Prosím vás, kdo to psal? Uběhlo 60 let, takže ta dvojice v parku před 60ti lety doběhla pro HAMBÁČ, kdo na to skočí? Jste normální? Vy pisalku? To se vám nezdálo v noci něco jiného? Bože taková kravina...
Ne, těch 60 let uběhlo jen ve snu, který se zdál lavičce. V něm byli oba i ve stáří pořád mladí atd. Pak se probudila. Sen se tedy odehrával v budoucnosti... Netvrdím, že jde o mistrovské dílo, píšu to jen na vysvětlenou.
K závěrečné části, která vyznívá nepřesně:
* "I got a feeling" - výslovnost v běžné řeči (v NAmE) bude stejná jako u "I gotta feeling"
* V písmu v hovorovém projevu napíše americký rodilý mluvčí daleko spíš "I got a feeling / a problem / an issue", čili klasicky odděleně, než aby použil inovativní a nezvyklé "I gotta feeling / problem / issue". (Krom toho, že angličtinu vyučuji, se pohybuji mezi rodilými mluvčími, a to i ve skupinách na FB, kde se živě diskutuje - hovorově, písemně. Tam to vídám každý den, kdežto "gotta" jedině ve smyslu "got to", viz poslední odstavec mého příspěvku.)
Nezvyklý způsob zapsání názvu písničky poutá pozornost, je to (a chce to být) cool 🙂 )
* Uvedení příkladu "I gotta feeling" v závěru videa mi nepřipadá šťastné, neb může být zavádějící. Jeden důvod je zmíněná neobvyklost této psané podoby, ale ten hlavní je, že nezkušenému uživateli angličtiny se to může splést se zkráceninou "gotta" ve smyslu "('ve)got to" - např. "I've got to go" / "I got to go" / "I gotta go". Což, jak vědí pokročilí, je úplně jiná vazba s jiným významem. Po ní následuje sloveso v základním tvaru, ne -ing, a já už slyším, jak studenti angličtiny po shlédnutí tohoto videa začínají vesele , leč chybně říkat "I gotta going" apod. ...
To ano, ale když se zamyslite, nejsme nejen my lidé, ale i zvířata a příroda obecně tak precizní a fascinující dílo (zkuste někde dohledat jen snímek buňky z elektronového mikroskopu nebo si přečtěte učebnici embryologie atd.), že náhodou by tohle opravdu nevzniklo. No prostě těžko říct, ale pokud už se klonit k jedné straně, tak spíš k opačné než je je vše náhoda. Ale možná jsem jen jeho vyjádření špatně pochopila a nemyslel to tak...
Však já se taky kloním spíš k té straně "zázraku" než "pouhé náhody" 🙂 A připadá mi dost možné, že pokud svět a život stvořil někdo /stvořilo něco, může být klidně v základu zabudován i kus náhody. Jako když někdo pečlivě projektuje budovu, její rozvržení, okna, dveře, vodní potrubí, elektroinstalace... ale samozřejmě nerozhoduje o tom, jak přesně budou uspořádána jednotlivá zrníčka svrchní vrstvy fasády....
Tato představa smiřuje obě krajnosti (vše je náhoda vs. přísný determinismus). Nevím, jestli tuhle představu sdílí i pan Kejnovský...
Hezký rozhovor. Jen mě zarazila ta kombinace názoru, že "život je jen náhoda" a víry v Boha. Pokud přece věřím, že je něco nad námi, co nás přesahuje, co nás stvořilo a řídí naše životy (ne úplně, máme i svobodnou vůli), pak náš život není pouhá statistika a náhoda....
Hypoteticky: stvořitel by přece nemusel řídit každý detail všeho dění. Mohl vytvořit i spoustu prostoru pro náhodu - tak jako ani naše životy neřídí (nejen dle Vašich slov) úplně 🙂
Zajímavé téma! Zasloužilo by si obsažnější text (zvl.o metodikách ve Finsku se tu dozvídáme jen, že jsou jiné) a důkladnou korekturu (!). K některým komentujícím bych dodala, že výstupy ze školního vzdělávání zahrnují nejen znalosti, které lze snadno testovat a často se tak děje, ale také vnitřní postoje - ke vzdělávání, ke světu, k jiným lidem, k sobě - což se testuje hůř a méně často. Právě v tom možná kulháme za Finskem a jinými zeměmi, kde si možná lidé neodnášejí ze školy tolik mindráků, tolik odevzdanosti a pasivity jako u nás.
Napsala jste to přesně. Nemůžeme jedno nebo druhé odsuzovat nebo vyzdvihovat. Vše má svá specifika a důvod, proč tomu tak je. A to mne v diskuzích mrzí, že Češi často haní vše okolo. Rakušané nezažili, to, co my, neumí se do toho vžít a my zase to, co oni. To, že nějaký jazyk už lépe ovládám, se pozná dle toho, že v něm i myslím. Třeba taková obyčejná věc jako že potřebuji na záchod a v hlavě mi ta myšlenka naskočí v té řeči. Rozdíly v každé kultuře a národnosti jsou a je to tak dobře, avšak mi to nedává právo se nad tím povyšovat, či to hanit nebo zpochybňovat. Tak to mám postavené já. A mě to ová prostě bylo nepříjemné. Děkuji za popovídání si. 🥰
Taky Vám děkuji 😄
Moc ne, nejsou tak ,, agresivní”, jak to vidím u Čechů. A co se jmen týče, oni česká jména vyslovují tak, jak jsou psaná, tak že s ová, když tam je. Tak mi běžně říkali, třeba v nemocnici. Ale tady se hodně tyká. Prostě Češi za cizinecké příjmení u žen přidají ová, aby si ulehčili práci a oni to ová prostě vysloví a nezkrátí to jméno o něj.
