Já jsem článek ani moc nečetla, prohlídla jsem si fotografie a moje dětství se mi vrátilo. Šťastné Vánoce, Šťastné Vánoce Vám všem, jak zpívala Iveta Simonová. V letošním roce se dožila nádherného věku. Krásné Vánoce paní Simonové a v novém roce hodně štěstí a zdraví. děkujeme za vaše krásné písničky.

Jsem ráda že tě Martínku zase vidím. Udělal si velký pokrok a já ti strašně fandím a přeju ti a celé tvojí rodině krásné Vánoce a do nového roku co nejvíc zdravíčka a chuti začít poznávat svět kolem a mít co nejvíc radosti z toho co dokážeš. Před Vánocemi je to ta nejkrásnější zpráva.

opravdu optimistický článek na poslední neděli před Štědrým dnem. Šla jsem se podívat jen na přehled počasí a moje chyba, že pročítám tyhlety stránky.

Slova diskriminace a inkluze nastartovaly něco s čím budeme dlouho bojovat.

To bylo období, kdy jsem končila svoji školu, která mně na tuto práci díky mým profesorům dobře připravila. Poděkování patří taky mé učitelce praxe, která mi ukázala co všechno by měla učitelka, která chce předat dětem to nejlepší, dělat. Postupem času, kdy jsem si ještě nebyla tak jistá, jsem hodně přemýšlela o tom, proč jsem to a ono uděla a jestli to bylo správné. Děti jsou jako zrcadlo, dají vědět jestli se cítí dobře, nebo je něco trápí. Učila jsem se celý život. Teď už poznávám, že to asi bylo dobře, když se ty moje děti přihlásí a vzpomínají. Jsem ráda, že mají vzpomínky, které mně potěší. Je jich hodně a já mám na co vzppomínat. Je to v lidech. Taky mi jeden týden pomáhala učitelka, která měla ještě tu starou školu.Když jsem viděla a zažila její přístup k dětem, řekla jsem si, ne, nikdy taková nechci být. Možná to bylo největší rozhodnutí v mém životě.

Špinavé prádlo se má prát doma, to je dost staré české přísloví. Normální člověk by se za tyto situace styděl. Ale teď jde o to, kdo to špinavé prádlo nosí na trh. Všem lidem, kteří si umí vážit své rodiny a respektují se v rodině, přeji Krásné pohodové vánoční svátky.

Jestli je krásná, nebo pro někoho méně krásná, to je podle názoru. Mně je sympatická tím, jakým směrem se vydala ve svých studiích. Vztah k přírodě má člověk tak nějak v sobě zakódován, třeba i bez krásy. Každá z děvčat něčím přitahuje, tím jak je oblečená, jak je nalíčená, učesaná. Já bych ráda viděla děvčata bez nalíčaní a úprav. Jsou ddívky, které tohleto nepotřebují a jsou pro někoho krásné. To mají muži o to jednodušší, že si můžou vybírat a nejsou jim překážkou loktušky tak jako v pohádce o Zlatovlásce. Jsme u pohádky. Proč děvčata chtějí do těchto soutěží? Motivace může být různá. Ale myslím si, že v každé z nich je kousek z Popelky, Zlatovlášky, Pyšné princeny, Princezny Večernice. To je právě to období, kdy končí dětství a začíná se otvírat ten větší svět. Ta současná princezna má svoji krásu, ale já k ní přičítám i tu krásu co má v sobě. Vztah k přírodě. Ona vnější krása může věkem pominout, ale ta vnitřní krása, vztahu, jaké protředí nás obklopuje a jaké by si přála mít, ta zůstává.

Už se vyprodal příští rok na na tento taneční pořad. Co se stane, když dojdou zájemci o tuto soutěž? Myslela jsem si, že tato soutěž má přinést trochu zábavy, společenského chování a tanečního umění. Všechno posuzuje porota. A hle co se stalo z diváky. Největší kritici tanečních párů mají svoje názory a ani porota není tak krutá. Takže ne zábavný večer, ale cesta jak zkritizovat ty druhé. anichž by vyzkoušeli, jak se věci mají. Fandím všem párům. Přináší na obrazovky kus své osobnosti, napětí a kultivované kultury. Každý z nich vydává ze sebe to nejlepší pro naše pěkné posezení u obrazovky.

