tak na mateřskou a nebo adresně na jazykové kurzy ve státem schválených a kontrolovaných jazykovkách. Ovšem ne najednou. Čerpání by měla sledovat daná jazykovka a každý rok by se skládaly zkoušky. Kdo nesloží, nemá nárok na další.

Ale jestli se stát chce zabývat takovou agendou? to je další náklad.

Rozhodně nechci, aby z peněz vybraných z daní někdo nekontrolovaně utrácel.

Co dokáže telenovela!

Je pravda, že třeba Paříž nebo Provence jsem nejdřív znala taky jen z filmů, a toužila jsem se tam jednou podívat. A podařilo se mi to, sice až po padesátce, ale musím říct, že mě to nezklamalo.

Tak přeju, aby Korejky Praha taky nezklamala.

Delon a Belmondo jsou pro mě dvě velké osobnosti francouzského herectví, Delon jako následovník Gerarda Philipa. Už tu tedy není ani jeden z nich a mnoho jejich hereckých partnerů a partnerek také ne.

Ale filmy jako Dobrodruzi, Spálené stodoly, Smrt policajta, Tři muži na zabití, dva muži ve městě tu budou pro nás dál,....

Václav Havel měl k Francii blízko, a tak se ani nedivím, že se setkali.

Jen mě překvapuje, kolik lidí dokáže v den smrti Delona a při připomenutí jeho setkání s prezidentem Havlem na oba házet špínu. Tito lidé nedokážou ocenit to dobré, co oba udělali a házejí své špinavé a vulgární myšlenky do pléna.

Tak ještě nakonec. Já tedy budu na oba myslet pozitivně s tím, že dělali i chyby, tak jako každý člověk chyby dělá, ale o mrtvých jen dobré, zvlášť když dobrého bylo dost a dost.

Ano, matky, které přišly o děti, už nikdy nebudou stejné jako matky, které své děti nepřežily. A dělají možná chyby ve výchově ostatních dětí.

Tyto chyby jsou logické, vedou možná k pokřivení charakteru dítěte, které se méně snaží, protože je matka méně přísná.

Ovšem to, že otec mlátí léta kluka snad i matku, nedbá na jeho pocity a je násilnický, to má ještě větší vliv. Dívky se většinou zhroutí, ale chlapci se zatvrdí a často opakují chyby svých otců. Šikanovaní prostě mohou později šikanovat a mít radost z ponížení druhých a často to tak bývá.

Člověka, kterého znám jen přes mail nebo telefon, nemůžu milovat, můžu milovat jen představu, kterou si udělám na základě slov, které mi sděluje nebo obrázků, které mi posílá, tedy vše, co je neprokazatelné. Člověka nedělají slova, ale skutky.

Ty ženy nebo muži, co naletěli, by si měli uvědomit, že přišli o peníze, což není život.

Je to drahé poučení, ale poučení to je.

Jak je vidět bude to mít Harrisová těžké, když už se jí vyčítá i to, že neporodila dítě.

Je to výrazně demokratická politička, která bude podporovat i úplně obyčejné lidi a ženy. To se možná některým mužům líbit nebude.

Myslí si snad někdo, že 2krát rozvedený Trump, který má děti se třemi manželkami je vyšší kvalita? Já tedy ne. Ten sebevědomý hlupák mi sympatický není.

Ovšem já nejsem americký volič.

Těžký život, velké ztráty. Prožít dvakrát smrt svých dětí, ztratit manželku, velké zdravotní potíže...to by mnoho lidí odradilo dělat kariéru.

Hlavně ho chválím, že odstoupil z kandidatury na prezidenta. Měl to ale udělat dřív.

Pan Klaus je chudák, co musí pořád předvádět, jak je originální.

Já teda jezdím na zahraniční dovolenou jen jednou za 5 let, ale je to hlavně proto, že máme chalupu se zahradou a pak mám ráda Česko a pořád je tu tolik zajímavých míst, které jsem ještě neviděla.

