Nikdy jsem komunisty nepodporovala, ale s tím, co řekla paní Konečná, musím souhlasit. Tady skutečně hodně lidí má problém vyžít, teď navíc byly povodně, které také mnoha lidem dost zkomplikovaly život a najednou se tady mluví o nějakém navyšování platů politikům prezidentům atd. Je to opravdu výsměch nám všem.

Konečně!! Má to být jen skutečně pro ty děti, které to potřebují a ne, jak si, často bezdůvodně, určí rodiče. Já jsem třeba řešila jiný problém. Syn je narozený na konci září. Je šikovný, bystrý a chtěla jsem ho dát do školy. Ano, mohla bych si vyběhat poradnu a povolení by určitě dostal, jenže MŠ mi oznámila, že díky datu narození ho nemůže zařadit mezi předškoláky a nemůže se účastnit přípravných aktivit, které by mu pomohly s nástupem do školy. Nemohl by docházet do některých kroužků, jet do školy v přírodě ... Zůstal tedy ve školce, aby o to vše nebyl ochuzen, ale je to podle mě škoda. Podle mě by s k tomu mělo přistupovat více individuálně a ne podle toho, že dítě narozené v srpnu do školy může, ale to, které je třeba narozené 1. září už ne.

Ano, pomáhat se má, nicméně nevím, komu je zde vlastně pomáháno, protože pokud já se někde setkám s lidmi z Ukrajiny, tak mají drahá auta, mobily, oblečení, chodí do drahých restaurací... tak nevím. Třeba jen narážím na ty, kteří pomoc od státu nepotřebují a všechno si tady zvládli obstarat sami, což jim samozřejmě přeji, ale pokud je tomu jinak..., tak je zřejmě něco špatně. Určitě tady budou i ti, kteří potřebují pomoc a nejsou na tom dobře a tam je samozřejmě pomoc naprosto pochopitelná, a správná, nicméně z této kategorie se spíše setkávám s českými občany. A pomoc státu je u většiny malá nebo žádná, až na některé vyvolené skupiny, které žijí celý život spokojeně z různých dávek a pracovat prostě nebudou. Proč, když na dávkách mají víc než v práci!?

Děkuji, paní Jeřábková, za reakci a pozdrav jsem pejskovi vyřídila. Vrtěl ocasem.😎 Ano, tak částka je skutečně něco přes 500Kč denně. Musíme mu tam dát na celý pobyt veškeré jídlo, ideálně dát do pytlíčků dávky na den. Jdou pouze granule, kapsičky, konzervy, nějaký ten pamlsek..., oni tam přímo pejskům nevyvařují. Dále musím dát očkovací průkaz a pejsek musí být povinně očipovaný. Dále musí mít s sebou svůj pelíšek, případně hračku. Oni tam pejska nakrmí, hraje si s ostatními pejsky. Pokud o to požádám, tak mi občas pošlou nějakou tu fotečku nebo krátké video, ale ne vždy. Pejsek pak běhá většinu dne na velké zahradě s ostatními pejsky, mají tam i bazének a spí v takovém psím domečku společně s ostatními pejsky. V kotci zavřený není. Nic víc tam není, ale tím, že bydlíme v bytě, tak se mu běhání po zahradě a hraní s ostatními psími kamarády líbí, Bývá tam tak kolem 15 až 20 pejsků a termíny na léto se domlouvají dlouho předem, teď už bych asi místo nesehnala.

Nicméně cestovat takové dálky s pejskem v autě nechci a ani mnohé hotely pejska nevezmou, takže jsem ráda, že tam může být.

Přejí Vám, Vaší rodině i pejskovi krásné léto.😊

Ano, také bych byla radši, kdybych mohla dát pejska někde ke známým či k rodině než do psího hotelu, ale bohužel tuto možnost nemám, proto jsem ráda, že taková služba existuje. O pejska se mi tam starají dobře, ale docela je to drahé. Teď tam byl pejsek 9 dnů a stálo to přes 5 tisíc. Ještě se chystáme na jeden pobyt a pejsek zase bude v psím hotelu a opět počítám s podobnou částkou.