A v osmé třídě na střední. Jenže, co když máma odjede na týden někam dál a dceru sebou nebude moct vzít sebou?

Taky vzpomínám. Dřevěné kostky barevné různých tvarú, dřvěné kostky polepené na všech 6 plochách částí obrázku, které po správném poskládání tvořly celý obrázek. Ještě coby malá jsem zažila jednu krásnou věc. Byla to také stavebnice menších kostek v různých barvách, ale byla z materiálu nádherně průsvitného, něco jako plexisklo v kostkách, válečcích , hranolech, ve stříškách. Když svítilo sluníčko a nastavily se kostky proti paprskům nádherně se barvy rozzářily. Mám dojem, je zbytky stavebnice mají ještě teď ve školce. Už nikde jinde jsem je neviděla.

Je dobře, že si můžou připomínat své tradice. každý má své kořeny. Po světě žijí i naši lidé, vytváří skupiny, které si naše tradice stále připomínají. Člověk by měl vědět něco o své historii a životě svého národa.

Slova nemám, ale slzy nakrajíčku. Zvlášť teď před Vánocemi. Jsou dary, které penězi nezaplatíš.

Autor Honky Tonky, to se tak někdo jmenuje? To se to píše, papír snese všechno. Ať už je tam napsané co chce, jak tomu mám věřit. Pokud to neslyším od člověka přímo, nemusím věřit ničemu. Dianu taky pronásledovali a jak to dopadlo. Senzace chtiví pisálci si můžou vymyslet cokoliv a je na nás, co jim z těch jejich někdy pohádek budeme věřit. Nevím jak by se pisatel tvářil, kdyby o něm psali co měl každý den k obědu. Je to na člověku, jestli chce z těchto slov vytěžit a přiložit si polínko.

V jednom starém českém filmu v jedné škole zkoumá a píše profesor o duši studenta. Knihu dopisuje a přichází za ním další profesor s prosbou. Prosím vás, máte tady ještě takové místečko, napište prosím, že student má také srdce. Takže nejenom ve filmu, ale i dnešní mládež dokazuje, že srdce má. Díky vám mladým za to, že máte srdce na pravém místě.

Děkuji za tenhle článek. Pod každým řádkem se mi vybavily situce, které jsem si při práci prožívala. To jak je důležitá komunikace dětí s rodiči. Ráda jsem chodívala do šatny, když si rodiče přišli pro své dítě. Okamžitě jsem poznala jak to v rodině chodí, když dítě chtělo mamince ukázat co dnes vyrobilo, namalovalo a co se naučilo. Bylo to takové pohlazení za celodenní prací. Mohla jsem rodičům také přidat svoje poznatky v čem se dítě zdokonalilo, co se mu podařilo. Když se nedařilo, hledala jsem s rodiči cestu jak dítěti popřát radost, že něco dokáže. Ono těch slov nemusí být moc, ale to dítě musí cítit, že v rodičích má podporu a od těch druhých také pomoc. To krásné dětství trvá jen asi 6 let, bezstarostné a tvořivé. Další roky už začínají povinnostmi prvňáčka a té hry už tolik není. Ale o to důležitější je, že ví že mají ve svých rodičích stále tu podporu a že si rodiče najdou chvilky, které stráví společně.

Mladý muži, jen malou otázku. Popovídal jste si někdy se svými rodiči a prarodiči jaký oni na to mají názor a vzpomínky?. Možná byste tohleto nikdy nenapsal. Máte představu o tom jak za několik let budou psát o vás ti mladí. Třeba vás to překvapí. Chci jen poděkovat vám všem za vaše komentáře, které mi nesebraly vzpomínky z mého dětství. A ráda se vždycky podívám na to, že náš národ věděl k čemu slouží pohyb a jak těm mladým prospívá.

