Pan Zíma a pan Ševčík mají mou plnou podporu. Jejich muziku mám ráda, poslouchám ji řadu let a naživo jsem je zažila. Lidem se ty písničky líbí a kdo se chce do nich jakkoli strefovat, je u mě trapný a nesoudný. Muzika byla je a bude dobrá a špatná. Tohle je kus práce a osvědčená kvalita. Komu se to nelíbí, toho se lze zeptat, kam to ve své profesi dotáhl on. Jestliže umí pomlouvat, pak ani jako člověk moc daleko nedošel, že. Oběma pánům přeji vše nejlepší. Přinesli lidem za dobu svého působení hodně radosti.

Člověk může žít sám, být sám i na Vánoce. Jenomže je pro každého jednotlivce důležité, jak to bere. Zda tragicky vnímá tu mediální masáž, že na svátky NIKDO NESMÍ BÝT SÁM a nebo že je rád za to, že má své doma v pohodě a klidu u televize a připravených dobrot. Ne každý tuhle samozřejmost má! A pokud bydlí někdo sám a nemá děti, tak snad je každému jasné, že bude sám i na Vánoce. Je to očekávatelné. Úplně logické. Takže brečet nad tím není opravdu namístě. I pro nás, co jsme se něco s odpuštěním nalítaly kolem rodin, děti, manželů, rodičů,nemusí být svátky doma nijak deprimující. Děti odrostly, muž v našem životě už není. Ale to je život. V rádiu hezky hrají, salát je už v lednici, stromeček je ozdobený a televize nabízí hezké programy. Možná to někomu přijde obyčejné, primitivní. Jsou lidi, co mají kupu přátel, jsou teď na chalupě na lyžích. Jsou lidi, co tráví vánoční týden v exotice u moře. Budiž jim to přáno. Všechno je naše volba, svůj život má každý ve svojí režii. Užít svátky si lze i v jednom člověku.

Pokud měli pochybnosti, měli jet v jiném termínu. Jakoby nevěděli, že cestovka jim slíbí hory doly, jenom aby prodala.A že veškerá ta jejich pojištění atd jsou uzpůsobena tak, jak se hodí jim. Spoléhat na řeči cestovky se prostě nevyplácí. I kdyby jim nevrátili nic, ztratila i cestovní kancelář. Oni s ní totiž už těžko někam pojedou.

Jo dobrý nápad. Člověk je v důchodu rád, že má doma svoje pohodlí a klid a nastěhuje si k sobě někoho, s kým se bude střídat v kuchyni, na záchodě a v koupelně. Aby tam, až jim oběma přestanou fungovat nohy a mysl, seděli nešťastní dva. Co to vyřeší? Aha, ty uvolněné byty pro mladé.

Tchýně je zvyklá být u nich, mít kolem sebe celou rodinu a bez práce. Takže pokud Lýdie s dětmi neodletí, každý něco musí zajistit,protože ona to nestihne. Plně bych je zapojila. Tchýně napeče štrůdl, vánočky, přijede se salátem. Lydie koupi a ozdobí stromek, vyzdobí byt, udělá řízky. Manžel a děti koupi a zabalí dárky, pro každého stejný počet. Mají to o to snazší, že sobě koupi, co chtějí a svůj tip jim Lydie za sebe řekne. U stromečku bych povečeřela, rozbalila dárky a lehla si k televizi. A nikoho neobskakovala.

Paní chápu, protože pokud po mně rodina vyžaduje večer teplé jídlo, znamená to běžet rovnou z práce domů ke sporáku. Což je jistě sen každé z nás, že.

Asi šest let jsem denně vařila, syn a muž neměli obědy. My s dcerou ano. Bylo to tedy něco. Oni ,, obědvali " později, my byly doma dřív, ale k večeři taky něco muselo být, Často jsem rovnou udělala i teplou večeři. Od čtyř do rána prostě člověk nevydrží o hladu. Jak se mi ulevilo, když se změnil jejich náhled a začali chodit na obědy.

Situace se vrátila znovu, když bývalý tchán a bývalý muž byli tak nemocní, že bylo potřeba jim na víkendy vařit. Přiletěla jsem v pátek z práce a postavila se k plotně. Tady šlo i o to, kdo to jídlo odtáhne přes celé město. Těm, kdo mají připomínky k vaření a jídlu bych doporučila, aby pravidelně zkusili vařit pro x lidí...ono by je to přešlo...

