Já jsem článek ani moc nečetla, prohlídla jsem si fotografie a moje dětství se mi vrátilo. Šťastné Vánoce, Šťastné Vánoce Vám všem, jak zpívala Iveta Simonová. V letošním roce se dožila nádherného věku. Krásné Vánoce paní Simonové a v novém roce hodně štěstí a zdraví. děkujeme za vaše krásné písničky.

Jsem ráda že tě Martínku zase vidím. Udělal si velký pokrok a já ti strašně fandím a přeju ti a celé tvojí rodině krásné Vánoce a do nového roku co nejvíc zdravíčka a chuti začít poznávat svět kolem a mít co nejvíc radosti z toho co dokážeš. Před Vánocemi je to ta nejkrásnější zpráva.

Píšete tady o informacích. Když si je nebude umět přešíst, rozumět větám a spočítat si 5 + 5, tak jsou informace na co?

Jeden takový případ se také u nás řešil, jestli si někdo vzpomíná. A inkluze jede vesele dál až to možná zabalí více kantorů. Ale to našemu školství nepřeju. Měl by převážit zdravý rozum a správné uvažování a rozhodnutí.

opravdu optimistický článek na poslední neděli před Štědrým dnem. Šla jsem se podívat jen na přehled počasí a moje chyba, že pročítám tyhlety stránky.

Slova diskriminace a inkluze nastartovaly něco s čím budeme dlouho bojovat.

To bylo období, kdy jsem končila svoji školu, která mně na tuto práci díky mým profesorům dobře připravila. Poděkování patří taky mé učitelce praxe, která mi ukázala co všechno by měla učitelka, která chce předat dětem to nejlepší, dělat. Postupem času, kdy jsem si ještě nebyla tak jistá, jsem hodně přemýšlela o tom, proč jsem to a ono uděla a jestli to bylo správné. Děti jsou jako zrcadlo, dají vědět jestli se cítí dobře, nebo je něco trápí. Učila jsem se celý život. Teď už poznávám, že to asi bylo dobře, když se ty moje děti přihlásí a vzpomínají. Jsem ráda, že mají vzpomínky, které mně potěší. Je jich hodně a já mám na co vzppomínat. Je to v lidech. Taky mi jeden týden pomáhala učitelka, která měla ještě tu starou školu.Když jsem viděla a zažila její přístup k dětem, řekla jsem si, ne, nikdy taková nechci být. Možná to bylo největší rozhodnutí v mém životě.

Špinavé prádlo se má prát doma, to je dost staré české přísloví. Normální člověk by se za tyto situace styděl. Ale teď jde o to, kdo to špinavé prádlo nosí na trh. Všem lidem, kteří si umí vážit své rodiny a respektují se v rodině, přeji Krásné pohodové vánoční svátky.

Myslím si totéž. V naší společnosti se ztrácí úcta k lidem a v tomto případě jde o člověka, kterému tato úcta patří.

Děkuji a přeji Vám krásné Vánoce a nejen Vám, ale i všem, kteří s vámi budou tyto krásné dny prožívat.

Myslím, že to je málo, to ten muž má jen malé nároky.

Vidíte, máte ty naše holky dobře okouknuté. Já zase hledám tu krásu někde jinde. Páni kluci vidí ten zevnějšek, míň je vás těch, kteří hledáte i vnější krásu. Hold i muži jsou navenek krásní a méně krásní. Krásu, která se ukáže až ho poznáte,tam to trvá dýl než na první pohled.

Jestli je krásná, nebo pro někoho méně krásná, to je podle názoru. Mně je sympatická tím, jakým směrem se vydala ve svých studiích. Vztah k přírodě má člověk tak nějak v sobě zakódován, třeba i bez krásy. Každá z děvčat něčím přitahuje, tím jak je oblečená, jak je nalíčená, učesaná. Já bych ráda viděla děvčata bez nalíčaní a úprav. Jsou ddívky, které tohleto nepotřebují a jsou pro někoho krásné. To mají muži o to jednodušší, že si můžou vybírat a nejsou jim překážkou loktušky tak jako v pohádce o Zlatovlásce. Jsme u pohádky. Proč děvčata chtějí do těchto soutěží? Motivace může být různá. Ale myslím si, že v každé z nich je kousek z Popelky, Zlatovlášky, Pyšné princeny, Princezny Večernice. To je právě to období, kdy končí dětství a začíná se otvírat ten větší svět. Ta současná princezna má svoji krásu, ale já k ní přičítám i tu krásu co má v sobě. Vztah k přírodě. Ona vnější krása může věkem pominout, ale ta vnitřní krása, vztahu, jaké protředí nás obklopuje a jaké by si přála mít, ta zůstává.