Co píšete, je zajímavé, děkuji 🙂 Tykání myslím pomaličku nabývá vrchu i u nás, kdo ví, jak to bude s vykáním za sto let.
To, že tvar příjmení německy mluvící neupravují, zatímco Češi ano, není podle mě dáno nějakou "českou leností" nebo snad zlomyslností ani větším respektem na straně Rakušanů. Je to dáno různým charakterem těch našich jazyků. Čeština je "syntetický" jazyk, který slova "ohýbá" - skloňuje, časuje; taky hojně a pestře tvoří odvozená slova, hraje si s různými předponami a příponami. Jazyky jako angličtina jsou "analytické" - ty tohle nedělají, místo toho skládají slova jako kostky lega, aniž by je měnily. Mnohé slovesné časy tvoří složením dvou i více sloves - pomocné plus to významové. Němčina má rozhodně blíž k tomu analytickému konci spektra: sice skloňuje, ale oproti češtině omezeně, radši přidá "Frau" nebo "Herr"; a taky nová slova tvoří často poskládáním více těch kostiček lega.
Děkuji za milý komentář, potěšila jste mě, že mi rozumíte. A že jste snad jako jediná psala bez urážení ( Ach jo, kam to jako lidi spějeme, že si v komentářích věčně někdo nadává ). V Česku se představuji tak, jak to mám zapsané v oddacím listě, pase ( vše nově vystavené po změně ), prostě Lada Beran a je mi jedno, kdo a co si o tom myslí. Ale v ČR prakticky nic nepodnikáme, ani tam nemáme trvalé bydliště, jenom občanství, na které jsem hrdá, že patřím do Česka.
Rádo se stalo 🙂 Připadá mi normální, že máme různé pohledy na věc (i když v tomhle případě ani ne), a tu vysokou míru nesnášenlivých komentářů v "diskusích" sleduji se smutkem.
Mají to podobně i v Rakousku, v německojazyčných médiích či na FB? Mně totiž - s tou malou výsečí zkušeností, na sítích zas tolik nepobývám - připadá, že tohle je u nás bohužel obvyklejší než v anglojazyčném či frankofonním prostředí. Když spolu nesouhlasí, někdy se i vzájemně napadají, ale ne nenávistně. Možná je to ale jen můj dojem z těch pár FB skupin či diskusí, kam někdy chodím.
I mě by jste se vysmála? Zrušila jsem to příšerné ová - pro mne to je nádech Komoušismu! Rakušané se mne stále dokola ptali, zda jsem manželka mého muže a teď mám klid. Rozliší to oslovením ,, Frau nebo Herr”. Moje babička ( 1914 a žijící do smrti na jihu Čech , se jmenovala za svobodna Marie Sachar a až když si vzala dědu Krejčí - dostala po 2. sv. válce od Komoušů automaticky blbé - ová k tomu!
Určitě bych se Vám nesmála 🙂
Sama bych -ová taky nepoužívala, kdybych žila nebo často pobývala v cizině, a obecně ve styku s cizinci jen výběrově, podle situace. Čechům bych se nejspíš představovala s koncovkou -ová a cizincům bez ní.
Tu koncovku -ová koumouši přece nezavedli - viz i článek 🙂Chápu ale, že to nucení může bývalý režim evokovat.
V anketě mi chybí možnost "česká příjmení přechylovat, cizí podle situace". Připadalo by mi přirozené říct třeba "Smith souhlasil, ale Smithové se to nelíbilo". Ale zas ve spojení s křestním jménem mi zní mnohem "zdravěji" třeba Judy Smith, Marilyn Monroe, Julia Roberts...
V češtině jsem pro přechylování v běžném úzu, ne v úředním, pokud jde o manželky cizinců: Kdybych si byla vzala cizince Pištu Hufnágla, byla bych chtěla mít v dokladech Eva Hufnágl (či spíš Hufnagel), ale představovala bych se Hufnáglová (v řeči a asi i písemně).
Ovšem setkání s Anežkou Slámou nebo Petrou Hrůzou ve mně budí záchvaty smíchu, ale i tu... hrůzu.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jednak si myslim ze je to protizakone. A potom to podporuje segregai zen a muzu. Pokud se zeny neciti prijemne v pritomnosti muzu, tak by se s nimi melo pracovat protoze maji evidentne nejaky problem a ne je v tom jeste podporovat. Navic podle obrazku (nevim jestli neni jenom ilustrativni) se jedna o muslimku., Tak tam obvzlast se musi s nimi pracovat. Zakazat satky na hlave a vysvetlit ze muzi nejsou zvirata ktere se chteji na zeny vrhnout a znasilnit je. Tedy aspon ted mluvim o Evropanech. Muzi z jejich zemi asi takova zvirata jsou. Ale to je jiny problem ze si je Nemecko pustilo do zeme. Tak by mela mit na dverich napis muslimum vstup zakazan. Jestli tam muze byt zakaz kvuli gendru tak tam muze byt i zakaz kvuli nabozenskemu vyznani.
1 odpověď
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Tipuji, ač to v článku samozřejmě není, že se to celé odehrává v převážně muslimském prostředí. Muži, co posedávají bez žen u čaje... Ženy, které se - nejspíš právem - cítí nepříjemně... Tam by se myslím mělo pracovat s těmi muslimskými muži. Vysvětlit jim (mužům!), že nejsou zvířátka, jak píšete. Myslím, že to je ale až druhé nejlepší řešení celého problému...