Tohle všechno je moc roztomilý, ale co například místo na dětech a rodičích hledat chybu v systěmu. Kdyby nebylo naše školství orientované na výkon sotva co ty děti nastoupí, nemělo by z té školy tolik rodičů obavy a nemělo by tolik dětí potíže. Úplně nesmyslně šlapeme po dětech hned od prvních dnů první třídy, nebereme ohled na vývojové souvislosti. Naprosto nesmyslně máme jako výstup první třídy schopnost číst, přičemž percepce k tomu potřebné dozrávají prokazatelně minimálně o rok později. Problém je celé naše školství, ne odklady...

Proč takové články neustále píší lidé, kteří v životě nečetli jedinou kapitolu vývojové psychologie? Vždycky jsem si říkala, jak jsem ráda, že žiji v zemi, kde to alespoň trochu pochopili. První 2-3 roky jsou pro dítě naprosto klíčové a hrají zcela zásadní roli v celém jeho budoucím životě. Já nerozporuji, že výpadek z práce na 3 roky (nebo i déle) je dlouhá doba a často to pak s sebou přináší potíže. Ano, to je pravda, ale řešení opravdu není strčit naprosto nezralé dítě kamsi pryč od matky na celý den. Ano, já vím, že jsou děti, které to zvládnou. No, ale ta větší polovina dětí ne, určitě ne v jednom roce. Co rodič nezvládne/nedá dítěti do 3 let, už nikdy nedožene.

Dětské skupiny mohou v tomto ohledu pomoci, ale minimálně je potřeba, aby šly ruku v ruce s možností zkrácených úvazků a možností střídání rodičů doma. Ta druhá možnost tu sice je, ale pouze z logistického hlediska, nikoli z toho finančního.

Já jsem zjistila, že chuť na sladké ve velkém ovlivňuje nejenom nuda, únava, ale také skladba našeho jídelníčku. Když jsem se na radu kamarádky zaměřila na to, aby mé jídlo mělo všechny kvalitní složky - teda zdravé tuky, bílkoviny, sacharidy, atd..., tak se mi skutečně chuť na sladké výrazně snížila. Takže bych se zkusila určitě zaměřit celkově na faktory, které chuť na sladké ovlivňují. Pak mi poradila, když mám chuť na nějakou mňamku, opéct toust, na to dát kvalitní arašídové máslo, tvaroh, nakrájený banán a trochu posypat skořicí. Nejsem fanda ořechových másel, ale tohle, když jsem objevila, tak jsem snad týden nejedla nic jiného. 😆 Dobrý recept na nějaké domácí zdravější pečení jsem také doposud nenašla... Synovi nahrazuji cukr převážně banánem, například v domácích brumících, ale jinak se mi bohužel nic neosvědčilo. Držím pěsti, hodně sil!!!

Za to nemůže jen doba, to jsou ty vaše toxický "výchovný" metody. "Nech ho vyřvat, hlavně ho moc nechovej, musí si zvykat, strč ho pod ledovou vodu" atd. atd. Říkám to už roky zastáncům těchto metod - jednou vám to vaše dítě vrátí, přesně tak jak popisujete v článku. 😉 Když rodič ihned po narození ignoruje, že ho dítě potřebuje mít nablízku, proč by dítě nemělo později ignorovat, že ho potřebuje mít rodič nablízku? Sklízíte, co jste si zaseli a dobře vám tak. 😉

Není nic lepšího, než přivést na svět nechtěné dítě, které kvůli tomu bude od narození vyrůstat s traumatem. A ideálně ještě, když bude kvůli tomu týrané, nebo skončí někde v ústavu. A z toho ústavu se třeba nikdy nedostane, protože homosexuální pár by si ho i vzal a dal mu potřebné zázemí, ale nemůže, nejsou to přece lidi. A tak si později přece jen obstará své místečko - na klinice adiktologie. Tomu se říká boj za krásnější svět.

No a teď si představte, že dřív to matky zvládaly v jeskyních u ohně a vařily čistě na ohni jen to, co si ulovily. To je ale překvapení, že i tahle generace, která se umí akorát neustále plácat po ramenou, také využívala výdobytky moderní doby, co? Navíc je vážně zajímavé, že ta generace, která se dneska tedy tak děsně hroutí, je vychovaná touhle generaci, která všechno zvládala. No kde se jenom stala chyba. 😉

Je úplně jiná doba, nelze to takto srovnávat. Tyhle úhly pohledu jsou nesmírně primitivní a začínají už být dost únavný.

