Sama jsem podobným problémem prošla. Zlomila jsem si pravou ruku a nohu a po ošetření na Bulovce p. doktor prohlásil, že mně odvezou domů za 2 hodiny. To, že bydlím sama ho nezajímalo. Volala jsem dceři, ta přijela a nějak se domluvila s tím, že mně tam nechali ještě dva dny, aby mohla všechno zařídit. Doporučili jí mé umístění v LDN Měšice. Tam jsem byla necelý týden a dcera mně vyřídila pobyt na rehab. klinice na Košíku. V tomto soukr. zařízení mně dali do popřádku po 2 a půl měsících - bylo to perfektní, ale za 2 000.- denně. Dcera mně to zaplatila a díky tomu už zase žiju doma a jsem samostatná - je mně 77 roků a Měšice bych asi nepřežila.
Dcerka měla v jeslích /už je to dlouho/ jednu tetu opravdu zlou a už od pohledu kyselou tak, že se k maličkým dětem nehodila. Když jednou byla babička vyzvednout dcerku tak nám vyprávěla, jak se teta k dětem chová a že je na ně zlá. Dcerka si to dobře pamatovala a vyprávěla "žlé tetě". Naučili jsme ji, že teta není zlá, ale přísná, abychom školní rok dochodili v klidu.
vychovat dítě bez násilí, to bychom se měli všichni naučit. Je mně 77 roků a za celý život jsem dostala jednu facku od otce, který mě opravdu miloval. Byla jsem 15-ti letá a měla jsem drzé poznámky na mámu. Otec se mně pak přišel omluvit a já se tak styděla, že si to pamatuji dodnes. Své dcery jsem nikdy nebila a vyrostly z nich správní lidé. Prostě bez násilí to jde!
mně bylo necelých 21 let, tu hrůzu, která na mě dopadla nezapomenu nikdy - měli jsme 1měsíc před svatbou, bála jsem se, že můj milý bude muset narukovat a bydleli jsme na 5. května a po budoucí dálnici se valily tanky a když dorazily k ohromnému výkopu budoucího podjezdu, otočily se a hlavně namířily do okolní zástavby. Naše generace nemůže zapomenout jen vymřít.
V každé době se najdou rodiny, kde nefunguje to, co má. Vztah mezi matkou a dcerou není závislý na "socialismu" či něčem podobném, ale na pochopení navzájem. Milující matka vždy chce, aby bylo dceři dobře, a proto ji vybaví do života i poučením o funkci ženského těla. Lituji ty mnohé, které toto zázemí doma neměly.
Každý jsme jiný, a proto nerozumím těm odsuzujícím komentářům. Paní napsala, co vyhovuje jí. Padesát let jsem trávila víkendy na chalupě s docela velkou zahradou, proto vím, jak je to náročné. Pokud žil manžel, nebyl problém nakoupit i když zavřeli krám i hospodu. Pak jsem zůstala sama a nedovedu si představit na stáří jít bydlet do sice zařízené chalupy, ale bez dosažitelných služeb - od lékaře, přes nákup až k dopravě - autobus jezdí 2 x za den a 10 km do městečka už nedojdu. Lesa už si taky moc neužiju a navíc se bojím jít sama - co když nějaký úraz a mobil všude nemá signál.
Jako nezkušenému začátečníkovi nám prodal "chovatel" toye pudlíka se stejnými vadami. Koupili jsme ho nemocné 12 - ti leté dcerce /proto ho opravdu nešlo vrátit/ a všichni jsme ho od první chvíle milovali. Hlídali jsme ho, aby nešířil vadné geny a život zvládnul bez operace a v pohodě. Byl s námi 17 let.
Článek je obsáhlý a léčivé vlastnpsti lichořeřišnice určitě má. Ovšem proti škůdcům odolná tak docela není. Každým rokem nám ji zlikvidují housenky motýla běláska. Taky mě zarazilo, že chrání proti bakteriím a virům způsobujícím lupenku. Lupenka je autoimunitní onemocnění, které bakterie a viry nezpůsobují.
Na chalupě jsme o víkendu zjistili, že má dcerka vši. Vždy jsme je likvidovali zábalem z lékařského lihu a ráno po umytí, byly vlásky čisté - fungovalo to. Protože jsme líh na chlupě neměli, použili jsme slivovici. To bych nikomu neradila - dcerce vlásky a kůže hlavy byly cítit ještě skoro týden. Do školy jsme ji naučili říkat, že jsme ji připřípitku polili, aby nebyl problém.Už je dospělá a slivovici nemůže ani cítit.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
jo, taky jsem se zelím a špenátem měla problém. Máma byla z Moravy a já po svatbě vařila tak, jak jsem byla zvyklá. Jen jsem říkala, že tchýně to umí líp na tak jsem šla k ní na školení a rozdíl byl právě v tom zahuštění.