Ve školském systému i v lidech je u nás hluboce zažráno, že hodnocení cílí vždy na to negativní. Dokud budou učitelky červeně zaškrtávat chyby, aniž by zároveň zeleně (nebo modře nebo jakkoli) podtrhaly vše, co je správně, nebude to lepší. Dokud budou na děti shlížet s už předem naladěným despektem, nebude to lepší. Dokud budou předem vyhlížet to "špatné" a ignorovat všechno dobré, nebude to lepší.
Ale může to být lepší. Mohlo by.
Zalezi na intenzite a kontextu. Pokud dite neco provede, je potreba mu poslat zpetnou vazbu a nejakym zpusobenym nepohodlim mu dat najevo, ze to nema delat. Jenze je rozdil mezi takovou zpetnou vazbou, ktera nezpusobi bolest a vybijenim si vzteku na diteti rodicem, ktery nezvlada nejen dite, ale i sam sebe.
A to pisu jako rodic, ktery vychoval 2 dnes jiz dospele deti, ktere nenesou zadne stopy domaciho nasili, ale prozily pekne a stastne detstvi. 🙂
Kdyz dite nedostane zadnou zpetnou vazbu, stane se z nej rozmazleny fracek ktery si mysli, ze muze vsechno. Znam jich ve svem okoli dost.
Souhlasím, že dítě má dostat "zpětnou vazbu". Ta ale nemusí a podle mě nemá mít podobu fyzického násilí, byť lehkého. Dítě lze chytit, když je to nutné; zvýšit v kritické chvíli hlas, to jistě. Hranice stanovovat rozhodně ano, bez nich to nejde; nejistí, rozmazlující rodiče dělají velkou škodu. Ale hranice jde vytyčovat zcela bez plácání, pohlavků atd. V naší rodině to funguje už (nejmíň) ve 3. generaci, a to mezi námi nejsou/nebyli zdaleka jen samí beránci 🙂
Máte pravdu. Laskavost a skromnost v článku nějak nenacházím. Spíš asi nezdravé sebevědomí k poučování druhých.
Myslím, že nezdravé to je velice a že to je jen zdání sebevědomí. Podle mých zkušeností takovým lidem obvykle něco důležitého chybí - právě sebe-uvědomění, schopnost vidět se realisticky a přijmout se, jaký/jaká jsem. Cítí potřebu dodat si důležitosti, protože uvnitř se důležití necítí. Vyskakují si, protože si nepřipadají dost vysocí. Křičí, že jsou nejlepší, protože se naopak někde hluboko cítí ubozí...
Vyčítat někomu aroganci a namyšlenost tak arogantně a namyšleně... Odkopat se popisy svého vnímání filmů jako osoba, které holt mnohé nebylo dáno... Vychrlit tolik jedu tak suchou a nehumornou formou, a přitom vyčítat nedostatek laskavosti a humoru... No...
A pak jsem si přečetla medailonek chudáka autorky a snad jsem pochopila. Ona asi kritické a odmítavé reakce čtenářů tady v diskusi potřebuje, aby se mohla znovu utvrdit ve své nepochopené výjimečnosti. Co že to napsala o zacyklenosti?
Vyčítat někomu aroganci a nadřazenost tak arogantně a nadřazeně, jak to jen jde... Odkopat se popisy svého vidění dotyčných filmů jako osoba, které holt leccos důležitého nebylo dáno... Vychrlit tolik jedu tak suchým způsobem a vyčítat někomu/něčemu nedostatek laskavosti a humoru... No...
A pak jsem si přečetla medailonek chudáka autorky a snad jsem pochopila. Asi potřebuje tu záplavu kritiky a odmítání v reakcích čtenářů, aby se znovu utvrdila ve své nepochopené výjimečnosti... Co že to psala o zacyklenosti?
Myslím že dost časté je, že lidé ve vztazích přežívají vše možné a dost často odcházejí právě když vstupuje na scénu nový partner. Taková je realita...
A SP se nedává ideálně na rok dva, dítěti se nemá měnit zajetý režim jak se hodí rodičům, pokud jsou rodiče pořádně smýšlející.
Nenapsala jsem prve, že ti lidé, kteří tu střídavku v původním bytě praktikovali, ji nedostali nařízenou od soudu. Zařídili se tak sami. Takže pak mohli přejít na jiný systém, když to bylo třeba... Byli to lidé jednak osvícení, jednak - naštěstí pro jejich děti - movití.
Máte pravdu, že většinou to vypadá jinak...
Myslím, že jediný spravedlivý a k dětem citlivý model střídavé péče je tzv. francouzský model, kdy rodiče pronajmou další byt a DOMA s dětmi bydlí týden jeden a týden druhý rodič. Ten, který s dětmi právě není, je v tom druhém bytě! Slyšela jsem jednu ženu popisovat, jak právě na tento model s manželem, s nímž se právě rozváděla, přecházejí. Kluci si prý pomaličku už začínají uvědomovat, že je s nimi doma vždycky jen jeden z nich...Ale prý věří, že to takhle vezmou. Naštěstí v tomto případě byli oba zodpovědní a k dětem vlídní... A ten muž navíc nadstandardně vydělával.
35
Sledujících
0
Sleduje
35
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Sebedůvěra žáků a studentů? V české škole je chyba něco jednoznačně negativního, co na žáka vrhá špatné světlo, je to jeho provinění. Chyba není nahlížena jako součást učení, jako něco, co pomáhá hledat a nacházet správnou cestu. Za chybu se snižuje známka, je to zdvižený prst, který na žáka ukazuje: on to neví, neumí! Navíc žák není pro učitele partnerem v procesu výuky a poznávání, je to ten, co je dole, co je níž, co dělá chyby. A to se táhne od základní školy do dospělosti, kdy si lidé chtějí jakkoli rozšířit vzdělání. Chyba? Malér, to jsem ale pitomec! Výjimky jistě jsou, ale jsou to právě jenom výjimky.
1 odpověď
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Přesně tak.