Tím se otevírá cesta pro rozředění pospolitosti našeho národa, našich zájmů, tradic i náboženství.
Časem zde může získat převahu ve vládě populačně zdatnější etnikum a prosazovat své zájmy, které mohou být našemu národu i tradicím cizí. Mohou naše zájmy přehlasovat a náš stát se bude měnit. Třeba tak, jak zasahuje EU do našich kompetencí. Nebude to hned, ale dá se to očekávat v budoucnosti. Proč tomu jít naproti, když nevíme, co pro nás EU přichystá příště.
Němci potřebují v reálu pochopit, co napáchali tím, že natáhli migranty do Evropy. Tak ať si užijí! Pak jim to snad konečně dojde a učiní nějaká opatření. Bohužel, vrátit to už úplně nepůjde. Je smutné, když někdo rozhoduje o jiných státech a sám není v reálu, jen se pohybuje v neuskutečnitelných a nereálných ideálech. Musí konečně prozřít.
Otužování je jen pro zdravé lidi, jinak může zdraví ještě více podlomit. Spíš to bude psychosomatická záležitost, s tou si lékaři nevědí rady. Z vyjádření p. Vojtka vnímám, že je v neustálém stresu a strachu, v napětí. Negativní emoce vytvářejí negativní vibrace a v nich se nemocem daří. Psychicky zvolnit, najít čas na relaxaci, hlavně zklidnit a každý den se vylaďovat. To dokáže divy. I pouhý strach z nemoci je živnou půdou pro viry a bakterie.
Narážení vozíkem znám. Možná je to tím, že lidé jsou zahrabaní v myšlenkách a příliš nevnímají okolí. Rozčilovali mne lidé co zatarasili uličku v obchodě vozíkem a věnovali se výběru zboží, že jsem nemohla projet. Vždy jsem si na to dávala pozor, abych byla ohleduplná a můj vozík nepřekážel druhým lidem, až jsem byla sama nachytána. Prostě jsem byla zamyšlená. Dnes už ty lidi dokážu tolerovat, jen slušně požádám o uvolnění prostoru a je vyřešeno. Jenže lidé jsou dnes v tenzi, každý spěchá a díky spěchu a starostem, jsou vznětliví. Místo požádání hned startují.
Jiná věc je již chodící dítě v prostoru vozíku, kam patří potraviny. Zatím jsem nenašla jiné zdůvodnění, než bezohlednost matek, které bez ohledu na hygienu, razí heslo : "po nás potopa". Přesně jak píšete, představa v čem to roztomilé, nevinné děťátko botičkami šlapalo a pak otírá "roztomilé podrážečky" o košík na potraviny, ve mně vzbuzuje odpor. Až jsem to jednou nevydržela a slušně maminku upozornila, že se do košíku dávají potraviny, nikoliv děti s botičkami. Koukala se na mne zprvu nechápavě, její pohled byl nevěřící, že to někomu může vadit. Pak mi odpověděla, že to jsou malé botičky a že děcko toho moc nenachodí. Na to se vzchopila a vypadla z ní duchaplná věta: "Vy asi nemáte ráda děti, že?" Co dodat?
Za socialismu jsem koupila kaki na menší dřevěné lísce za 12 Kč, za celou lísku. Po revoluci, při cenách za 1 ks, už nekupuji. Koupila jsem stromek kaki, o kterém prodejce psal, že 1. rok je třeba jej chránit proti mrazu, pak už vydrží i mráz (asi - 25°), už přesně nevím). Vyrostl mi pěkný stromek, za 5 let jsem se plodu nedočkala a 5. rok mi stromek zmrznul. Byl vyšší mráz a stromek už příliš velký na nějaké zabalení. Možná by byl vhodný do nějakých oblastí, kde nebývají větší mrazy ani výjimečně.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Takže, když jezdíme na 5 týdnů na dovolenou do ciziny a manžel si veze plechovky piv, tak je zase budeme muset prázdné opatrovat, aby se nám náhodou nepomačkaly, až je povezeme zpět? Cca 110 plechovek?
4 odpovědi