Výborný příspěvek, bohužel jsem si jista, že tu traumatizovanou bariéru velké části naší společnosti prostě neprorazí. Denně kolem sebe vidím lidi, kteří mají i v dospělosti problém regulovat své emoce, nejsou schopni navazovat a udržovat funkční vztahy, mají potíže se zdravím, jsou toxičtí pro své okolí, ale! Přežili jsme, no ne. 😏 Tak proč konečně pochopit tu vývojovou psychologii a dělat to lépe, když tohle je roky ověřený recept... na duševní mrzáctví. 😏

No, s radostí půjdu proti proudu. Občas mám pocit, že je benevolentní výchova něco jako Jára Cimrman. Je to takový žijící mýtus mezi námi. Jsem pedagog s desetiletou praxí, rodič a kamarádka dalších mnohých rodičů. Ano, potkala jsem děti, které byly nevychované a směly všechno. No možná bych je za ty roky dokázala i spočítat. 😏 Opravdu to není každé druhé nebo snad rovnou každé dítě, jak mají tyhle rádoby chytré články napovídat. Spousta lidí mluví o tom, jak se dneska děti nevychovávají jenom proto, že o tom mluví všichni ostatní. Nicméně když se jich zeptám, kdy naposledy viděli takovýto děsný příklad, jak článek uvádí, tak už koktají. 😏 Je to asi stejná věta jako "každé druhé dítě má dnes ADHD". Za 10 let praxe mi prošly pod rukou 2 děti, které skončily nakonec s touto diagnózou. DVĚ. Na ulici/v obchodě/herně jsem tím NIKDY neslyšela žádného rodiče své dítě omlouvat. Ale každé druhé dítě má dnes ADHD. 😅 No a v neposlední řadě si celá řada lidí plete pojmy a dojmy - totiž neumí rozlišit projev nevychovanosti od projevu nezralého mozku, který prostě jenom nedokáže regulovat své emoce. Začínám si myslet, že celý problém je pouze v tom, že už prostě jenom nechceme vychovávat děti bitím, řvaním a vydíráním a to neumí někteří zkousnout. 😏

Hlavní myšlenka autora není špatná, určitě je potřeba děti vést k tomu, aby si vážily věcí, a že nemohou mít vše, na co si ukáží. Ale ne každé dítě brečící u hračkářství je rozmazlené. To je tak nějak normální reakce nevyzrálého mozku. A zadruhé už je z článku cítit ten opačný extrém výchovy - mocenská.

Proč dostávají takoví lidé prostor, aby vyjadřovali svůj názor formou článku? Takový množství hoaxů. O spánku dětí by se fakt neměl vyjadřovat někdo, komu chybí i elementární znalosti. Asi nejvíc mě "pobavila" věta, že si autorka nevšimla, že by její děti byly traumatizované z tohoto přístupu. Ano, jistě, jsou totiž ještě dost malé. Pojďme si popovídat až jim bude 30 a budou neschopni navazovat a udržovat funkční vztahy. To je totiž ten velice častý důsledek těchto metod. A to je jen jeden příklad, ke schopnosti seberegulace, kaši na dobrou noc a podobným nesmyslům se radši vyjadřovat nebudu...

Aha, takže ti v životě nepracující spoluobčané, co celý den postávají na náměstí, cpou se fasfoodem, mají značkové oblečení a jezdí v lepším autě než já, ti se mi jenom zdají? A taková běžná praktika - přepsat dítě do péče babičky, která bude následně pobírat peníze, o tom také autorka článku nikdy neslyšela? Nějak nerozumím tomu, co se autorka tohoto článku snaží dokázat. Možná by bylo dobré se podívat do terénu někdy. 😉

Komentáře nepřekvapily. V jaké zvrácené společnosti žijeme, když má tolik lidí pocit, že hranice se dají nastavovat jedině bitím, a že pokud nechci své dítě bít, automaticky to znamená, že ho nevychovávám. Přitom polovina generace, které toto přijde v pořádku, chodí s nápisem na čele "mám trauma". Dát facku partnerovi/partnerce je domácí násilí, dát ji malému dítěti, které na rozdíl od nás nemá dostatečně vyvinutý mozek a tak mnohdy prostě nedokáže reagovat jinak, je výchova. 👌

V žadné takové diskusi nesmí chybět srovnání nekojicích maminek a jejich předhánění o tom, jak jejich dítě je také zdravé a chytré, ideálně samozřejmě víc. Někdo by měl těmto lidem a autorce článku říct, že existují i genetické predispozice a zdraví dítěte je výrazně předurčeno již před jeho narozením. Například i stravou a životním stylem obou rodičů. Proto jsou argumenty typu "nekojila jsem a na zdraví dítěte to vliv nemělo" trochu o ničem, velmi záleží na tom s čím to dítě do života startovalo. Kojení má na zdraví vliv a je prospěšné, ale samozřejmě není samospásné.

Co se týče IQ, autorce příspěvku přijde pár bodů málo? Těch pár bodů může být klidně rozdíl mezi průměrným a hraničním IQ. Maminky, které kojí, jsou si těchto výsledků vědomy a ví, že samotné kojení z dítěte genia neudělá, tohle spíš opět používá druhá strana jako rádoby protiargument.

Zbytek snad ani nemá cenu komentovat, viz třeba složení mléka. Zde by autorka měla ještě nějakou dobu pokračovat v těch rešerších.