Ano, před lety jsem také hodně pekla, na vás tedy nemám, ale v principu jsme na tom stejně :-)

Asi nemáte představu, co to obnáší, když vaše manželka tráví život na záchodě, zvrací a je jí po měsíce nepředstavitelně zle, vypadávají jí vlasy... a ještě ani nevíte, jestli se uzdraví... díváte se na to, je vám líto, jak trpí, a vidí to i ty vaše děti... moc veselo s takto nemocným člověkem není... a ještě k tomu špatné zprávy ohledně zdraví otce (o kterém nevíme, jakou léčbu podstoupil). Je pak jedno, jaké má kdo příjmy, v tomto jsme si všichni rovni. Luxus je zbytečné někomu závidět, na něm štěstí ani zdraví nestojí. Také jsem letos podstoupila léčbu karcinomu, naštěstí jsem nemusela na chemo, "jen" na operaci a ozařování. Dostalo se mi "nejlepší myslitelné" zdravotní péče, ačkoliv jsem jen obyčejný tuctový občan ČR. Takové, jakou jsem potřebovala, abych se zdravila. Jen jsem si (na rozdíl od Kate) občas musela někde v čekárně nějakou tu půlhodinku počkat, ale to nestojí za řeč. Takže ani tu zdravotní péči nemusíme princezně závidět.

Když bychom poněkud odbočili od tématu, tak si zvolme nějaké rozumné množství cukroví (20 kg je šílenost, tedy pokud nepečete pro regiment), spočítejte si, kolik je v tom másla a hlavně taky cukru... já si jednou spočítala ten cukr... to už se nebavíme o ceně, ale o zdraví... o kilech nikoliv cukroví, ale těch, co nám pak zůstanou na těle... a cukroví jsem výrazně omezila. Peču jen něco málo, pouze symbolicky. Často se mluví o obezitě... i dětí. Pozitivním úhlem pohledu by se možná našel důvod, proč toho zdražení másla využít a změnit stravovací návyky. Vánoční stoly se nemusí prohýbat pod cukrovím, to je možné nahradit ovocem, ochuceným tvarohem...

Ano, za Babiše stálo máslo taky 70, ale tehdy zdražilo skokově a nikdo nebo málokdo to kupoval. Tak šla cena dolů. Dnes si lidé na přemrštěné ceny tak nějak zvykli a svým způsobem je akceptují. Kdyby to nikdo nekupoval, zase by se muselo s cenou dolů.

Také si myslím, že ekonomické racionální chování není nic špatného, ale když mě někdo pozve na oběd do restaurace, nebo pozvu já sama sebe 🙂, nebo někoho jiného, tak si to užiju. Moje maminka to měla tak, že když k nám přijeli s tátou na oběd, který jsem uvařila já, tak je to zadarmo a to obskakování mě přece také nic nestojí... A ještě hledali, co by se dalo zkritizovat. To už je stará historie, oba už tu dávno nejsou. Dát si občas oběd v restauraci nebo pozvat mladé, když už za nimi jedu 200 km, má své kouzlo a je to o pohodě. A dcera nemusí pro mne vařit 🙂 Jsem sice důchodce, ale pracující a mohu si to dovolit. Frontu na máslo, ani na nic jiného nestojím, toho jsem si užila za "socíku" až až, protože tehdy se stálo ne aby se ušetřilo, ale protože jinak to zboží nebylo vůbec. Banány člověk mít nemusel, ale bez "toaletňáku" to bylo horší.

Váš text se zbytečně opakuje ve všech diskuzích. Navrhněte efektivnější způsob, než je ten stávající, a běžte s tím na ministerstvo školství, tam budou jen rádi, že v položce "školství" ušetří. Ale vymyslete něco jiného, tohle, co v současné době všude publikujete, rozhodně nebude fungovat.

Vůbec stavět dům ve Zlíně není prča. Pokud někdo mermomocí chce (nový) dům přímo ve Zlíně, asi nezbývá, než jít do svahu. Tohle nebude levné už jen proto, že se jedná o pozemek ve Zlíně. Ve Zlíně jsou předražené i staré Baťovské půldomky (zrekonstrované, i k rekonstrukci). A přitom nic moc co se týče prostoru a soukromí. Předražené jsou i staré domy v okolních vesnicích Zlína.

Přečtěte si prosím ten článek. Je v něm, že se z Prahy odstěhovala.

Proč do této diskuze taháte učitele? Mimochodem tohle píšete do každé diskuze o učitelích. A nemáte pravdu. Když se za covidu začínalo s online výukou, zpočátku jen formou mailů, vypracovávala jsem žákům jednotlivé kapitoly zjednodušeně tak, aby byly pochopitelné i touto formou (fyzika). Na konci každé kapitoly jsem položila pár otázek, na které mi měli odpovědět, abych si ověřila, že text vůbec četli. Odpověď se dala i zkopírovat. Jenže žáci si odpovědi "googlili", protože jim bylo líno hledat odpověď v textu, který jsem jim vytvořila, a jako první narazili zpravidla na Wikipedii. Ty jejich odpovědi byly katastrofa, mimo. Uvádíte, že "pomocí hypertextových odkazů ve Wikipedii nebo Kiwixu lze nastudovat jakékoli téma i s kontextem a souvislostmi.", ano, lze, ale většina žáků toho naprosto není schopna nejen mentálně, není ani snaha. Občas zadám najít odpověď, obrázek v učebnici... pro některé takřka nesplnitelný úkol. Byla jsem rovněž několikrát přítomna srovnávacím Scio testům. Nevěřil byste, kolik žáků nerozumí psanému textu, nezná význam řady běžných slov. Deváťáci se mne třeba ptali, co se myslí pojmem "nanejvýš", nebo maximálně (uveď maximálně...) Bohužel úroveň školství se snižujícími se nároky klesá. To, co dřív stihli žáci/studenti za jednu vyučovací hodinu, mají v současné době problém zvládnout za dvě hodiny...

