Co dětem nechutná, odhlašujeme. Třeba mi milovali lososa nebo tresku, o křupavou kůžičku se mi doma bili. Školka a škola jim rybu znechutila tak, že ji nedají do pusy nikde. A teď má bývat ryba ve školách častěji. Stačí jen ten smrad všude na chodbách. Nedivím se jim.. je mi pak líto mrtvých zvířat, kuchařek a pak i našich peněz za vyhozené jídlo. To samé hovězí.. není čas ho udělat do měkka a vrací ho. Naše škola má 2x týdně alternativní jídlo, když to jde, přehlásíme, nebo dám větší svačinu a je to. Měli by dát naopak školám volnou ruku. Ať vaří to, co se jí. Podle zdravého rozumu jak klasiku, tak zdravé varianty. Bez chemie, polotovarů a zbytečných zbytků na talířích.

To je vtip? Jak někdo může vzít svoje děti svým autem a zapomenou sedačky? Je naprosto jasné, že je vůbec nepoužívali a děcka tak jezdili normálně. Čili to bylo spíš až úmyslné zabití! A za dvě děti sedm let? No to snad ne!

Byli jsme tam tohle léto. Bylo to peklo všech pekel. Jedna cesta, miliarda lidí (tou cestou jdete všichni tam a zpět), vedro na umření, žádný stín (občas jsme dali děti do stínu ke kameni, dokud bylo slunce z druhé strany), nemožnost se schovat (až úplně nahoře). Žádná studánka, potůček, nikde nic (opět až úplně dole u asfaltky). Zpět se dlouho nevrátím.

Moje první zkušenost v životě v šaline v Brně byla s kamarádkou při cestě na veletrhy středních škol. Před šalinou vzal asi 70letý děda čaganem cca 50leteho pána po nohách či zádech (již nevím) s nadávkou něco o spratcích nevychovaných 🤣🤣🤣 šlo o to, kdo první nastoupí do otevřených dveří 😅 zážitek nikdy nezapomenu 😁

Byli jsme v dubnu se synem a cena absolutně přiměřená. To, co jsem si zakoupila online v rezervaci byla téměř jediná položka, kterou jsme za celý den utratili. Syn dostal mega zmrzlinu za 150, já si koupila zřejmě za podrobnou cenu máslový ležák. Atrakce na celý den dle svého tempa. Vnitřní i venkovní expozice, hromada fotek a možnosti osahani. Nelituji ani koruny.

Máme krásná stará, téměř nepoužívaná jména. Vincent a Augustin. Jsme téměř za exoty, ale jsou to dokonalá, pradávná jména. Tchýně třeba říká, že takový Tomáš se za ně absolutně nedával. Že to bylo tak prachstaré jméno, které měli max stařečkové. A heleme se dneska.. samej Tomáš.