V Benátkách se bude slavit! Dali góla Slavii!

Když jedu do Rakouska, je Spar vždycky moje první volba. Zboží kvalitnější a levnější než u nás. Dražší je o trochu jen ovoce a zelenina, ostatní vyjde opravdu levněji.

Vasa se začala pomalu rozpadat, začal boj o její záchranu - viz odkaz

Článek popisuje pravdu. Psal o tom v jedné kapitole knížky Toulky s Charliem i John Steinbeck. A cituje tam i názory bělochů, s kterými se v New Orleans setkal, a ty byly dost ošklivé. Nejvíce tam protestovala skupina žen, které nazývali jako Vyvolávačky a které před tou školou nechyběly jediný den. Ale přece jen i tam narazil na lidi, kteří dokázali uvažovat jinak. Jen své názory nehlásali, protože ta většina by je kamenovala stejně jako tu malou černou holčičku. Tahle knížka stojí za přečtení, protože autor velmi přesně vystihuje jednání a chování lidí v různých státech USA od severu k jihu právě v těch šedesátých letech. Nabízí se pak zajímavé srovnání s dnešní Amerikou,

Znamená to, že nemůžou mít na dresu vlajku vlastní země? Kam jsme to dopracovali?

Rohlík má většinu lidí na IČO, takže povinné odvody jsou nul nula nic. Doprava drahá, zboží taky. Ani rohlík od Rohlíku.

Když už chcete psát o Velké pardubické, slušelo by se zjistit si i novější údaje, ne jen z jednoho pramene. Tak třeba po Železníkovi byli ještě tři trojnásobní vítězové - Peruán (1998, 1999, 2000), Tiumen (2009 - 2011) a Orphee de Blins (2012 - 2014)

Chybí mi tu Broumovské stěny. Na rozdíl od Adršpachu tu není vůbec přelidněno a krajina úžasná. A ještě bych přidala nedaleké Kočičí skály u Ostaše.

Pokud si vzpomínám, tak za mého dětství (60.léta) dostali rodiče taky seznam, ale měl jen pár položek - kromě přezůvek a věcí na tělocvik to byly troje pastelky (obyčejné, voskovky a progressa), vodovky, štětec, mističky na vodu, kulaté nůžky, bílá lepicí pasta, plnicí pero (propisky byly až do 3.třídy zakázané - kvůli správnému držení ruky při psaní), kufřík na výtvarné potřeby a penál. Ten míval tak šest úchytů, které bohatě stačily. Obyčejné tužky, sešity a všechny učebnice dávala škola. Všechny tyhle věci byly položky korunové, maximálně desetikorunové. Družina byla zadarmo a mohl tam jít kdo chtěl a kdy chtěl. Většinou to rodiče kupovali průběžně, takže to nijak nebolelo. A aktovka byla klasický dárek buď k Vánocům nebo k narozeninám, protože to byla jediná dražší věc. Dneska to rodičům opravdu nezávidím, prvňák vyjde opravdu sakra draho.

Je to v Británii, precedens už mají, to bude tentokrát rychlé - a za víc!

Protože muslimové nesmí pít alkohol, nedostihne je to, co Západ - problémy při kombinování tvrdého alkoholu a energeťáku. Ale ten koncentrovaný kofein si je najde.

Ve všech receptech mi chybí základní ingrenience - masový vývar! A zdůrazňuji že vývar z masa a zeleniny, ne z kostky! S vývarem uděláte jakoukoli omáčku vynikající. A další suroviny musí být čerstvé. Třeba koprovka z nakládaného kopru je ihned k poznání a pro mě nejedlá.

Tak doufám že to bude ten správný precedens pro všechny soudy s klimateroristy napříč Evropou.

Je mi 66, nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo očkování - spíš právě naopak. Výsledkem je, že jsem za těch pomalu pět let neměla ani obyčejnou rýmu. Nebudu si narušovat vlastní - a zjevně velmi dobrou - imunitu.

Tak to se ty mapy budou ještě párkrát měnit. Myslím, že první byla změna hory Mt.McKinley na Denali, ale to už je víc jak 20 let. Aby se nám nakonec nepřejmenoval i Washington a další města :-)

Bylo by dobré, aby příležitostným pisálkům někdo vysvětlil, co jsou dostihy.

Takže zaprvé: NIKDY se v souvislosti s dostihy nepoužívá slovo ZÁVOD! Dostihy jsou prostě dostihy. Rozeznáváme tři kategorie: dostihy rovinové, překážkové a klusácké.

Rovinové dostihy se běhají na hladké dráze, a to buď travnaté, pískové nebo tzv. celoroční (což je speciální směs, která nezamrzá).

Překážkové dostihy se dělí na tři kategorie - dostihy přes proutěné překážky (umělé překážky složené z dřevného rámu v dílech a výplně buď z březového proutí nebo umělé hmoty, která proutí napodobuje. Druhou kategorií jsou dostihy steeplechase, které se běhají výhradně po travnaté dráze a překážky jsou buď zcela přírodní živé ploty nebo umělé překážky (mobilní), jejichž výplní jsou přírodní větve živého plotu nebo chvojí (jako v Liverpooolu). Třetí kategorii jsou dostihy steeplechase cross country, do které patří právě Velká pardubická. To znamená, že se běhají na měnícím se terénu (tráva a oranice) a překážky jsou variabilní co se týká nerovnosti odskoku a doskoku nebo přímo valy (Irská lavice nebo třeba tzv. stůl), překážky mají různé příkopy před skokem (anglický skok) nebo za skokem (jako Taxis) apod.

Klusácké dostihy jsou určeny pro speciální plemeno koní, kteří při dostihu pouze klušou. I zde jsou dvě kategorie - klusáci v zápřahu se sulkou nebo pod sedlem (ty se běhají především ve Francii).

Slovo ZÁVODY používá (a taky jen výjimečně) pro soutěže v parkuru, drezúře, všestrannosti a vozatajství, a to zpravidla pro celý soubor soutěží. Jinak i zde se preferuje slovo soutěž a ne závod.

Na "dráťáku" vysílala stanice Praha (dneska ČRo Dvojka), takže tam byly četby na pokračování, Hajaja a hlavně nekonečný seriál Jak se máte, Vondrovi? To bylo každý den dopoledne. Z vyprávění pá kamarádů z umělecké branže vím, že scénáře k jednotlivým dílům psal prakticky kdokoli - když došly peníze, sepsal se scénář a za něj byla tuším pětistovka k okamžité výplatě. Ty budovatelské písně byly možná v padesátých letech, pak už to byly normální písničky.

10/10, lehké!

Přes neziskovky ani korunu! Např. město Litovel má účet 19-3620811/0100. Do zprávy pro příjemce je nutné napsat DAR, nebo je finančák bude pronásledovat.

Takhle to funguje odnepaměti, už dávno před 1989 a celou EU. Čas od času to někdo přežene a provalí se to, dotyčný je odvolán z takového postu, nahradí ho jiný a "jedeme dále močálem černým kolem bílých skal". Dokud bude diplomatická imunita, nic se nemůže změnit. Dělají to všichni bez ohledu na státní příslušnost. Nachytat se dá zpravidla jen nováček.