Máte velké štěstí na dceru, ne každý si může dovolit za péči (ať už o sebe nebo o blízkého příbuzného) zaplatit 60 tisíc za měsíc.
Ano, jsem si toho moc dobře vědoma, že mně vlastně zachránila samostatný život. Píšu ten svůj příběh proto, že je velice smutné, když pro běžného pacienta není možná adekvátní péče kterou by nemusel platit takovou částkou. Prostě péče, kterou potřebujete je jen pro bohaté.
Sama jsem podobným problémem prošla. Zlomila jsem si pravou ruku a nohu a po ošetření na Bulovce p. doktor prohlásil, že mně odvezou domů za 2 hodiny. To, že bydlím sama ho nezajímalo. Volala jsem dceři, ta přijela a nějak se domluvila s tím, že mně tam nechali ještě dva dny, aby mohla všechno zařídit. Doporučili jí mé umístění v LDN Měšice. Tam jsem byla necelý týden a dcera mně vyřídila pobyt na rehab. klinice na Košíku. V tomto soukr. zařízení mně dali do popřádku po 2 a půl měsících - bylo to perfektní, ale za 2 000.- denně. Dcera mně to zaplatila a díky tomu už zase žiju doma a jsem samostatná - je mně 77 roků a Měšice bych asi nepřežila.
Dcerka měla v jeslích /už je to dlouho/ jednu tetu opravdu zlou a už od pohledu kyselou tak, že se k maličkým dětem nehodila. Když jednou byla babička vyzvednout dcerku tak nám vyprávěla, jak se teta k dětem chová a že je na ně zlá. Dcerka si to dobře pamatovala a vyprávěla "žlé tetě". Naučili jsme ji, že teta není zlá, ale přísná, abychom školní rok dochodili v klidu.
Pořád něco melou o oceánech ale my žádný oceán nemáme a hlavně kde se volně sypají odpadky do oceánu je Indie jižní Amerika Čína tak ať si první udělají pořádek tam a potom ať se jdou s r a t do Evropy
Když sleduju záběry z exotických zemí u moře - viz Indie, Čína a různé ostrovy, tak tam se odpady nikdo nezabývá a rovnou jde všechno do moře a vytváří to až ohromné plovoucí ostrovy odpadků. Ovšem je jednodušší otravovat lidi ve střední Evopě a pod. zákazem brček a přidělaných víček na PET lahve. Asi by se úsilí na odstanění plastů mělo vyvinout u těch největších znečisťovatelů, ale to by něco stálo a tak se budeme zabývat uchošťoury.
vychovat dítě bez násilí, to bychom se měli všichni naučit. Je mně 77 roků a za celý život jsem dostala jednu facku od otce, který mě opravdu miloval. Byla jsem 15-ti letá a měla jsem drzé poznámky na mámu. Otec se mně pak přišel omluvit a já se tak styděla, že si to pamatuji dodnes. Své dcery jsem nikdy nebila a vyrostly z nich správní lidé. Prostě bez násilí to jde!
mně bylo necelých 21 let, tu hrůzu, která na mě dopadla nezapomenu nikdy - měli jsme 1měsíc před svatbou, bála jsem se, že můj milý bude muset narukovat a bydleli jsme na 5. května a po budoucí dálnici se valily tanky a když dorazily k ohromnému výkopu budoucího podjezdu, otočily se a hlavně namířily do okolní zástavby. Naše generace nemůže zapomenout jen vymřít.
My to udělali před léty. Z Prahy na samotu v Jižních Čechách a rozhodně nelitujeme.
Bydlíme v roubence, vlastní elektřina z FVE, TČ a teplovodní panely na ohřev vody a bazénu.
Zežije RD jsou minimální.👍😄
Houby, borůvky atd. hned za plotem.
Do města ani náhodou !!☝️☝️☝️😱
Krása a idilka- kolik je Vám let? Na stáří to už tak nefunguje síly ubývá a když člověk zůstane sám a třeba bez auta, tak je v sice krásné přírodě, v klidu, ale bez dotorů, nákupu .... a je jak jezevec /i když ten si poradí líp než starý člověk/.
Zaráží mne, jak dlouho pana Krampola drží v nemocnici. Normální člověk se tam sotva zahřeje a je propuštěn domů a nevím, že by někoho zajímalo, jestli se mu něco stane. Nebo byl snad přeložen na LDN?
Přesně to mě napadlo - mám zkušenost úplně jinou. Je mně 77 roků, zlomila jsem si pravou nohu a pravou ruku. Na Bulovce mě chtěli po ošetření za dvě hodiny poslat domů. Nikoho nezajímalo, že žiju sama a doma to nezvládnu. Po dlouhém přemlouvání a "intervenci" mě nechali v nemocnici tři dny, než byla vyřízena LDN. Sociální pracovnice doporučila Měšice - hrůza. Nakonec jsem byla v soukromém zařízení - ovšem za 2 000, Kč denně. Děti zaplatily.
V každé době se najdou rodiny, kde nefunguje to, co má. Vztah mezi matkou a dcerou není závislý na "socialismu" či něčem podobném, ale na pochopení navzájem. Milující matka vždy chce, aby bylo dceři dobře, a proto ji vybaví do života i poučením o funkci ženského těla. Lituji ty mnohé, které toto zázemí doma neměly.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
jo, taky jsem se zelím a špenátem měla problém. Máma byla z Moravy a já po svatbě vařila tak, jak jsem byla zvyklá. Jen jsem říkala, že tchýně to umí líp na tak jsem šla k ní na školení a rozdíl byl právě v tom zahuštění.