Fotografie z rehabilitačního oddělení nemocnice mi připomněla moje uzdravování po operaci kyčle před čtyřmi roky. Chtěla bych ještě jednou moc poděkovat rehabilitační sestřičce, která s námi procházela jednotlivými cvičeními. Moc mně mrzí, že jsem si nezapamatovala její jméno, ale měla velmi příjemný hlas a působila vždycky velmi klidným a vlídným chováním Pod jejím vedením jsem se brzy jak se říká postavila na vlastní nohy a získávala jistotu v chůzi, nabírala jistotu, že to zvládnu sama. Rovněž pan primář Petr Konečný byl velmi příjemný a pod jeho vedením i sestry a ostatní perzonál působil na paciety velmi ochotně a vstřícně.

Koho obvinit, selhává rodina, nebo soudy? Nebo selhává stát. Nač se schvalovala práva dítěte. jak si má tříleté dítě zavolat o pomoc, když je nikdo nenaučil mluvit a tři roky se o tom vědělo. ,,Nejlepší" odpověď co jsem v téhle době slyšela. Teď už se musí každý o sebe starat sám. Co potom chceme učit děti. Už se nedivím, že se něco takového ve společnosti děje. Někdo tady hlásal pravda a láska zvítězí. Pravda už dávno není pravdou a láska se nám jaksi vytrácí.

Je mi z toho smutno. Začínala jsem se studiem 1970 - 1974 na Střední pedagogické škole můžu uvést i město Kroměříž. Jsem na tuto školu do dnešních dnů pyšná. Dala mi všechno co jsem potřebovala pro svou práci. Pd roku 1974 jsem z úplně jednoduchého programu přecházela na nový, výborně zpracovaný Program výchovné práce pro mateřské školy, který procházel tak zvaným zkušebním období. Obstál a fungoval bez problémů až do roku 2002 kdy se přecházelo postupně na nový Školní vzdělávací program. Než se ho podařilo po uprávách postupně rozjíždět a uvést v platnost, trvalo to tři roky. Ale protože měl člověk dobrý základ z předešlé práce, tak se dařilo rozpracovat cíle a konkrétní výstupy. V čem byl pro mně nový program zajímavější, nebyl tak časově ohraničený pro jednotlivé činnosti a tyto se mohly vzájemně prolínat a doplňovat. Ale cíl byl pořád stejný. Připravit děti na vstup do Základní školy tak, aby nebyly problémy s výslovností, soustředěním, správnými návyky držení psacího náčiní, sebeobsluhy, hygieny a pohybovými a vědomostními schopnostmi. Taky zpětná vazba a spolupráce se Základní školou byla přínosem. Vždycky se vyskytly děti, které na tyto cíle někdy nedosáhly a s těmi bylo potřeba začít v předškolním roku tyhle věci řešit. Ale za celou řádku let jsem vždycky věděla, jak se asi dítěti ve škole povede a s tím také se potom v ZŠ řešil zápis do 1. třídy. Nevím, jestli to, že budeme slevovat ze základních požadavků je dobré. Vždycky jsem považovala za nutné hned od počátků navázat kontakt s rodiči.

Se zdobením vánočního stromu v přírodě se začalo v naší mateřské škole už dřív. Bylo to pro děti něco nového a taky se při tom naučily pěknému vztahu k přírodě i zvířatům. Velice rády přinášely z domova krmivo pro volně žijící zvěř a taky se podílely na zdobení stromečku. S environmentální výchovou jsme začínali kolem roku 2000 a škola s tímto programem pokračuje dál. Je dobré, že na tulhe výchovu navázala i Základní škola. Zahrada mateřské školy se taky v roce 2015 přizpůsobila také tomuto programu. Děti mají své záhony, ovocné stromy a keře a také ostatní listanaté a jehličnatí stromy. Pozorují také ptáky a živočichy, které v přírodě objeví. Je to krásný zvyk a přeju této rodině, aby si zdobení stromu užila a spojila vánoce taky navázáním vztaku k přírodě. Krásné Vánoce této rodině a vám všem, kteří tyto krásné zvyky prožíváte.