Možná, že jí od převislé kůže pomohla nějaká plastická operace, nicméně i kdyby, tak nevíte, zda byla placena státem nebo ne - třeba si to zaplatila i sama. Nemůžeme přece soudit, když nevíme. A jen svým odhodláním zhubla tolik kilogramů, těch ji opravdu nezbavila žádná operace, tak by se přece měla ocenit její cesta za lepším zdravím právě třeba i tím zmíněným estetickým zákrokem. Vždyť se podívejte, kolik lidí je u nás obézních, i dětí, a nedělají s tím nic. A nakonec, paní se blíží věku 40 let a pokud by nezhubla, určitě by se brzy objevily nějaké zdravotní problémy, např. cukrovka, srdeční problémy, problémy s klouby atd, které by jí mohly i ohrozit na životě a jejich léčení by bylo dlouhodobé a drahé - takže pomohla nejen sobě tím, že nebude ohrožovat zbytečně své zdraví, ale i společnosti, protože se nemusí léčit s něčím, co by prvotně způsobila její původní obezita. Já ji za její počin obdivuji a nechápu ty nenávistné komentáře některých lidí.

Je, to je manželka mého spolužáka z VŠ. Moc jí gratuluji k takovému úspěchu a smekám před jejím odhodláním, protože to nevzdala a vypadá krásně. Přeji jí i celé rodince pevné zdraví a ať jsou stále tak šťastní jako dosud. A mimochodem také přemýšlím, že bych změnila své stravovací návyky a pokusila se také se sebou něco udělat. Paní Zuzka mi je velkou inspirací. Děkuji za to, že svůj příběh zveřejnila.

Také jsem přišla o kamarádku. Dokud jsme pracovaly každá někde jinde, tak to bylo OK, i když jsme se viděly docela málo, jen si občas zavolaly či poslaly SMS. Pak jsem přišla o práci a kamarádka, která se stala ředitelkou ZŠ, mi nabídla práci, Byla jsem moc ráda a vděčná za pomoc, protože to nebylo poprvé, kdy mi pomohla. Tehdy mi řekla, že je ráda za můj příchod do školy. Zprvu vypadalo vše dobře, ale pak se objevily určité problémy ohledně naší práce a já jí řekla, že se prostě pracovně asi neshodneme a každá máme trochu jiné priority a pohled na práci. Tehdy se hodně zlobila, ale nějak jsme si to vyříkaly a já jsem měla pocit, že je to vyřešené. Pak jsme se sice bavily, ale určitý odstup bylo znát. Tehdy jsem to brala jako důsledek našeho pracovního vytížení. Přišly prázdniny a dva měsíce jsme nebyly v žádném kontaktu. Po návratu do práce, když jsem ji pozdravila, tak se tvářila naštvaně a já cítila, že asi vše není OK. Nechápala jsem proč. A pak mi najednou bez vysvětlení začala vykat a dala mi najevo, že už spolu budeme řešit jen pracovní věci. Když jsem se ptala na důvod, tak mi jen odpověděla, že jsem ji naštvala a není mi povinna nic vysvětlovat. Pak za mnou práskla dveřmi. Dál spolu pracujeme, ona jako má nadřízená a já jako podřízená, ale vztahy mezi námi jsou na bodu mrazu. Moc mě to mrzí a nevím, co s tím. Ráda bych si s ní ještě jednou promluvila o důvodech této změny, ale obávám se opětovného odmítnutí. Pořád jsem jí za hodně věcí vděčná, vážím si ji, vzpomínám na pěkné společné chvíle a ráda bych naše přátelství zachránila, ale na to musíme být dvě.

Tak politici s jejich platy a různými výhodami opravdu nemusí řešit, zda-li něco stojí tolik či tolik, ale pro běžného člověka a rodinu s dětmi už to třeba důležité je. Bydlíme kousek od polských hranic a také tam jezdíme na nákupy potravin, drogérie, školních pomůcek atd. Manžel teď kvůli zvedajícími cenám nafty, která se zvýšila za pouhý měsíc téměř o deset korun, už tam zase začíná častěji tankovat. A věřte mi, že za nákup v hodnotě 2000-3000 Kč si toho opravdu vezu domů hodně a mnohdy i kvalitnějšího a chutnějšího než bych nakoupila v našich obchodech.