Známá využila příležitosti pár let po revoluci. Chopila se možnosti jako zdravotní sestra a dělala pečovatelku v sousedním státě v rodině. Přišla si na hezké peníze, tady v nemocnici měla ani ne půlku a dvanáctky hezky svižné, noční jedna na celé oddělení. i volna měla víc, než by měla tady někde v nemocnici. Měla výhodu rodičů v baráku a schopného manžela s pravidelnou pracovní dobou. Takže obě děti byly obstarané a měly vždy maminku deset dní v měsíci v kuse doma. Ta cizí rodina si jí za péči vážila, brali ji jako příbuznou. Uvařila důchodci oběd dle přání, podala léky, píchla injekci, vzala ho na vozíku do parku na procházku, nebo mu četla, co spolu večer poslouchali rádio. I takhle pohodlně se dá zajistit pečovatelka do rodiny, která má na člověka čas. Když umí jejich jazyk. Kdy to půjde u nás...? Aby byly spokojené obě strany...

Když člověk zestárne a ztratí síly, zejména, když už nejsou dva ale jeden, tady je to těžké. Síť sociálních služeb nefunguje ze dne na den, s technikou řada seniorů neumí, je tady problém se základními věcmi, jako je nákup, odvoz k lékaři,větší domácí práce. Děti by třeba i pomohly, ale chodí do práce, sami pomáhají svým mladým, a senior je odkázaný sám na sebe, případně pečovatelskou placenou pomoc. Ve svém velkém bytě či domku to naprosto nezvládá a tak se prostě čeká, až se něco stane, až se zhorší zdravotní stav. Jelikož senior se svého domova drží zuby nehty, nemyslí dopředu na to, aby se včas přestěhoval do menšího, dokud má sílu a elán, protože jednou tady bude sám bez partnera...mluvila jsem před x lety s člověkem, který šel se ženou do moderního pečovatelského domu. S hezkou finanční rezervou si tam bydleli pohodlně a využívali veškerých služeb ještě v době, kdy byli schopni dělat autem celodenní výlety. Ti to udělali dobře.

Pane, umíte si představit čtyři lidi na chalupě ve vsi bez obchodu s malou lednici a malým mrazákem? Asi ne. Jako z čeho jsem měla tu pátou porci skoro v poledne vykouzlit? Stačilo, aby nám řekli, které dny děda přijede. Nic víc. Když jsem se ptala, tak odpověděli, že nevědí, jak se jim ráno bude chtít. Oni nevěděli a já mám vědět? To není jako dneska, kdy si skočím do marketu. Mluvíme o období těsně po revoluci, na vsi jednou týdně pojízdná prodejna. A jaké hraní na chudinku máte na mysli? Při práci na zahradě,úklidu chalupy, atd,nikdo kromě mě nic nedělal. Tak snad má člověk nárok na aspoň nějaký oběd...ano, ale byla to moje chyba. Stůl měl čtyři židle, já se tam stejně nevešla, a že nejím, se nevšiml ani můj vlastní muž. No je to jedno. Já mám svou zkušenost a Vy svoje moudrá ohledně situace, které houby rozumíte.

Oni se ti rozvedení či ovdovělí rodiče dospělých dětí dělí na dvě skupiny. Ta první se Štědrým dnem doma problém skutečně nemá a ta druhá pozvání uvítá a čeká na ně. Je potřeba se domluvit. Je to rodina, kde se lidi znají nejlíp. A ten zájem musí být oboustranný. Někdo je rád sám doma těch pár svátečních dní. Zejména, když ještě pracuje nebo když bylo v rodině těch dětí víc a partner moc nefungoval, tak má za sebou vánoční dostihy a maratóny a ten si prostě rád odpočine. Vnucená představa, že se během svátků musí objet veškeré příbuzenstvo, je úplně zcestná. Nemusí se nic. Zrovna tak normálně uvažující zdravý člověk ten štědrý podvečer vydrží sám. Vždyť se s nejbližšími může vidět 25. nebo 26. Na hodinku, dvě a v klidu. Nejhorší asi je, jak jsem včera četla, krátká návštěva těsně před svátky, převzít obálky, tak ahoj, a odfrčet. Vánoce jsou krásné, co člověku doma v teple nad talířem něčeho dobrého chybí. A kdo chce s rodinou na hory, k moři, proč ne. Jak má někdo svou rodinu, mělo by to okolí tolerovat a nechat Štědrý večer jim. Žiju -li celý rok sama, vydržím přece sama i o svátky. Komické je, když mladí přesvědčují zdravou schopnou babičku,která má ráda své pohodlí a klid, že musí být u nich, protože by se přece sama doma ubrečela. A tak když se nechá umluvit, mají po pohodlí všichni. Protože je třeba přivézt, odvézt, eventuálně přespat.