S těmi léky vám dávám zapravdu. V současné době se pravidla zpřísnila. Děti, které berou léky mají být v péči rodičů.

Děkuji vám za váš příspěvek. Článek jsem přečetla se zájmem a hodnotila jsem to, že rodiče se snažili řešit problémy rozumnou cestou. Zaujala mně část o tom, jak učitelky zdůrazňovaly, že nebudou mít na dítě čas. Vzpomínám na svou práci a nikdy jsem tuhletu větu rodičům neřekla i když jsem měla těch dětí 25 a někdy 30. Vždycky se to muselo zvládnout. A to jsem odpoledne nemívala ani žádnou asistentku, paní uklizečka přišla až děti odešly domů. Kafe jsem s naučila pít až v době, kdy už jsem 14 dní sloužila na škole sama při tom počtu dětí. A to proto, abych to do ukončení pracovní doby vydržela. Ale to byla jiná doba, už to bude půlstoletí. Paní Danielo vy máte pravdu v tom, že každé dítě se rodí s jinými vlastnostmi, nenašla jsem děti, které by byly stejné jako ty druhé, ani u sourozenců. Proto ta práce byla tak zajímavá, protože jsem musela každé dítě poznat a vědět co každé bude potřebovat a v čem je nutné mu více pomáhat. Měla jsem štěstí na rodiče, kteří chtěli, aby jejich dítě bylo spokojené a z mateřiny odcházelo připravené na 1. třídu ZŠ.

Holka si to bude brát do školy jako svačinu. Dělám si z toho trochu hokej. Na jedné straně chtějí mít z dětí hvězdy od malička a na druhé chtějí být jako hvězdy zase mámy. Jsem za zdravý lidský rozum. Pokud je máma s dítětem doma, tak to beru do těch tří let. Ale když bude dítě od tří let v kolektivu a přijde za učitelkou a žádá stejnou službu od ní, je to dost divné. To se opravdu stalo. To už pak sranda není.

Už se vyprodal příští rok na na tento taneční pořad. Co se stane, když dojdou zájemci o tuto soutěž? Myslela jsem si, že tato soutěž má přinést trochu zábavy, společenského chování a tanečního umění. Všechno posuzuje porota. A hle co se stalo z diváky. Největší kritici tanečních párů mají svoje názory a ani porota není tak krutá. Takže ne zábavný večer, ale cesta jak zkritizovat ty druhé. anichž by vyzkoušeli, jak se věci mají. Fandím všem párům. Přináší na obrazovky kus své osobnosti, napětí a kultivované kultury. Každý z nich vydává ze sebe to nejlepší pro naše pěkné posezení u obrazovky.

A v osmé třídě na střední. Jenže, co když máma odjede na týden někam dál a dceru sebou nebude moct vzít sebou?

Taky vzpomínám. Dřevěné kostky barevné různých tvarú, dřvěné kostky polepené na všech 6 plochách částí obrázku, které po správném poskládání tvořly celý obrázek. Ještě coby malá jsem zažila jednu krásnou věc. Byla to také stavebnice menších kostek v různých barvách, ale byla z materiálu nádherně průsvitného, něco jako plexisklo v kostkách, válečcích , hranolech, ve stříškách. Když svítilo sluníčko a nastavily se kostky proti paprskům nádherně se barvy rozzářily. Mám dojem, je zbytky stavebnice mají ještě teď ve školce. Už nikde jinde jsem je neviděla.

Je dobře, že si můžou připomínat své tradice. každý má své kořeny. Po světě žijí i naši lidé, vytváří skupiny, které si naše tradice stále připomínají. Člověk by měl vědět něco o své historii a životě svého národa.