A je v té reformě taky návod, jak donutit zaměstnavatele, aby zaměstnávali lidi, co jim je 50+? Protože jak se jeden z nic vyjádřil v televizi, pracovní výkon je nastavený na zdravého pětatřicátníka. Oni si raději pracovní sílu dovezou třeba z Filipín, než by zaměstnali nevýkonného šedesátníka, který je pořád nemocný.
Stačí si najít na internetu, jak velké teritorium potřebuje medvěd a porovnat to s rozlohou Slovenska a počtem medvědů. A je jasné že při současném přiznaném počtu medvědů jim nemůže stačit ani celé Slovensko. Cituji: Teritorium samců může dosahovat velikosti od 128 km2 (Chorvatsko) až po 1 600 km2 (centrální část Švédska) a teritorium samic od 58 km2 (Chorvatsko) do 225 km2 (centrální část Švédska). Mladí samci, kteří zatím nemají přesně vymezené území, se mohou pohybovat po území o rozloze až 12 000 km2. Rozloha Slovenska: 49 035 km2. Počet medvědů: 1000 až 1300. Podle některých odborníků i více.
Vrstevnice (jsem 70+) jistě ještě budou vzpomínat na kačenky a gondoly a také na kordovanky. Také připomínám, že dětská obuv se vyráběla ve Zruči nad Sázavou a byla pod dohledem ortopedů, takže dětičky měly zdravé obutí. Vyráběly se u nás hezké botky, které něco vydržely. Jen pro zajímavost, můj manžel nosí černé společenské boty, které si pořídil do tanečních, odmaturoval a oženil se v nich, absolvoval všechny společenské události včetně promocí vnoučat a pohřbů příbuzných a teď v nadsázce říká, že v nich půjde do hrobu. Ty kožené boty jsou nadčasové a stále jako nové.
Už jsem to tu jednou psala. Čekala jsem u bankomatu, vybíral si tam peníze pán cca 75+, měl silné brýle, rozklepané ruce a prsty pokroucené od artritidy. Na papírku měl napsaný postup, co má dělat, vůbec mu to nešlo a mě ho bylo fakt líto. U něj jsem si tedy chytrý telefon opravdu představit neuměla. Dost seniorů má špatný zrak a ty prsty už je také moc neposlouchají. Tak co s nimi, ne každý má rodinu, co pomůže, po ruce. Nezapomeňte vy mladí progresivní, než se nadějete, budete v té samé situaci, tak my senioři prosíme o trochu pochopení, trpělivosti a shovívavosti. Jo a doporučuju si přečíst knihu Blackout - Zítra bude pozdě, co je tam psáno, není nic pěkného, nikoliv však nemožného. Abychom se brzo nedočkali toho, že nám to ten náš super rychle se rozvíjející technický pokrok dá pěkně sežrat.
Ano ano, to známe, chovní a tažní. Taky jsme byli ti tažní, ti chovní jednou za čas přijeli, poučili nás, jak se máme ještě líp starat a samozřejmě byli předmětem prudkého obdivu. No a za to dostali půl baráku, když my si tu druhou postavili a celý život celý dům za své peníze udržovali. Bohužel, tak to chodí.
Tady je zajímavá bakalářská práce na toto téma. Ono to není vše tak super, jak je nám to předkládáno. Odkaz
Vždycky si vzpomenu, jak jsme byli od podniku těsně po revoluci na zájezdu v Německu. Mimo jiné jsme se byli podívat v továrně na výrobu čerpadel. Přivítal nás pan majitel, do provozu nás ale nevzal všechny. Chtěl abychom se mu představili i s profesemi. Takže pan ředitel, technický náměstek a - tři projektantky, dvě stavbyvedoucí, jedna vedoucí provozu, jedna dispečerka, jedna vedoucí technickoprovozní činnosti, jedna vedoucí úpravny vody, také jedna vedoucí dopravy. On z toho byl úplně v šoku a ptal se, zda v podniku také dělají nějací muži. U nich že jsou ženy, pokud mají děti, v domácnosti, pokud pracují, tak většinou ve službách a na částečné úvazky. Jak je to tam teď nevím. Ale tehdy zjevně šlo, že nehnali ženy hned na plný úvazek do práce.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
No jo, záchranáři jsou privilegovaná skupina, viz třeba ten předčasný ochod do penze. Přitom sestry u lůžka se nadřou daleko víc. Takhle dali personálu v nemocnicích najevo, jak si váží jejich práce. Ležela jsem v nemocnici s covidovým zápalem plic a přišlo mi, že lékaři a sestry snad ani nechodili domů. Ani se nedivím, že mají nemocnice personální problémy.
1 odpověď