Krásná krajina, krásné záběry. Díky

Vysvětlete to těm nahoře, pořád ještě nenašli řešení, jen všechno ruší, nevědí proč. Chtěli ušetřit a při tom je vydání větší než dřív. Přitom si neuvědomují, že takhle se k těm lepším výsledkům u žáků budem těžko dostávat.

Když se nad tím zamýšlím, tak to bude asi tak, že poslanci zase schválí něco, co nemají prověřené. Bude opravdu chybět ta vzdělávací část, která je v tomto období dost podstatná a důležitá. V některých rodinách jsou děti v tomto věku jen hlídány a když nastupují povinnou školní docházku, je vidět markantní rozdíl mezi nimi a dětmi, které svou docházku začaly již ve třech letech.

Máte pravdu v tom, že to asi bude jen hlídání a vzdělávání bude okrajovou záležitostí. Takže tyto skupiny nemůžou plně nahradit kvalitu, které se dostane dětem v mateřských školách.

V tom prostředí jsem pracovala 40 let a vím co to je, mít jich na starosti 25. Ale k tomu máte pomocné síly, uklizečku, kuchařku. Oslovila mně jedna maminka, která potřebuje práci a nemá ji kdo hlídat v odpoledních hodinách její 2 děti. Poznala jsem je, byli to dva šikovní kluci, ale přesto jsem hodně váhala a přemýšlela o tom, zda je člověk v mém věku schopen takového závazku. Porovnávala jsem, co bylo možné dělat ve věku do třiceti let a co v pozdějším věku. Tady se bude jednat o to, jestli si mladé maminky budou nějak vzájemně vypomáhat. Pokud se budou o tuto práci budou zajímat starší, bude to dost velká zodpovědnost. S tím pedagogickým vzděláním se jedná, jestli to bude jenom hlídání, nebo jestli se budou děti i částečně vzdělávat. V tomto případě by to byla pro rodiče velká výhra, najít takovou osobu se vzděláním.

Děkuji Vám paní Jano. Jediná jste vyjádřila to co by měl mít mít každý člověk. Úctu jeden ke druhému. Kdyby to bylo o nějakém zpěvákovi a nebo význačné osobě, tak se tu určitě najde gratulace. Ale až vaše slova mi dala odvahu napsat, po těch slovech před vámi. Každý z nás máme a oslavujeme svá výročí. Přeji paní Evě Pavlové hodně zdraví a štěstí v jejím dalším životě. Nenechá se nikým odradit a zůstane svá.

Děti do Základní školy nastupovaly s podmínkou, že zvládají hygienické návyky, ví, co je to orientace v prostoru a umět ho zvládnout. Musí také zvládat soustředění v rozmezení 15 - 30 min, na vzdělávání a pokyny učitelky by mělo reagovat v přiměřeném tempu. Dalším předpokladem je, že má dostečnou slovní zásobu, pokud možno zvládá správnou výslovnost hlásek a dokáže se postarat o své školní potřeby. Co se přidalo v dnešní době, je přirozený respekt k vyučujícímu. Asistenti by měli být právě u těch, kteří tyto podmínky nesplňují, protože jim v tom brání překážky, ať zdravotní, nebo psychické. Lépe zvládají školní vzdělávání děti, které absolvují předškolní vzdělávání bez větší absence v docházce.

Mám jen čtyři podmínky k tomuto řešení. Jak bude zajištěn bezpečný prostor a hygiena pro děti, stravování a místo k odpočinku, bude to jen prostor ke hrám, zdravotní stav dospělé osoby. I čtyři děti v každodenním hodinovém režimu, znamenají pro dospělého určité vyčerpání a velkou zodpovědnost.

Krásné Vánoce jsou díky těm malým. Dokud byl syn malý, byly krásné, radostné. Začal odrůstat už to s tím překvapováním nebylo tak zajímavé. Ale protože jsem měla svou práci, prožívala jsem krásné chvilky s dětmi každým rokem. Vzpomínka na první Vánoce, kdy syn začal mluvit, byla jeho první radost z rozsvíceného stromečku. Jeho dvě věty ,, titi edika

( svítí hvězdička) a když se ho ptali co dostal na vánoce, tak odpovídal ,, móc dálek." Krásné vzpomínky zůstaly, ale vánoční tradice se snažíme dodržovat. I když už ten stromeček nahradila nazdobená kytice chvojí na stole.