Máte mé sympatie, cosi podobného bylo u nás, i když

ne o svátky. Tchýně si udělala kdykoli o prázdniny volný den, bez domluvy poslala v létě tchána za námi na chalupu s kouskem svačiny. Věděla, že oběd dostane a občas i něco dovezl jí. Jenomže já tam měla malý mrazáček, nikdy jsem nevěděla, který den děda dorazí. Tak na mě často nezbylo, nebylo tam kde nakoupit, bývalý aby udělal cestou z práce nákup, byla utopie. Kdybych věděla, že dorazí, udělala bych něco jiného, třeba guláš místo pečeného kuřete. Jo, on jezdil pomáhat, zeptal se, zda mám taky, jenomže když přijel v jedenáct, tak ty porce prostě nenafouknete...

Ono je to takové samo se nabízející. Do rodiny přijde sourozenec a přibyde logicky práce. A tak najednou rodiče napadne, že by to starší dítě taky mohlo zastat kousek práce. A někdy to dopadne i zajímavě. Starší zvládne víc, než se původně čekalo a než by i ono samo chtělo. Pomoc v domácnosti adekvátně věku, proč ne. Ovšem suplovat rodiče/odvádět a přivádět mladšího sourozence, hlídat ho doma, než přijdou z práce či odjinud,uklízet po něm hračky a oblečení,/ to je už opravdu moc. Starší nikam nemůže, neboť má povinnosti, starší odnese, když se něco nepovede či rozbije. Mladší, které doroste do určitého věku, by mělo převzít taky svůj podíl. Ovšem ono to funguje, tak mladší nedělá vůbec nic a ještě má privilegia, o kterých se staršímu může jen zdát. Vztahy v rodině určují rodiče. A kde to nefunguje, tam to je jejich práce. Protože ten první se při první příležitosti může odstěhovat pryč. Doma pak může dlouho zůstat mladší, protože je to pro něj pohodlné a čeká, že se rodiče postarají. Když rodiče zestárnou, ten mladší se rozhodne angažovat nebude. Nikdo ho to nenaučil. Angažovat se nebude ani ten starší, protože to vidí tak, že si v rodině svoje už odpracoval. A rodiče po právu sklízejí, co zaseli. A stěžují si, jak se jim ty děti špatně odvděčily.

Pan Padělek, ač dosud nepracoval, vlastní osm bytů. Kde k nim přišel, někdo tak jednoduchý, jako já, asi těžko pochopí. Do práce půjde pouze pro svou zábavu až ve čtyřiceti. Zaměstnavatelé se o něj jistě poperou. Já mám byt jeden a do práce jsem začala chodit hned po škole. Ale vůbec bych neměnila, mě to bavilo. Všichni nemáme zájem vlastnit víc bytů. Ať si každý žije, jak chce a umí. Ale kritizovat ostatní, které ani nezná, to by nemusel.

Jestli důchodce podle Vás ,,blokuje " byt 3+1, pak to je zřejmě proto, že tam byl celý život doma a nechce se stěhovat jinam. Je jeho věc, kde bydlí, když na to má. Důchodce by mohl ten 3+1 prodat a jít do menšího. Ať bude důchodce bydlet ve větším nebo menším bytě, na bytovou situaci mladých, kteří začínají, to nebude mít vliv. A jestli má důchodce chuť a finance cestovat, taky jeho věc. Mladí cestují a přitom vlastní bydlení nemají. A jestli důchodci hlídají nebo ne, to je na jejich rozhodnutí. Nepamatuji se, že by důchodci byli dřív tak na tapetě, jako je tomu dneska. Dneska důchodce asi může i za to, na čem vůbec neměl nejmenší podíl. Jak to je jednoduché, na někoho ukázat...

Mám všechno správně...nachytat mě by nebylo snadné. Ve starých oblíbených filmech jsem jako doma. Tam ano...

Zaprvé když se neumí udržet v puse plány a záměry, tak se holt stane, že se jich někdo chytne a předběhne mě. Vykládat do světa, co chci a za čím směřuji, se prostě nevyplácí.