Já už dlouho Bohdalovou jako moderátorku nemusím. V tv rolích je dobrá. Asi nedokáže žít bez divadla a televizního natáčení a když dostává nabídky.

Je za ní hodně dobré práce z dřívějška.

Michal David je dobrý skladatel, zpěvák, ikona šoubyznisu a také dobrý otec a děda.

Ale jeho názory jsou jen jeho názory. Zrovna jeho vyjádření o válce v Ukrajině by nemělo být bráno za něco vhodného k následování. On je velmi jednoduchý člověk, co se mu nelíbí, by řešil bez hledání příčin konfliktu - prostě jen potlačením práv napadeného státu.

To je jako když vám někdo mlátí v domě souseda, protože chce jeho sklep a vy nejenže nevystrčíte nos z bytu na pomoc, ale ještě budete přemlouvat ostatní kolem, aby nepomáhali, že do skončí samo. Když nepomůžou tak agresor nejenže sebere sousedovi sklep, ale zjistí, jak je jednoduché jít po dalších prostorech.

Stejně si myslím, že po válce už mohlo být, pomoc států Ukrajině je stále malá...

Ono to asi musí bolet ještě víc, než se Evropa opravdu domluví a semkne proti agresi z východu. Bohužel lekce dobyvatelů Napoleona a Adolfa Hitlera a spol. nestačily.

Ta doba byla v tomto ohledu strašná. KSČ deformovala lidi tak, aby opravdu mysleli jen na svůj prospěch. 80.léta a za loajalitu se uplácelo, nešel jsi do májového průvodu, nedostal jsi premii 500 Kč, která se udělovala podle seznamu účasti na průvodu - takhle to bylo u nás v podniku - oddělení účetnictví velké firmy Tesla Eltos.

Já měla dítě se srdeční vadou a ještě jedno malé a navíc v květnu nemocné, byla jsem tenkrát na ošetřovačce- ovšemže premii jsem nedostala, ta nebyla za práci.

Strýc, který byl na peníze a jehož rodičům komunisti kdysi vzali statek, jezdil o májovém průvodu dokonce s alegorickým vozem, za to byla tisícovka.

I já jsem na gymnáziu vstoupila do svazu mládeže, abych v 76.roce mohla maturovat.

Vstoupili jsme tam všichni jako ovce, opravdu 36 z 36 studentů naší třídy. Musela jsem být moc hodná,tátu komunisti vyhodili z práce za veřejně pronesený názor o údálostech po 68.roce. Stala jsem se tím také druhořadou osobou, které strana nevěří a musela jsem při nástupu do zaměstnání vždy hlásit do kádrových materiálu, jestli otec byl ve straně a že byl vyhozen. Kupodivu otec ještě ve stáří stále podporoval levici, on byl totiž narozdíl od těch, co tam vlezli v 70tých letech, pořád levicový, protože to měli v rodině už před válkou.

Ráda jsem se přidala k hnutí OF hned v listopadu 89 a doufala, že se osvobodíme od komunistů. Ano, dlouhou dobu jejich stranu podporovali početný šik těch, kteří jim věřili i poté... ale to už trochu se smtrí voličů ustalo.

Teď už jen vnímám, že politika byla, je a bude hlavně věcí těch, co jdou po penězích a udělají pro to vše

Oba zfilmované příběhy ze života paní Zinnerové mě zaujaly už přo vzniku.. Bylo v nich hodně pravdy. I nás potkala v 80tých letech smrt dítěte i problémy s nesoustředěním ve škole u druhého dítěte.

Článek doplňuje skutečnost, že to nebylo vymyšlené a čerpalo se z reality.

Řekla bych, že ani dnešní uspěchaná doba nepřeje individuálním potřebám dětí.

Přeju dětem více lásky a pochopení , aby i z nich vyrostli laskaví a citliví lidé.

Tato společnost to moc potřebuje.

