Takže z článku vyplývá - přírodní parfémy mohou devastovat přírodu, syntetické jsou zbytečná chemie a obojí mohou mít alergizující potenciál. Nejlepší je nepoužívat nic. No čím se ale bude živit slečna vědkyně jmenovkyně? Ještě, že je dost potenciálních zákazníků, kterým je to jedno.

Nechápu, proč by se dala 1 odečíst od 20 jen jednou. Podle mě se dá odečítat do nekonečna když není stanoven číselný obor. Pokud by byl číselný obor přirozená čísla, tak 19x, pokud celá čísla, tak 20x. Podle mě je to kiks autora (nebo AI?). A kolik narozenin má průměrný člověk? Nechápu, proč je správná odpověď 2. Vysvětlí mi to někdo?

To, že i v jiných zemích je povinná školní docházka, dokazuje, že to není nějaký vrtoch, který nemá hluboký smysl, ani české specifikum. Je to znak lidského vývoje. Pokud by byla u nás povinnost zrušena, udělalo by nás to konkurence neschopné. a že by se na zrušení školní docházky dohodly ostatní státy světa? Myslím autore, že tato dedukce se ti zcela nepovedla. Jak se říká - mimo mísu.

V 90. letech jsem učila na učilišti přírodní vědy včetně matematiky. Pak jsem přešla učit na obchodní akademii. Mohu zodpovědně říct, že intelektuální úroveň a výkonost současných maturantů je na úrovni tehdejších učňů. A to v celém spektru - ti nejhorší v ročníku tehdy srovnatelní s dnešními nejhoršími maturanty, ti nejlepší na OA by byli možná o něco málo lepší, ale tehdy na UŠ záleželo také na oboru, zejména na oborech číšník, servírka byla fluktuace, takže to bylo horší. Hodně učňů si tehdy po vyučení dodělávalo maturitu, někteří, třeba pekaři, i na tehdy prestižní pekařské SŠ v Pardubicích. V 90. letech ještě neřídili školství rodiče nenadaných dětí a učitelé měli právo od svých žáků požadovat výkony. Kdyby se nezrušila povinná státní maturita z matematiky, odhaduji, že by maturitu mělo 30 - 50% dnešních absolventů. Ale když to dnes řekne někdo přímo a naplno, tak ho obviní z propagace komunismu, že je "nemoderní", že má ihned přestat učit, protože škodí dětem atd. Někteří rodiče si totiž dnes pod vlivem "novátorů" školství myslí, že jejich dětem v životě bude stačit umět ovládat nějakou aplikaci, a tím se uživí. Někteří možná ano, třeba skladník. Ale matematika je stále stejná, buď mi to myslí, a vyřeším úlohu, a nebo ji nevyřeším, a to že je 35 let po revoluci na to nemá vliv. Někteří se totiž chovají tak, že myšlení bolí, a co je horší, dožadují se toho, aby se právě jim výuka přizpůsobila. A evidentně se jim to zejména poslední dekádu daří. Chápu, že wellbeing je také důležitý, ale je asi jasné, že není možné, aby byli všichni happy a ještě měli vysoké dovednosti.

Vážený autore, až dodnes mě vůbec nenapadlo, že by mohla být tato pohádka takto vnímána. A jsem si jistá, že to nenapadlo ani autory pohádky. Jistě nebyl záměr traumatizovat koktající. Předpokládám, že i vy se dnes na to díváte s větším nadhledem. Pohádka dnes už patří mezi českou klasiku a má svou hodnotu. Určitě se na ni dívat nebudete, ale jak vidíte v jiných příspěvcích, když budeme hyperkorektní, budeme muset zavrhnout většinu z nich. Při čtení vašeho příspěvku jsem si nejprve myslela, že píšete o Nesmrtelné tetě. Já bych většině pohádek vyčetla, že vychovávají dívky do role křehké pasivní princezny, která musí být zachráněna princem a žije tedy život, který sama nemůže vůbec ovlivnit. Zcela submisivní úloha, která se zřejmě dříve od ženy očekávala. Některé pohádky, aby s tímto bojovaly, jsou zase otočené o 180 stupňů, kdy se princezna chová jako muž, což taky není úplně ono. Například princezna Fantaghiro. Ale je to krásná výpravná pohádka, která neublíží. Takže vezměme pohádky jako něco, co dětem i nám ostatním otevře dveře do říše fantazie, co děti naučí rozpoznávat dobro a zlo, co je naláká na to, si pohádku přečíst a zlepšit se tím ve čtení, vždy to bude lepší než brouzdání po sociálních sítích, sledování pochybných influencerů apod.