Přesně jste vyslovil myšlenku o řešení situaci ve školství po sametové revoluci. Najednou nevyhovovaly Programy výchovné práce pro mateřské školy, protože obsahovaly připomínky výročí oslav významných dnů bývalého režimu po sametové revoluci. Že byly tyto programy metodicky propracované a byly rozpracovány podle věkových kategorií, že obsahovaly náměty k činostem s dětmi to už nikdo neviděl. Co to mělo za následek, uvedu jen jeden příklad nejbližší všem kteří se v oblasti školství pohybují i těm, kteří nemají tak velký přehled. Vezměte si současnou situaci v naší mladé populaci, Řeší se otázka kolik pohybu mají současné děti, proč má více dětí proti dřívějším generacím větší nadváhu. Protože právě v této oblasti se zaznamenaly velké mezery a zapomnělo se na správný pohybový a tělesný vývoj dětí. I když už se i sportovci připojili do akcí v rámci lepšího pohybového programu pro děti a děti tuhletu šanci přijaly, je ještě potřeba dát dětem více prostoru a šancí. Dobří sportovci jsou velkým příkladem. Kéž by to bylo taky i v ostatních oblastech vzdělávání a našla se cesta, jak vrátit školství jeho význam a prestiž pro vzdělávání dalších generací. Má současný stav školství naději se změnit k lepšímu?

Náklady se musí lišit, protože, kdyby bylo tolik poslanců co je v republice učitelů, tak nevím jak by to dopadlo.

Jsem moc ráda, že se tady už zapojilo více učitelů a dokážou právě těm, moc se zajímajícím o jejich volné dny, že to volné dny nejsou a mají papírové práce, kterou někdy doma musí zpracovat i po večerech. Právě v tu dobu, kdy tihle aktivní rodiče sedí u televize, nebo si udělali pěkný večer, mají kantoři večer co dělat. Užila jsem si to celých 40 let.

Jak ona se té navoněné bídy zbavila? Našla si bohatého hokejistu a pochází možná z obyčejné rodiny. Ať raděj nemluví a drží se přísloví, ,,mluviti stříbro, mlčeti zlato".

Děkuji vám za první odstavec vašeho příspěvku. Taky mi to všechno v Inkluzi paní ministryně nedávalo smysl. Napsala jsem jí svoji osobní zkušenost s inkluzí v dopise. Ale odpovědi jsem se nedočkala. První co bylo, že z Ministerstva školství zavolali do mé školy a když jim paní ředitelka oznámila, že už jsem práci ukončila odchodem do důchodu, odpovědi jsem se nedočkala, Nějaká úřednice byla pověřena,aby mi napsala odpověď. bylo to jen jakoby poděkování za práci a těčka. Už se dál nikdo o nic nezajímal a tak to asi zůstalo do dneška. Takže nastavenou inkluzi budou dál rozebírat další ministři, ale to správné řešení situace nikdo hledat nebude.

Jsem s vámi v tomhle pohledu zajedno. Díky.

Všichni diskutující mají pravdu. Možná, že bylo míň masa, ale to asi v Praze a velkých městech. Na vesnicích se o tento produkt dokázali postarat sami, ale byla to práce a někdy i dřina. Ti z Prahy nám jenom záviděli, že máme plné mrazáky. Vím, co to dalo práce. Kvalita uzenin byla taková, že při současném hodnocení by byla čtyřhvězdičková proti té dnešní. A to JZD nebyla jen velká dřina, ale výroba kvalitního zboží. Mléko tenkrát bylo mléko, ne napolovinu voda. Z čerstvě nadojeného mléka se sbírala z mléka i smetana. A to že dělali lidé při těžkou práci, dokázali si u nás taky najít čas a zpříjemnit si ho. Jezdili společně na výlety do tehdejší Jugoslávije, starali se také o kulturu v našem městečku. Hodně lidí mělo práci. Družsto také bylo velkým pomocníkem při zajišťování dopravy při pracovních akcích pro městečko. Kde chodíte na tyto informace? Nebo chcete jen provokovat a mazat med kolem pusy mladým lidem jaká je doba? Máte smůlu, starší generace dokáže ještě těm mladým popsat, jak to tenkrát bylo.

