No právě, je jednodušší chodit s transparenty a vykřikovat hesla. Ono studium techniky a něco vymyslet, na to oni nemají. Jejich přínos k ochraně klimatu rovná se nule.

Jééé, že by se konečně vrhli na studium techniky a vymysleli kde, jak a z čeho vyrobit levnou energii??? To by bylo supeeer.

Musím vás zklamat, v důchodu jsem už sedm roků a od té doby se hodně změnilo. Já po 25 letech, co jsem byla OSVČ, tak už jsem si ráda odpočinula. Končili jsme, když mi bylo 66 pryč, kolegyním ještě o tři roky víc a tak jsme ten náš domov důchodců zavřely. Teda trvalo to víc jak rok, než nás vypsali z obchodního rejstříku a to jsme se na to zaplatily advokáta. Není to žádná legrace. Já se od té doby věnuju manželovi a rodině, na které jsem celé ty roky neměla pořádně čas. Když jsem šla do penze, vnoučata už byla na gymplu. Tak jim to všem teď vynahrazuju a zvlášť mému zlatému manželovi, který mě velice podporoval. Nemá každá takové štěstí jako já, a to už spolu táhneme padesátý třetí rok. Přeju vám, ať někoho solidního seženete, je to jak hledat jehlu v kupce sena. Ať se vám daří!

Tak umět toho musíte hodně moc a pak každý vidí jen těch 20 deka papíru a diví se, kolik peněz za to chcete. Já si autorizaci nedělala, byla jsem primárně elektrikář, takže každé tři roky školení a zkoušky, ona pověstná padesátka. Vždycky to bylo 30 chlapů a já, byla jsem za exota. Ovšem vždycky jsem měla všechny nové normy, jako správný projektant, a školitel si je ode mě pravidelně půjčoval. Ale kolegyně autorizaci na zdravotně technické stavby samozřejmě měly. Byly jsme tři společnice a měly jsme tři zaměstnankyně, prostě rarita - projekce a žádný chlap. Ovšem naše projektové dokumentace byly vyhlášené, jak na vodoprávních úřadech, tak u stavebních firem. Holt ženská práce. Dnes, když jedu po okrese, tak si říkám - hele náš první zemní vodojem, támhle čovka, tady jsme dělaly vodu i kanál, je to hezký pocit, že po nás něco zůstalo.

Nepsala jsem o černém kašli!!!

Paní Věro, tak jak mi vysvětlíte, že chirurg za operativní odstranění dvou příštitných tělísek u mého manžela za vlastní výkon dostal podle pojišťovny něco málo přes 8 tisíc (dle výpisu ze zdravotní pojišťovny) a zubař za dvě menší plomby za hodinu hotové si počítal to samé. A který výkon je náročnější a rizikovější? U té štítné žlázy se může stát mnohem větší malér. Zubaři si říkají o hodně peněz, protože můžou a nikdo jim v tom nebrání.

A kdopak vám jednou, až nebudete moc, upeče chleba, někam vás odveze autobusem a postará se o vás ve špitále? Jak tohle máte vymyšlené? Že se sem někdo přistěhuje? Tím, že my tady vymřeme, fakt planetu nespasíme.

Děti a vnoučata jsou to nelepší, co jsme o života mohli dostat. Když jsme se brali, čekala jsem první dcerku, stavěli jsme a dluhů jako kvítí. Pak roky šetření každého halíře, ale vše jsme zvládli. Je to o prioritách, a kdo děti nechce, ať je tedy nemá. Jen marně přemýšlím, kdo se jednou o tyto lidi postará, když další generace nebude, tady žádné našetřené peníze nepomohou, když nebudou lidi. Že by se jednou v domově pro seniory starali navzájem o sebe, protože se další generace nenarodily?