Cituji: "Stejně tak i Zpěvák roku - Marek Ztracený s manželkou Marcelou. Oba oblékly outfit od návrháře Lukáše Macháčka".

To, že neustále dělají chyby v i/y při shodě podmětu s přísudkem různí diskutující na internetu, se dá pochopit, jsou to lidé různé úrovně vzdělanosti. Profesionální novináři tím ale ukazují svou neprofesionalitu.

V článku je plno nepřesností ohledně sacharidů a pokud by chtěl někdo následovat uvedené rady, dlouhodobého úspěchu se nedočká. Zpočátku může i zhubnout, ale bude to vyhraná bitva v prohrané válce. Problém je totiž mnohem komplexnější.

Nemyslím si, že by jablka pečená na 180 stupňů s kilem cukru byla právě ta, která sníží BMI!

Tato koncepce vzdělanost nezvýší, pokud se neodstraní zásadní dnes platný princip. A to je, že žák, aby postoupil do dalšího ročníku, nemusí NIC umět. Kompetence jsou jen na papíře a splňují je jen někteří. Většina žáků ZŠ tento státem daný standard nesplňuje, a nikdo s tím nic nedělá. Ve vzdělávání panuje naprostý formalismus - formálně se vykazuje, že žáci to umí, ale neumí. Všechny školy se prezentují, jakou mají vysokou úroveň, ale realita je taková, že vzdělanost stále klesá. A ten, kdo by to chtěl změnit, se prohlásí za "nemoderního" a ještě se nejlépe obviní ze socialistické propagandy. Dokud bude vzdělávání jen nabídka, kterou si nemusí žáci osvojit, a budou jim stále přesto dávány certifikáty, že jsou vzdělaní, tak se nic nezlepší. Ano, můžeme diskutovat, co má obsahovat státní standard. Ale zajistěme, ať je dodržován. Vzdělávání může být nabídka, ale ti, co si ji nevezmou, ať jsou objektivně hodnoceni za to, co reálně umí. A ne ať rodiče nenadaných nebo líných žáků (často je to spojeno) rozhodují o tom, co si učitel může dovolit chtít po žácích, a co už ne, jak je to dnes. Bez toho stále jen pojedeme tobogánem do žumpy. Ředitelé škol se chovají jako populisté, jejichž hlavní zájem je, aby byli jmenováni i do dalšího období. To bude tehdy, když budou "voliči" spokojeni. Vůbec jim prioritně nejde o žáky. Nemají koncepci, hasí jen to, co jim hoří za patami. A rodiče (= voliči) si stěžují, když nejsou hezké známky. Nezajímá je, jestli jsou podloženy skutečnými znalostmi a dovednostmi. Rodiče těch nadaných nemají moc šanci poznat, co všechno by jejich děti měly umět.

Problém je v rodině i ve školství. A to spolu souvisí. Jde o úpadek vzdělanosti v celé společnosti. Výsledek aktivit lidí, líných se vzdělávat, a vydávající se za "novátory". Proč se učit něco, co si mohou vygooglit, ne? A tento mor nevzdělanosti se šíří celou společností, do popředí a na vedoucí pozice se dostávají ambiciózní diletanti. Je jich plná politika a dostávají se na nejrůznější pozice státních organizací, jako jsou nejrůznější úřady, ale i školství a další orgány státní moci. Bůh s námi (jak říkáme my ateisti).