Podle mě je to nespravedlivé. Proč mají studenti, kteří se snaží si nějak přivydělat a neflákají se jen tak s nataženou rukou, mají přijít o to, co zde léta fungovalo? A proč spíše vláda neudělá něco s tím, aby naopak jiná skupina obyvatel, kteří dlouhodobě, často celoživotně a bezdůvodně, nechodí do práce a jen si spokojeně žijí z velmi štědrých dávek a různých příplatků? Pomalu mi to připadá, že jsou spíše trestáni ti, kdo pracují a naše "nemakačenka" se nám všem jen smějí do tváře, jak si žijí z našich dani.

Tak to mi opravdu hlava nebere. Mnoho lidí, především ve větších městech, nemůžou pro své děti najít místo ve školce a na placení soukromých zařízení nebo chůvy řada rodin prostě nemá. A pak poslanci budou mít dokonce vlastní školku. Proč děti nedají do běžných školek jako ostatní? A ta vnoučata? Tak to už naprosto nechápu, Pokud nějaká babička či dědeček jsou třeba poslancem, tak snad to jejich vnouče má vlastní rodiče, kteří by si měli dítě zajistit. Jen zase sama privilegia pro "vyvolené" a běžný člověk...

Mám na to podobný názor. Své žáky tak trochu před gymnázii varuji a říkám jim, že si to mají opravdu dobře rozmyslet, protože bez VŠ je gymnázium k ničemu. Ke zvážení ho dávám pouze vysloveně studijním typům, u kterých se dá předpokládat studium na VŠ. U ostatních doporučuji studium na SŠ odborné škole s maturitou s tím, že i pak mohou jít dál studovat, ale samozřejmě i do práce. A také říkám, že se nemají vyhýbat učebním oborům a řemeslům, pokud jsou manuálně zruční. Také vidím v řemeslu dobrý potenciál pro další uplatnění v životě...

Dobrý den, Vaše videa mě velmi zaujala a často z nich čerpám inspiraci i pro své studenty. Také je doporučuji k přípravě ke zkouškám na SŠ. Libí se mi, že to vysvětlujete srozumitelně a s velkým nadšením, což je hodně důležité. Mám radost z takových nadšených kolegů češtinářů. Jen tak dál...

Jsem učitelka a osobně si myslím, že 9. ročník není úplně špatný, jenom mi vadí, že je koncipován převážně jako opakování učiva a nic nového žákům téměř nedává. 9. ročník jako takový bych nerušila, ale změnila bych jeho pojetí - opakování ponechat jen třeba na 2 měsíce, především v době před přijímacími zkouškami, jinak by aktivity měly více směřovat k vytváření různých projektů, výkladů ze strany žáků a učitel by byl v pozici určitého průvodce, který v případě potřeby poradí, pomůže. Domnívám se, že důraz na větší samostatnost by žákům pomohl do dalšího studia i práce. Dnes vidím, jak se většina žáků neumí samostatně vyjadřovat, neumí připravit prezentaci, projekt, seminární práci..., jsou vedeni spíše k k pasivitě a ne k aktivitě. Rozvíjet by se měla i konverzace v cizím jazyce, práce na PC, práce s textem, čtení s porozuměním, finanční gramotnost... A pokud jde o výchovné předměty (VV, HV, TV apod.), nechala bych je v 9. ročníku jako povinně volitelné - žák by si vybral to, co mu je nejbližší, protože základní průpravou v těchto předmětech již prošel do 8. ročníku. Navíc třeba za 45 minut VV 1x týdně se stejně žák moc výtvarně rozvíjet nemůže - možná by stálo za zvážení, nechat tyto výchovné předměty jako blok, který bude třeba 1x za 14 dnů v délce 90 minut.

O žácích s různými poruchami učení samozřejmě vím, také je vzdělávám , ale i přesto se snažím, aby byl jejich projev správný. Je to přece náš mateřský jazyk a měli bychom se snažit ho udržovat na určité úrovni. Navíc si myslím, že člověk (nejen) s VŠ vzděláním by měl češtinu ovládat dobře, i když vystudoval jiný obor. A pak mě hodně zaráží ta poslední věta, že sice přiznáváte hodně chyb v textu, avšak nevidíte v tom zřejmě žádný problém. To už jsme tak hluboce klesli, že nebudeme pravopis vůbec řešit? Já třeba i při psaní přes mobil se snažím pravopis dodržovat a kladu důraz také na interpunkci a diakritiku. Možná zprávu nenapíšu za pár vteřin, ovšem záleží mi na tom, co i jak napíšu. Takto to prostě mám nastavené a vedu k tomu i své žáky.