Valčíků na rozloučenou jsem jako účetní a ekonomka zažila za 40 let práce jen pár. Vždycky jsem odcházela já. Jednou mi po přestěhování nevyhovovalo místo pracoviště, podruhé jsem nedokázala žít v nepořádné instituci déle než rok (správní organizace pod Ministerstvem životního prostředí) .

Pak jsem byla 16 let v jedné velké pojišťovně, co tam na mě po letech zkoušeli mladí manažeři, mi ke konci zvedalo tlak, začala jsem marodit s předrakovinným nálezem. . Z obav o zdraví jsem odešla. Pak jsem byla 3 roky v organizaci se zahraniční účastí, šlo to, ale práce přibývalo, tam mě vedení ke konci nutilo dělat až 200 hodin práce přesčasů za rok. Po 3 letech toho bylo tak akorát. Výpomoc mi přijmout ani na den v týdnu nechtěli. Chtěli jen výsledky.

Ten pocit , když jsem se rozhodla odejít byl vždycky úžasný.Vždycky jsem se zastavila a začala vnímat, že život není jen o práci. Dnes zaměstnavatelé někdy lidi tlačí a tlačí až k vyčerpání. No někdo to umí okecat a nenechá se rozhodit....ale to bych nedovedla.

Teď jsem pár let v důchodu, ale v okolí vidím, že vztahy mezi lidmi se dost zhoršily.

Jde jen o zisky a peníze. Výkony lidí se měří a mezi lidmi je často zbytečný stres.. Všimli jste si, že pokladní v Albertu někdy čeká až si vyndále nákup, jak začne totiž markovat první položku, běží jí měřený čas na jeden nákup a vy byste ji ho mohli natahnout vyndaváním z košíku. A podle toho jsou hodnoceni.

Vážím si každé maminky, která se nechá vyfotit po porodu, který jí pocuchal obličej, tak jaká je. Taková fotka je pro rodinu a hlavně pro tatínka, aby si uvědomil, co maminka musela vytrpět.

Kdo se potřebuje pořád předvádět, ať se předvádí, ale každy by měl vědět, co je přirozenost a co maska. Ovšem u celebrit je předvádění veřejnosti v popisu práce. To je prostě jejich život.

Měla jsem mámu s Alzheimerem v soukromých zařízeních celkem 4 roky, V Praze jsem nesehnala nic, státní nebo obvodní zařízení, dotované státem, krajem byly plné anebo odmítaly maminku s Alzheimerem přijmout.

Než si trochu zvykla, jezdila jsem do domova za Prahu 3krát týdně, pak dvakrát. Chudinka si už ani neuměla nakoupit v místním bufetu, i když peníze u sebe měla.

Vozila jsem jí minerálky, protože místní čaje jí nechutnaly, dále vždy dobrý dortík a ovoce, řízek, který měla ráda, Dohlédla jsem aby snědla oběd, když jsem tam byla přes oběd, nebo svačinu, a pak něco z toho, co jsem přivezla.

Doplácela jsem v prvním domově v dvoulůžkovém pokoji nad důchod a zdravotní příspěvek v bezmocnosti nejprve 25 tis,měsíčně (celková částka byla kolem 40 tisíc., pak si domov zařídil, vyšší příspěvek a mamince valorizovali důchod a doplácela jsem 19 tisíc.Nevíc si tam účtovali za bydlení, to bylo 26 tisíc.

Pak se maminka ještě s jednou paní z tohoto domova přesumula do Slivence, kde jsou na Alzheimerovské pacienti ještě lépe připraveni a navíc jsou levnější.

Tam už jsem doplácela jen 12tisíc měsíčně.

Maminka si na stáří taky něco naspořila, a tak jsme to zvládli.

Lidé slyší jen na úsporu času a peněz. Já pleny prala, vůbec mi to nevadilo. dělala jsem to pro své dítě. Dokonce jsem neměla hned pračku a tak nossit hrnec s vyvařenými do koupelny a tam máchat. Pralo se v mydle.