Tohle jídlo je možná chutné, rychle se připraví, ale nevidím v něm téměř žádnou biologickou hodnotu jídla. Jasně, jde k tomu udělat zeleninový salát a tím ji zvýšit, ale to už nebude 30 minut. Jsou to prakticky špagety se sýrem, ale linguine od Pohlreicha zní mnohem lépe, že? Nevidím důvod zkoušet recept. Myslím, že prvotní měřítko hodnocení jídla by mělo být - co přináší mému tělu. Druhé - jak mi chutná. V tomto případě je to rychlost přípravy - to by nemělo být to nejzásadnější při výběru. Funkcí jídla nemůže být pouze rychle zahnat hlad. Jsme to, co jíme.

Autorčina absolutní neznalost problematiky. Kolik vitamínu C, flavonoidů, ......... a dalších na teplo choulostivých užitečných fytochemikálií tam zůstane po tepelném zpracování? Šípkový čaj se vaří několik minut, někdo i desítky minut. A marmeláda? Z kilem cukru? To pozitivní zcela vygumujeme. Kdo požvýká tolik sušených či čerstvých šípků, aby vyrovnal jedno kiwi? Jednu papriku? Budete to dělat denně?

Myslím, že tento článek je z 90. let minulého století. Pokud ne, tak autor zůstal v 90. letech.

Opravdu patří jméno pilota Formule 1 k základnímu přehledu člověka? Pokud ano, tak je mi líto této populace.

Co má rok zrušení armády na Kostarice společného se zeměpisem?

Asi je přísnost rakouských škol příliš, ale o to více se ukazuje kontrast vzhledem k našemu školství - vychovává armádu lenochů, kteří jsou bytostně přesvědčeni, že se mohou mít dobře aniž by se na to "nadřeli". A inkluze jen přispěla k potopení Titaniku.

Obávám se, že s téměř shodnými ideály vznikaly v nedávné minulosti i jiná hnutí a politické strany a dnes musí konstatovat, že svůj záměr neuskutečnily. Přiberou co nejvíce lidí a ti pak politikaří, jednají ve vlastní prospěch a většinou přehlasují ty idealisty. Nevidím světlo na konci tunelu.

Pan Martínek si opět dělá z lidí srandu. To, že by po tolika letech existence Cermatu "procitl" a všimnul si, že existuje? To ani omylem. Chce jen na příběhu své dcery (existuje-li vůbec), zarýt do kontroverzního tématu a být negativistický, to jediné mu totiž jde. Aktivizovat čtenáře, cíleně ty, kteří jeho způsob novinařiny ještě neznají nebo nepochopili. Nejde mu o Cermat, ale o svůj chleba. Každý, kdo problematiku školství jen trochu líp zná, ví, že dnes mnohé ZŠ nenaučí to, co by podle státního standardu (RVP), naučit měly. Důvodem je hlavně to, že na základě ataků rodičů žáků méně nadaných se vytvořil tlak na školy, aby snížily požadavky na žáky pod úroveň státního standardu, protože rodiče chtějí vidět u svých potomků ty jedničky, že? Těm nadaným to také vyhovuje, protože se nepředřou, že? Takže jediná motivace pro učení se, je dostat se na vyšší stupeň vzdělání, že? Třeba víceleté gymnázium. Takže po letech flákání je potřeba všechno dohnat, aby se dostali. A doučili se to, co je škola nenaučila, protože rodiče žáků budoucích pracovníků v oborech bez maturity si ty jedničky a dvojky na ZŠ prosadili. Dnes je totiž doba, kdy se učitelka mému známému v červnu omlouvala za to, že musí jeho synovi dát dvojku na vysvědčení. Takovou drzost si dovolila, představte si! (Nemyslím tu omluvu, ale tu dvojku). A proč by v této nové době mělo být vyšší vzdělání zadarmo? Za to, že vzdělávání na ZŠ, které zdarma je, šlo do žumpy, Cermat nemůže. Je to jen nástroj k tomu, aby se alespoň o přijímacích zkouškách a maturitách všem měřilo stejným metrem.

Tohle snad mohou ocenit jen lidé s psychiatrickou diagnózou.

Přesně, jak jde udělat těžký kvíz - samé špeky. 90% států bychom zařadili správně, ale z těch tam moc nebylo. Záměrně tam byly státy z těch 10 %.