Nezlobte se, ale v předchozím komentáři bylo napsáno, že jste si přivydělávala již během studií na VŠ. Nevím, v jakém odborném zaměřením máte vysokoškolský titul, ale Váš písemný projev je s hromadou zásadních chyb, např. interpunkce, shoda přísudku s podmětem apod. Zkuste, prosím, tu naši mateřštinu tak nepoškozovat. Děkuji.

Já jsem se v Ostravě narodila, prožila jsem zde 27 let a také vystudovala OU. Pak jsem se provdala do Bohumína a žila jsem zde 13 let. Nyní 3. rokem bydlím v Orlové - v údajně nejhorším městě v ČR, a jsem v tom našem kraji opravdu spokojená a neměnila bych. Přijeďte se podívat, je tady toho i hodně krásného, jen se o tom nemluví a nepíše. A lidé jsou tu opravdu dobrosrdeční a upřímní.

Před několika lety jsme si s manželem a dcerou zaplatili dovolenou u moře v Bulharsku. To bylo na začátku roku, mezitím jsem zjistila, že budeme mít druhé dítě. Začal obrovský kolotoč vyřizování různých potvrzení, že budu moci odletěl. V té době jsem měla být v 7. měsíci. Gynekoložka mě moc pustit nechtěla, i když jsem neměla žádné komplikace, ale nakonec mi však potvrzení vydala. Čedok to však neakceptoval a bylo mi řečeno, že do letadla nemohu nastoupit, protože jsem rizikový pasažér. Na dovolenou nakonec odletěl jen manžel s dcerou, já zůstala v ČR a chodila do práce. Ovšem za to, že jsem na dovolenou nenastoupila, jsme dostali zpět jen část peněz, část peněz si kvůli tomu odebrala cestovka. Nechápu tedy, jak je možné, že já v sedmém měsíci letěl nemohla a paní v devátém měsíci ano, Ty podmínky by asi měly být více jednotné.

Ano, vše jako u většiny učitelů v ČR. Pracovníci ve školství ví, jak to chodí, jenom veřejnost má pořád pocit, že jsme na tom nějak jinak a lépe. Ovšem i u nás ve škole je hodně lidí, kteří toho moc nevydrží. Jak jinak si vysvětlit fakt, že od září jsou už třeba na 3. či 4. nemocenské. Kdybych opravdu měla řešit každou rýmu, tak jsem také skoro pořád doma. A to mě štve, že my zbylí učitelé pak ve škole kvůli takovým doslova padáme na ...

Já supluji docela často, protože na naší škole schází hodně učitelů skoro pořád a opravdu učím (žádné video či PC). Už jsem zažila i týdny, kdy jsem suplovala i 5 hodin navíc a o různých dozorech navíc ani nemluvím. Ve finále však hodně suplů zaplacených nemám, vždy se to nějak upraví, aby se nemuselo tolik platit. A co se neupraví, tak mi stejně vezme stát na daních. S různými virózami (kašel, rýma...) ale i třeba bolesti hlavy, zubů, zad atd. také chodím do práce nadopovaná různými léky. Za celou dobu, kdy učím, jsem měla nemocenskou jen jednou, když jsem od žáků dostala neštovice a zcela mě odrovnala vysoká horečka. Tehdy jsem chyběla měsíc a škola za mě najala paní v důchodu, aby výuka probíhala normálně. K lékaři na prohlídky, např. zubař, chodím jen v době prázdnin, protože během školního roku to nejde. Když jsem byla těhotná a učila jsem až téměř do porodu, tak jsem měla problém se dostat i do tzv. poradny. Snažila jsem se vždy nějak přemluvit paní doktorku, abych mohla chodit aspoň až na 14. hodinu, abych ve škole chyběla jen hodinu. Pamatuji si, že moje lékařka nad tím nevěřícně kroutila očima a pořád mě přemlouvala, ať jdu raději na nemocenskou. To jsem odmítla, chtěla jsem dokončit ročník se třídou. Pokud onemocní mé děti, tak na paragraf chodí manžel nebo je hlídá tchýně, protože já nechci, aby za mě museli kolegové suplovat a také, aby žákům zbytečně nechyběla výuka. Takže pokud to jde, tak učím a chodím do práce. Na dovolenou během roku nemohu jet nikam, ale těch žádostí od žáků na odjezd k moři v červnu nebo v září zažívám každoročně několik