Zadruhé švagrová je prostě trapná osoba bez fantazie, která chytá rozumy kolem, protože toho sama v hlavě moc nemá. Takže bych si dceru pojmenovala podle svých plánů, aby hloupost švagrové ještě víc vynikla. A občas bych ji pustila nějakou informaci, abych se dobře pobavila. Něco bych jí namluvila, abych se, až to udělá, měla čemu smát. Například že budou po Novém roce čtyřikrát dražší brambory a že už mám ve sklepě čtyři pytle. Že se nyní vyplatí nakoupit do zásoby rum, aby si koupila dvě basy, protože se přestane vyrábět. Že mám s mužem volné manželství a nevím, zda se rozhodnout pro milence o deset let mladšího nebo starého a velice bohatého. Já bych ji vyučila, že by z toho byla tumpachová. Ta by nevěděla, čí je.

Asi tak. Na jednu věc můžou být odlišné názory. Ať to je cokoliv. Kus nádobí může být užitečný. Když ne mně, tak kamarádce, jiné příbuzné se může hodit to, co já nepotřebuju . Kde ale vidím opravdu problém, jsou ty řeči, chce se mi to napsat jinak, ohledně vaření. Tam bych se asi neudržela a udělala cirkus a pořádný. Je čistě moje věc, jak vařím rodině, a pokud vařím zdravě, měla by tchýně být spíš ráda. Myslím, že bych u ní ty návštěvy velice omezila. Ono stačí, jak bába začne vrtat, nazout boty, oblíknout kabát, houknout na manžela, že jedu domů dřív, ať ohlídá děti a nazdar. Myslím, že tchýně je baculka, sama neschopná změnit stravovací návyky, a tak chce mít ostatní taky jako medvědy. Tě to nevymluvíte, kdybyste se na hlavu stavěla. To je marné. To chce akci. A spolupráci a podporu manžela, samozřejmě. ,,Tak to máme maminko dvakrát taxi za předčasný odjezd, tady máš potvrzení a prosím proplatit. Když není zavřená pusa, musí se otevřít peněženka..."

Věcná:

Andula vyhrála, Příklady táhnou, Jarčin profesor, Valentin Dobrotivý, Dva týdny štěstí, Dívá Bára, Přítelkyně pana ministra, Poslední mohykán, Prstýnek, Hostinec u kamenného stolu, Páté kolo u vozu, Přednosta stanice, Pantáta Bezoušek...a další. Myslím, že na mnohé se tu zapomnělo.

Šikovná holka. Nedala se! Pánovi krom pokuty a psychiatrie bych doporučila ještě nechodit mezi lidi,když se neumí chovat. Ať si potřebné vypěstuje, pořídí si zahrádku na vlastní zeleninu a ovoce, dvorek pro slepice, prase a králíky, aby byl soběstačný. Pak by ho ty roupy a manýry přešly.

Nejsem zběhlá v této problematice a právních věcech kolem ní. Dočasně jsem pár měsíců v pronájmu tedy byla, než se domluvili majetkové vyrovnání po rozvodu. Musím tedy říct že pro mě není nijak lákavé ani v takové nejistotě trvale žít, ale ani nějakou bytovou jednotku vlastnit a pronajímat. Na obou pozicích vidím řadu nevýhod a rizik. Chápu ale, že když člověk vlastní byt nemá ani na něj nemá, pak mu nic jiného nezbyde. Na jedné straně svému bytnému můžou lidi být zdevastoval nebo na něm nadělat dluhy. Na straně druhé může solidně platící a spořádaný nájemník o své bydlení přijít díky zvyšujícím se požadavkům. Když tak koukám kolem sebe, vyjdou platby za měsíc v pronájmu troj až čtyřnásobně větší než když člověk žije ve svém. A když by šli lidi do hypotéky, tak si z kapsy vytáhnou pěkný peníz navíc, který připadne jejich bance. Nezávidím těm, kdo jsou teprve na začátku... buď nacpou ty prachy navíc majiteli bytu nebo bance. Podle mého asi primitivního názoru je pro mě lépe uložit peníze, když jej mám navíc, do chaty se zahradou, kterou může rodina využívat, budovat tam, než to dát do dalšího bytu s cílem ho pronajímat a vydělat na tom. Nebo taky řešit neustálé opravy, pozdní platby, stížnosti ostatních ohledně rušení nočního klidu atd. Nevím, jak bych snesla, že zařízení mého bytu navíc používají cizí lidé. Já bych cizího nenechala

,, hospodařit " ani na té své zahradě a chatě. Chápu, že peníze dělají peníze. Ale život v bytě v paneláku,kde jsem koupila byt ještě jeden, odkud mi každý měsíc plynou bonusy od mých nájemníků, mi přijde tak nějak chudý.