Páni, nás bylo v první třídě 40 (r.1957), asistenta pedagoga nikdo z nás celou školní docházku nepotřeboval. Pokud někdo potřeboval pomoci tak na druhém stupni ti dobří žáci doučovali ty slabší, já třeba češtinu a chemii.

No, to je mi ale novinka. Kéž by tak vychovávali děti současní rodiče, k samostatnosti a zodpovědnosti.

Ona nebude nejmocnější, to budou ti, co za ní stojí.

Panebože, češtino braň se!!!! Rostliny vyklíčili - autora článku shoda podmětu s přísudkem zjevně netrápí A po faktické stránce je to taky blábol.

Vrstevnice (jsem 70+) jistě ještě budou vzpomínat na kačenky a gondoly a také na kordovanky. Také připomínám, že dětská obuv se vyráběla ve Zruči nad Sázavou a byla pod dohledem ortopedů, takže dětičky měly zdravé obutí. Vyráběly se u nás hezké botky, které něco vydržely. Jen pro zajímavost, můj manžel nosí černé společenské boty, které si pořídil do tanečních, odmaturoval a oženil se v nich, absolvoval všechny společenské události včetně promocí vnoučat a pohřbů příbuzných a teď v nadsázce říká, že v nich půjde do hrobu. Ty kožené boty jsou nadčasové a stále jako nové.

Moje babička z Orlických hor tomu říkala strouhanec.

V tom případě jsme my, poválečné děti, všichni psychopaté, o našich rodičích nemluvě.

Jestli jsem to správně pochopila, oseká se výuka chemie, fyziky a dalších předmětů, ale tohle dostane prioritu? No jo, Ohmův zákon se nebude učit, protože je moc složitý, zato tohle bude super přínos.

Už jsem to tu jednou psala. Čekala jsem u bankomatu, vybíral si tam peníze pán cca 75+, měl silné brýle, rozklepané ruce a prsty pokroucené od artritidy. Na papírku měl napsaný postup, co má dělat, vůbec mu to nešlo a mě ho bylo fakt líto. U něj jsem si tedy chytrý telefon opravdu představit neuměla. Dost seniorů má špatný zrak a ty prsty už je také moc neposlouchají. Tak co s nimi, ne každý má rodinu, co pomůže, po ruce. Nezapomeňte vy mladí progresivní, než se nadějete, budete v té samé situaci, tak my senioři prosíme o trochu pochopení, trpělivosti a shovívavosti. Jo a doporučuju si přečíst knihu Blackout - Zítra bude pozdě, co je tam psáno, není nic pěkného, nikoliv však nemožného. Abychom se brzo nedočkali toho, že nám to ten náš super rychle se rozvíjející technický pokrok dá pěkně sežrat.

Ano ano, to známe, chovní a tažní. Taky jsme byli ti tažní, ti chovní jednou za čas přijeli, poučili nás, jak se máme ještě líp starat a samozřejmě byli předmětem prudkého obdivu. No a za to dostali půl baráku, když my si tu druhou postavili a celý život celý dům za své peníze udržovali. Bohužel, tak to chodí.

U nás v COOP jihočeské máslo za 94,90. Slyšela jsem, jak se prodavačky bavily s vedoucím, že za tu cenu jim to tam zůstane, a on že je to příkaz z ústředí. Také nedávno citrony za 136 korun za kilo. Prostě nekupte to.

Tady je zajímavá bakalářská práce na toto téma. Ono to není vše tak super, jak je nám to předkládáno. Odkaz  

Vždycky si vzpomenu, jak jsme byli od podniku těsně po revoluci na zájezdu v Německu. Mimo jiné jsme se byli podívat v továrně na výrobu čerpadel. Přivítal nás pan majitel, do provozu nás ale nevzal všechny. Chtěl abychom se mu představili i s profesemi. Takže pan ředitel, technický náměstek a - tři projektantky, dvě stavbyvedoucí, jedna vedoucí provozu, jedna dispečerka, jedna vedoucí technickoprovozní činnosti, jedna vedoucí úpravny vody, také jedna vedoucí dopravy. On z toho byl úplně v šoku a ptal se, zda v podniku také dělají nějací muži. U nich že jsou ženy, pokud mají děti, v domácnosti, pokud pracují, tak většinou ve službách a na částečné úvazky. Jak je to tam teď nevím. Ale tehdy zjevně šlo, že nehnali ženy hned na plný úvazek do práce.

Výborně fungují ovesné vločky.

Probírala jsem se starými fotografiemi a padla mi do ruky fotka mé třídy z roku 1962, to jsem byla v páté třídě. Měli jsme moc hodného pana učitele a ve třídě nás bylo rovných 40. Nepamatuju se, že by kdokoliv z nás měl nějaké psychické potíže. Pan učitel vše zvládl a nikdy na nás nekřičel. Měli jsme ve třídě i slabší žáky, ti dobří jim pomáhali, já třeba s češtinou. Jak je možné, že to tenkrát šlo?

Chodila jsem do hudebky na housle, pak do pěveckého sboru, do divadelního kroužku, výtvarného kroužku a cvičit do Sokola. Až na tu hudebku bylo všechno zdarma. Akorát nechápu, jak jsem to mohla všechno stihnout, ale všechno mě moc bavilo. Až na ty housle, na ty jsem chodila kvůli tatínkovi.

Mě ta inflace zaskočila taky. Jdu dělat bankéře do ČNB.

Já, hloupá 70+ seniorka, opravuji mladým chytrým vysokoškolákům bakalářské a diplomové práce. A kolikrát si u toho říkám - češtino, braň se!!! Nejde ani tak o gramatiku, ale ti mladí, chytří a progresivní nedokážou poskládat větu či odstavec tak, aby to dávalo smysl, používají lidové výrazy a s čárkami v souvětích se fakt netrápí. Jen pro informaci, nejsem učitelka českého jazyka, ale elektroprojektantka na penzi.

Při výletech po Evropě jsme také řešili tyhle problémy. Ono když se vám chce, tak před vámi může stát sebevětší skvost a je vám to jedno. V Římě Fontána di Trevi, mně se chtělo ukrutně a ta tekoucí voda to jen posilovala. Kdyby byla posázená brilianty a celá ze zlata, tak mi to bylo šumák. Nakonec jsme si v jedné kavárně dali megapředražené kafe a já došla konečně úlevy. A náš průvodce na dotaz, kde najdeme toalety jen odvětil, že turista nemá mít žádné potřeby, protože on je taky nemá, jo a bylo mu přes 70. Naopak v Paříži nás skvělá průvodkyně vodila tak, abychom si mohli vždycky odskočit, byli jsme na WC dokonce i v Justičním paláci, kam se normálně nesmí, ale ona tam měla známé. Naprosto super to bylo v Bretani, tam bylo veřejné pěkné WC v každé vesnici. A u nás je to jak kde. Pokud je to ve všední den a v pracovní době, lze si také odskočit třeba na městském úřadě.

Teď se jim zdravotní sestřičky do špitálů a do domovů pro seniory jen pohrnou. No neberte to - pátky svátky, noční a hromada přesčasů, to chce každý. Skvěle to vláda vymyslela.