Máte štěstí a važte si toho. Ne každému se podaří mít práci, o které může říci, že ho naplňuje. My, ženy, to máme složitější, pokud se vám do toho připlete péče o starší členy rodiny. Pokud nemáte čas si odpočinout, tak vás to semele a i práce, kterou máte rádi, vás unaví. Je skvělé, když si můžete uspořádat práci podle svých možností. Ale hodně lidí to prostě ve fabrikách nemá a navíc pracují za nedůstojné mzdy. Když odešla v 90 letech jako poslední moje mamka, tak jsem se zdravotně rozsypala, po 17 letech postupné péče o oboje rodiče. A to jsme byli zapojení jak manžel, tak obě dcery i bratr. Jak říkala moje babička - když nenecháš krávu odpočinout, tak nejdřív přestane dojit a pak chcípne,

Přesně takto to má můj mladší bratr. Jeho ex ho kdysi přes jeho odpor dotáhla k zubaři, u kterého pracovala. Ten jen konstatoval, že má zuby zdravé.

Za jednu stoličku (3 kanálky) jsem dala 14 700, u naší zubařky co odešla do penze, jsem to měla zdarma, u nového takto. Ty ceny jsou brutus, zvlášť pro nás 70+, kteří jsme jako děti a mladí neměli možnost té zubní péče, co je dnes.

U nás to samé, starší bratr pomalu kartáček z pusy nevyndal a už má částečnou náhradu, ten mladší je toho názoru, že čistění zubům škodí a vyčistí si je jen občas a má dvě plomby z dětství. U mě se na zubech podepsalo první totálně od začátku do konce prozvracené těhotenství, ještě dva roky po porodu jsem se při čištění zubů dávila a k zubaři chodila s torekanem. Jsem tak půl na půl, hodně korunek a skoro každý zub spravený. Je nám 70+, tak uvidím, co bude dál. My jsme v mládí takové možnosti neměli, doba pokročila, ovšem ty zuby to dost odnesly.

Hodně záleží na práci, kterou děláte. Také jsem pracovala i v důchodu, byla jsem OSVČ projektantka, tak jsem si pak po 60 mohla to pracovní tempo určit sama, protože se pomalu hlásily všechny ty přechozené nemoci hlava už taky nebyla tak bystrá jako ve třiceti. Navíc jsme měli postupně na starost oboje rodiče, a to byl záhul, to nám taky nepřidalo, Ovšem moje dcery, zdravotní sestry, které čeká ten pozdější odchod do penze a které makají ve špitále od 18, kdy vyšly ze zdrávky, tak ty prohlásily, že nebudou v práci ani o vteřinu dýl. Až budou mít nárok na odchod do důchodu, každá bude mít odpracováno skoro 48 let a kdyby se sečetly všechny přesčasy, tak ještě nějaký rok navíc.

Tak hodně lidí už tu v 67 nebude, když se podíváte na zdravotní stav obyvatelstva. A další umřou za pár let po nástupu do penze. Skoro to vypadá, že s tím ti, co tu novelu navrhli, počítají. Já jsem z relativně odolné generace, je mi 73, ovšem z naší maturitní třídy je už 10 spolužáků po smrti a další jsou na tom zdravotně špatně. Maturovalo nás 27. A nemyslím si že to bude lepší.

Moc děkuju, v dobrém závidím malá vnoučátka, ta moje zlatíčka jsou už 24 a 26 roků. Také vám přeju krásné vánoce a dobrý příští rok.

No super start. Ta Mauritánie je teda pro EU terno. V Odkaz  

Fronty na stromečky? U nás jich bylo plné náměstí, ležely vyrovnané pěkně v řadách. Chodila jsem je vybírat s bratry a vždycky jsme donesly ten největší, na který jsme narazili. Na půlnoční jsem chodívala s mamkou, v kostele na varhany krásně hrál ředitel hudebky a zpíval i pěvecký sbor. V kostele byl velký betlém přes celou chrámovou loď s postavami téměř v životní velikosti. Jsem r.1951. Moc prosím ty mladé pisálky - nepište o tom, co jste sami nezažili!!! Děkuju.

Stalo se mé známé - dostala srdceryvnou smsku od dcery, ovšem s tou dcerou právě pila kafe.

Pravda, normy závazné nejsou. Ale kryjou vám záda, když se něco podělá. Je zábavné, že vražda je promlčená za 15 let, ale když se vám něco pos.... , tak vás budou tahat po soudech ještě v 80, viz trojská lávka v Praze. My jsme s kolegyněmi šly do penze a hooodně jsme s bály jednoho vodojemu. Tak snad vydrží, než umřeme. Měly jsme projekční firmu na zdravotně technické stavby.