Mě opravdu překvapuje, kdo všechno Ivetu důvěrně znal, kdo s ní kamarádil, kolik lidí přesně vědělo, co se s ní děje... Kdo všechno se teď o Ivetě vyjadřuje? Kdyby jí už radši dali pokoj. A za to klobouček před Arturem, který mlčí a její památku neničí. A co si ten kluk ve svém životě musel zkusit...
Hodně těžko se mi na podobné fotografie kouká. První syn byl také těžce mentálně postižený. Doma jsme ho neměli, kvůli jeho stavu to nešlo, přesto jsme za ním jezdili úplně maximálně, co to šlo. Bylo mu 12 let, když zemřel. Z vlastní zkušenosti vím, že prvních pár let jsem měla také sil dost a věnovala vše jen synovi. Až téměř do sebezničení. Ty síly najednou dojdou a je nesmírně těžké je alespoň trochu obnovit. Vím, že o tom ta maminka nebude chtít slyšet (já také nechtěla, až ke konci jsme svolili), ale měla by syna nechat odejít a jít dál. Můj syn měl víc jak 15 operaci, víc jak 40 hospitalizací v nemocnici a já už nikdy nebudu taková jako dřív. Jestli ta maminka má dost sil teď, za pár let je mít nejspíš nebude. Je mi moc líto, co prožívá a jsem moc ráda, že já už to mám za sebou a už bych to nikdy nechtěla znovu zažívat. Je to jízda tunelem, kde není na konci světlo
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
To není člověk, to je dobytek. Díky všem za záchranu zvířátek