Každý jsme jiný. Svůj život máme ve svých rukách. Jedna moje kamarádka má širokou rodinu, podporují se, vídají se, chodí na společné akce. Já to nemám. Přesto jí nezávidím. Druhá kamarádka plní fcb svými cestami a kulturními akcemi se zajímavými lidmi. Je mi to jedno, přeju ji to. Každý máme svoje. Jsem jiná, baví mě, co dělám, neměnila bych s nikým.
Vaše žena a dcery mají vztek, že musejí slevit ze svého luxusu každoroční drahé dovolené. A někde by žena a dcery byly rády za tátu, kterého mají doma. Který chodí do běžné práce a normálně se s nimi kouká o svátky na pohádky a jde s nimi třeba bruslit. Lidé jsou různé. A životní podmínky se mění. Není pořád veselo, pořád dobře. Taková manželka, která umí jen natahovat ruce po drahých dovolených, by si na ně mohla jít vydělat sama. A ne čekat, že ji je umožní manžel...
Každému mému dítěti se to jednou stalo. Jednou bonbon, čtyři roky, podruhé rohlík, dvanáct let. Bylo to opravdu zoufalé. Byla jsem u toho. A rady jsem si nevěděla. Jednou muž měl několik hodin v krku nalepenou žvýkačku. To byl taky teda zážitek. Já sama jsem je překonala. Hned třikrát. Rýže, sýr z toustu a kousek chleba. Už už to vypadalo, že se udusim. Pokaždé sama doma. Bylo to hrozný. Musím říct, že na tyhle zážitky člověk nezapomene. Jak málo stačí, aby tu nebyl...
Jakmile někdo takhle komanduje, pak mu už houby je. Protože potřebný člověk se snaží sám, radši mlčí, aby nepřidělával druhým práci, protože vidí, že toho sami mají hodně. Zneužívat pomoc druhých dokáže jen sobec a uzurpátor, vyděrač a manipulátor. Který nemá co na práci a vymýšlí si na druhé. Protože ten, kdo ji opravdu potřebuje, ten je vděčný i za málo. Manžel samozřejmě zasahovat nebude, ten je rád, že to nemá na krku všechno. Myslím, že bych svému osudu nenechala pouze tchýni, ke které mají povinnosti hlavně vlastní potomci, ale i manžela. Protože tohle nemůže paní dělat přece pořád! Všechno má svoje hranice. A zajímalo by mě, jak to dopadlo.
Aniž bych četla komentáře, namísto oběti, pomocí, pochopení a falešného trpitelství stran manželky asi tehdy bylo namístě ukončit vztah a začít budovat svůj život. I za cenu, že bychom o být přišli. Šla bych pro začátek do pronájmu a zvažovala, co dál. Za ty roky, po které budu splácet nesmyslné vysoké peníze z dluhu, na kterém jsem se nepodílela, budu stejně finančně živořit a budu mít navíc práci s domácností a tím chlapem. Takže bych to za sebe řešila zcela opačně. Bydlela bych pro začátek sama a jelikož bych ten malinký pronájem zvládla levou zadní, našla bych si brigádu a pracovala na vlastním bydlení nebo zvýšení svoji životní úrovně. Já bych tu šanci nedala. Paní bude stejně uštvaná, stejně bez peněz, a pochybuji, že bude šťastná a spokojená. Za mě udělala chybu. Měla dát okamžitě ruce od manžela a jeho dluhů. Ať si poradí sám, když dělá takové hlouposti.
Nikdo nemůže chataři a chalupáři nařídit, aby zateplil svůj objekt. Pořád je ty peníze kam dávat. A investovat do rekreačního zařízení, aby plnohodnotné fungovalo i v zimě, když tam jezdím jenom v létě a to topení ani nepustím, je úplně na hlavu postavené. Ano, bylo by pěkné, aby každý domeček měl novou zateplenou fasádu. Jenomže to by na to lidi museli mít zbytečný prachy. Jsou jiné priority. A nevěřím, že budou lidi houfně chaty a chalupy prodávat. Kdo tam jezdí léta a má k tomu vztah, ten to nikdy neprodá.
Dneska je prostě běžné, že dítě chodí na kroužky v předškolním věku. Mám tři spolužačky, co byly od počátku kariéry ve školce. Takže je úplně normální, že se udělá kroužek plavání, angličtiny, jógy, výtvarný, bruslení atd....a je to samozřejmě pro ty nejstarší děti, 5-7. Ty historky, které na srazech vyprávějí, jsou úsměvné. Rodiče tam jdou přihlásit čerstvé nastoupivší tříleté potomky. Lektoři mají plno práce i s těmi, co splňují kritérium věku. Matka nacpe dítě, které neposedí, neudrží pozornost, vykřikuje,vybíhá z místa, které prostě na ten daný kroužek absolutně nemá buňky, vyrušuje všechny, že to vadí i těm dětem. Matka má ale pocit, že pro dítě udělala maximum a má důvod ho tam nechat celý den, protože kroužek je až odpoledne...