Pan Král si opravdu nedovede představit, že by to taky někdy mohlo být trochu jinak. Já jsem si tu dobu prožila. Vyšla jsem ze školy, pak další střední absolvovala končila maturitou. Práci jsem dostala s nástupním platem 1.200Kč. Tak jak jsem do své profese nastoupila, tak jsem také po čtyřiceti letech končila. Dvě data za tu dobu. Ale podstatné je to, že jsem ty roky prožila ve smyslulné práci a nedělala jsem ji jen proto abych měla peníze. Právě proto, že ta práce měla opravdový smysl, dělala jsem ji ráda s pocitem, že není marná a že budoucnost ukáže. Nezklamalo mně to. Její smysl poznávám teď, kdy vidím své svěřené človíčky coby už dospěláky, a že mají svůj život a rády zavzpomínají. Prosím, běžte mezi lidi a neseďte jen u stolu. Třeba vám povědí, jak to doopravdy bylo.

Taky jsem navštívila tenhle nádherný kousek naší země. Díky své kamarádce, kterou jsem poznala na jižní Moravě. Ona byla z Broumova, já z kraje Hané. Sešly jsme se v kraji dobrého vína a zajímavých míst na jižní Moravě. Když jsem se dověděla o tom , kde bydlí, chtěla jsem poznat také tento kraj. Tak jsem se dostala až do Broumova, poznala město a taky jsme si udělaly výlet do Adršpachu. Je kouzelné místo a člověk musí mít opravdu fyzičku, aby se mu podařilo zdolat některá místa. Mám také nějaké fotografie a moc ráda vzpomínám.

Pane Králi, vy jste opravdu král, ale ve zkreslování minulosti a informacích vůbec. Studovala jsem v sedmdesátých letech na pedagogické škole. V rámci výuky jsme navštěvovali různá zařízení pro mladé. Navštívila jsem v Brně školu, kde se vzdělávali ti, kteří neměli zrakové vnímání, trpěli slepotou. Při této návštěvě jsem se já seznámila s Brejlovým písmem, které zde studentům nahrazovalo písmo psané. Hmat sloužil k tomu, aby si studenti mohly číst v daném textu a tím měly možnost se vzdělávat. Učili se také znakovou řeč. Obdivovala jsem je, jak mezi sebou dokázali komunikovat. Taky jsem od malička poznávala lidi s mentálním postižením, kteří byli v ústavu ve vedlejší vesnici. Byli to pracovití lidé. Zabývali se ruční prací,např pletením košíků, pořádali výstavy ze svých výrobků. 2 košíky od nich vyrobené ještě v době před revolucí mám ještě doma. Měla jsem známou paní, která v tomto ústavu pracovala a slyšela spoustu příběhů právě s těmito lidmi. Ústav existuje pořád, jenže v jiném režimu. Nemusí tolik pracovat a náplň jejich života je poněkud jinačí. Chodí s doprovodem, učí se nakupovat, orientovat se v životě. Nebyl nikdo zavřený za zdmi, znali jsme je.

K umění má hodně daleko, zvlášť k tomu výtvarnému. Dovede si představit, že vám robot zazpívá árii z Rusalky? Že vám zatančí labutí jezero? Tento robot, je zase jenom stroj, kterému byl nastaven program, ale zase člověkem. Už jsem viděla ,,obrazy", které namalovala zvířata. Obdivovali jsme je, ale přece jen, i ta zvířata jsou živí tvorové, mají svůj mozek. Taky se v něčem podobají člověku, vnímají, mají cit a každé zvíře se svými zvuky domlouvá tak, že je můžeme rozlišit. Ale robot zůstane strojem, který se sám do provozu uvést neumí. Záleží teď na tom, co lidé ve své snaze pokračovat ve vývoji těchto strojů ještě vymyslí.