Ano, máme se skvěle, nic neděláme krom buzerování dětí a rodičů, bereme prachy, jaké svět neviděl, a máme pořád volno. Proč jen je nás pořád tak málo, že aprobovanost už se neřeší a vlastně stačí slib, že si to pedagogické vzdělání někdy dodělám? Asi to bude tím, že jsme taky hloupí, a tak většina mladých zdrhá po dvou letech reality.

Asi to Seznam překvapí, ale Seznam nerovná se internet.

Aha. Takže reklama bude a když si zaplatím, bude. Sorry, ale tak dobří nejste, a lidí, kteří potřebují internet česky, je stàle méně a méně. Obsah co mi nabízíte, je až na pár výjimek velmi nekvalitní, strojově překládaný a nespolehlivé.

Dva týdny vydržely hyeny se na té strašné události neživit. Chvíli jsem věřila v přeci nějakou etickou klapku našich médií. Ale ono ne. Pan Richter napadne veřejně policii, záchranáře, fakultu, vládu a zároveň křičí, aby ho média nechala napokoji. Možná by si měl vybrat, co vlastně chce. Ale my konečně máme co žrát, ohlodávat až na kost...

Učitelé mých dětí s nimi tráví cca 8 hodin denně. To je ve všední den víc než já. Chci, aby ten čas je učili a vychovávali ti nejlepší z nejlepších a ne odpad, který by se jinde nechytnul. Jsem přesvědčená, že pouze, když bude na každé místo stát pět dalších kandidátů, budou ředitelé muset vybírat ty nejlepší a učitelé odvádět to nejlepší. To jinak než vysoce nadprůměrným platem nezařídíte. Momentálně je to loterie, jestli chytí nadšence, nebo frustráta. A frustrátů je pořád o hodně víc. A svěřujeme jim to nejcennější co máme.

Jenže to má ještě druhý rozměr. Až pak pleskne máma dítě přes zadek, leknutím, že jí málem uteklo pod auto, budou ji nablblí spoluobčané udávat za týrání dítěte. Zákon na týrání dětí máme, tak stačí ho začít vymáhat tam, kde je to na místě. Zbytek musí udělat osvěta, ne represe.

Mně stačilo vidět, jak se Klaus choval k manželce, když je usazovali na místa. Shrnuje to jeho chování ke všem. Egocentricky hulvát.

Chudáci vaše děti. Když mají ve škole takovou mizerii, proč se za ně nepostavíte a nenajdete jim dobrou školu? Místo toho abyste tu kydal svou frustraci na lidi, kteří odvádějí skvělou práci, a dávají dětem mnohem víc, než popisuje jejich náplň práce. A ještě lžete. Za vzdělání vašich dětí jste zodpovědný v prvni řadě vy a je to pouze vaše neschopnost a lenost najít jim to, co jim vyhovuje. Mám čtyři děti, na krávu jsme narazili jednou, všechny ostatní učitelky mých dětí zdravím s úklonou přes celé náměstí.

Jestli je nezruší, budu se studenty chodit do vedlejší hospody. Tam je mít nemusí a stejně jich tam polovina po škole jde. Roušky ve škole jsou k ničemu, v místní devítce měli v pondělí všichni negativní test ve škole, v úterý měl horečku jeden, tak šel na test a dnes má půlka třídy potvrzený Covid. Při tělocviku, obědě, svačině, pití, atd. je mít nemusejí, tak k čemu ta opičárna.

A ještě obrázek mé existence podle Babise. Máme čtyri děti 3, 6, 8, 10. Malý chodil do školky od září dva měsíce, skoro každé ráno řval. V 6.00 vysypu školou povinné před školou, do 6.30 budou stát na ulici, než je bude někdo hlídat. V 6.30 přitáhnu vzpouzejiciho se synka do školky. Na testování máme počítat 15-30minut. Zakleknu a znehybnim dítě, abych mu vytřela nos. 15minut se budu modlit a říkat mu, že je vše Ok a že ho miluju. Pak ho předám cizí učitelce mezi předškolní děti, které nikdy neviděl. Do práce přijdu nejspíš o 15minut pozdě. Do tří budu nenaočkovaná střídat jeden kolektiv 30ti dětí za druhým. Ve čtyři dorazím domů a začnu vzdělávat své tři prvostupňové děti, co jim stát znemožnil účast na online výuce. Když dám každému jen dvě hodiny, v deset jsem hotová a mohu jít další dvě hodiny dělat přípravy a opravy. O půlnoci otevřu email a zjistím, že dcera nenakreslila obrázek ptáka na krmitku a hrozí jí tak dvojka z přírodovědy. Kreslím ptáka a odesílám paní učitelce. O pět hodin později vstávám a s chutí a láskou se chystám sloužit národu a vlasti.

Báječné. Škola mých dětí mi sdělila, že nemohou zajistit účast mého dítěte na online výuce, může si ale dělat samo v družině úkoly, stejně jako 29 dalších dětí z celé školy. Tj. po té, co budu nenaočkovaná sloužit vlasti (cca 200 lidí denně přímý kontakt), vezmu si večer své čtyři děti a budu jim vykládat látku, ze které si dopoledne ve škole dělaly úkoly. TO MYSLÍTE VÁŽNĚ?

Cituji z instrukcí ředitelky jedné velké školy: Pokud se dítě při odběru i jen škrábne a poteče mu krev z nosu, jste zodpovědní za jeho zranění ve škole. Takže jim hlavně pořád opakujte 'jen na krajíčku', rozhodně žádné dva centimetry do nosu, jak je v návodu. Stejně jsou ty testy na nic.

Jestli si někdo na ministerstvu myslí, že budu lítat mezi prezenční a distanční výukou, předělávat na poslední chvíli maturity dle jejich dementních požadavků, doučovat svoje děti doma a k tomu zajišťovat a zodpovídat za nějaký plivací stánek před školou, to vše celý den s respirátorem na čumáku, jsou na velikém omylu. To v pracovní smlouvě nemám a dělat to nebudu. Umí nám akorát nařizovat a poskytli nám za celý rok deset šmejdových respirátorů a deset roušek. Vybavení pro online výuku žádné. Supervize, platformy, koučing, mentoring- NIC. Poraďte si sami. Jejich slavné expertní skupiny jsou najednou neviditelné.

Mym dětem to velmi vyhovuje. Ve dvanáct mají školu hotovou, do večera lítají na sněhu, po večeři dodělaji pár drobností typu přečíst, poslechnout si, pred spaním starší zapaří nebo si pusti film, s mladšími zahrajeme nejakou hru a jdou spát. Konečně normální život bez litani od rana do večera, dojíždění a hromadou promarneneho času.

A od pondělí přijde nižší gymnázium a já budu muset řadu hodin, co učím online na vyšším gymnaziu, zrusit, protože k výuce přes počítač nemám v praci podmínky. Učit jejich hodiny mimo rozvrh nesmím a za deset minut se domů nedostanu. Vážně vylepšení.