Moje osobní zkušenost je taková, že když nemá pár děti, tak to pomalu spěje do kopru. A když je má, tak to jde taky často do kopru. Pokaždé z důvodů, které v tom opačném případě chybí - jednou až moc času a jednou zatraceně málo času. Přesto bych řekl, že varianta B je lepší, protože jak děti pomalu dospívají, najednou je toho času více, ale člověk si ho více váží, protože ví, jaké to je, když se třeba měsíc pořádně nevyspí. Takže i obyčejný večer v kině je najednou svátek, což u bezdětných je rutina.
Já zase ze všech stran slýchám, že naopak po dětech jde všechno do kopru a defakto dětmi končí život.
Ale ano, ne vždy, ale velice často ano. Jenže to člověk nesmí být sobec a nemyslet jen na sebe. Zkuste si popovídat s nějakým dětských psychologem: že dětí s pychickými problémy přibývá, o tom se píše. Ovšem už se nedozvídte, že většina z těch dětí je právě z rozvedených/rozešlých rodin.Ale co by sobecká ženská jako vy myslela na pohodu svých dětí, když na prvním místě má jen sebe
Moje máma zůstávala s otcem prý jen kvůli nám dětem a dodnes jí to nemůžu odpustit! A mám z toho dlouhodobé psychické problémy a řeším špatné vzorce z dětství díky kterým si hledám akorát toxické partnery 😠
"byl vlastně jediný který se mi líbil " - a proto jste si ho vybrala..Ještě je otázka, co myslíte tím "líbil" (vzhledově, povahově?).To, že jsou někteří více žádaní a že jich nemusí být tolik, to je realita. Občas se píše, ze většina žen by chtěla 20% nejžádanějších mužů (už to tu i někdo zmínil). A obdobně je to asi u mužů se ženami (pokud jde o trvalejší vztah).Trochu potíž je, že ti žádaní pak můžou svůj protějšek celkem snadno vyměnit, navíc jsou asi častěji v pokušení ( alespoň to tvrdí lidé, kteří se tim profesně zabývají - na druhou stranu; aby k něčemu takovému člověk došel, nemusí být odborník..).
Jakože mě fyzicky přitahoval, takže vzhledově.
Neházejte flintu do žita. Jak praví staré pořekadlo: Každý hrnec má svojí pokličku. Muži ani ženy si nemají co vyčítat. Bohužel však v dnešní době nebezpečně rychle roste počet sociopatů napříč oběma pohlavími a to dost stěžuje výběr partnera pro vzájemný spokojený vztah, rodinu a život.
S těmi sociopaty je to bohužel pravda 😕 Mi přijde, že každý druhý ( možná i víc ) je manipulátor.
Kdysi nám na střední škole jedna profesorka říkala, že žena se mezi 20 - 25 lety ptá "jaký je?" mezi 25-30 "čím je?" a po 30 už jen "kde je?"
A v tom bývá ten hlavní problém, že ty starší holky pak už berou všechno, protože mají strach, že už nic lepšího nepřijde.
Mimochodem - nejlíp jsou na tom potvory, které s chlapem zametají a nechají se rozmazlovat a samy nic moc neposkytují. Jsou žádoucí, nedostižné apod. Poučení o tom najdete ve stařičkém filmu Kristián - oddaná Mařenka v papučkách, která chce s mužíčkem sedět doma a hrát domino, není ta ideální, o kterou se musí bát.
Já to teda měla obráceně - já bych ve 20 brala každého kdo se mi líbil ... teď už jsem mnohem náročnější.
Vůbec ne. Ale kolik jiných poznala předtím, aby z něčeho vybírala (a teď nemyslím úplně důvěrně)? Do 29 let mohla poznat třeba desítky jiných ( jen několik z nich blíž), po roce, dvou s tím nejlepším z nich už by mohla tušit, jestli je perspektivní.
Pokud byl z několika desítek tenhle ten nejlepší , tak má asi poněkud zvláštní kritéria výběru.
A 7 let...na co čekala?
No já to třeba měla tak, že vždy když se mi nějaký líbil, tak neměl zájem on a ten se kterým jsem byla byl vlastně jediný který se mi líbil a zároveň měl i zájem, tak jsem ho hned brala a ještě jsem se snažila a dělala pro něj první poslední. Takže o nějakém vybírání si nemohla být vůbec řeč.
no pokud nejste vyloženě nějaký exot, tak takové lidi najdete ve své sociální bublině - tedy mezi lidi s podobným vzděláním (svým i svých rodičů), podobnou finanční úrovní, podobným typem povolání... tam jste fakt nikoho takového nepotkal?
Já třeba také nikoho takového neznám, ale já jsem dost velký ,,exot". Obávám se, jestli tací muži kteří by se ke mě hodili vůbec existují ...
,,u mužů se jedná především o trojúhelníkovitý tvar horní části těla: široká ramena, úzký pas, malý zadek, vyvinutá muskulatura. Žádaný je také ostře řezaný obličej a vysedlé lícní kosti." - Tak takový mě vůbec neberou ... naopak mám ráda muže s jemnými rysy a velkýma očima a žádné maskulinní hromotluky.
Proč litovat toho, co je dávno pryč a nelze vzít zpět..
Maximálně, že nám zkušenější a starší radili dobře a my jsme byli hrdí na svůj vlastní rozum. Jenže tohle se v každé generaci opakuje.
Nežiji z lítosti, co jsem nedokázala, ale z radosti, co se povedlo. A že toho bylo.. 🙂 ;-)
Já teda zatím nejvíc lituju právě toho, že jsem poslechla otce a nedala na svůj vlastní rozum a šla na obor na který chtěl on abych šla ... 😕
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Minimalismus a tuty barvy se mi vůbec nelíbí... mám ráda pravý opak - výrazné a hodně zdobené