Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se stává mocenskou posedlostí.

Tak tato verze je taky naprosto hrozná. Vím, že chybí lékaři, ale některé případy se musí řešit urgentně a ne je odkládat. Měla jsem ve svém okolí štěstí na skvělé lidi. Já jsem se snažila, dokonce vše zařídila, objednala, ale prostě bez efektu. Nejhorší je, že podobné to měla maminčina teta, naprosto stejné příznaky, to jak úplně zapudila svoji dceru a upnula se na syna, teď mi to přijde jak přes kopírák.

Ano, přesně tak. Taky ze mě udělali tu zlou, nejen v rodině, ale v celém okolí. A to jsem se opravdu o všechny v rodině starala, včetně bratrových dětí, měli jsme skvělé vztahy. Navíc jsem bývalý zdravotník, takže jsem opravdu nemoc odhalila ve velice ranném stádiu. Ovšem nebyla jsem vůbec připravená na tu šílenou změnu povahy, na to jak může člověk být najednou tak strašně zlý. Každý případ je jiný, i když některé příznaky mohou být totožné. A úplně Vám rozumím.

Bohužel máte pravdu. Pokud nemocný nechce, absolutně ho nikam k lékaři na vyšetření nedostanete. A v této republice absolutně neexistuje nic a nikdo, kdo by vám v tomto problému pomohl. Takové jsou zákony. A ještě horší je můj případ, kdy se proti vám postaví celá rodina, nikdo nespolupracuje a ani se nesnaží vám podat pomocnou ruku.

Jointa?

Na té fotografii vypadá jako Robert Redford.

Jen nechápu, proč umělá inteligence vytvořila princeznu s žirafím krkem a očividně amputovanou pravou rukou už od ramene. Pokud bych si mohla vybrat, tak za mě určitě ty pohádky s Libuškou Šafránkovou. Umělá inteligence ať mi promine.

Paní Marie, vím o čem píšete. Jinak to bohužel ani zvládnout nejde. Pokud souhlasila s léčbou a s vyšetřením tak to je ta lepší varianta. Moje rodina se postavila proti mně, mamka léčbu odmítla, což je podle zákona její právo tak můžu jen přihlížet naprosté destrukci. A z toho zlého snu se pořád nemůžu probudit.

Velice děkuji autorce tohoto článku. Dlouho jsem se tak od srdce nezasmála.

Když dva dělají totéž, není to totéž.

Máte pravdu, včasným rozpoznáním nezískáte absolutně nic, pokud se dotyčný nechce léčit. Jsem zdravotní sestra a u své matky jsem diagnózu rozpoznala v ranném stádiu, ovšem bez efektu. Mohla bych napsat knihu, nebo oscarový scénář o tom co se u nás dělo. Matčiných ataků jsem se bála tak, že bez manžela jsem k rodičům nemohla vůbec jet. Řešila jsem to s odborníky, s její obvodní. Obvodní namluvila, že jí usiluji o dům, tak se potom lékařka se mnou úplně odmítala bavit. Na vyšetření které měla objednané u specialisty úplně ignorovala. Když mě začala fyzicky napadat a poštvala celou rodinu proti mně ( protože jsem ji chtěla zabít), tak jsem to dala i k soudu, ohledně šikany, která se děla, znemožnila mi k nim chodit, vídat se s otcem i s dalšími členy rodiny. Pak jsem po nervovém zhroucení prozřela, neboť legislativa v tomto státě vám absolutně nepomůže, soud se tím vůbec nezabýval. Bylo mi odpovězeno něco v tom smyslu, udělejte si pořádek doma sami. Podotýkám, že do té doby jsem jim se vším pomáhala, bratrovi jsem se starala o děti, které mu byly svěřeny do péče. Takže přísloví, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestám na mně sedí stoprocentně.

Krásná písnička! Vašek to se mnou táhne od mého dětství a já mu za to moc děkuji.

Aneb jak říkával Šimek a Grossmann, nechci tu slevu zadarmo.

Přesně vím o čem mluvíte. A pořád mám pocit, že s tímhle se prostě vyrovnat nedá nikdy.

Je to smutná realita. Moje kolegyně vždycky říkala: ,,Nikdy neříkej, že znáš svoje příbuzné, dokud jsi nedědila.'' A já si tehdy říkala, že mně se to nikdy stát nemůže.

Vydědit lze velice jednoduše, mohla bych povyprávět. Moje matka mi vynadala, že jsem jí s mojí rodinou přijela popřát v den jejích narozenin. Nepřeje si, abych jí přála a cokoli slavila ( druhý bod ). Zakázala mi k nim jezdit ( bod číslo jedna), všude vykládá, že se o ni stejně nepostarám. Další šok byl, že jsem ji prý chtěla zabít ( bod tři ), prý jsem jí vyhrožovala, že ji stejně jednou zabiju, mají na to svědka, můj bratr jim to dosvědčí. Bod číslo čtyři, nezřízeně utrácím za dovolené ( občas si tedy opravdu za našetřené peníze vyhodíme z kopýtka a jedeme na dovolenou ). Bod číslo pět - jsem prý tak zadlužená, že nutně potřebuji prodat jejich dům, ve kterém žije s otcem a je dát do ústavu, že ho museli okamžitě přepsat na bratra. Podotýkám, že bych si od nikoho nepůjčila ani na rohlík, nikdy jsem neměla žádný dluh, celý život poctivě pracuji. Rodičům jsem vždy pomáhala a nejen jim, i bratrovi s jeho dětmi, které má svěřené do péče. Matka se začala takto měnit po prodělaném úraze. Zbyly mi jen oči pro pláč nad takovou nespravedlností, ale nemám nikde dovolání. Teď už vím, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Komik a jeho svět.

Velice děkuji za tento skvěle sepsaný a pravdivý článek. Pokud si zlomím obě nohy, taky si nepřipnu lyže a nebudu sjíždět sjezdovku. Nejdřív se musím uzdravit a pak můžu zase vést plnohodnotný život. Momentálně se spousta lidí chová nezodpovědně a v tom je ten problém. Dokud se celý národ nestmelí a nepochopí v jakém jsme průšvihu, tak to nebude fungovat.