Tak velký problémem je i ten přístup zaměstnavatelů. Ti zaměstnají člověka v tomto věku jen v oboru, ve kterém je nedostatek mladších, jinak by dali přednost jim.

Byli jsme tento týden ve wellness hotelu a potkali jsme se tam rodinku s dvěma malými dětmi předškolního věku. Navečer ve wellness, dokonce na chvíli i v parní kabince, pak u večeře a shodou okolností i ráno u snídaně. Kdybych neměla oči, ani bych nevěděla, že jsou tam s námi malé děti. Byla jsem mile překvapena tím, že nepobíhaly, nepokřikovaly... Žádný mobil... Milé, neobtěžující děti. Zažili jsme něco podobného i v létě v malém hotýlku u moře, hodně malé děti po sobě i talíře odnášely... Ono to jde, ale těm dětem se také musí někdo věnovat, zabavit je, jít jim příkladem, vést k tomu, jak se mají chovat, nerozmazlovat... Máme sousedy, kterým víkend co víkend dovezou jejich potomci vnoučata v podobném věku, která jsou doslova vypuštěna na ulici mezi námi a tam vřískají i řadu hodin, v létě dokud se nesetmělo. Je to obtěžující. Teď už je chladnější počasí, období rýmeček a kašlíků, tak už nejsou tolik venku a je klidněji. Na jednu stranu se těm dětem ani nedivím, když nemají žádnou náplň, činnost, která by je zabavila, pískoviště, nic, nikdo se jim nevěnuje, tak pobíhají, pokřikují a dost často do něčeho mlátí palicí...

Možná i přemýšlí, ale nechtělo se mu pohledat, tak jak to udělali někteří zdejší diskutující. Prostě článek "šup šup", aby to bylo rychle, my jsme si klikli a autor článku má vyděláno.

Redaktor nejenže nevybral slovo "roztrhaná" šťastně. Očekávala jsem, že článek přinese aktuální fotku pláže, kterou autor článku vyhledá, aby měl čtenář srovnání. Podle vašeho odkazu je právě fotka pláže v článku aktuální (pláž na ní rozhodně nevypadá zničeně), ale chybí fotka "před", s tím vrcholem s "dírou" ve tvaru srdce, který zmizel, což té pláži zase tolik neublížilo.

Máte pravdu, děkuji.

Byl jste někdy v tom Horním Lidči? Já ano, mnohokrát. Horní Lideč není Praha... Je to vesnice na Valašsku. Kolem dokola všude lesy, ba rybníky mezi lesy, na kterých jsem s dětmi bruslila... že by málo zeleně?

Jáj, no těbůh. Co popřát? Ať to dopadne co nejlépe, držím palce. Přeji hodně optimismu zvláště v této náročné době.

To je mi moc líto. No neušetřili, že jo, protože léčba, která vás teď čeká, nebude nijak levná. A to se tedy bavíme jen o penězích... i když... Recidivě asi nelze nikdy zcela zabránit, i když je nádor venku a okolí ozařováno. Jakmile se jednou v těle vytvoří, může se kdykoliv objevit znovu. Operaci jsem měla v lednu, v březnu a dubnu jsem pak jezdila na ozařování. Domnívám se sice, že jsem z toho venku, ale v lednu - rok po operaci, musím absolvovat nové kolečko kontrol, od kontroly břišních orgánů, plic, kostí na nukleární medicíně... a samozřejmě mamograf. Takže s recidivou nebo s metastázovaným nádorem se v onkologii počítá. - Moje maminka měla nádor tlustého střeva. Po operaci neměla ani ozařování, ani chemo, zřejmě vzhledem k jejímu věku, bylo jí tehdy 77 let. Ale každý rok chodila na kontrolu. Po třech letech našli nádor znovu a musela znovu na operaci. Po dalších dvou letech jí lékaři zjistili rakovinu kostí, jen díky tomu, že hledali, protože si maminka stále stěžovala na různé potíže, značně hubnula a ztrácela sílu. Dělali postupně kontrolu celé trávicí soustavy, ale ta byla pak v pořádku. Měla však i další nemoci, které ji zdolaly dřív. - Nezbývá nám, než se dívat na svět optimisticky, což je asi ten nejlepší lék, a užívat si každého dne. Moc vám držím palce, ať se to zvládne a co nejsnadněji.

Děkuji za vysvětlení. V léčbě hormonálně pozitivního nádoru prsu se obdobně užívají hormonální léky v případě těch nádorových buněk, u nichž byla zjištěna přítomnost estrogenových receptorů (ER) a progesteronových receptorů (PR). Tedy ženských hormonů. Týká se to tedy jen těch nádorových buněk, které ty receptory mají. Avšak operace nádoru je i tak nutná. V případě prs zachovající operace je větší riziko, že se nepodaří odstranit všechny nádorové buňky, navíc se často dostanou už i do mízních uzlin v podpaží. Následné ozařování je tedy bezpodmínečné, chemoterapie vždy nutná není. Pak nebo souběžně s ozařováním následuje zmíněná hormonální léčba formou užívání léků. Ta je na několik let.

Nevím, na jakou hormonální léčbu chodí pán, pro ženy, které měly karcinom prsu existuje hormonální léčba formou tabletek (chirurgický zákrok je však nutný). Jenže existuje celá řada druhů rakovinových buněk, které se liší ve vícero aspektech, mimo jiné v tom, zda na ně bude hormonální léčba působit nebo bohužel nikoliv.

No, kořist... záleží na úhlu pohledu :-)