Jako asi laik neznalý věci se zeptám určitě hloupé: nejdřív zvukový signál, poté zavření dveří, poté zhodnocení situace pro opětovné zařazení do provozu a poté rozjezd. Řidič byl asi hodně zkušený a měl práci v malíku, když tyhle čtyři úkony udělal, jestli dobře rozumím, téměř současně. Cestující samozřejmě udělala chybu. Jestliže nestihnu bezpečné vystoupit, tak vystoupím na příští stanici. Žádný spěch nestojí za žádný dopravní úraz...
Syn dostal na vánoční prázdniny ve druhé třídě zakroužkované stránky takové velké matematiky, do které se úkoly vypracovávaly. Bylo jich přes dvacet. Nějak se to ve škole nestihlo.
No a na učňáku jako domácí úkol tak složitý rys, že musel nastoupit jeho otec. Když dostal čtyřku z milosti, třída potom poslouchala, jak blbá musíme být rodina, když náš potomek odevzdá takovou práci.
Od vyučení celou dobu pracuje a zaměstnavatel s ním je spokojený. Ovšem některé školní zážitky byly dlouho naší noční můrou.
Aniž bych četla reakce, asi ne každá žena přizná, že občas pochybuje, zda neměla tím životem jít poněkud jinudy. Možná, že je některá spokojená s tím, co život přinesl a nenapadne ji, že to mohla dotáhnout dál, než aby dělala to, co se po ní chce a nevěnovala se svému zdokonalení v oblasti práce, koníčků, vlastního rozvoje. Každý jsme nějaký. Nelze ale odsuzovat někoho, kdo má patrně na víc, než dělat doma kuchařku,uklízečku a pradlenu , koukat na utahaného živitele rodiny, jak denně pochrupuje už u zpráv v televizi a hrát sama se sebou hru, jak je to úžasný. Každého jistě někdy napadne, že kdyby měl možnost začít znova, udělal by ledacos jinak. Jen to ale někdo řekne nahlas, tak ho pálí dobré bydlo. Jelikož nikdo nechodíme v botách toho druhého, lze předpokládat, že nikdo to nemáme ideální. I když se to nezasvěceným tak může na první pohled jevit.
Otázka z poněkud jiného soudku, než zda a kolik toho lidí koupí, zda a o kolik půjde potom cena dolů, je ještě jiná.
Taky se může stát, že se lidi rozhodnou kolekce nekupovat a bude to. Dojde tak k tomu, že se bude vyrábět zboží, které se neprodá. A zisk z kolekcí asi pro čokoládovnu není zanedbatelný.
Čokoládu, když už ji mít musíme, si lze koupit jinou. Na stromku klidně můžou viset jen ozdoby, světla a řetězy. Malých dětí, pro které jsou blýskavé čokoládové figurky lákadlem, stejně ubývá. Velké děti to pochopí a my dospělí se bez toho klidně obejdeme...
Klasický příklad dítěte, které si maminka cíleně a záměrně pořídila s movitým člověkem, o kterém věděla, že se o své dítě postará. Všechno, co dostala od svého biologického otce, byly vyhozené peníze. Umí jen brát, sama se o nic nestará. Maminka ji zřejmě vychovala v tom, že není potřeba se snažit, že vždycky nějak bude. Dominika je velké dítě, které umí jenom natahovat ruce. Nikam to nepřivede, protože celý život jen brala. A teď obrala matku o úspory. Co dodat.
Byla bych šťastná, že mám doma dvě zdravé dcery a zcela vážně bych zvažovala vzít to třetí dítě, co doma mám, i když je zakuklené do podoby zdánlivě normálního chlapa, někam k psychologovi. O pohlaví dítěte rozhoduje genetický materiál od tatínka, to on neví? On neví, že dceru vede někam, kde ona být nechce? On neví, že jestli ho tohle s odpuštěním blbnutí nepustí, že může zůstat na stará kolena sám? Že se připraví o dva možné zetě i vnuky, kteří mu jednou mohou přijít do života? Ten člověk si neváží rodiny. Neovlivníme přece, zda se nám narodi kluk nebo holka. Neměl si vůbec děti pořizovat. Ve své uminutosti po synovi si neváží toho, co má. To je to celé.
22
Sledujících
0
Sleduje
22
Sledujících
0
Sleduje
Jezdí tři manželské páry a dvě děti, které patří jen jednomu páru. Každý pár, pokud všichni dají třetinu, dotuje třetinu nákladů na ty dvě děti. To mi až taková katastrofa nepřipadá. Je to babička a teta se svými partnery, dědou a strejdou a jiné děti v rodině nejsou. Kdyby jeli bez dětí, chata by stála stejně, ne. Na druhou stranu chápu, že pokud mají děti extra požadavky, že to jejich tetu a strejdu štve a že je napadlo, že nemají chuť takové děti dotovat. Ono je dítě a dítě. S některými dětmi vydržet na rekreaci je náročné, když si je rodiče neumějí vychovat a když mají všichni kolem nich nepohodlí a nepohodu. Myslím, že bych na místě tety jezdila sama s manželem a úplně jinam.